Puberťák 14.

Bill:

Vidím tam stát stejné kluky jako včera, jen jeden tam je navíc. Přijde mi, jako bych ho už někde někdy viděl, ale nemohu si vzpomenout. Pokrčím rameny a přistoupím k nim.

„Ahoj kluci.“
„Jé, ahoj Bille. Už jsme mysleli, že nepřijdeš. Tady bych ti chtěl představit Mikyho. Miky, to je Bill,“ usměje se a představí nás. Miky mi podá ruku. Vidím na něm, že má stejný pocit jako já. Už jsem ho někde viděl, ale kde? No myslím, že bude lepší, když to pustím z hlavy, třeba si časem vzpomenu.
„Ehm… Jo měl jsem důležitej telefonát. Musel jsem ho vyřídit.“
„Kdopak ti volal,“ vyzvídal Michael.
„Jeden kamarád,“ usměju se.
„Jakej?“ znovu Michael. Přijde mi, že je až moc zvědavý, ale tak, možná je jen zhulený jako včera. Včera toho vyhulil dost, a potom o sobě skoro nevěděl.
„Tom,“ odpovím jedním slovem a uklidím mobil, který pořád držím v ruce do kapsy.
„Jako Trümper?“
„Jo ten.“

„Ty se bavíš s takovým… blbečkem?“ diví se Miky.
„No… jo, bavím,“
„Proč?“
„Mám ho rád. Já myslím, že je to úplně jedno, ne?“
„Není, je to vůl, jednou zmlátil kámoše,“ zavrčí.
„Jo, asi si to zasloužil. Jinak by ho nezmlátil. On takovej není!“
„Je to kretén!“ zasměje se a ostatní s ním. Vůbec nechápu, proč to tak řeší. A docela mě štve tím, že mu nadává. Nic mu neudělal. Jestli zmlátil jeho kámoše, tak si to zasloužil. Jinak by nikoho Tom nezmlátil. Sice ho neznám zas tak dlouho, ale vím, že by nebyl schopný někomu jen tak ublížit. To by si měl ten Miky pamatovat.

„Kretén? To jsi tu možná tak ty,“ zavrčím a ironicky se zasměju.
„Já? Tak to si tu, chlapečku, dovolovat nebudeš!“ prudce do mě strčí a já upadnu na zem. Všichni nás jen pobaveně sledujou. Zvednu se a vrazím mu pěstí do pusy. Jelikož mám plnou ruku prstýnků, tak to muselo docela bolet. A taky že jo. Odlítne od něj krev a já se jen usměju.
„Tak tohle jsi posral, chlapečku!“ zakřičí a vrhne se ke mně. Dostanu docela strach, ale nedám to na sobě znát. Je docela namakaný a vím, že bych proti němu neměl šanci. Dívám se na něj, jak se ke mně řítí, a čekám, co se bude díl dál.

Když se ke mně dořítí, napřáhne a udeří mě pěstí do oka. Znovu mě to porazí. Chytnu se za oko a druhým se na něj podívám. Všichni jen přihlížejí a mají z toho prdel. To mu ještě přidává a napřáhne se znovu. Najednou se k němu přiřítí Alex a chytne ho za ruku.
„Miky, nech ho!“ řekne mu a odtáhne ho ode mě.
„Proč? Zaslouží si do držky. Nebude si na mě vyskakovat. Harant jeden malej!“
„Miky! Uvědom si, jak to bylo, když jsi k nám přišel ty. Nejsi o moc starší, tak se sklidni. Nebo bys taky mohl jednu dostat, aby ses probral. Tak se baví s Tomem, no a? Je to přeci úplně jedno, když ho nebude tahat sem!“
„Jo, máš recht. Sorry!“ podá mi ruku a pomůže mi se zvednout.

Jakmile se zvednu, tak se z jeho sevření vytrhnu. Blbeček. Nemusel hned bejt takovej, nic jsem mu neřekl. Trochu mi připomíná Denise. Ten byl taky takovej. Hned všechny mlátil, ale za tohle jsem si taky mohl trochu sám.

