Fall into the hysteria 6. (konec)

POSLEDNÍCH 60 MINUT

Bill
Přitisknu se k němu a v tichosti dojdeme dolů, kde už čekají bodyguardi a připravené auto. Kolem zase stovka fanynek, ale přemůžu se na poslední úsměvy. Poslední úsměvy na mé tváři, než všechno padne do ztracena. „Poslední podpisy?“ kouknu tázavě na Toma a už automaticky hmatám do zadní kapsy pro fixu.

Tom
Mrknu nazpět a vytáhnu fixu. Poprvé snad můžeme být vděční tomu, že umíme psát oběma rukama. Jednu ruku mám stále propletenou prsty s Billovou a levou se podepisuji, kam jenom dosáhnu. Nakonec holky slušně poděkují a odejdou.
„Kdyby to bylo takhle pořád, tak se nic z tohohle nemuselo dít.“ Prsknu a hned si Billa přitáhnu k sobě. Nastoupíme spolu do auta a ještě pro pár posledních, zjevně těch, kteří našemu vztahu vždycky fandili, i když to byla jen domněnka, se políbíme.
„Zbožňuju, když můžu ukázat, že tě miluju.“

Bill
Auto se rozjede směrem k hotelu. Přehodím ruku kolem bratrova pasu a zabořím hlavu do jeho hrudi. Spokojený, unavený.
„Vždycky jsem říkal, že ty holky jsou ulítlé, když věřily tomu, že můžeme mít spolu více než bratrský vztah. Ale ono, je tak lehké tomu propadnout.“ Vydechnu a sleduju noční venkov z okýnka.
„A to nezmiňuju to, že ten vztah u nás začal právě díky nim.“ Usměju se lehce, když si vzpomenu na jeden všední den, kdy jsem náhodou na pojem ‚twincest‘ narazil.

Tom
„Líbily se ti ty sprostý obrázky.“ Zasměju se a pohladím ho na boku, na kterém mám položenou dlaň. „Byl jsi tak sladký, když jsem tě načapal u počítače, s tvářemi rudými a malou boulí, jak si sledoval ty hambatiny.“ Zakřením se pobaveně. „Kdyby to tak šlo všechno vrátit zpět.“ Vydechnu a políbím ho do vlasů. Když auto zastaví u hotelu a bodyguardi nám pomůžou se dostat do výtahů, stále si Billa držím u sebe, jako kdyby se mi měl ztratit.
Nakonec vejdeme ke mně do pokoje. A teď je to tady. Nelituju.
„Chceš nechat dopis?“

Bill
Přejdu k sedačce a odložím bundu. Kouknu na něj a zavrtím hlavou. „Myslím, že není třeba. Všichni vědí, co pro nás znamenali. Jen mamce bys mohl poslat zprávu. Že jí milujeme. Protože ona si to nejvíc zaslouží.“ Povzdychnu, opřu se zády o gauč a kouknu na něj. „Napiš jí to… jen tohle. Stručně, moc by se pak vyptávala.“

Tom
Trošku zbělám. Máma… přikývnu a vytáhnu telefon.
V rychlosti napíšu jen SMS. ‚Milujeme Tě, maminko. B&T‘ a odešlu to, hned, jak mi přijde doručenka, telefon vypnu.
„Vypni si telefon, kdyby chtěla volat.“ Zahučím bezbarvým hlasem.
Pak si sednu vedle Billa. Spíš čekám na to, až bude připraven. Já připravený jsem, jen čekám na jeho výzvu. Posíláme do hajzlu všechno to, pro co jsme bojovali. Posíláme světu zprávu.

Bill
Vypnu ho a odhodím na stolek. „Třeba někomu udělá radost.“ Pousměju se a vyhoupnu se následně do jeho klína. „Bude jedenáct. Za hodinu půjdeme.“ Stisknu mezi dlaněmi jeho tváře a přitisknu se mu na rty.
„Poslední hodina něco podniknout. Je něco, co si chtěl vždycky udělat, Tome?“ pousměju se a pohladím ho po krku.

Tom
„Vždycky jsem ti chtěl říct, že tě miluju, vždycky jsem chtěl, abych ti dokázal, jak tě miluju. Chtěl jsem spojit naše těla, naše duše. Chtěl jsem celému světu ukázat, že jsi jenom můj. To všechno jsem udělal. Jediná věc, kterou jsem chtěl udělat vždycky, ale nikdy jsem nemohl je… zpečetit to nějak… vážněji.“ Naznačím, asi to bude znít pěkně blbě. „Chtěl jsem, abychom se spolu mohli vzít. Ale to se nikdy nepovede. Ukázat, mít něco, co by doživotně dokazovalo naši lásku.“

Bill
„Jak nepovede? Odkdy ty jsi pesimista!“ plesknu ho lehce po tváři a zasměju se. „Sleduj…“ sundám z prstů veškeré prstýnky, jen dva obyčejnější, sobě podobný nechám v ruce. Zavrtím se na něm a odkašlu si. „Buďme vážní, tohle není žádná sranda.“ Pronesu vážně, zadržuju u toho smích.

