Spustil své prsty z malých dotykových čidel, jeho tělo se sesunulo na drahý divan, potažený pravou kůží. Naklonil se blíž a bezmyšlenkovitě vzal do rukou jednu z nejdražších lahví whisky, jež na něj dosud stále netknutě pohlížela z malého stolku. Byla již několikátou v pořadí, všechny ostatní jen prázdně postávaly kolem, čekaly na další z nich, již měl stihnout stejný osud.
Sled posledních dnů se odehrával tady, v jeho velkém, bohatém domě, jenž mu nabízel ticho a klid, nikým a ničím nerušenou atmosféru. Neopustil jej po několik dlouhých dní, ani jednou. Ani kvůli podniku ne. Neměl chuť ani náladu pracovat či se zabývat jinou činností.
Veškerý čas trávil tady. Nerozlišoval den a noc, nevnímal rána ani večery. Sám procházel velkými, prázdnými místnostmi, přebýval v přepychu a luxusu, na nějž byl tolik zvyklý. Posedával či polehával jen se skleničkou v ruce, utápěl se v myšlenkách a alkoholu tak dlouho, dokud alespoň na chvíli nezapomněl. Nic jiného nemělo smysl.
Odkryl víčko a nevědomě jej položil mimo stůl, přiložil hrdlo láhve ke skleničce s ledem, do půlky jí naplnil chladnou, nazlátlou tekutinou. Pozvedl ji a lačně pohlédl na její obsah, svlažil rty v obzvláště chutné whisky a přivřel víčka, jeho hlava uvolněně klesla do měkkosti divanu. Podržel doušek na jazyku, vychutnával si jeho příchuť a po chvíli polknul, cítil alkohol, jenž mu začínal proudit do žil, odnášel sebou jeho bezmoc a nicotný pocit, vyvolal v jeho otupělé mysli řadu myšlenek, jež jej opět začaly nahlodávat.
Byl žádaný. Vždycky, všude, všemi. Muži jej milovali. Leželi mu u nohou a vzhlíželi k němu, kupovali si jej drahými dárky, jež jim měly zajistit alespoň nepatrnou špetku jeho uznání. Byl pro ně divou, ztělesněním něčeho, po čem toužil každý z nich, co mu všichni ostatní mohli jen slepě závidět. Lákala je jeho nedosažitelnost, jeho ledová krása, chlad, jenž z něj čišel, dělal jej v jejich očích dokonalým.
Jejich touha po něm je omámila, zaslepila jejich oči, neviděli jeho pýchu, jež jej zničila, to pohrdání, s nímž pohlížel na každého z nich, dával jim najevo jejich nicotnost, skutečnost, že pro něj byli ničím, jen ubohým, špinavým cárem hadru, s nímž mohl zametat, jak chtěl. Dýchali by pro jediný jeho pohled plný chladu a povýšení, položili by život za noc s ním.
A on… užíval si toho. Sami se dostávali do jeho rukou, měl je ve své moci, všechny. Jak moc dobře mu dělal pocit, skutečnost, že patří jen jemu. Že jsou pro něj schopni i zabít. Splnit každé z jeho nesmyslných, marnivých přání, ležet mu u nohou a viset pohledem na jeho rtech, čekat na každý jeho rozkaz. Předhánět se, kdo jej splní nejlépe. Opěvovat jeho krásu a lichotit mu komplimenty, vtírat se do jeho přízně.
Neviděl v nich to, co oni viděli v něm. Byli to jen muži, mohl si s nimi dělat, co jen chtěl, vysmívat se jejich marným pokusům, jimiž se na sebe pokoušeli strhnout jeho pozornost, a zároveň se bavit jejich hloupostí a naivitou. Pro něj byli schopni opravdu všeho, stačilo jen lusknout prsty a oni se stavěli do řad, přesně tak, jak to vyžadoval. Krutě zneužíval jejich oddanosti, poslušnosti, jež mu neustále dokazovali. Pohrával si s nimi, dal jim okusit svého těla, aby je následně mohl vyhodit, odkopnout jako ten nejhorší odpad, špínu, s níž si někdo jako on nehodlal špinit ruce. A přesto se k němu vraceli, prosili a žádali jej, aby si je ponechal, aby směli nadále setrvávat v jeho blízkosti, ponižovali se pro jeho pobavení.
