autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Bille,“ vzdychnu tiše a přichytím ho za bok. Natisknu si ho na sebe a přetočím se přes něj, čímž ho zalehnu. Miluju, když se přetáčíme a hrajeme si spolu. Pobaveně mu vydechnu do tváře a opět se přitisknu k jeho rtům, které začnu dychtivě líbat a sát. Ihned mi omotá své dlouhé štíhlé paže kolem krku. Pokrčí nohy a semkne mě s nimi. Sjedu dlaní z jeho boku na stehno. Stisknu ho v dlani a přirazím rozkrokem na jeho. Bill tiše zafuní a semkne mě víc. Rozechvěje se pode mnou a jeho polibky začnou být dravější a vášnivější. Vtěsnám se až na doraz mezi jeho stehna a začnu se třít o jeho plný rozkrok.
Líbí se mi, když v mé blízkosti dokáže být tak vzrušený během pár krátkých chvil. Ne že bych na tom byl jinak. Už jenom ta představa, že znovu budu uvnitř Billa, mýho mladýho probouzí. Jenomže problém je, že už je vztyčený jak Big Ben a dere se z boxerek.
Se vzdychnutím se znovu otřu svým rozkrokem o jeho a zmáčknu silněji jeho stehno, které si tisknu k boku. Zasténá, nebo spíš zabrumlá mé jméno do mých úst. Podzvedne boky proti mně a začne se silně třít. Už mám tak citlivá varlata. Stisknu oční víčka k sobě a vzdychnu.
„Už si musím sundat ty boxerky,“ hlesnu roztřeseně.
„Jo,“ pošeptá to vzrušené stvoření pode mnou. Trochu mě pustí, abych se mohl svléknout. Odlepím se od něj. Přetáhnu si triko přes hlavu, a poté si sundám i boxerky. Jaká to úleva. Když už jsem u toho svlékání, zajedu prsty za lem Billových boxerek a začnu táhnout.
„I já budu svlečený?“ zasměje se pobaveně.
„Chceš si je snad nechat? To pak tedy nevím, jak tě budu kouřit,“ pozvednu obočí. Schválně si silně přejedu zuby po rtu, načež ho olíznu. Cítím, jak mi v něm tepe krev a pomalu natéká.
„Mmm, budeš mě kouřit?“ usměje se. Ještě nadzvedne pánev, aby mi to ulehčil. Hodím boxerky vedle postele a opět se vecpu mezi jeho stehna. Když se dotknou naše nateklá mužství, projede mnou lehký záchvěv. Skloním se nad jeho obličejem a přikývnu na souhlas k otázce, na kterou se tázal. Špičkou jazyka mu přejedu po rtech.
„Sss,“ usykne a hned si rty olízne, čímž se dotkne mého jazyka. Když se poodtáhnu, prsty si vyhledá mé rty a přejede mi po nich. Využiji té jedinečné příležitosti. Dám mu pusu na špičku ukazováčku a dříve než stihne zareagovat, vsaji mu prst do pusy. Je trošku slaný a horký. Začnu ho cucat a objíždět jazykem. Schválně zavřu oči, aby viděl, že si to užívám. Vím, jak ho vzrušuje pohled na to, když ho kouřím.
„Uhh,“ vydechne. Zakroutí se pode mnou a prstík se mi snaží nacpat hlouběji do úst. Nezklamal. Usměju se nad tím a pojmu jeho prst do úst úplně celý. Začnu mu ho kouřit. Hýbu hlavou v rytmickém gestu a otírám se pánví o jeho ztvrdlý penis. Chvíli jen pravidelně oddechuje. Snaží se v sobě zřejmě své vzrušení potlačit, ale nezvládá to. Jeho steny jsou hlasitější každou chviličkou víc a víc.
„Ahh, vykuř mě. Ale ne prst…!“ vzdychne bezmocně a zvrátí hlavu dozadu. Oh, konečně. To je jako hymna našeho sexu. A to jsou ona slova, na která čekám. Ještě mu prst pečlivě ocucám a vypudím ho z úst. Slezu o něco níž, uchopím ho za boky, aby se mi moc neškubal, a začnu ho líbat na bříšku. Ale on se škube stejně. Pořád se vrtí a cuká boky. Jeho penis mě šimrá na krku. Už má tak proklatě zvlhlou špičku.
