autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Zalapám po dechu, otevřu oči a prudce se posadím.
„Bille… Bille!“ volám zmateně a rozhlížím se po prázdné ložnici. Splašeně oddechuji. Cítím po celém těle studený pot. V hrudi mi tak silně bije srdce, jako by se mi každou chvilkou mělo vydrat z těla. Přiložím si ruku na hruď, polknu a snažím se uklidnit. „Bille,“ vydechnu. Ohmatám jeho prázdnou postel. Takže to nebyl sen? Všechno se stalo? Znásilnil mě? Je pryč? „Bille!“ zavolám hlasitěji v domnění, že by mohl přijít. V očích mě začnou nepříjemně pálit slzy. Ztratil jsem ho. Přišel jsem o svého Billa. Jak… jak se to mohlo stát? Proč to udělal? Vždyť… Byl to jenom sex. Bolelo mě to, ale… odpustil bych mu to. Přece jsem ho nemohl vyhodit. Nemohl. Neudělal bych to! Roztřesenými prsty rozsvítím lampičku na stolku a snažím si uvědomit, co je realita a co jenom sen. To nemůže být pravda. Myslel jsem, že to je jen noční můra. Sakra! Ne! Otřu si tváře od slz, zároveň pot z čela a jen bezmocně sedím v posteli. Srdce mi buší pořád stejně splašeně. A bolí… Sakra, nemohl jsem ho vyhodit. Vždyť jsem to neudělal. To se nestalo… Nemohlo.
„Bille…“ šeptnu si pro sebe a schovám si obličej do dlaní. Prosím, ať se vzbudím. Tohle není možné. Je to určitě jenom další sen. Nemohl jsem o Billa přijít. To by se nestalo.
Najednou tiše vrznou dveře a uslyším kroky.
„Copak je, lásko?“ šeptne Bill, a hned na to ucítím jeho ruku na své. Ne, ne, ne… Vzhlédnu a podívám se na něj.
„Bille,“ vydám ze sebe. Ihned se k němu přitisknu a zavřu oči. Je mi jedno, že jsem celý zpocený. Snažím se uklidnit svůj splašený dech. Popotáhnu a otřu si oči od slz. Takže to byl jenom sen. Díkybohu. „Měl jsem takový strach.“
„Proč? Něco se ti jen zdálo, to nic není, broučku,“ konejší mě. Přitiskne si mě k sobě. Povylezu trochu výš a pevně se ho chytím kolem krku. Tisknu se k němu, jak to jen v mezích jde. Zamrkám, abych rozehnal slané kapičky z řas. Nevím, co mu říct. Stále jsem v šoku a z hrudníku se mi derou tiché vzlyky.
„Co se ti zdálo?“ vydechne tiše.
„Že… že…“ Co si o mně proboha pomyslí?
„Copak?“
„Zdálo se mi, že… že jsi mě… znásilnil,“ polknu. Musí si myslet, že jsem blázen. Billovo sevření trošku povolí a poodtáhne se.
„Cože… se ti zdálo?“
„Že jsi mě znásilnil a potom… jsem tě vyhodil z bytu. A ty jsi brečel a omlouval se mi. Já se pak chtěl zabít nebo uchlastat k smrti ve vaně,“ zašeptám roztřeseně s pohledem zabodnutým do jeho znamínka na bradě. Stydím se mu podívat do očí. „Tys mě opustil a… přišel jsem si tak bezmocný. Bylo to tak… reálné. A pak jsi neležel ve své posteli. Myslel jsem, že to je skutečnost.“
„Proboha… Tomi, to bych nikdy neudělal. Ne,“ zašeptá. Obejme mě zase víc. „Jsem tu u tebe, neopustím tě…“
„Byl to tak hnusný pocit,“ pošeptám mu. Zavřu oči a snažím se uklidnit. Jsem u něj a láskyplně mě objímá. Bill je se mnou. Miluje mě. Není se čeho bát. Nestalo se to. Pomalu mu položím hlavu na rameno, načež přivoním k jeho voňavé pokožce. Zabilo by mě, kdybych neměl už nikdy cítit jeho vůni. Stisknu látku jeho trika mezi prsty a přimáčknu se na něj ještě víc.
„Tomi, byl to jen sen. Já bych to nedokázal. Já… miluju tě,“ broukne a začne se prodírat mými copánky.
