The Matchmaker 13.

autor: Buyyouadrank

Bill mrzutě vešel do dveří a povzdechl si, bundu přehodil přes židli. Přešel do kuchyně, zastavil se naproti ledničce a vytáhl tácek s tvarohovým koláčem. Věděl, že je zženštilý, ale teď měl v úmyslu se rozvalit na polštářích a celý den sledovat sentimentální a romantické filmy.

Když vešel dovnitř, všiml si bílé obálky na podlaze, kterou někdo podstrčil pod dveřmi. Zvedl ji a zakřenil se, byla od Simone. Otevřel ji, byl v ní slibovaný šek na deset tisíc Euro. Zašklebil se a málem ho roztrhal. Nakonec to neudělal, potlačil svoji hrdost a dal si ho do kapsy.

Prošel obývacím pokojem a uvědomil si, že tam není sám. Rozšířil oči, vykřikl a koláč letěl vzduchem.

Byl to jeho otec. Jorg stál v obýváku, ruce měl překřížené, v ruce držel časopis a tvářil se naštvaně.

„Tati!“ Zakoktal Bill. Nevšiml si, že už drží prázdný tácek. S třesoucími se prsty ho položil na kuchyňskou linku a pomalu se blížil k Jorgovi. „Co tady sakra děláš?“ Jorg byl poslední člověk, kterého čekal.

„Nemáš lepší způsob, jak přivítat svého otce?“ Nuceně se na něj usmál. „Přišel jsem protože… se o tebe bojím, Bille. Podívej se na tohle.“ Zvedl časopis a Bill vykulil oči.

Vepředu byly fotky pár slavných lidí a v rohu byl malý obrázek z minulé aukce: Tom líbající Billa, další obrázek byl, jak Tom držel Billa v náruči. Červený titulek pod tím psal: ‚Nejnovější přírůstek do Trümperovy rodiny!‘.

„Oh Bože,“ dostal ze sebe Bill. Nemohl se svému otci ani podívat do očí.

„Bille, nemám ponětí, co sis o sobě myslel,“ povzdechl si Jorg a odložil časopis na tu samou židli, kde měl Bill bundu. „Já vím, že jsi vždy chtěl být… lepší, ale je ostuda, že se snažíš být jako nějaká celebrita. Nejdřív to fiasko se svatbou, a teď tohle.“

„Já se nesnažím být celebrita,“ zakřičel Bill, překřížil si ruce. „Pro lásku boží, neozval ses mi tři roky, a teď za mnou přijdeš s tímhle?“

„Ty jsi ten, kdo odešel, Bille,“ zabručel Jorg. „Měl jsi všechno. Tvrdě jsem pracoval, abych ti mohl dát to, co jsem já nikdy neměl. Chtěl jsem pro tebe jen to nejlepší. Ty jsi odešel ze školy, zrovna když ses dostal na tu nejlepší universitu.“

„Dostal jsem se na tvoji nejlepší universitu,“ zavrčel Bill.

„I tak, pokud bys vydržel dalších pár let, mohl jsi dostat pořádnou práci. Nemusel jsi žít v tomhle mizerném bytě. Svatební agent, to myslíš vážně? Nejsi dobrý ani v tomhle!“

„Jsem v tom dobrý!“ Zakřičel Bill. „Podívej se na Aunt Susan. Našel jsem jí perfektního muže!“

„Rozvedli se.“ Odbyl ho mávnutím ruky.

Billovo srdce pokleslo. Najít pro Susan spřízněnou duši bylo vrcholem jeho kariéry.

„Kdy?“ Zeptal se rozechvělým hlasem.