„Mm, prosím, Tome!“ vydechne nahlas. Oh, miluju, když je tak dychtivý a už mě chce. Dává mi tím najevo, jak moc mě chce a jak těžce je vzrušený. Schválně se na něj hlavou trošku položím, aby se mu penis třel o můj krk, a jazykem přejíždím po jeho vytetované hvězdě na podbřišku. Objíždím špičkou jazyka její cípy. Ale to už se škube hodně. Začne zatahovat bříško a kroutit se pode mnou.
„Udělej mi to, prosím! Netrap mě. Aspoň ne teď, potom klidně… aah, celou noc,“ kňučí. Jenom se nad jeho nabídkou ušklíbnu. Baví mě ho provokovat. Neumím si představit, jak mu je. Mě nikdy takhle netrápil. Přesunu se polibky k jeho rozkroku. Vidím, jak už nadzvedá nedočkavě boky, ale já se vmísím mezi jeho stehna. Začnu mu zaplavovat polibky vnitřní stranu pravého stehna. Pomaloučku se sunu k tříslům.
„To bolí,“ vydechne. V dlaních stiskne prostěradlo a prohne se v zádech. Snaží se k sobě stehna tisknout, jenomže si neuvědomuje, že mi tak mačká hlavu. Proto mu násilím stehna odtlačím. Pevně ho chytím pod kolenem a vrátím se k dosavadní práci. Jazykem mu přejedu po třísle a pak ho tam jenom líbám. Sunu se nahoru a zpátky dolů. Hraji si s ním rád. Alespoň bude pořádně vzrušený a užije si to víc, až ho budu šukat.
„Já už nemůžu,“ vyhrkne. Jeho ruka zmizí v jeho rozkroku.
„Žádný takový!“ Okamžitě mu ruku chytím. Sundám mu ji z penisu a pevně ji držím. Přesunu se k druhé noze a opět ho líbám na vnitřní straně stehna. „Nechtěj, abych tě přivázal k posteli,“ brouknu mezitím nepříjemně. Nebude mi přece kazit hru! Začne splašeně dýchat. Jen si pro sebe něco zamumlá. Pánev začne vyzvedávat nahoru a dolů. Kroutí se a svíjí, jako by mu to snad mělo pomoct.
„Ahh, kurva!“ hekne. Chach. Já jsem tak škodolibý člověk. Jazykem mu přejedu po třísle a schválně mu tváří přimáčknu varlata. Oh, proboha! Jsou tvrdý a napnutý!
„Tome!“ křikne snad přes celý pokoj. Splašeně oddechne a vyhoupne se do sedu. Jen ho shodím zpět. Ani nemusím jeho penis držet. Je vzhůru vztyčený a jsem si jistý, že v něm silně tepe. Je tak obrovský a nateklý. Hmmm… Těším se, až ho olížu. Špička se mu celá leskne. Po celém penisu mu jsou vidět malé vystouplé žilky, jak moc je ztvrdlý a vzrušený. Líbí se mi ten pohled. Začnu mu sát varlata a olizovat je. Drtím je mezi rty a saji dovnitř. Oh, už jsou tak plné a nateklé. Musí být tak citlivé.
„Mhhh!“ vydechne nespokojeně. Prudce škubne boky a cpe se ke mně víc. Samou chutí mu začnu varlata líbat a mačkat v dlani. Jezdím zuby po jemné kůžičce. Musí to tak kurevsky bolet!
„To bolí! Bolí mě to už!“ zakňourá. Čelo se mu leskne.
„To je dobře, miláčku,“ vydechnu potěšeně. Opustím jeho varlata, a aniž bych si jeho penis podržel, ocucám mu lesknoucí se špičku. Hmmm je tak dobrý.
„Dobře? Dobře?!“ vyhrkne. Ale pak jen bolestně usykne. „Sakra! Už asi budu. Kurva, já tohle už nevydržím.“
„Ale lásko,“ zamlaskám pobaveně a schválně mu nedopatřením přimáčknu varlata, jak se zvedám. Jsem pyšný na to, že jsem svině.
„Ahhh!“ křikne a zafuní. Najednou se prudce zvedne, povalí mě pod sebe a obkročmo si nade mě klekne. „Doteď jsem trpěl já, teď je řada na tobě! Mám pocit, že mi prasknou koule!“ vyhrkne ze sebe a natáhne se do šuplíku. Aaaaa. Já chcípnu.