„Přišlo mi to absurdní, ale…“ zavrtím hlavou. Nechci o tom mluvit. Byl to jen sen. Je to blbost. Jak mě mohlo vůbec napadnout, že by to byla pravda? Idiote. „Promiň.“
„Nic se neděje, vždyť se nic nestalo. Nemůžeš za to, co se ti zdálo,“ pošeptá tím svým sametovým hlasem.
„Miluju tě,“ sjedu mu rukou po zádech a jemně ho políbím na krk. Ta jeho jemná pokožka, ta vůně, jeho hlas, dotyky, polibky. Ty jeho úsměvy, objetí… Nebyl bych už schopný bez toho žít.
„Já tebe taky,“ odvětí. Po chvilce se mi sesune do náruče. Pořádně si otřu oči, popotáhnu a podívám se na něj. Jakmile se sesune tak, jak potřeboval, obejme mě pevněji a přivine k sobě. Položím se na něj a vydechnu.
Připadám si zvláštně, když na něm ležím já a on mě objímá. Hah. Cítím se jako nějaký plyšový méďa. Haha. Vtipný. Ale proč ne… Vlastně je mi to tentokrát i příjemné. Jednu rukou si mě drží a druhou hladí po hlavě.
„Spinkej,“ šeptá. Natáhnu přes nás deku a pořádně se zachumlám až po hlavu. Asi to zní dětinsky, ale mám pocit, že mě ta deka před vším ochrání. Spí se mi tak nejlépe. Vpletu si nohu mezi Billovy nohy, aby se mi leželo pohodlněji, a nechám se hladit. Vždycky ví, jak mě nejlépe uklidnit. Hladí mě pořád. Po hlavě, po zádech, po paži, po boku.
„Už na to nemysli a snaž se usnout, zůstanu u tebe. Dokud neusneš, budu tě hladit,“ sehne se ke mně a po těch místech, kde mě hladil, mi začne vtiskávat jemné polibky. Miluju, jak je něžný. Je to tak dokonalé, oddané, milující a hlavně něžné stvoření! Jak mě do háje mohlo vůbec alespoň na těch pár vteřin napadnout, že by mi to vážně udělal? Už mi vážně hrabe. Nezasloužím si ho.
„Bude to znít moc dětinsky, když budu chtít, abys mi něco povídal?“ pošeptám. „Uklidňuje mě tvůj hlas…“ Kdybychom si vyměnili role, přišlo by mi to přirozené. Takhle se ale cítím divně. Což neznamená, že by mi to snad bylo nepříjemné. To v žádném případě.
„Zní to hezky,“ broukne a pokračuje. „Sice nevím, co tě na mém hlasu uklidňuje, ale budu se snažit mluvit co nejlépe. Kdyby tě uklidňovalo, že skáču, skákal bych. Pro tebe cokoli.“
„Lásko…“ usměju se. „Řekni mi, že jsem pitomec, když jsem jen na pár vteřin pomyslel, že bys mi to vážně mohl udělat.“ Musím sám nad sebou zakroutit hlavou.
„Neudělal, to nikdy. Radši bych se zabil, než abych tohle udělal.“ Jenom ho pohladím po odhaleném rameni a položím si hlavu k jeho krku, na který mu začnu vydechovat teplý vzduch. Je mi u jeho krku nejlépe. Má na něm strašně jemnou kůži, neuvěřitelně voní, a hlavně v naprostém tichu slyším, jak mu buší srdíčko. Pod nosem cítím, jak mu v tepně proudí krev. Je tak horký. Neodpustím si tiché zavrnění a spokojeně zavřu oči.
„Zpívej mi něco,“ šeptnu.
„Já a zpívat? To ne,“ zaslechnu tiché zasmání.
„Tak mi jenom broukej nějakou melodii. Prosím,“ pošeptám prosebně. Otevřu oči a zase je zavřu. Určitě ho to musí šimrat.
„Mmmm,“ zatetelí se. Začne si tiše pobrukovat jednu mou oblíbenou písničku, co často poslouchám v autě. Jen se nad tím pousměju a nechám se unášet Billovým melodickým hlasem. Během chvilky upadnu do tvrdého spánku, v němž se mi zdá o mně a Billovi, jak jsme někde na louce a pozorujeme hvězdy.