Dokázal vzrušit každého z nich. Stačil jediný smyslný pohled, vášnivě pootevřené rty, po nichž vlhce přejížděla špička jeho horkého jazyka, či jen dobře mířený dotek k tomu, aby je nažhavil. Nikdy nepřemýšlel nad tím, jak to udělat. Jeho smysly jednaly automaticky, měl svá osvědčená gesta, jež mu pomohla dosáhnout toho, po čem toužil.
Stačilo si jen vybrat oběť, ukázat na ni prstem a on věděl, že bude v následujících chvílích patřit jemu. Jen odhalit svoji smyslnost, vyzývavý pohled a ledově krásný půvab.
Byl to zvláštní, ošklivě divný pocit. Neznámý pro někoho, jako byl on. Nikdy nepoznal, jaké to je. Nikdy ani nepřemýšlel nad tím, že by se mu něco takového mohlo stát. Jemu, tak krásnému muži, jenž si mohl vybírat, dělat si s každým, co se mu jen zlíbilo.
A teď… narazil. Až příliš prudce a silně, aby to jeho vnitřní pýcha a sebestřednost mohla ustát. Nikdy se s ničím takovým nesetkal. Směl odmítnout a ponížit kohokoli a jak chtěl, avšak dosud ten pocit neokusil na vlastní kůži. Byl nezvyklý a ponižující zároveň. Jeho nekončící sebevědomí klesalo, prudce padalo dolů pokaždé, jakmile si připustil tu ohavnou skutečnost, odehrávající se ještě před několika dny v zrcadlech, s mladíkem, jehož v návalu vzteku vyhodil. Byl prvním, koho nepostavil.
Prudce se posadil a s hlasitým třísknutím postavil skleničku na stolek, přiložil k ní otevřenou láhev a naplnil ji až po okraj, rychle do sebe hodil celý její obsah, jenž mu měl pomoci spálit to ponížení, probouzející se uvnitř něj. Pořád cítil ten klidný, povadlý penis na své dlani.
Přiopile vstal a popošel k velkému, drahému zrcadlu, již poněkolikáté se dnes zadíval na odraz, jejž ochotně ukázalo jeho očím hned, jakmile se před něj postavil. Bylo jediným jeho přítelem, stačilo do něj jen pohlédnout a vyvrátilo mu všechny jeho pochybnosti. Vždycky mu ukazovalo jen krásu.
Nestárnul, vůbec ne. Pohled na mladíka v odrazu zrcadla mu neukazoval nic méněcenného, ani jedinou malou stopu ošklivosti. Ne, nevěděl jaké to je, být ošklivý a nechutný ostatním. On byl stále krásný, dokonalý a přitažlivým, možná ještě víc, než kdykoli před tím. Půvabný, bezchybný a neodolatelný a na tom záleželo nejvíc. Být lepší než ti ostatní, než všichni kolem.
A přesto tu byl někdo, na koho nezapůsobil. Ani on, ani žádná ze všech jeho předností, na něž pohlížel v odrazu zrcadla.
Byl jiný. Nebyl takový jako ti před ním, vůbec ne. Vyzařovalo z něj něco neobyčejného, něco, co u těch druhých nikdy nenašel. Něco, co si jej dokázalo získat, podmanit již tenkrát, když jej poprvé spatřil. Jediný pohled na něj stačil k tomu, aby po něm zatoužil. Věděl, že ten sladký, nevinný koloušek bude patřit jen jemu.