Tom:

Včera v klubu to bylo super. Bylo tam spoustu krásných holek a polovička z nich se mi nabízela. Neodolal jsem a musel si jednu vzít na pokoj. Tedy ne ke mně na pokoj, ale do pokoje v klubu. Byl to krásný sex, ale nečekal jsem, že po mně potom bude chtít prachy. Ale dost jsem toho vypil, takže mi to nedošlo, že je to děvka.

Mmm, měl bych zavolat Billovi, ale ten tam má teď večer, takže mu zavolám, až tu budu mít večer já. A navíc tam má tátu, takže by na mě asi neměl ani čas. Asi se teď půjdu projít.

Zvednu se a položím na stolek vedle postele mobil. Dneska ho s sebou brát nebudu. Včera mi pořád někdo volal a bylo to otravné, takže to dneska nechám tady. Vezmu ho až odpoledne. Stejně se sem budu vracet na oběd. Tátu jsem za ten den, co tu jsme, neviděl. Dneska ráno mi nechal na stole peníze a někam odešel. Nevadí mi to, protože tu mám alespoň klid a nebude mě tu táta otravovat. Budu si to moct pořádně užít.

Vyjdu z hotelu a rozhlédnu se. Je tu tak krásně. Všechno je tu dokonalé. Jdu a prohlížím si všechno, co míjím. Zastavím se před výlohou, ve které mě zaujmou nádherné černé boty. Ty by se mohly líbit Billovi, ten takové boty miluje.

Chci vejít do toho obchodu, ale zaujme mě člověk, který jde na druhé straně ulice. Nevím proč, ale strašně mi připomíná Billova tátu. Ale to je blbost, vždyť ten je v Německu, ne? Nebo že by mi Bill lhal? Ne, tomu nevěřím. Ale i tak mi to nedá a rychle prokličkuji mezi auty na druhou stranu silnice.

„Pane, počkejte prosím,“ přiběhnu k němu a zastavím ho. Podívá se na mě s pozvednutým obočím a ženská, která jde vedle něj též.

„Co potřebuješ?“ zeptá se a čeká, co ze mě vypadne.

„Nejste pan Kaulitz?“

„Promiňte, ale všechno už jsem řekl vašim kolegům. Už k tomu nemám co říct!“ řekne docela nepříjemným hlasem a chce odejít, ale já ho znovu zastavím. Nevím, o čem mluví, ale docela by mě to zajímalo. On snad něco udělal, že si myslím, že jsem novinář, nebo něco takového? No, podívám se potom na pokoji.

„Počkejte. Nejsem od novin.“

„Tak co po mně tedy chcete?“

„Jsem kamarád vašeho syna. Billa. Je to váš syn, ne?“

„Ano to je, ale teď je v Německu, takže vám moc nepomůžu.“

„Já vím, že je v Německu. Já jsem také z Německa, ale on říkal, že jste u něj, a proto nejde ven s mou sestrou, ale jak koukám, tak mi lhal.“

„No jo, to je mu podobné. On nic jiného neumí, než jen řvát a lhát každému, koho potká.“

„Aha, no tak děkuji. Neshledanou,“ řeknu zaraženě a odejdu. Tak tohle jsem nečekal. Myslel jsem, že jsme s Billem přátelé, ale jak koukám, tak jsem se spletl. Nechápu, proč mi lhal. Jaký měl důvod. Nic jsem mu neudělal, aby mi musel lhát. To se celou dobu přetvařoval? Myslel jsem, že mi věří, ale asi ne. Musím mu potom zavolat. Chci od něj slyšet vysvětlení!

Bill:

Tak naštěstí to potom už šlo v pohodě. Miky už potom byl také ok, a dokonce jsme si spolu i docela sedli. V klubu to je zatím v pohodě. Všichni se tu dost bavíme. Pijeme, tancujeme, děláme tu snad všechno, co se v klubu dá dělat, až na holky. S těmi se nebavím. Spíš bych bral, kdyby tu byl Tom. Všichni jsou někde s nějakou dívkou, jen já tu sedím a házím do sebe jednoho panáka za druhým. Už se mi začíná trochu motat hlava, ale to mě nezastaví. Chci se dneska pořádně pobavit. Zapomenout na to, že mi tak moc chybí Tom.