BILL
Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Hladil jsem ho do té doby, než jsem si byl naprosto jistý tím, že už spí. Chvilku jsem ho ještě mlčky sledoval. Jak ho to jen mohlo napadnout? Nebyl bych schopný něco takového udělat takovému stvořeníčku, jako je on. Neudělal jsem to nikdy. Takový nejsem. Vím, jaké to je, a neudělal bych to ani svému největšímu nepříteli. Při té představě se mi zvedal žaludek. Ani nevím z čeho, ani proč, ale byl jsem unavený. Nevydržel jsem ho pozorovat dlouho a spal jsem stejně tak tvrdě jako on až do rána.
Ležel jsem zkroucený a hlavně perfektně zachumlaný v peřině. Hlavu zabořenou hluboko v polštáři, nebyl jsem skoro ani vidět. Spalo se mi nádherně. A komu by se také nespalo, že? Mít Toma po boku. Snít o tom, jak jsme spolu někde na dovolené a milujeme se těsně u moře. Bylo to tak reálné. S ním jsem snad neměl nikdy ošklivý sen. Ale najednou mě někdo pomalu odkryl.
„Broučku,“ uslyším z dálky tlumeně.
„Mhmm,“ zabručím a začnu se hrabat zase do peřiny.
„Miláčku,“ zasměje se tiše.
„Tomi?“ brouknu rozespale a jen se k němu přivinu. Dám si na něj ruku, ani nevím přesně kam.
„Počkej,“ pošeptá mi a jemně mě ze sebe sundá. Nadzvedne peřinu a vleze si ke mně. Oběma nám přehodí peřinu přes hlavu a obejme mě. Cítím, že už je oblečený a voňavý. „Hmmm,“ zavrní tiše, jak se ke mně přitiskne a vtiskne mi malý polibek na holé rameno. Vytvořil nám tak krásný úkryt pod peřinou. Hned se k němu přivinu, jak to jen jde, obejmu ho kolem pasu a líbnu ho kamsi na hruď, ale přes tričko. Miluju, když si ke mně takhle lehne. Cítím se v naprostém bezpečí a neuvěřitelně dobře.
„Proč ještě… mm nespinkáš?“ propletu si s ním nohy.
„Protože už je 12, víš,“ zašeptá. Slyším z jeho hlasu úsměv. Začne mě jemně hladit po nahých zádech.
„To už?“ zabručím. Zajedu mu rukou pod tričko.
„Jo, to už. Ale klidně ještě spinkej, pokud chceš. Je neděle, což znamená, že nebudeme celý den nic dělat. A ty se alespoň můžeš vyspat. Zítra už nebudeš moct,“ šeptá mi do ouška a jemně mě pod něj líbá. A mně se vážně přestává chtít spát. On je snad kouzelník.
„Mm, po takhle dokonalém probuzení už spát nebudu. Ani nechci,“ brouknu a víc se k němu přitisknu. Jednoduše tělo na tělo.
„Budeme tu takhle pod peřinou ve tmě ležet celý den, nebo někdy vylezeme?“ zasměje se tiše a začne mě nehty jemně škrabat po zadku.
„To má být asi znamení, že bych se od tebe měl odtáhnout, hned se zvednout, jít do koupelny a začít něco dělat,“ zasměju se tiše. „Okay, tak tedy… lezu.“ Ale že se mi nechce.
„Ne, nemusíš. Ještě chvilku tu budeme spolu ležet v tom horku,“ šeptne mi a přitáhne si mě trochu zpátky.
„Ale je tu vážně dusno,“ povzdechnu potichu.
„Mmhmm,“ zabručí jen. Ani nevím, kam v té tmě strká hlavu, dokud neucítím jeho sametové rty na svém krku. Čímž mě ihned odzbrojí. Zůstanu ležet a jen mu rukama vjedu do copánků.
„Tak… to tu ještě… ohh, klidně zůstanu.“ Lehce se otřese smíchem a přejede mi jazykem po tepně.
„Mmm… jsi slanej,“ šeptne. Začne mi olizovat krk, dokud se polibky nesesune ke krční jamce. Zajede do ní jazýčkem.
„Dám si sprchu a raz dva slanost zmizí,“ pošeptám. Tlumeně oddechnu a zkroutím se pod ním. „Miláčku, já… ah!“ On moc dobře ví, jak mě tohle vzrušuje.
„Právě že mi moc chutnáš,“ pošeptá. Ocumlá mi se smíchem bradu. Je to tak příjemné. Miluju tyhle hrátky.
