autor: Bína
Tom
Probudil mě ten nejotravnější zvuk na světě. Budík. Natáhl jsem ruku, ale omylem ho shodil na zem. Ovšem přestal zvonit. Nadzvedl jsem hlavu a zadíval se po pokoji. Vše při starém. Odhodlal jsem se vstát.
Po každodenní rutině v koupelně jsem zkontroloval naposledy svůj vzhled v zrcadle a vyšel do školy. Ve škole není nikdo důležitější než já. Všichni mě prostě žerou. Čím blíž jsem ke škole, tím víc lidí mě zdraví a snaží se bavit.
„Čau kámo.“ Přilétl ke mně Andreas. Můj nejlepší kamarád.
„Čau. Co je tady nového?“ Ach, drby. Jak já je zbožňuji.
„No je tady nový kluk.“
„Hoper?“
„Hoper?“
„Ne.“
„Nezajímá mě.“ U mě v bandě jsou jedině hopeři, až na Andyho.
„Nezajímá mě.“ U mě v bandě jsou jedině hopeři, až na Andyho.
„No, fajn.“ Rozhodl jsem se ignorovat jeho tón hlasu a šel do třídy.
„No do prdele, co to je?“ Na mým místě, ano mým místě, sedí nějakej kluk, co vypadá jak holka. Černý vlasy, černý oči, černý nehty, výstřední účes a vlasy.
„Co je co?“ Nevinně se na mě zadíval s úsměvem na tváři.
„Vypadni z mého místa! Okamžitě.“ On neví, kdo jsem? To asi bude ten nový, jak říkal Andy.
„Já tu seděl dřív.“
„Jo, jenže tohle,“ ukázal jsem na židli, kde sedí, „je moje místo!“
„Oh, to mi je líto. Musíš si sednout jinam.“ Už jsem se nadechoval, když-
„Oh, to mi je líto. Musíš si sednout jinam.“ Už jsem se nadechoval, když-
„Tome, sedněte si. Hodina začala.“ Naštvaně jsem odkráčel k jiné lavici a posadil se. Celou hodinu jsem ho propaloval pohledem a on se jen blbě smál.
„Zmlátím ho. Zabiju ho. Zničím ho. Nenávidím ho“
„Klid, Tome.“ Plácl mě po zádech Mark.
„Klid? Jak mám být klidnej?“ Praštil jsem do stolu a zvedl se. Tohle mu nedaruju. Vydal jsem se před školu. Stejně už další hodiny nemám, takže proč si to s tím úchylem nevyřídit hned? Šel kousek přede mnou. Přidal jsem do kroku a za chvíli šel vedle něj.
„Ahoj. Jak se vlastně jmenuješ?“ Ano, má maska milého chlapce a pak uvidíš.
„No, Bill.“
„Bill. Mmm. Krásné jméno.“ Zdá se mi to, nebo se červená?
„Bill. Mmm. Krásné jméno.“ Zdá se mi to, nebo se červená?
„Tak hele, Bille,“ chytl jsem ho a zatáhl do jedné uličky, „už nikdy mi nebudeš sedat na moje místo. Nikdy! Rozumíš?“ Jen zběsile přikyvoval hlavou. Vítězně jsem se usmál a pustil ho.
„Debile.“ Otočil jsem se a jednu mu vrazil. Najednou jsem se díval na malé, roztomilé stvoření, které klečí na zemi a drží se za pusu. Sehnul jsem se k němu.
„Promiň.“
„Nech mě být.“ Štěkl po mně a odstrčil mě.
„Bille, já nechtěl.“ Díval se na mě se slzama v očích. Zničehonic mi ho bylo strašně líto a dostal jsem neuvěřitelnou chut ho políbit. No, je pravda, že nejdřív jednám a potom myslím, takže jsem přitiskl své rty na ty jeho. Zchladila mě ostrá facka.
autor: Bína
betaread: Janule
popravdě… je to moc rychlý.. 😀 kdyby jsi napsala alespoň tak tři díly a pak by jsi se pokusila o tu údajnou pusu, tak by to možná bylo lepší..;) ne možná, ale určitě. nebo takhle je to alespoň z mého pohledu. jinak napsaný to je krásně. jen kdyby to nebylo tak moc rychlý, no .. 🙂
Toto, vyzerá, veľmi dobre a som zvedavá ako sa skamarátia a dajú do kopy. konec tochto dielika, je vzatý pekným šupom.
tomu řikám rychlovka:Dtak jsem zvědavá co bude v dalších dílech:D
mmmm tak tahle povídka vypadá dost dobře těšim se na další díl
CHudáček můj miláček Billíí první dne ve škole a hned dodržky od Tomana je mi ho líto..Tome neboj se ty jetšě něco určitě zažiješ 🙂
taky se mi to zdá jako rychlej sled událostí… že by tak rychle změnil názor… ale i přes to se mi to líbí x)
😀 No jakože zajímavý.Hlavně teda ta Tomova údajná maska,ale trošku to je uspěchaný to je pravda,ale jinak fakt hezo! :)))
Wtf? Promiň, ale moc rychlý:D Ale zase mi to tím pádem přišlo vtipný:D
Na mě to taky bylo moc rychlý…
Vím, že je to trochu uspěchané, ale určitě se další pusy jen tak nedočkáte. Spíš naopak. =o)
Mě se naopak ta rychlost líbí 🙂 Naznačuje, že můžeme očekávat ještě hodně zvratů, a budou se prolínat různé dějové osy 🙂 Těším se na další díl 😀
Súhlasím s tou rýchlosťou, ale nehodnotím, to až na konci 🙂
To byl Tom překvapenej že jednu chytil.
No síce je to riadne z rýchlika, ale vyzerá to zaujímavo. Uvidím, čo z toho vznikne 🙂