Uchvátil jej. Ano, získal si jeho obdiv. Mladý, nevinný, poslušný a zdvořilý. Nesmělý, plachý, stydlivý a na druhé straně vášnivý, žhavý a roztoužený, prahnoucí po sexu s ním.
On jej učinil tolik náruživým. Dokázal jej nažhavit, a přesto uspokojit tak dobře jako ještě nikdo před ním. Stačilo pár chvil po sexu s ním, pár chvil po tom, co mu dovolil odejít z jeho domu, a toužil po něm znova, mnohem intenzivněji. S milenci se povětšinou vídával obden, sex mu tak do další jejich chvíle plně postačil, dokázal vydržet.
Avšak ne od chvíle, kdy na jeho nekonečný seznam přibyl ten mladý, pohledný Tommy-boy. Jeho choutky i potřeby rostly, stával se žádostivějším pokaždé, když mladík jeho dům opustil. Nechal by se jím ojíždět neustále, celý den, a věděl, že by nikdy neměl dost. Nikdy by se jej dostatečně nenabažil. Jeho chtíč po mladém muži byl spolu s touhou až nekonečný.
Odstoupil od zrcadla, vrátil se zpět ke stolku, do své dřívější pozice. Vzpomínal, detailně si vybavoval každou návštěvu chlapce, každou erotickou chvilku, již spolu prožili.
Tu první, když mu vzal jeho panictví, první v zrcadlech. Jeho kancelář, v níž jej uspokojil ústy. Velká sprcha, v níž jej oholil a nechal se jím osouložit, vyžádal si jeho vrchol do svých úst. Trest, jenž pro něj připravil, uvěznil jej v zrcadlech a sváděl, dráždil tak hříšně a tak dlouho, dokud mu nedovolil prožít další z bouřlivých vrcholů. Nemravné návrhy, jež mu jeden za druhým nadrženě šeptal do ucha, přímo na jeho pracovním místě. Jeho drahý, pracovní stůl, jejž o pár chvil později poznamenaly kapky jejich sperma.
Chyběl mu. Ano, opravdu. Chyběl mu sex s ním, jejich erotické hrátky, všechno to, co k jeho dokonalému, bezchybnému milenci patřilo, co odešlo spolu s ním. Plachý, nesmělý pohled nevinných, čokoládových očí, jenž na něj působil jako to největší afrodiziakum. Jeho zdvořilost, poslušnost splnit mu jakékoli přání. Mužné, vypracované tělo, lesknoucí se potem, prahnoucí po jeho dotecích, žhavých polibcích, po orgasmu, jejž mu měl přivodit on sám. Velký, horký penis hluboko uvnitř něj, tvrdě narážející na jeho prostatu. Vzrušené, táhlé steny, jež se bezostyšně linuly z jeho hrdla pokaždé, když jej kouřil, lačně polykal každý výstřik jeho semene do svých úst.
„Kurva!“
Frustrovaně vydechl a zaklel, vědomě sjel pohledem dolů. Jeho klín začal reagovat na jeho myšlenky, probudil se a ztopořil. Pomalu sjel dlaní dolů, pohladil viditelný náznak erekce dřív, než vzhlédnul, jeho pohled utkvěl na předmětu, stojícím před ním.
Velký, černý vibrátor z pevné gumy. Nejlepší z celé jeho sbírky. Podobných erotických pomůcek měl desítky, krátil si jejich prostřednictvím dlouhé večery, jež trávil sám, měly mu alespoň zčásti nahradit chybějícího milence.
Vzhlédnul a naklonil se blíž, jen nedůvěřivě si prohlédl robertka, stále klidně stojícího na stolku, připraveného pro jeho horkou úzkost. Skutečně by mu dokázal nahradit jeho Tommy-boye?
Zatnul zuby narůstajícím vztekem a vstal, jeho dlaň dopadla na robertka v prudkém úderu, smetla jej ze stolu dolů na zem.