„Ahm, to je od tebe hezký. Ale mě to bodá ve slabinách,“ usměju se a křečovitě k sobě semknu oční víčka. Tom opustí moji bradu a znovu se sesune do krční jamky. Dělá v ní mokré kroužky jazykem. Najednou ucítím Tomovu ruku na svém podbřišku, až mi sjede mezi stehna. Zavrtím se a oddechnu mu celkem nahlas do ouška. Přirazím slabě proti jeho dlani. Sakra, hned takhle po ránu. Za chvilku z něj dostanu infarkt. Prudce nás odkryju a nadechnu se.
„Ahh, on se probudí strašně… rychle!“
„Dobře, tak já ho nechám protentokrát spát,“ uculí se. Zbláznil se? Tohle nepřežiju. Pustí mě z náruče a opře se o ruce. Na čtyřech se nade mnou sklání.
„Ale-ale… on asi neusne,“ podívám se na něj.
„Tak si s ním pohraješ ve sprše,“ olízne si pobaveně rty.
„Nebo si pohraju rovnou tady,“ brouknu a podzvednu obočí. Setřel mě, ale já si to líbit nenechám. Možná by se mohl jen dívat.
„Dobře, já tě tu nechám. Jdu zatím dělat oběd,“ řekne s úsměvem a vyleze z postele. Já ho roztrhnu.
„Ale nee, počkej,“ chytnu ho za ruku a stáhnu ho k sobě zpátky.
„Bille, mně se to tam připálí,“ zapiští se smíchem a spadne. „Musím to jít vypnout.“
„Vezmi si z toho ponaučení. Když jdeš za Billem do postele, nikdy u toho nevař,“ zasměju se a obejmu ho. „Běž, ať neohoří kuchyň.“ Vyleze z postele a uteče ke dveřím.
„Kecám. Nic nevařím,“ vyplázne na mě jazyk a se smíchem odejde. Tak to jsi posral, Kaulitzi!
„Tome!“ křiknu po něm se smíchem. Zvednu se a rychle za ním doběhnu. Chytnu ho v obýváku. Skočím mu kolem krku a obejmu ho. „Já ti dám, že vaříš! Já si tě asi usmažím!“
„Taky tě miluju,“ zahuláká se smíchem a snaží se mě setřást.
„Pfff!“ Seskočím z něj, vypláznu na něj jazyk a na oko uraženě se rozejdu do koupelny. Najednou mě pleskne přes zadek.
„Sss, auu!“ chytnu se za ten zadek, „tak a teď jsem k nepoužití,“ zasměju se.
„Oh, konečně,“ zakření se na mě. Otočím se na něj. Hodím po něm prazvláštní pohled, ze kterého nevyčte naprosto nic, a rozejdu se raději do koupelny. To bude den. Jestli se nezblázním, bude to dobré. Vypadá to, že má dobrou náladu, a to je jedině dobře.
„Urážlivko,“ zabručí a rozejde se do kuchyně.
„Já se neurazil,“ zasměju se už z koupelny.
„Kecáš,“ zavolá.
„Nekecám,“ řeknu. Jen co za sebou zavřu dveře, hned si vyčistím zuby, a pak si dám sprchu. To je to jediné, co mě ráno probere. Kromě sexu, samozřejmě. Ale ten nebyl. Umyju si vlasy a důkladně se oholím.
Když jsem hotov, kolem pasu si omotám větší ručník a vyjdu z koupelny ven. V ložnici se obléknu a trochu upravím. Slyším nějaké zvuky z kuchyně.
„Do prdele!“ uslyším odtamtud Tomovo kletí. Jsem už skoro u dveří. Tak se tam pomalu rozejdu.
„Copak?“ brouknu.
„Ale nic. Říznul jsem se,“ odbude mě jen a strčí prst pod tekoucí vodu. Hned se k němu rozejdu.
„Ukaž,“ řeknu starostlivě.
„To nic není,“ zamumlá, ale i přesto drží prst pod proudem studené vody. Opatrně mu chytnu tu ruku a dám ji stranou od proudu vody.
„Je to celkem hluboký, Tomi,“ povzdechnu tiše. „Jsi okay?“
„Je to jen říznutí. Už jsem zažil i horší věci,“ odpoví potichu. I to říznutí mi vadí. Vadí mi všechno, co mu jakkoli ubližuje nebo ho bolí.