Tom
Usměju se.
„Tušil jsem, že tě to napadne.“ Políbím ho na rty.
„Takže, tážu se všech nepřítomných, jestli někdo nesouhlasí s tímto sňatkem. Nepřítomní mlčí, takže přistupme ke slibu.“ Dusím v sobě smích, ale hned na to zvážním.
„Já, Tom Kaulitz, slibuji svému malému bráškovi, že při něm budu stát v dobrém i zlém, že ho budu milovat na věky a ani smrt nás nerozdělí. Že vždycky budu věrným partnerem, chápajícím přítelem, dobrým a jemným milencem. Navždy.“ Pronesu slavnostně, ale zamilovaně.

Bill
Pobaveně se uculím, zní to tak vtipně, a zároveň tak pěkně.
Zvážním a kouknu na něj.

„Já, Bill Kaulitz, slibuju svému staršímu bratrovi, že při něm budu stát v dobrém i ve zlém, že ho budu milovat na věky a ani smrt nás nerozdělí. Že vždy budu věrným partnerem, chápajícím přítelem, dobrým a jemným milencem. Navždy.“ Zopakuju jeho slova a zamrkám.

„Nyní si prosím, vyměňte své prsteny.“ Pronesu hlubším hlasem a uchechtnu se. Vezmu jeden z prstýnků a vezmu jeho ruku. Soustředěně mu ho navlíknu na prsteníček a usměju se.

Tom
Udělám totéž, a pak si jej přitáhnu pro polibek.
„Nyní smíte políbit lásku vašeho života.“ Vydechnu těsně před tím, než se jemně políbíme.
„Sepíšeme si svatební listinu, jo?“ zasměju se.

Bill
Odtáhnu se od něj a usměju se. „Někde v tašce bych měl mít blok…“ vstanu a dojdu k tašce. Chvíli se v ní přehrabuju, než se vrátím k němu a sednu si vedle něj.
„Na, ty to napiš, jsi starší!“ zazubím se. „Ani jsme se ale nedomluvili, kdo si vezme čí příjmení!“ zasměju se.

Tom
„Oh, vezmu si tvoje, Kaulitz už mě nudí.“ Zakřením se a začnu psát na papír, datum, místo, číslo pokoje, hodinu, minutu, vteřinu… a pak to, že jsme tu z velké lásky uspořádali náš vlastní sňatek, že na naši lásku budou zákony vždycky hrozně krátký. A že Billa miluju a že doufám, že on cítí to samé.
„Napiš tam taky něco.“

Bill
Sehnu se k papíru a převezmu od něj tužku. Na chvíli se zamyslím, než začnu psát několika řádkový text. Že bez něj bych žít nemohl, že on je pro mě jako voda pro květinu, že on je ten, za kterého bych bojoval do posledního nádechu, že kvůli němu bych umřel, kdyby neopětoval mou lásku a…
„…a že je to ten nejlepší dárek, který jsem dostal deset minut před svým narozením.“ Odložím tužku a zamrkám na něj. Nechám jednu slzu svézt líně po tváři, ale stále se usmívám. Je to štěstím, nikoliv smutkem.

Tom
„Myslíš, že potom něco bude?“ vytáhnu si ho na klín a vjedu mu prsty do vlasů na týl.
Myslíš, že za to, co děláme, přijdeme do nebe?“ přitáhnu si i ten blok a papír vytrhnu. Oba tam hodíme podpisy, ale spíš to vypadá, jako kdybychom tam dávali autogram. Strčím si to do kapsy u kalhot.

Bill
„To netuším.“ Položím hlavu na jeho hruď a poslouchám, jak mu bije srdce, je to nehorázně uklidňující. „Ale pokud ano, chci se narodit jako pohodlný pes do rodiny… samozřejmě, po boku tebe.“ Zasměju se a zavřu oči. „Ty věříš v co?“

Tom
„Věřím, že ať přijdu kamkoliv, budeš u mě.“ Vydechnu a hladím jej po zádech. Líbám jej do vlasů a spokojeně oddychuju.
„Je něco, co si vždycky chtěl udělat ty? Moje jsme splnili.“

Bill
„Áno, ale je to oproti všemu naprostá primitivnost.“ Usměju se, vstanu a vytáhnu ho za ruku s sebou na balkón. „Vždycky jsem chtěl vykřičet do světa, že… MILUJU SVÉHO BRATRA TOMA!“ křiknu hlasitě a zasměju se.