„Minulý rok,“ povzdechl si Jorg, protřel si prsty kořen nosu. „Bille, poslouchej. Já vím, že ty a já… nebyl jsem pro tebe nejlepší. Ale chci, aby ses se mnou vrátil domů. Nemůžu se dívat na to, jak můj jediný syn žije v takovýhle hnusný díře,“ vyprsknul, rozhlížel se po bytě. „Prostě pojď domů, synu. Vše, co jsi kdy chtěl, je tam. A mluvil jsem s děkanem university, který tě přijal, a svolil, že by tě vzali. Po tom všem, tvoje společenské postavení bylo k něčemu dobré.“

Bill zavrtěl hlavou, konečně si všiml na zemi rozpláclého koláče. Sklonil se, aby to uklidil a potichu řekl: „Já se do školy nevrátím.“

„Bille-“

„Já se do školy nevrátím!“ Zopakoval, tentokrát už křičel.

„Kvůli čemu, Bille?“ Odsekl Jorg, tvářil se naštvaně. Díval se dolů na Billa. „Je to kvůli tomu Trümperovýmu děcku? Nechceš ho opustit?“

„Už jsem to udělal,“ zasyčel, teď utíral podlahu ubrouskem.

„Co tě potom tady sakra drží? Nabízím ti tu životní příležitost.“

„Já ne-“

„Bille, prosím!“ Jorg přistoupil k Billovi a chytil ho za ramena, zvedl ho na nohy. Zamračil se a poprvé si všimnul, že jsou jeho oči červené a oteklé, jako by plakal. Jemně ho jednou rukou chytil za rameno a druhou mu pozvedl bradu, díval se mu zpříma do očí. „Chci pro tebe jen to nejlepší. Pojď domů, alespoň na chvíli. Nemusíš jít do školy – pokud nechceš, můžeš i pokračovat ve své práci. Zkusíš to, a pak se rozhodneš, co chceš dál dělat.“

Bill popotáhl. Jeho otec ještě nikdy nebyl tak milý. Nějaký hlas hluboko v jeho hlavě mu říkal, že mu lže; Jorg byl vždycky dobrý lhář. Ale druhý hlas mu říkal, že se mohl změnit, že pro něho doopravdy chce to nejlepší.

A tento hlas poslechl.

„Okay,“ řekl přidušeně, po tváři se mu skutálely slzy.

Jorg se usmál a přitáhl si Billa do krátkého objetí. Mrzelo ho, že mu Bill objetí neoplatil.

„Proč si nejdeš zabalit?“

„Teď? Odjíždíme teď hned?“ Zeptal se nevěřícně.

„Samozřejmě! Čím dříve, tím lépe! Pomůžu ti, dobře?“

Bill potichu přikývl a Jorg vešel do jeho ložnice, začal hromadit všechno, co vezmou s sebou. Bill si povzdechl a rozhlédl se po obývacím pokoji, pravděpodobně naposledy. Poslední tři roky strávil zde. Nezáleželo, jak temné a zchátralé to tady bylo, byl to jeho domov.

V rohu uviděl svůj laptop a přešel k němu, aby ho zvedl. Věděl, že dlouho svatebním agentem nebyl, ale chtěl udělat ještě jednu věc, než za sebou všechno nechá.

***

Tom si zívnul a pomalu otevřel oči. Ze široka se usmál a otočil se, hledal známou černovlasou hlavu. Zamračil se, hleděl na prázdnou postel. Zašustil peřinami a rozhlédl se po podlaze, Billovo oblečení bylo pryč. Poslouchal sprchu. Přemýšlel, jestli se myje. Ale bylo ticho.

„Bille?“ Zavolal do prázdného apartmá. Přehodil nohy přes matraci, zvedl své boxerky a oblékl si je. „Bille?“ Trochu zvýšil hlas.

Vyšel z ložnice, rozhlížel se po pokoji, hledal jakoukoli známku svatebního agenta. Uviděl svůj mobil v kuchyni na stole a otevřel ho. Svraštil obočí, když uviděl, že nemá žádné zmeškané hovory a žádné nové zprávy.