„To máš pravdu. Nezapomenu na tvoje prostřelené rameno. Vzpomínáš si, jak jsem ti ho ošetřoval?“ pousměju se trošku, i když je to dost nepříjemná a bolestivá vzpomínka. Opláchnu mu jemně ten prst. Potom otevřu skříňku, kde je lékárnička, a vyndám větší náplast s polštářkem.
„Byl jsi tak vylekaný,“ pousměje se také a pozoruje mě.
„Strašně jsem se bál, že se ti něco stane, že to udělám špatně, že tě to i díky mně bolí, že nejsem dost jemný.“ Začnu mu ten prstík opatrně přelepovat. „Stejně jako teď,“ dodám.
„Hmmm,“ kývne jen. Cítím na sobě jeho pohled. Když to dolepím, dám mu na ten prstík malou pusinku.
„Neutáhnul jsem to moc?“ Ale on mi bez jediné odpovědi ruku vyvleče a chytí mě za tvář. Nečekaně se natiskne svými rty na mé a strašně dlouze a vášnivě mě políbí. Oh, co ta reakce? Řekl jsem něco snad? Stačím jen potichu zahuhňat. Následně mu to oplatím.
Mělce vydechne a nasaje mi horní ret. Každý okamžik, kdy si mě takhle vezme… jednoduše z ničeho nic, mi přijde mnohem dokonalejší než cokoli jiného. Miluju ty okamžiky, kdy cítím, že jsem jeho.
„Tomi,“ pošeptám a opřu se o linku. Naše rty o sebe jen tiše mlasknout, a hned se jeho začnou pohybovat v souladu s mými. Saje je tak vášnivě a láskyplně. Chytne mě za boky. Sice téhle jeho reakci nerozumím, ale na tom mi teď nezáleží. Nechávám ho v tom pokračovat. Nedokážu mu to neoplácet a jen tak postávat. Vpíjím se do jeho rtů stejně tak drze a chtivě, ale pořád jsem něžný. Začnu jazyk proplétat vyzývavě s jeho. Jednou rukou mě přichytí za tvář, čímž si mě u sebe podrží. Jazykem obkrouží můj, a pak se snaží dostat hlouběji. A já mu usnadním cestu tím, že trošku nahnu hlavu. Tak perfektně se doplňujeme. Je to až neuvěřitelné. Prsty mi vplete do vlasů a trochu stiskne. Natiskne se na mě, jak je to jen možné, načež mě začne vášnivě a hladově líbat. Neudržím se a vzdychnu mu trošku do úst. Sjedu rukama na jeho boky, záda i zadeček a všude ho hladím. Naprosto s ním spolupracuji.
Najednou mi v dlani stiskl zadek a začal mě zvedat. A tak jsem se ho chytil. Obmotal jsem mu paže kolem krku. Přichytil mě za zadek i druhou, a už mě jeho paže vyzvedly na linku. Roztáhnul jsem hned instinktivně nohy od sebe a udělal mu tak prostor. On se mezi ně samozřejmě vtěsnal. Vážně jsme se skvěle doplňovali. Znovu mě začal líbat o poznání vášnivěji. Tisknul si mě k sobě a tiše funěl. Mezi nohama jsem ho po chvilce trošku semknul a sklouznul víc k němu. Rukou jsem mu zajel do copánků a stisknul je u kořínků. Všechno šlo tak hladce, dokud se kolem nás neovanul podivný zápach, a poté hned i kouř. Poplašné zařízení začalo houkat jako šílené. Prudce jsem se odtáhnul a s výkřikem seskočil z linky, jak jsem se polekal. Tak a je po romantice. A já se snad leknutím počůral.
„Kurva!“ začal Tom nadávat a pobíhat po kuchyni. Rozhlédnul jsem se rychle kolem sebe a vzal utěrku. Začal jsem s ní dusit ten plamen, co tu vzplál. Tom zas vezme sklenici s vodou a chrstne jí na to. Popadnu druhou utěrku a snažím se to uhasit. Asi po půl minutě se mi to konečně povede.
„Panebože!“ dám si dlaň na hruď a zhluboka se nadechnu. Tohle se mi stalo vážně poprvé, a doufám, že naposled. Tom zakašle a založí si ruce v bok. Rty stáhne do přímky. Podívám se na něj, a nakonec se maličko usměju. Ono snad ani nic jiného nejde. Vidím, jak v sobě dusí smích. Dojdu k němu a zakroutím hlavou. Pak se začnu tiše smát.
„Skoro mi uhořela prdel, lásko.“
„Škoda by jí byla,“ zamručí tiše s pokýváním, a pak mě políbí.