Tom
Šťastně se zasměju.
„Stejně to zakřičíme i tam nahoře. Budu na tom trvat,“ vstanu a obejmu ho kolem pasu.
„Vím, že ani jeden netančíme, ale co si zatančit? Nějaký ploužák?“

Bill
„Ty mě čím dál víc překvapuješ,“ usměju se a odtáhnu se od něj lehce. „Ale neodmítnu.“ Lehce se pokloním na oko a usmívám se. „Musíš si v hlavě přehrávat nějakou imaginární písničku. Pamatuješ, jak jsem si jednu dobu pobrukoval tu jednu? Jmenovala se Only one.“ Usměju se, chytnu jej za ruce a položím na své boky, mezitím co ruce obmotám pevně kolem jeho krku.

Tom
„Oh, bože, to je hrozně smutná písnička…“ vydechnu. Zabořím nos do jeho krku.
„Will we see the end… of the days, we bleed for what we need. To forgive, forget, move on. Cause we’ve got.
One life to live. Zpívej se mnou, Billy. One love to give.“
Začnu s námi pomalu kolíbat ze strany na stranu a přitom tichounce zpívám. Přes zpěv byl vždycky víc Bill než já. Což je asi vidět ve složení kapely.

Bill
Zabořím nos do jeho krku a zavřu oči. Říká, že zpívat neumí, ale já v tom žádnou falešnost neslyším. Zpívá dobře, zpívá nefalešně, jeho hlas je dost podobný tomu mému, jen o něco hrubší a… zpívá pro mě.
Vydechnu a společně s ním se pohupuju pomalu do stran. „One chance to keep from falling… one heart to break, one soul to take us… not forsake us… only one.“ Zpívám stejně tak potichu a vnímám noční chlad, kterým se mísí naše tiché hlasy.

Tom
„Měli bychom jít, dozpívat to můžeme i nahoře.“ Vydechnu smutně. Najednou mě přepadne strach. Co když to přežiju a Bill umře? Co když tu budu sám. Obejmu ho kolem zad a přitisknu ho k sobě.
„Pro nás, musíme to udělat. Bude nám líp.“

Bill
Kouknu na velké hodiny naproti na věži a povzdychnu si. Deset minut před půlnocí. Pohladím jej lehce po zádech a odtáhnu se. „Pojď…“ chytnu ho za ruku a zamířím s ním dovnitř pokoje. Zavřu dveře od balkónu.
„Jsi v pohodě?“ přejdu k němu a líbnu ho lehce na rty. „Můžeme?“

Tom
Nadechnu se. Přivolám výtah a nastoupíme do něj. Vyjedeme až na střechu. Jen doufám, že dveře nebudou zamčené. Uf, nejsou. Vejdeme ruku v ruce na střechu.
„Jsem v pořádku. Můžeme.“ Společně s Billem vylezeme nahoru a stoupne si na zídku, která slouží jako zábrana. „Je to tady.“ Vydechnu a obejmu ho.
„Miluju tě… ať se stane cokoliv, chci, abys to věděl. Ať budu kdekoliv, budu s tebou, to si pamatuj.“ Nechám spadnout slzu na Billovu tvář. Zoufale držím jeho obličej v dlaních. Stojíme naproti sobě – nad propastí.

Bill
Kouknu na něj a zjihnu. Tom nikdy moc nebrečel, nikdy. Měl v tomhle vždycky silnou výdrž, maximálně trucoval nebo se vyřval. Ale nikdy nebrečel. Možná naposledy, když jsme byli malí.
A když už brečí tedy Tom, je to kurva důvod, proč bych měl taky. Nesnáším ten pohled. Pevně se k němu přitisknu a lehce ztratím rovnováhu. Zasípu a jen tak tak se udržím.
„Já tebe taky. Já tebe taky, Tome. Opovaž se mě tu nechat.“ Vzlyknu a otřu palcem slzy z jeho tváří.

Tom
„Radši umřu, než abych byl bez tebe. Víš to. Ty to víš, Billy.“ Obejmu ho kolem zad a pevně ho držím. Srdce mi splašeně bije. Bolí, krvácí, sténá, těší se, a zároveň lituje všeho, co se stane. „Má to tak být. Budeme jenom spolu, jasný. Jenom spolu. Nedám tě nikomu.“ Hladím placi jeho tváře.
„Na tři?“

Bill
Koukám přes jeho rameno dolů a nechávám kutálet slzy po mých tvářích. Jen přikyvuju, nezmůžu už se nějak na slovo. Cítím Tomovo bijící srdce, stejně tak jako to svoje.
Jako by obě tušila, že pro to druhé bijí poslední chvíle.
„Miluju tě.“ Zopakuju už po několikátý, odtáhnu se a naposledy se mu vpiju do rtů.

Tom
„Taky tě miluju…“ špitnu. Zajmu jeho rty a dlouze je líbám, zatímco nechávám naše těla přepadnout přes okraj. Cítím jen studený vzduch kolem nás, jak mi píská vítr v uších a ty úžasný rty, které líbám naposledy. To křehké tělo, tisknoucí se ke mně tak zoufale… Čeká nás tam něco dobr…………..

KONEC

autor: Lenna W.K.T. & PeTiŠka