Bloudil očima, když vycházel z kuchyně a přešel ke dveřím. Billovy boty byly pryč, na podlaze nic nebylo, kromě něčeho, co vypadalo jako zbytek roztrhaného časopisu.

Sladká, známá vůně byla cítit ve vzduchu a Tom si lehce přičichl, když zkoumal kousky. Ztuhl, zaťal pěsti, když poznal parfém své matky.

„Sakra.“

***

Do deseti minut na sebe Tom hodil náhodné oblečení a odhlásil se z hotelu. Nastoupil do svého Escallade a několikrát překročil rychlost. Věděl, že se musí dostat k Billovi, a že se k němu musí dostat rychle.

Když přijel k Billovu bytu, běžel rovnou ke dveřím a zazvonil. Žádná reakce.

„Bille! Bille!“ Začal křičet a bouchat do dveří.

O pár minut později nakonec otevřel nějaký naštvaný muž a zlostně se na Toma díval.

„Co sakra chceš?“ Vyprskl.

„Znáte Billa? Billa Kaulitze?“ Ptal se Tom, díval se přes jeho ramena.

„Kaulitz… ten ráno odešel.“

„Cože?!“

„Yeah,“ pokrčil rameny. „Odešel ještě s nějakým mužem.“

„Mužem? Jakým mužem?“

„Byl starší. Asi jeho otec. Odnášeli spoustu krabic. Nevypadalo to, že by se ještě chtěli vrátit,“ muž se otočil a zabouchl za sebou dveře.

Tom zíral s otevřenou pusou. Zaklel, vytáhl mobil a vracel se k autu.

Zrovna když hledal Billovo číslo, začal mu v ruce vibrovat. Jeho srdce se málem zastavilo, když uviděl, kdo volá. Bill.

„Halo?“ Otevřel telefon. Nečekal na odpověď a začal breptat. „Bille, kde sakra jsi? Když jsem se vzbudil, tak jsi tam nebyl. Viděl jsem ten roztrhaný časopis, a doprčic, co ti matka řekla? Proč nejsi doma, neodstěhoval ses, že ne?“

„Tome?“ Ozvalo se na druhé straně, Bill seděl v autě vedle Jorga. Vraceli se zpátky do Magdeburgu už dobré čtyři hodiny.

„Bille, kde jsi?“ Vydechl Tom.

„Já jsem… um… poslouchej, přemýšlel jsem no, o nás,“ zčervenal, nepohodlně si překřížil nohy, když se letmo podíval na Jorgův profil. „A vážně, nemyslím si, že by to mohlo fungovat.“

„Co?“ Tom si nandával bezpečnostní pás, ale v půlce pohybu se zasekl. „Nemyslíš tím, Bille. Ty… minulou noc jsme spolu spali.“

„Já vím,“ Billův obličej ještě víc zčervenal. „Ale já už s tebou nemůžu být.“ Zhluboka se nadechl. „Doopravdy si vážím všeho, co jsi pro mě udělal.“

„Bille, přestaň,“ Tom strčil klíček do zapalování a nastartoval. „Řekni mi, kde jsi.“

„Jedu domů. To zařizování svateb nefungovalo,“ Bill bolestně zkřivil obličej, hleděl ven z okna. „A nemyslím si, že se ještě někdy vrátím.“

„Bille!“

„Chceš vědět něco srandovního?“ Bill se ostře zasmál, sklonil hlavu ke klínu a třel si čelo. „Předtím, než jsem ráno odešel, jsem se naposledy kouknul do mých desek. Uvědomil jsem si, že jsem nikdy nehledal nikoho pro sebe. Tak jsem vytvořil profil a kouknul se na naší kompatibilitu.“

„Bille, tahle kompatibilita je blbost,“ vybouchnul Tom. „Řekl jsi, že Sabrina je se mnou kompatibilní a já jsem jí nemohl vystát, já-“

Bill ho zastavil. „Nula procent. Věřil bys tomu? To jsme ty a já. Neměli jsme spolu vůbec nic společného, my se k sobě vůbec nehodíme.“ Bill se znovu trhaně nadechl. „Takže myslím, že je dobře, že odjíždím.“

„Bille, prosím tě, jen mě nech-“

„Sbohem, Tome,“ Bill zaklapl svůj mobil a rozbrečel se. Díval se na malý přístroj ve své ruce. Vypnul ho, aby mu nikdo nemohl volat.