„Ale, ale… Pán se nám zlobí,“ tlemím se. Schválně mu vjedu mezi nohy a pobaveně mu přimáčknu varlata v dlani. Najednou v jeho ruce zahlédnu gel. Ne…!
„Tos posral, Kaulitzi!“ řekne skoro až nepříčetně. Všechna sranda je v tu chvíli tatam. To snad ne! Zůstanu pohledem viset na lubrikáči.
„K čemu… to-to chceš?“ vydám ze sebe zaraženě. Že mě nechce vojet!
„Můžeš hádat třikrát,“ zazubí se. Pak si dá trošku lubrikantu do dlaně. Jeho ruka pokrytá lubrikantem se ale z ničeho nic objeví na mém zadku. Zajede mi mezi půlky a začne se mi prsty otírat o vchod. On se snad zbláznil! Proboha!
„Bille, ne! To nemůžeš!“ začnu se bránit. Snažím se od něj ihned odsoukat. Pomóóóóc!
„Jak nemůžu?“ pokračuje. Jednou rukou si mě přichytí za bok. Pomozte mi někdo!
„Já nechci. To bude bolet!“ snažím se bránit a odplazit se pryč, ale chytne mě.
„A ty můžeš mě?“ podzvedne obočí. Na to nic neřeknu. Jen polknu. On mi roztrhne prdel. Chudák můj zadeček. Vždyť má ptáka jak sochu svobody a chce ho do mě narvat?!
„Myslíš, že mě to nebolí?“ šeptne najednou něžně, ale v ten okamžik do mě zajede dvěma prsty, ovšem ne celými. Ten hajzl!
„Au!“ syknu. Ošiju se a kopnu ho do ruky tak, že ze mě prsty vytáhne. Podaří se mi otočit a po čtyřech se rozuteču po posteli. Zmetek. Ať zapomene na to, že mi vošuká prdel! Žádný takový! Tse!
„Auu,“ kníkne. „Ty se se mnou nechceš milovat?!“ vyhrkne pak a chytne mě za boky. Natlačí si mě na sebe. Ok, utíkat pryč a vystrkovat na něj zadek nebyl ten nejchytřejší nápad. Kurva! Snažím se mu vymanit, ale drží mě příliš pevně. Nevzdávám to. Pořád sebou trhám. Já si nenechám odpanit prdel!
„Uklidni se a odpověz mi,“ šeptne mi do ucha a znovu do mě vnikne dvěma prsty.
„Do prdele!“ zatnu zuby a zavřu oči. Takhle je do mě vrazit! Hajzl! S odpovědí se nenamáhám. Vošuká mě tak jako tak.
„Jo, přesně tak,“ broukne. Chytne mě pevněji a prsty přirazí.
„Au,“ vydám ze sebe. To se mi snad zdá. On mě fakt vojede. Já se těšil, jak si zašukám, jak se budeme milovat a on mě takhle vohne? To teda chlapec přehnal. Kdyby byl aspoň citlivej, ale on takhle… Najednou ale ucítím něco mnohem většího. Bill do mě zajede špičkou a nahlas oddechne.
„Kurva!“ vyjeknu a zaryji nehty do peřiny pod sebou. Úplně cítím, jak mě natrhnul. Zavřu oči a snažím se zhluboka dýchat. To se mi snad jen zdá. Tohle není Bill. Přece jsem ho nemohl tak nasrat, aby tohle udělal! Bill mě chytne za boky a stiskne mě. Tělem se natiskne co nejvíc na mě. Po chvilce mě chytne za copánky, a jak zatáhne, zakloní mi hlavu dozadu. Políbí mě na krk a vzdychne mi do ucha. Zajede opatrně o trošku dál. Je tak nateklý. Zavřu křečovitě oči a snažím se mu vymanit. Zatnu zuby a snažím se ho ze sebe vypudit. Je tak velký! A ono to tak bolí! Do prdele! To tak bolí! Vždyť nebyl vůbec opatrný! Narval to do mě, jako bych byl gay už 5 let a byl bych roztáhlej jako on!
„Pšššt,“ pošeptá a setrvá takhle. Ani se nepohne, abych si zvykl, ale drží si mě u sebe. Cítím, jak se mi chvěje hruď. Pokouším se zhluboka dýchat, ale nejsem toho schopný. Ta bolest mě nutí splašeně a roztřeseně dýchat. Já tohle nevydržím, do háje.