Neobtěžoval se s tím, aby jej zvedl. Natáhnul se po drahém pouzdérku, jeho roztřesené prsty rychle vytáhly jednu z cigaret. Zapálil a lačně potáhl, snažil se nevnímat vzrušení, jež mu, mučivě uvězněno uvnitř jeho kalhot, začínalo působit bolest.
Znova potáhl a odklepl přebytek popele, pomalým, klidným krokem teď přistoupil k velké, mohutné zdi. Byla plná fotografií, jež pořídil on, svého času. Pohlížely na něj jemu známé obličeje, tváře všech milenců, jež si kdy vydržoval. Měl své kontakty na každého z nich, stačilo jen říci svou žádost, přijeli by všichni a splnili každé jeho přání, potěšeni projevem jeho zájmu, ani by nepožadovali žádnou z finančních odměn, jež by jim nabídl.
Avšak nestál o ně. O žádného z nich. Chtěl jen jeho.
autor: Rachel
♥
Nemůžu se dočkat dalšího dílu.. ♥
Tyjo tak Bill propadl velké depresi.Řekla bych,že se to pomalu,ale jistě klube.Sice teď je to z největší části ta závislost ,která je založená na uspokojení,ale já věřim,že brzy přijde i jiná….nejenom ta sexuální. Bill je teď hodně v prdeli,jak si na něj zvyknul .Úplně mě to fascinuje,jak už nechce nikoho jinýho,než něj.Jsem šíleně zvědavá na další díl.Snad se mezitím Bill neuchlastá
k smrti.:D
Á na velkou divu už to taky dolehlo 🙂 Teď má depky jak Tom tak on. Jenže s tím rozdílem že Tom má strach o nemocnou maminku a Bill je znepokojen tím že u něho není jeho Tommy-boy aby ho ojel..grrr..
Každopádně jsem ráda že Bill konečně projevil nějaké..no nedá se tomu říkat city, ale že začíná ukazovat i svoji lidskou stránku 🙂 Doufám že je na dobré cestě stát se lepším člověkem 🙂
tak marnivý, Bille, tak marnivý..
už se těším, až přestane konečně chlastat a začne myslet, protože když si vypočítával všechny ty chvilky, kdy z něj byl Tom vedle, muselo by mu přeci dojít, že problém nebude snad v jeho uvadající schopnosti každého vzrušit (vždyť i já jsem z něj hotová a to to jen čtu :D).
někdy bych chtěla zažít ten jeho nekonečný apetit a bezstarostnost. 😀
Tak uz padla kosa na kamen. Ani se nedivim, ze to s Billem takhle mava, zranene ego je neprijemna zalezitost. Jsem zvedava na dalsi dil:-)
Keď si Bill konečne uvedomil závislosť na Tomovi,možno príde na rad i likvidácia steny s fotkami,telefonát Tomovi….
Zvedavá som ako znáša Tom toto abstinenčné obdobie…
Krásny diel Rachel♥
Ouha…no tak to byla síla, ale jednou se to očekávat dalo…no mohla bych tady napsat, jak je Bill sebestředný a marnivý a bůh ví, co všechno, ale rozhodla jsem se to vzít z jeho pohledu na věc…tak nějak jsem se do něj pokoušela vcítit a vlastně ho chápu…S tím vědomým a jeho způsobu myšlení, že je dokonalý, bezchybný, nejlepší, se dá pochopit, že tohle, co se stalo je pro něj katastrofa snad rovnou světových rozměrů. Má strašně vysoké sebevědomí, ale to, že mu takhle narostlo a udržuje se v tomhle stavu, za to může v podstatě okolí…
Jak se k němu všichni chovají jako k nějaké modle, poslouchají ho na slovo, leží mu u nohou, na zavolání přiběhnou, jako nějací poslušní pejsánci, takové dotěrné čubičky dá se říct, protože jsou ochotni zaplatit všechno za jeho špetku pozornosti…ale v podstatě je to nic…oni mu nabízí všechno, on jim nedává nic a to je pro něj výhodný obchod, pro koho by nebyl… On jim dává max. tu svoji pozornost, ale jen na dočasnou chvíli a podá jim to tak, že jsou ty osoby jakoby ve vědomí, že to, co od něj dostali je až moc vzácné, jsou tím úplně omámeni. Přitom je to jenom prchavý okamžik, jako mlha, která se každou chvíli může rozplynout.
