Nechápu, jak se k Tomovi dostala. Dnes večer jsem v divadle nechal jedinou růži, a tu jsem skutečně nechal v lóži. Že bych se před tím nepletl a ta hlava v hledišti byla skutečně Tomova? To je šílené! Ale jak se potom růže dostala k Tomovi? Co dělal v lóži číslo pět? Věděl o mně snad…?
Z hlubokého zamyšlení mě do reality vrátil Tom, který se přiřítil se smetáčkem a lopatkou. Nametl střepy na lopatku a vyhodil do odpadkového koše. Odnesl náčiní zpět do komory a vrátil se pro růžičku. Chvíli jsem si připadal jako duch. Tom se chystal odejít, ale ve dveřích se zastavil a otočil se.
Na posteli ležela má černobílá kráska spolu s pláštěm stejné barvy, který jsem zabavil v depozitáři Opery. Myslím, že je spravedlivé, aby mě s ní něco takového pojilo, když já ji zásobuji operami. Přišel jsem domů a akorát se na příjezdové cestě ozval zvuk Gordonova auta. Sotva jsem se stihl převléct, na uklízení už nezbyl čas.
Něžně jsem sklidil kostým Fantoma Opery do skříně pod oblečení a na posteli popadl pyžamo. Po namáhavém dni jsem potřeboval sprchu. Zamyšleně jsem došel do koupelny a shodil ze sebe oblečení. Hlavou se mi pořád ještě honily myšlenky na Tomovu růži.
*
Procházel jsem kolem Tomova pokoje zpátky do toho svého. Zasekl jsem se, když jsem zpozoroval, že dveře jsou pootevřené. Ze tmy pokoje se linula tichá hudba. Zaposlouchal jsem se do tichých tónů piána, ve kterých jsem poznal Song for the Sienna od Briana Craina. Zapudil jsem touhu otevřít dveře a vtrhnou dovnitř. Odložil jsem svoje oblečení přede dveře svého pokoje a tiše se připlížil ke dveřím do Tomova pokoje. Škvírkou jsem nakoukl dovnitř.
Tom seděl na posteli a zíral na růži na nočním stolku. Zpozoroval jsem, že se mu pohybují rty. Šeptal.
Tom:
„Zajímalo by mě, čí jsi. Kde ses tam asi vzala? Nechal tě tam Fantom? Pro koho?“ mumlal jsem směrem k rudé růžičce. Tolik otázek a žádná z odpovědí… Jediná otázka však převládala nad ostatními. „Kdo vůbec Fantom Opery je?“
Song for the Sienna skončil a pokojem se ozvalo skřípění dveří. Okamžitě jsem trhl hlavou jejich směrem, ale nikoho jsem v nich neviděl. Podezřívavě jsem to šel ještě zkontrolovat, než jsem se uložil do postele.
Znepokojeně jsem zavřel oči, avšak brzy si na mě únava vybrala svoji daň a nechala mne upadnout do říše roztodivných snů.
Bill:
Vytušil jsem, že Tom konečně spí a jako každý den se vloupal do jeho pokoje. Přidřepl jsem u jeho postele a chvíli se kochal pohledem na poklidný spánek toho malého anděla, jehož jsem se vší pýchou mohl nazývat bratře, i když to nebylo zrovna oslovení, které bych si pro něj rád vybral. Napadala mne spousta přezdívek, které si mezi sebou špitávali dva milenci a které bych já rád užil pro něj.
„Dobrou noc, Tome,“ zamumlal jsem nepřítomně a políbil jej na čelo. Vstával jsem ze země, když se můj pohled nedobrovolně stočil k nočnímu stolku. „Nechci, abys věděl o mé existenci, Tomi. Je to pro tvoje dobro,“ zašeptal jsem, spíš abych uklidnil sebe než nic netušícího, spícího Toma. Popadl jsem skleničku s růží a rychle opustil temný pokoj.
Tom:
Stál jsem na podiu a všude kolem mě se hromadila mlha. Rudá opona se roztáhla a já dostal možnost nahlédnout do hlediště Národní opery, které zelo prázdnotou. Dokonce ani v části pro orchestr se nikdo nenacházel. Stál jsem tu naprosto sám, nebo jsem alespoň měl možnost si to myslet.