„Vyndej to ze mě. Ihned,“ pronesu skrz zuby.
„Vyndej to?“ zopakuje po mně. „Jakési to v tobě není. Jsem v tobě já!“ vzdychne a zajede až na konec. V tu chvíli mám pocit, jako bych se měl rozletět na milion kousíčků. S hlasitým zakvílením spadnu na břicho a v očích mě začnou štípat slzy. Bože můj. Au. Sakra. Sakra. Dýchej. Dýchej. No tak… On mě snad roztrhnul vejpůl. Je tak obrovský! Do prdele! Nedokážu tu palčivou bolest ani popsat. Mám pocit, jako by mě někdo rval zevnitř. Je to hnusná bolest.
„Tome,“ vydechne Bill a pomůže mi zpátky na čtyři, „uvolni se, klid,“ broukne a znovu setrvá v téhle pozici.
„To bolí,“ zašeptám sotva slyšitelně. Snažím se v sobě držet křik a pláč. Nehty ryji do peřiny. Nedá se to vydržet. Tak strašně to bolí. Pořád mám tendenci ho sevřít, abych ho ze sebe vypudil, jenomže to bolí akorát víc.
„Zvykneš si. Uvolni se,“ zopakuje. Chytne mi penis, rukou začne pohybovat. Já mu ji ale sundám.
Nechci, aby se mě dotýkal. Nechci to. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Tome, nebuď sračka. To zvládneš. Bill to taky zvládá. On ti taky umožní tu rozkoš. Vydržel s tebou šukat celou noc. Určitě ho to taky bolelo. – Jenomže on už je zvyklý. Je gay už jak dlouho. Já nikdy nic v prdeli neměl… nic takhle velkýho. Do háje. Kdyby byl aspoň něžnější. To tak pálí, štípe a bolí! Nesnáším ho. Nenávidím!
Začne se pomalu pohybovat, ale ruku mi dá na penis znovu. Křečovitě zavřu oči a zatnu zuby. Kňučím jako zmlácený čokl. Projede mnou mráz. Nechci, aby se mě dotýkal. Nelíbí se mi to. Je to hnusný. Znovu mu ruku sundám. Snažím se uvolnit, ale marně. Tak šíleně to bolí. Mám pocit, jako by mě rval na kousíčky. Cítím ho snad až v žaludku. Nechápu, jak se do mě mohl nacpat. Jak do mě mohl narvat toho svýho velkýho ptáka? Do toho malýho uzoučkýho prostoru, sakra?! Vždyť to je nemožný! Po spáncích mi teče ledový pot. Všechno vzrušení je najednou pryč. Je mi tou bolestí skoro až zle. Je mi zle z toho, jak necitlivý byl. Zato Bill si to užívá. Nahlas oddechne. Udělá znovu několik pomalých pohybů.
„No tak,“ pošeptá. Na tvářích ucítím studené kapky. Myslel jsem si, že to byl pot, ale když jsem zjistil, že se řinou z mých očí, došlo mi, že to jsou slzy. Nečekal jsem, že by to mohlo až tak bolet. Ani nevím, proč brečím. Jestli tou bolestí nebo tím… „Zvykneš si na to. Klidně mě kousni,“ nastaví mi Bill svou ruku, zajede o trošku dál a přirazí. Zaskučím a znechuceně odvrátím obličej od jeho ruky. Nejradši bych ho kousnul do toho jeho ptáka! A pak bych mu hned jednu vrazil! Je mi jedno, že mi narazil na prostatu. Vlastně to v závalu té bolesti ani necítím. Nic to se mnou nedělá. Jen ho sevřu. Cítím, jak se mi chvějí nohy a ruce. Připadají mi náhle jako z rosolu.
„Aahh!“ vyjekne a přirazí na to místo znovu. Ucítím, jak mě opravdu natrhne. Možná roztrhne. Snad to bylo i slyšet. Z očí se mi vyderou další slzy. S hlasitým výkřikem plným bolesti se sesunu na postel. Nedokážu se držet na nohou a rukou. Jsem slabý a tak strašně to bolí. Dlouze ho v sobě sevřu jako gesto na sebeobranu. Každou buňkou v těle se ho ze sebe snažím jakkoliv dostat, ale marně. Jemu se to líbí a povzbuzuje ho to akorát k tomu, aby pokračoval. Schovám si obličej do polštáře a tiše vzlykám. Prosím, ať už to peklo skončí. Nemyslím si, že by si toho snad všimnul. On si prostě užívá.