„Tak co Bille. Bavíš se?“ sedne si vedle mě Michael a vyleje do sebe jednoho panáka vodky. Jen přikývnu a zaculím se. Poposedne si ke mně trochu blíž.

„Hele, Bille, líbí se ti tu mezi náma?“ usměje se a odhrne mi pramen vlasů z obličeje.

„Jo… jo líbí,“ úsměv mu opětuji. Znovu se usměje a pohladí mě po tváři.

„To je dobře, protože já jsem rád, že tu jsi,“ mrkne na mě a políbí mě. Zkouší, jestli se nechám, a když zjistí, že ano, naplno se mi vpije do rtů a proplete můj jazyk s tím jeho.

Pomalu se odebereme do nějakého klubového pokoje, ale líbat se nepřestáváme. Michael mě položí na postel a začne mě svlékat. Nejdříve trochu odporuji, ale během chvilky mu podlehnu.

————

Ráno mě probudí strašná bolest hlavy. Otevřu oči a rozhlídnu se po pokoji, ve kterém ležím. Nepamatuji si, že jsem sem šel, ale vlastně. Bože, to ne. Rychle se podívám vedle sebe a skloním hlavu. To né. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem udělal. Jak jsem se s ním mohl vyspat? Bože, už nikdy nebudu pít. A ještě k tomu mě šíleně bolí hlava. Znovu se svalím do polštáře a jednu ruku si přiložím na čelo. Cítím, jak se tělo, které leží vedle mě, pohne. Podívám se na něj. Není ošklivý, je krásný, ale já miluji Toma. Jak jsem mohl udělat takovou blbost, to nechápu. Ale vzít zpátky to nemůžu. Jen doufám, že si pod tím Michael nepředstavuje něco víc, a také ho poprsím, jestli by držel jazyk za zuby a dělal, že se nic nestalo.

„Bille?“ vytrhne mě z mého přemýšlení Michael a já se na něj podívám. Trochu sebou trhnu, protože jsem netušil, že je už vzhůru.

„Hmm?“

„Co-co tu děláme? My, my jsme se spolu vyspali?“ podiví se. Jak koukám, tak toho včera asi taky dost vypil a asi si to nepamatuje, což je dobře. Myslím, že kdyby byl při smyslech, tak by to neudělal.

„No, asi jo. Michaeli, chtěl jsem tě o něco poprosit. Mohl by sis to nechat pro sebe? Docela bych to ocenil. Nechci, aby to někdo věděl,“ poprosím ho. Podívá se na mě trochu nechápavě. Doufám, že na to přistoupí. Nechci, aby se to Tom dozvěděl. Ať je to jakkoli, nechci, aby to věděl.

„No, tak dobře, ale nechápu, proč?“

„No víš, to je jedno. Prostě to prosím nikomu neříkej.“

„Dobře, ale řekni mi, proč ti na tom tak záleží? Ty máš kluka?“

„Ne, nemám kluka, ale víš. Jsem do jednoho tak trochu zamilovaný,“ polknu a čekám na jeho reakci. Ještě jim tolik nevěřím a bojím se, že se mi vysměje.

„Jo? A kdo je ten šťastný? Jestli to tedy není tajný,“ usměje se. Nečekal jsem jeho zájem. A už vůbec ne, že bude takto milý. Myslel jsem, že to bude nechápavej parchant, kterej má v mozku jenom trávu, ale jak koukám, tak jsem se spletl. A jsem docela i rád. Ale vím, že by před ostatními určitě takový nebyl. Ale to nevadí, jsem rád, že je takový alespoň teď. Jen nevím, jestli mu to mám říct, ale tak risknu to.

„No, Tom.“

„Jako Trümper?“ podiví se. Jen přikývnu. „Aha, no tak to máš co dělat,“ trochu se zasměje.

„Jo, to jo. Ale neříkej to nikomu, prosím!“ vyhrknu.

„Neboj. Nikdo se to ode mě nedozví,“ mrkne na mě a zvedne se pro oblečení.

autor: Terý