„Miluju tě,“ pošeptám.
„Já tebe taky,“ usměje se sladce. „Neumím si už ani představit, že bych měl být bez tebe.“
„Pššt,“ umlčím ho dlouhým polibkem. Ani pomyslet na to nechci. Samozřejmě mi ho opětuje, ale pak se odtrhne od mých rtů.
„Vždycky tě budu milovat,“ šeptne a polibek mi stejně tak dlouze oplatí.
„Pamatuj si, že já tebe taky,“ políbím ho znovu. Jenom pokývá hlavou na znamení, že rozumí. Vezme mi tvář do obou svých teplých dlaní a podrží si mě u sebe. Opře si čelo o mé a s úsměvem se mi otře nosem o můj nos. Tiše se mi dívá do očí. Chvíli tak setrvám také, ale potom oči zavřu a obejmu ho. Mám potřebu ho zase cítit u sebe. Přivine si mě k sobě a jen mě jemně líbá na spánek. Hladí mě zlehka po zádech.
„Co jsi to vařil?“ pošeptám až po několika minutách naprostého ticha.
„To už je jedno. Stejně je z toho uhel,“ zasměje se mi tiše do ucha. „Možná bychom si mohli něco objednat k jídlu, ne?“
„Možná to bude ten nejlepší nápad. Já ode dneška snad nevařím,“ začnu se tiše smát.
„Proč?“ podiví se a pomalu se odtáhne.
„Budu se bát, že mi to taky takhle blafne.“
„To se vážně neboj. Stalo se to jen proto, že jsme se tu vykusovali místo vaření,“ rozesměje se a odstoupí ode mě úplně.
„Já vím,“ usměju se jen a začnu to tam poklízet. Všude je příšerný smrad. Tom to také cítí. Proto otevře okno, aby se to tu vyvětralo.
„Díky,“ usměju se a pokračuji.
„Jdu zatím objednat nějaké jídlo. Na netu určitě něco bude,“ řekne. Políbí mě na tvář a jde z kuchyně.
„Dobře,“ odkývám mu. A do prdele. Až teď mi dojde, že tam možná objeví něco, co by vážně neměl. Co když se naštve? Určitě se pohádáme. Sakra, Trümpere, ty jsi takový idiot! Raději se začnu zase soustředit na mytí linky a hlavně sporáku.
Po chvíli se ozve odvedle Tomův hlas.
„A co bys chtěl k jídlu?“
„Mně je to nějak jedno, nechám to na tobě,“ zavolám, aby mě dobře slyšel. Panebože, ať to nenajde. Bude si určitě myslet, že jsem se mu ve všem hrabal. Sakra, já mám vážně strach. Jen si sám pro sebe kývnu. Po nějaké době mám hotovo, a už jen uklidím pár drobností.
„…Bille?“ zaslechnu Tomův hlas ode dveří. A je to tady. Do prdele!
„Hm?“ řeknu tiše. Zrovna sypu sůl do slánky.
„Nebyl tu včera někdo?“
„Ne, kdo by tu měl být?“ Jen pokrčí rameny. Cítím v zádech jeho pohled. „Děje se něco?“ Idiote! Ještě dělej, že o ničem nevíš.
„No… Pokud tu nikdo nebyl, určitě budeš vědět, kdo se mi včera díval na konto a účty, hm?“
Ztuhnu a přestanu plnit slánku. „Já… Ukázalo se mi to tam.“
„Samo…“
Otočím se na něj. I když to bude těžké, dívám se mu do očí. „Nehrabal jsem se tam. Projížděl jsem stránky a kouknul jsem se do schránky.“
„Nelži mi,“ řekne bez tónu a přistoupí ke mně blíž. Zpříma se mi dívá do očí. To nebude dobré.
„Já ti nelžu,“ řeknu jasně. Opravdu jsem mu najel do schránky, ale nehrabal jsem se tam. „Nic jsem ti neprohledával.“
„Do mých účtů ti nic není,“ zasyčí na mě.
„Tome, já je nepročítal. Ano, najel jsem tam, ale nepročítal jsem to. Jak říkáš, do toho mi nic není.“ Jen se na mě naposledy podívá a odejde z kuchyně. Zavřu bolestně oči. Zatraceně. Proč jsem se tam jen díval. Pomalu se rozejdu za ním.