Zničehonic se Operou rozlehly táhlé tóny varhan. Rozhlížel jsem se zmateně po sále a hledal, odkud hudba pochází, když v orchestřišti není ani noha. Zmateně jsem pobíhal po podiu, když v tom se do hudby vetřel smích. Ohlédl jsem se za jeho zdrojem. Zvuk pocházel z lóže číslo pět po levé straně sálu.
Nechápavě jsem zíral na lóži a snažil se ve stínu objevit jakýkoli pohyb, který by mohl smích vyluzovat, avšak jediné, co zůstalo mému zraku odhaleno, byla tma.
Před obličejem se mu mihla ruka, ve které svíral rudou růži ovázanou černou páskou. Natáhl ruku v kožené rukavici ke mně a přitiskl mi růži k hrudníku. Na tváři mu opět zahrál úsměv. Chvíli potom se rozplynul v mlze, která nás obklopovala, a mě tam nechal stát samotného s jedinou růží…
autor: Helie
To je fakt dokonalé. Hltám každé slovo této povídky. Je to tak krásně napsané, že se to čte opravdu samo. Máš vážně talent a je vidět, že víš o čem píšeš.
Někteří to totiž jen tak napíšou, ale u tebe se mi libí jakým způsobem to píšeš. Jen tak dál. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu 🙂
Nádhera..:) Tahle povídka, je opravdu dokonalá..:)) Já k ní nemám slov..:) To na konci počítám, že se to Tomovi asi zdálo co…? 😀 🙂 Má tý růže už tak plnou hlavu..:D :)) Strašně se mi líbí, jakým způsobem píšeš..:) Je to tak krásně procítěný..:))** Moc se těším na další dílek.;) Opravdu krása..;)*
Tohle je dokonalé.Tahle povídka se řadí k mým nejoblíbenějším,které jsem kdy ppřečetla nebo přečtu.je to dokonalost.tomův se mě úplně očaroval a písničku,která byla v tomhle díle jsem si ke čtení pustila a musim říct,že skvělej výběr.Přišlo mi,jako by popisovala tu náladu,pocity a prostě všechno ,co se v týhle povídce děje. věřim,že jednou tomovi bude zodpovězeno,kdo je Fantom Opery.
*sen
Krásny diel. Tom je s tej rúže úplne mimo,myslím že mu to dalo chrobáka do hlavy.
Holky moje, já vás zbožňuju 😀 Děkuju moc za naprosto krásný komentáře, nad kterejma se tu totálně rozplývám 😀
[3]: Ta písnička a celkově písničky od Briana mě tak nějak doprovází během celého psaní téhle povídky a jeho hudba je velice inspirující, takže není divu, že se to na povídce podepsalo 😀 Původně jsem k dílu chtěla přiložit odkaz, ale potom jsem na to tak nějak zapomněla 😀 Doufám, že nejsi jediná, kdo si tu písničku pustil, protože za to vážně stojí =)
Opravdu dokonalý… Nemám slov. Snad jen, že už se nemůžu dočkat pokračování 🙂
ty brďo… holka, ty mi vyrážíš dech! ten děj je filmu tak neskutečně podobný a přitom se od něj liší tak, že víc to snad nejde! jak jsi jenom tohle dokázala zkombinovat?
no má úcta, smekám a jsem moc zvědavá na další díl!!!
Děkuju, holky =))
[8]: O tom přemýšlím do dneška 😀 Ale tak zase, kdybych doslovně odrecitovala film, asi by to vůbec nemělo ten efekt =) A i když se snažím, aby se to s dějem filmu alespoň chvílemi shodovalo, tak vždycky to prostě nejde 😀 Navíc jsem měla o povídce dost jasnou představu už před tím, než jsem film viděla poprvé (Strašně se mi líbil ten název :D)… Takže teď už do ní film jen "přistrkávám" 😀
Krásně se to čte, píšeš moc hezkým stylem. Už se strašně těším na pokračování 🙂 Jen tak dál!
Nádhera 🙂 Tenhle nápad se mi děsně líbí a ráda to čtu 🙂
Já to taky moc ráda čtu.Je to takový…něžný..,tajemný..ani nevim,jak to ještě víc popsat.Ani to už nejde,protože…já nevim..je to něčim výjmečný..takový..kouzelný..