„Ohh, ohh!“ zasténá Bill nahlas a prohne se v zádech. Najednou ucítím uvnitř sebe takové zvláštní teplo a vlhko. Udělal se. Díkybohu. Mockrát děkuju… Nahlas vydechnu a otřesu se. Instinktivně ho v sobě sevřu. Znovu mě to dost zabolí, ale už je to o něco lepší. Jsem už roztržený, zvyknul jsem si. Je divné ho mít v sobě. Je to nepříjemný pocit, jako bych snad měl průjem. Fuj. Alespoň že už to je za mnou. Když jsem ho ale sevřel, Bill zavzdychal znovu. Ještě mi nadělí pár kapek a potom unaveně sklouzne na mě. Když se trošku vydýchá, opatrně ze mě vyjde a sleze ze mě. Najednou je opatrný. Ale to už mi je k ničemu.
„Tome,“ vydechne potichu. Nereaguji na to a dál ležím s hlavou zabořenou v polštáři. Nechci, aby viděl, že jsem brečel. Určitě si to špatně vyloží… Vlastně… co je mi do toho. Může si za to sám. Ať se klidně koukne na to, jakou bolest mi způsobil. Ucítím jeho ruku. Hladí mě něžně po zádech. „Tomi, broučku…“ Nemám náladu mu odpovídat. Nechci s ním mluvit. Nechci mluvit s nikým. Přál bych si, aby vypadnul z mýho bytu a já tu byl sám. Nechci nikoho vidět ani slyšet. Nechci ho ani cítit. Je mi špatně. Připadám si jako… jako laciná zneužitá děvka. Nikdy jsem se tak necítil… nikdy v životě.
„Já… já ti nechtěl ublížit. Tome,“ vydechne znovu dost smutně. Teď ho to mrzí? Není na to trošku pozdě? Neměl si to uvědomit předtím, než mě roztrhl a vošukal? Cítím, jak mě bolí prsty. Pořád v nich silně tisknu prostěradlo. Pomalu je povolím, a hned mi v nich začne nepříjemně mravenčit. Bill se ke mně posadí. Rukou mi vjede do copánků, tak jak to mám rád. Jenomže najednou… mi to vadí.
„Bolí to hodně?“ To myslí vážně? On mě… on mě normálně znásilnil, skoro mě roztrhal na půlku, a teď se mě zeptá, jestli to bolí? Rozjely se mi nohy a ruce jako umírajícímu psovi. To asi normální není. Nemám sílu zvednout hlavu a podívat se na něj. Ani to není tak proto, že nechci, aby viděl, že jsem brečel. Prostě… ho vidět nechci. Nemám chuť ho vidět, ani s ním mluvit. Chci, aby mě nechal být na pokoji a odešel.
„Prosím, řekni něco,“ vzlykne Bill. Já vím, že bych to neměl tak prožívat. Asi jsem citlivka, ale tohle… Nemůžu. Nejde to. Nevím, co mu říct nebo udělat. Jak mu mám říct, aby odešel z mýho bytu, že bude lepší, když dnes budeme zvlášť? Nechci mu ublížit. Nechci, aby se zbytečně trápil, ale za tohle… asi by měl. Nechci mu nic oplácet. Měl by si uvědomit, co udělal, jak se ke mně choval. Ale brečí, takže si to asi uvědomuje.
Popotáhnu a začnu se pomalu zvedat.
„Tome,“ chytne mě za paži a pomůže mi. Ihned ucuknu. Ať se mě prosím nedotýká. Nechci ho od sebe odstrkovat a působit mu zbytečnou bolest, ale jak mu mám říct, že mi vadí, když se mě dotýká?
„Zvládnu to,“ řeknu tiše a odtáhnu se od něj.
„Ale,“ nasucho polkne a natáhne ke mně znovu ruku. „Já ti nechtěl nijak ublížit. Chtěl jsem… abys to poznal. Já…“ koktá.