„Není to tak, Tomi.“
„Nech mě,“ řekne jasně a zavře se na balkóně, ale já otevřu a dojdu za ním.
„Prosím, nech mě ti to vysvětlit.“
„Nech mě na pokoji.“
„Prosím,“ řeknu znovu.
„Běž pryč,“ řekne bez tónu, aniž by se na mě jenom ohlédl. Ne, nevyháněj mě.
„Ale… Tome,“ nadechnu se.
„Jdi!“ Otočím se zpátky do bytu a odejdu z balkonu pryč. Zajdu do ložnice. Dojdu k oknu a podívám se ven. Mám chuť něco rozbít, něco zničit. Potřebuji ze sebe dostat ten vztek, který v sobě mám. Horší je, že mám vztek sám na sebe. Připadám si teď jako malý školák, který něco provedl. Nebo jako pes, který se sklopenýma ušima raději odešel do boudy. Nevím, co bych měl teď udělat. Chtěl jsem se mu omluvit, ale svým způsobem mě od sebe vyhodil. Teď už to zpět nevrátím, i když bych strašně rád. Sakra, proč já vždycky udělám nějakou blbost? Vždycky všechno pokazím. Zatracené konto!
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Oh je, minule nás tak rafinovaně vyděsíte, pak uchlácholíte a nakonec dílu zase rozesmutníte..proč je nemůžete nechat se láskyplně milovat? 🙂 Já jen doufám, že to celé spěje k dobrému konci. Jinak vážně skvělé.
takže celej díl předtim byl jen sen a vůbec se to nestalo?? mám v tom teď trochu zmatek…
Tyjo tak to jsem si oddychla..,že to byl jen sen…Promiň Bille :D!
No uffff 😀
Tenhle díl byl úžasnej..jen…bylo mi jasný,že Tom na to konto přijde..ach jo….no snad si to nějak normálně řeknou….snad..doufám :)) Jinak ale fakt to bylo úžasný..skvělej,vtipnej a vášnivej díl :))
Šíleně se těšim na další !! 🙂 dokonalost
Sakryš, ani nevíte, jakej kámen mi spadl ze srdce, že se mu to všechno jen zdálo 😀 Mě tu bylo až špatně… jen z té představy 😀 Prostě Billa si takhle představit snad ani nedokážu…
Jen nechápu, proč se Tom tak vzteká. Vím, že Bill slíbil, že mu do financí nebude zasahovat, ale i tak… Nějakej výbušnej, chlapec 😀
Rozhodně se těším na další díl =) A tiše doufám, že to ten zmetek copánkatý překousne 😀 Jinak se osobně dostavím a ještě uvidí ten brajgl :D:D:D
Ty jo, neustále měnění děje, ale jsem ráda, že to byl jenom sen, protože jsem vážně měla strach o Toma, teď ho, ale zase posílá pryč, doufám, že to Toma brzo přejde, protože Bill je Tomovo všechno. Zbožnuju t povídku 🙂
ježiši to bylo krásný honem další díleeeeek:)))
šťastná , žr yto bol len sen ale rozčúlená , že je Tom taký idiot 😀 No tak sa tam pozrel NO TAK A ČO? keby sa odhlásil , nemusel by sa zatvárať na balkone 😛
To jak byli u tý linky, hm..Bylo to super, na konci s eTom choval ale jako pitomec…Měl by mu víc věřit, jako Billovy
jéééé, to je nudaaaa, tak on to byl jen sen… ale škoda, třeba si Tom něco uvědomí 😀 no chápu, že se nasral skrz účty, ale neměl by se už takhle trucovitě chovat jak malý děcko. prevít jeden. chudák Bill.
Ááá.. 😀 To je napínání.. 😀 nenávidím to.. 😀 na konci je vždycky něco tak zajímavýho a vy to zrovna useknete! 😀 týrání tohle.. 😀 teď zase tak dlouho budu čekat na další díl.. 🙁 :DDD Ale určitě to stojí za to :)*
Mám chuť vraždiť milé autorky a zároveň Vás vybozkávať za toto. Tak veľmi ma to sklamalo a bolo to napísané tak reálne. Vážne som na moment uvažovala, že toto nezvládnem. Keby bol aspoň nejaký náznak, že Tom spí, alebo je? Idem sa pozrieť.
Je mi ľúto, že sa zase pohádali. Ale Tom má pravdu, nemal mu tam liezť. Predsa vedel kam kliká do kelu, nemám rada keď si ubližujú 🙁