„Udělal jsi správnou věc, synu,“ řekl mu Jorg s vážným výrazem, očima se soustředil na silnici a zatočil volantem.

„Udělal jsem to pro sebe,“ řekl Bill o pár minut později, pokrčil kolena a opřel si je o palubní desku. „Doprdele, já jsem pro sebe nikdy nic neudělal. Vždycky to bylo o někom jiném.“

„Ochutnal jsi svobodu,“ řekl Jorg pomalu. „Tři roky dělání toho, co jsi jen chtěl, a podívej, jak jsem tě našel. Žil jsi v bohem zapomenuté díře.“ Když Bill neodpověděl, Jorg si odkašlal. „No, četl jsem, že to byl včera večer na té aukci rekord. Že to Trümperovo děcko za tebe zaplatilo padesát tisíc Euro?“

„Yeah,“ řekl Bill potichu, nepřítomně přejížděl prsty po skle. Mírně zrudnul, když se zmínil o těch penězích a vybavil si, co s Tomem dělali po aukci.

Byla to nejromantičtější noc v jeho životě; pořád mohl cítit Tomovy teplé doteky, vášnivé polibky. Bill si přejel rukou po krku. Vzpomněl si, jak Tom přejížděl dredy po jeho kůži, když se nad něho nakláněl. Vybavil si pocit, když byl Tom uvnitř něho, a ještě víc zčervenal.

„Dostal si z těch peněz něco? Nebo…?“

„Šlo to na charitu,“ řekl Bill suše. Otočil hlavu ve chvíli, kdy se Jorg mrzutě zatvářil.

***

Asi v půlce cesty domů jim pomalu docházel benzín. Jorg zastavil u benzínové stanice a vylezl z auta, u toho si brebtal.

„Jdu dovnitř a vezmu něco k jídlu,“ oznámil mu Bill a vylezl z auta. Vešel do mini marketu a rozhlédl se, zakručelo mu v žaludku. V regálech bylo spousty různých sladkostí a chipsů, stejně tak byl i celý roh věnovaný kávě.

Bill přešel rovnou ke kávě, cítil se vyčerpaně. Věděl, že je z kávy nervózní, ale při pomyšlení na požití smažených tenkých plátků brambor, se mu udělalo nevolno.

Jakmile si vybral kávu, přešel k prodavači, který si listoval časopisem. Bill protočil oči a netrpělivě bubnoval prsty o pult, snažil se upoutat jeho pozornost.

„Hey, počkejte chvíli… nejste vy Bill Kaulitz?“

Bill sebou trhl a otázku ignoroval, když si sahal do kapsy. Netrpělivě vytáhl šek od Simone, jak hledal drobné.

„Tady,“ podal mu peníze a vzal si své kafe, chtěl co nejdříve odejít.

„Bille, tady jsi,“ Jorg vešel do malého obchůdku s rukama v kapsách. „Nechtěl bys koupit nějaké jídlo na cestu? Musím ještě rychle na záchod.“

„Dobře,“ povzdechl si Bill, střelil po prodavači zlostným pohledem, který se teď po něm nestydatě díval. Když Jorg zmizel, Bill procházel uličkami a hledal velký pytel preclíků nebo něco podobného.

Na konci uličky se dva štíhlí muži dohadovali, co si koupí. Bill by se na ně podruhé ani nepodíval, ale oba se rozesmáli, jeden muž chytil toho druhého kolem pasu. Láskyplně se na sebe na chvíli podívali a jejich rty se setkaly v měkkém polibku.