„Mlč,“ šeptnu a zavřu na chvíli oči. Nechci slyšet ani slovo. Nechci vůbec slyšet jeho hlas. Otřu si tváře od slz a pomalu se hrabu z postele. Snažím se pohledem najít své boxerky někde na zemi, ale v té tmě nic není vidět. Ne že by mi slzy v očích nějak napomáhaly. Ale Bill hned vstane a jde ke mně.
„Prosím, promiň mi to. Prosím, Tome!“ vzlykne. V očích se mu lesknou slzy. Aspoň v tom nejsem sám. Odvrátím se od něj. Nechci vidět, jak brečí. Nechci vidět ani jeho obličej. Nesnáším, když brečí. Bolí mě to, trhá mi to srdce. Ale ať si pobrečí. Ať se tím trápí. Nemám nejmenší chuť ho uklidňovat, že je všechno v pořádku, protože to ani v pořádku není.
„Jestli chceš, tak běž do sprchy, protože nevím, jak tam budu dlouho,“ řeknu potichu. Snažím se nerozbrečet jako malé dítě. Bolí to. Nemyslím teď svůj zadek. Myslím to, co se stalo.
„Běž,“ šeptne Bill tiše. „Potřebuješ to.“ Beze slova se natáhnu po dece a zabalím se do ní. Je mi najednou nepříjemné před ním být nahý. Nechci, aby na mě koukal. Pomalu se rozejdu do koupelny, ale v polovině cesty se zastavím.
„Bille…“
„Ano?“ hned se za mnou otočí. Polknu vzlyknutí a slzy zároveň s knedlíkem v krku a promluvím celkem tvrdým tónem.
„Možná bys měl jít dneska k sobě…“ Bude to tak pro oba lepší. Když budeme spolu, stejně nebudeme vědět, jak se chovat. Takhle to bude snazší. Zůstane se na mě dívat. A aniž by to ovládnul, z očí se mu začnou doslova valit slzy.
„Dobře,“ vydechne a rychle si oči otře. Sklopí hlavu. Do očí se mi vlijí další slzy. Nesnažím se je zastavit. Spustí se mi po tvářích, tak si je rychle otřu.
„Tome,“ vydechne znovu. Rozejde se ke mně. „Prosím, prosím tě, odpusť mi.“
„Bude teď lepší, když budeme od sebe. Pro oba dva. Musíme si to trochu probrat v hlavě. Měli bychom přehodnotit náš vztah,“ vydám ze sebe přes knedlík v krku. Bolí mě pohled na něj, když je v tomhle stavu. Ale mnohem víc mě bolí, co se stalo. Rozpláče se ještě víc.
„Ty už mě nechceš? Já… já ti nechtěl ublížit,“ šeptá.
„Řekl jsi něco trochu jiného, než ses mě rozhodl rozervat vejpůl,“ zasyčím na něj. Neměl bych být tak hnusný, ale najednou mám tak smíšené pocity. Najednou ho nechci ani vidět. Mám chuť to skončit. Jenomže stejně tak dobře vím, že ho miluju a zbláznil bych se bez něj. Chce to jenom čas. Ať jde už raději pryč. Otočím se a odejdu do kuchyně. Třesoucíma se rukama vyndám prášky. S lahvičkou i vodou se vrátím do obýváku. Jen se tak zabalený v dece usadím na gauči a otevřu lahvičku. Já vím, že jsem chtěl jít do sprchy, ale nemůžu. Asi mi krvácí zadek, navíc mám v zadku jeho sperma. Je to děsně nehygienický, ale nedokážu do té koupelny skoro dojít. Zaprvé mě sviňsky bolí zadek, zadruhé na to nemám ani sílu. Nedokázal bych stát takovou dobu ve sprše a ve vaně bych usnul. Jsem přespříliš unavený. Už jsem vším znavený. Mám chuť usnout a už se neprobudit. Když sežeru dostatečné množství prášků, možná se mi to i povede.
Otevřou se dveře od ložnice. Bill z nich vyjde převlečený. Dojde ke mně. Jeho oči jsou tak opuchlé a červené.
„Jsem nemístný hovado…“ vzlykne, zatřepotá řasami, aby setřásl slzy, „…neovládl jsem se. Chtěl jsem to… abys poznal, jaké to je, ale rozhodně… jsem… jsem ti nechtěl ublížit. Odpusť, prosím.“ Celý se chvěje. Postává kousek od pohovky jako hromádka neštěstí. Vysypu celou lahvičku na stůl a spolknu dva prášky, které zapiju. Zase sklopím hlavu a pozoruji raději prášky než jeho. Nechci na něj koukat. Nechci vidět, jak vypadá. A ani nemám chuť na něj koukat.