Celou dobu nemusel ani hnout prstem, aby měl všechnu tuhle pozornost…jeho vzhled s jeho chováním a povahou je vražedná kombinace…z toho že vypadá jak vypadá by možná bylo hotových hodně lidí, ale ještě by to nemuselo zacházet až do takových extrémů. Jenže v podstatě tím, jak se chová, tím, jaký je, kolem sebe vytváří jakousi nedosažitelnou zeď a muže to láká. Tedy vždycky je lákalo dobývat a myslím si, že čím víc Bill odmítá, tím víc ho chtějí, jelikož ho nemůžou mít.
Bill si tohle moc dobře uvědomuje a ví přesně, kdy se jak zachovat, kdy má říct tohle a tohle a udělat zase tamto a támhleto, aby je všechny dostal přesně tam, kam chce. Hraje hru a on je pán, všichni ostatní jenom loutky. On určuje pravidla, on vede a když podle nich někdo nebude chtít hrát, dostane trest.
No a najednou se objevil někdo, kdo si dovolil se vychýlit od původního plánu i když nevědomky, což samozřejmě Bill netuší, takže to nahrává Tomovi, aniž by to zase on sám tušil×DD docela komická situace×DD ale prostě Tom tím narušil chod událostí…byla to v podstatě taková Billova rutinní záležitost, bylo to všechno pořád stejné, všechno probíhalo tak jak mělo, každý udělal to, co on chtěl atd. dá se to přirovnat k tomu, jako by měl někdo hodně let zvyk, který by neustále opakoval a najednou by mu ho zničeho nic někdo přerušil…takže je jasné, že je z toho rozhořčený a zmatený, protože to nechápe…najednou nemůže pochopit proč, když takovou dlouhou dobu všechno bylo v pohodě a z čista jasna už to všechno nejde tak jako obvykle…Navíc měl omazaný med kolem huby neustále, s domněním, že je úžasný a co všechno dalšího a teď tu je někdo, pro koho tohle není všechno…myslím, že kdyby zrcadla odhalovaly osoby zevnitř a ne zvenčí, Bill by se mohl zhrozit, co by spatřil…ale zatím tam o jeho životě nic moc nebylo, takže si nemůžu udělat ještě tak úplně představu o jeho charakteru a osobě. No takhle si alespoň uvědomí, že ne každému záleží na věcech, které leží napovrchu, ale i uvnitř a také, že ne vždycky všechno dostane zadarmo, jak byl zvyklý.
Teď mám na mysli jenom ty jeho oběti, protože jak se vypracoval s firmou atd. to ještě nebylo řečeno, takže tu nebudu psát, že všechno, co v životě má, dostal zadarmo, jelikož to nemusí být pravda. Ale jsou důležitější hodnoty v životě, než má on a Tom se z něj určitě nepůjde zbláznit, když má doma nemocnou maminku…kdo by myslel na něco jiného, když má doma tak závažnou situaci??
A myslím, že ačkoli se pořád nejedná o žádné city, je tu jakási přitažlivost a nemyslím jenom fyzická, ale že mu chybí i Tomova blízkost, i když toho spolu moc nenamluví. Takže pomalu se nám to začíná nějak rozjíždět. Tom je prostě odlišný od zbytku toho stáda, taková černá ovečka a proto ho chce Bill jistě ze všech těch mužů jako jediného. Já jsem zvědavá na další dílek, jsem ráda, že to nebude dlouhé čekání 😉
Tak konečně došlo i na Billa.