Bill naprázdno polkl a prošel kolem nich. Celým jeho tělem pulzovala žárlivost a zamotala se mu hlava. Pomalu si přejel po spodní části břicha, jeho nevolnost se vrátila, koukal se po nějakém jídle. Ale na jídlo nemohl ani pomyslet, přemýšlel nad dvojicí, kolem které právě prošel.

Část konverzace se donesla k Billovým uším, ale snažil se nad tím nepřemýšlet. Soustředil se jen na jídlo, aby mohl co nejdříve odejít.

Dvojice mu ale do mysli opět vehnala Toma. Bill se slepě natáhl po prvním balíčku, který mu přišel pod ruku. Alobal se pod jeho prsty zmuchlal, jak klopýtal zpátky k pokladně. Snažil se vyrovnaně dýchat, když si od něho pokladník s vytaženým obočím bral balíček gumových bonbónů.

„Hej, jsi v pohodě?“ Díval se pokladník na Billa. Vypadal, jako by měl omdlít.

Bill ho neslyšel, popadl balíček a vyšel z obchodu. Blížil se k autu a čekal na Jorga.

„Sakra. Co to dělám?“ Opřel se o auto a schoval si obličej do dlaní. Po třech letech, kdy byl sám, konečně našel tu nejlepší věc ve svém životě, a teď byl zbabělý si ji udržet. Byl vystrašený, bál se Simone, bál se všech bohatých lidí, kteří ho odsuzovali, a nejvíc ze všeho se bál odmítnutí od Toma.

Tom. Tom byl nejstatečnější člověk, kterého Bill kdy potkal. Nezdálo se, že by se někdy zajímal, co si druzí myslí. Políbil ho před tolika lidmi, včetně svých rodičů, a nesčetněkrát se postavil své matce.

Potom si Bill uvědomil, že byl takový, protože byl naprosto nesobecký. Všechno co dělal, dělal pro Billa, a on mu to oplatil tím, že mu zlomil srdce.

„Doprdele,“ vydechl Bill. Nechtěl se vrátit s Jorgem. Chtěl se vrátit za Tomem a žadonit o to, aby ho vzal zpátky. Patřil Tomovi.

„Dobře, synu, můžeme se vydat na cestu,“ zvolal Jorg nadšeně, když vyšel z obchodu. Všiml si balíčku gumových bonbonů a úsměv se mu vytratil. „Bille, tys koupil tohle?“

„Jo. A víš co?“ Bill vystrčil Jorga z cesty a sednul si na sedadlo řidiče. „Jestli si chceš koupit něco jiného, vezmi si tohle.“ Vytáhl šek od Simone z kapsy a dal ho Jorgovi do ruky.

Jorg vypadal, že se chystá prasknout vzteky. Roztrhl obálku a jeho hněv se proměnil v šok.

„Deset tisíc Euro?“ Nevěřícně se podíval na Billa.

„Správně,“ řekl nepříjemně a otočil klíčkem v zapalování. „Já to nechci.“

„Počkej, nemůžeš si vzít moje auto.“ Jorg si strčil obálku do kapsy a zakřičel, když Bill nastartoval. „Bille, zastav! Odvezu tě domů!“

„Ne, neodvezeš.“ Křičel Bill z otevřeného okýnka, odjel z čerpací stanice. Vracel se zpátky.

„Bille, zastav!“ Zakřičel Jorg a běžel za svým autem.

„Pro jednou dělám něco pro sebe,“ odpověděl Bill, jeho hlas se nesl větrem. Řítil se po silnici a podíval se do zpětného zrcátka. Usmál se, když uviděl stát Jorga v prachu s otevřenou pusou. „Pro mě a pro Toma,“ řekl si Bill, když sevřel volant.

autor: Buyyouadrank