„Prostě běž…“ řeknu potichu a odendám si stranou dvě další pilulky, které se chystám sežrat hned, jakmile odejde.
„Vím, že teď tomu asi věřit nebudeš. Ale… miluju tě.“ S pláčem se rozejde pryč.
„Já tebe taky,“ zašeptám si pro sebe. Polknu další dva prášky a uslyším prásknutí dveří. Na chvíli zavřu oči a zhluboka vydechnu. Poněkolikáté už mě dnes začnou v očích štípat slzy, ale už nemám snahu je utírat. Vyndám si z baru několik flašek chlastu a i s prášky si to odnesu s sebou do koupelny. Vlezu si do prázdné vany a jenom tak tam sedím a chlastám. Mám chuť na všechno zapomenout. Mám chuť umřít. Chci mít už pokoj.
Když jsem byl už pořádně ožralý, začal jsem si chlast lít k sobě do vany a koupal jsem se v něm, což mi přišlo ohromně vtipné. Při tom jsem žral prášky a hrál si s nimi jako by to snad byly lentilky. Alespoň že jsem si tam S sebou nepřitáhl cigarety, protože bych nejspíš v tom chlastu uhořel zaživa.
Ne že by mi to najednou vadilo.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
To bylo hrozně smutný. 🙁 Co to děláte? Takhle je chudinky trápit. Je to divný, ale ani nejsem na Billa naštvaná, jen je mi z toho smutno…tak snad se Tom z toho rychle otřepe, takový první sexuální poznatek asi nečekal…tak snad je nenecháte trápit se dlouho.
no do prdele :D.. tak to jsem opravdu nečekala :-O.. :D…
holky..vy mě chcete zabít.. 🙁 co blázníte? :O doufám, že Tom jako neumře! :O to bych normálně.. nepřežila..xD achjo.. tak tohle jsem nečekala.. a hlavně ne od Billa. on takovej něžňoučkej a najednou Tomovi roztrhne prdel.. no super.. 😀 ale tak.. napsaný je to krásně, akorát ten děj, no.. dostali jste mě. tohle jsem vůbec nečekala. hlavně je to strašně smutný 🙁 až jsem se málem rozbrečela.. :D:D těšim se na další! 🙂
ty vado to byl ale díl..Tom si za to může sám, když Billa takhle dráždit, tak se pak nedivim co Bill udělal :DD moc se mi líbili perfekzní přirovnání :DD tyčil se jako Big Ben :DD velkej jako socha svobody .DDD konec :DDD
Jestli se zachvilku opupinkuju, tak za to bude moct Bill! Je mi líto toho Toma, protože se musí cítit špatně něco takovýho od Billa rozhodně nečekal, ale kdo jo. Bill byl prezentován za citlivého a Toma nám znásilnil. A mám taky o Toma celkem velký strach, protože není moc fajn to, jak je v tý vaně s těma práškama. Nikdo ho tam ani nepřijde skontrolovat, když Billa poslal pryč a už jednou na tom byl hodně špatně, aby teď na tom nebyl ještě hůř..No prostě, hrůza 🙂
o.O Teším sa na ďaľší diel – naberá to na obrátkach
Bože.. tenhle díl byl tak dojemnej.. přes slzy jsem ani pořádně neviděla na text.. x( Doufám, že se Tomovi nic nestane a budou zase spolu.. <3 jinak ta povídka je strašně krásná..! <3
Tak to je psycho. Já ví že to Billa asi bolelo ale mohl ještě chvilinku počkat. Bohužel se to vyvinulo jinak a stalo se to co stalo. O Toma mám taky strach. Vím že prožil šok a bolí ho to jak psychicky tak fyzicky. Doufám že se Bill co nejdřív k Tomovy vrátí. Páč kombinace alkoholu s léky fakt není prdel.
Jééééžííííš to je idiot… Akože toto čo je? On ho šuká odkedy sú spolu a raz sa to vymení a už je oheň na streche a robí takýto cirkus? Tom je sebec a nemám ho rada!..
Tyjo ten Bill mě naštval…Tom má pravdu..on ho normálně znásilnil..O takovejhlech věcech by se partneři měli dohodnout….fakt to udělal bez Tomovy vůle..šíleně mě to štve a chápu Toma…totálně.Všechny jeho pocity,jaký z toho teď má.úplně to chápu.Když mu to chtěl Bill ukázat,jaký to je,tak se s nim měl nejdřív domluvit,zeptat se ho,jestli s tim souhlasí,ale on to musel takle zmrvit..:( ach jo:( No a ty Tomovy prášky s kombinací alkoholu se mi vůbec nelíběj.doufám,že se tam v tý vaně nepředávkuje nebo nepřechlastá..Jediný,co mě na tom uklidňuje je,že vim,že se oba moc milují..doufám,že to tak bude napořád. ..snad se to nějak srovná,ale Toma opravdu naprosto chápu.
Úžasnej díl..tahle povídka mě umí vždycky něčim překvapit.Má to super děj.
To je smutný….. ale žeknu to takhle…. AU AU a jeste jednou AU…. Možná Toma i chápu možná ani ne….. je to složity….. Sup s dalším dílem
když jsem to četla nemohla jsem uvěřit vlastním očím…:(co to ten Bill proved? ale pravda je, že ten Tom je tak trochu víc citlivka:D honem další díl, ať se to trochu napraví:))
moc krásný díl to byl, i když smutný. ale bill konečně dopřál Tomovi ten pocit, jaké to je, když mu někdo pořádně projede zadek. myslím, že zrovna Tom tuhle lecki potřeboval. chápu, že ho to bolí, ale po všech těch svých náladičkách a svinstev, co Billovi v minulosti udělal, můžu říctjenom "dobře ti tak, Kaulitzi." koledoval si o to sám. Billa mohl mučit pusinkováním a naopak to nejde? at si trhne, spláchne prášky i vodku do záchoda a mastí za ním!
a ty, Billy, si nic nevyčítej!!!
Tak to je konec…
Popravdě, během čtení dílu se mi měnily názory na celou věc, co se stala a ani teď na konci dílu nevím, na čí straně tak trochu stát.
To, co mluví pro Billa je, že Tom ho provokoval, takže se možná ani nedivím, že mu to chtěl vrátit. Další věc je, že doteď se nechal ojíždět jenom Bill a nikdy si na Toma nestěžoval a pochybuju, že když se tenkrát milovali celou noc, tak Tom vydržel být pořád něžný.
To, co mluví pro Toma je, že fakt nebyl připravený a bylo to vlastně jeho poprvé s klukem, ještě ne příliš citlivé, spíš tedy vůbec. Bolelo mě to za něho 😀 No a za druhé, sice je to můj favorit, ale to na konci s těma práškama a alkoholem přehnal, aby se mu tak něco nestalo. Nicméně, alespoň že navrhnul, aby byl každý z nich sám, je pravda, že tak by kolem sebe zase chodili v trapném tichu… na druhou stranu, kdy se k sobě zase vrátí???
Skvělá práce, je to tak sporné, celý tenhle díl, že opravdu nedokážu posoudit, který z nich je na tom hůř 😀
No jsem asi na straně Billa, to Tom ho provokoval 😀 Ale doufám, že Tom bude v pohodě, zvlášť po tom, jak se cpe těmi prášky :/
no čtu si ten díl už počtvrtý a ty hlášky 😀 jak Tom v duchu špačkoval 😀 prej "má ptáka velkýho jak socha svoobody"… "nenechám si odpanit prdel…" 😀 no mám z vás dost, holky, kam na tohle chodíte? 😀
ale obávám se, že ted se na scéně objeví Alex nebo Robert… to nebude dobrý… ale i když mi je Toma krapet líto, že napoprvý to měl takhle svižně, tak naprosto souhlasím s Billem: "ty jsi mě mohl a já tebe ne?" .
Tak stále omieľajú tú svoju lásku dokola, a potom Bill dokáže toto??? Mám chuť prestať čítať. Ale je to perfektne písaný príbeh. Len toto by som najradšej vymazala z hlavy. Myslím, že keď niekto naozaj miluje toho druhého tak ako to tu bolo napísané, tak by toto nikdy neurobil, ani keby bol neviem ako nadržaný. Sklamalo ma to. Bill mal počkať, alebo sa snažiť urobiť to tak aby mu to Tom dovolil dobrovoľne. Tak aby o to prosil. Stačilo viac snahy a nehy hmmm…