autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Promiň,“ pošeptá Bill a kouká se mi do očí. Chytne mě lehce za ruku. „Vážně se omlouvám. Byl jsem přecitlivělý, promiň mi to. Nechci si kazit tenhle krásný večer,“ povzdechne a prsty mi sjede po ruce. Povzdechnu také a ruku mu vyvléknu.
„Možná by bylo lepší, kdybych tě odvezl domů. Jsi po dnešku asi jen přepracovaný,“ řeknu mu a sleduji jeho výraz.
Mám sice připravený plán i věci v autě, ale pokud má špatnou náladu, nechci nám to celé zkazit. Raději to přesunu na jindy, než aby se to pokazilo kvůli jeho náhle špatné náladě. Nevím, proč najednou tak vyváděl. Akorát vím, že tam na nás koukala nějaká blondýna, a když jsem se zamyslel nad tím, že bychom už měli jít, najednou na mě vyjel. Já promýšlím překvapení pro něj, a on na mě najednou tak vyjede. To nepobírám. Občas se mu v hlavě opravdu dějí divné věci.
Bill se na mě jen zadívá a po chvilce smutně sklopí oči, s nimi i hlavu.
„Jak chceš,“ vydechne.
„Bille, měl jsem na večer připravený plán a těšil jsem se. Nechci to celé zkazit tím, že máš najednou nějakou špatnou náladu. To bych to raději přesunul na jindy, než aby se to pokazilo,“ řeknu mu pravdu. Za bradu mu pozvednu hlavu, abych na něj lépe viděl.
„Omlouvám se, přehnal jsem to. Nemám špatnou náladu. Vždyť já se na ten dnešek taky tak těšil a nechci si ho teď kazit. A hlavně ho nechci kazit tobě. Chci být s tebou,“ pošeptá.
„Dobře, takže můžeme jet?“ zeptám se pro jistotu.
„Kam?“ Oh, on je stále tak nevědoucí.
„No na to naše překvapení,“ pousměju se. Jeho tvář se trošku zkřiví lehkým úsměvem.
„Můžeme,“ šeptne, ale ještě mě obejme a vlípne mi polibek pod ucho.
„Ty jsi takový můj hlupáček, viď,“ povzdechnu s úsměvem a jemně ho políbím.
„Jedině tvůj,“ šeptne a natiskne se ke mně.
„Doufám, že máš teplou bundu. Už se začíná ochlazovat,“ řeknu opatrovnickým tónem. Vzhlédnu k nebi. Bez jediného mráčku. Jsou krásně vidět už první hvězdy, ačkoliv není úplná tma.
„Ehm, no něco jsem si vzal,“ usměje se. Ohmatám jeho bundu a povzdechnu.
„Říkal jsem něco teplejšího, ne takovouhle látečku,“ pokárám jej. Ještě, že jsem vzal tu deku. Když tak mu dám svoji bundu, nebo mu namrzne zadek.
„Mám v tašce mikinu, neboj,“ ujistí mě.
„Je tam mnohem větší zima než tady,“ varuju ho a otevřu dveře od auta.
„Kam že to pojedeme?“ vyzvídá s úsměvem. Nastoupí si a připoutá se. Udělám totéž, načež nastartuji.
„Nech se překvapit.“ Našpulí nespokojeně pusu do strany a prohlíží si mě.
„Tvá překvapení byla vždy perfektní, takže se vlastně nechám překvapit rád,“ uzná po chvilce. Jen se usměju, vycouvám a rozjedu se. Po nějaké době najedu na dálnici a jedu za město. Bill se pořád dívá na všechny odbočky a značky. Sleduje, kam mířím, ale zatím nic nerozpoznal. Je zvláštní, že na to ještě nepřišel, když jsem se ho včera po telefonu ptal, zda má rád hvězdy. Když dojedu k místu, zpomalím a sjedu ze silnice na štěrkovou cestu vedoucí lesem do kopečka. Jelikož je tu tma větší než na silnici, zapnu dálková světla.
„Les?“ podiví se Bill. Jen se zachichotám, jinak to nejde. Zajímalo by mě, co si asi myslí. Pomalu jedu dál. Nechci si zničit auto na těch dírách a kamenech. Moje auto je stavěné na dálnice a rychlou jízdu, ne do pralesa, sakra. Na svoji Audinku jsem vážně háklivý. Po chvilce vyjedeme z lesa na louku. Vypnu motor, ale světla nechám rozsvícená. Bill se rozhlédne kolem a pousměje se.
„Tady?“ pošeptá tiše. Chudáček, je tak zmatený.
„Jo, tady,“ usměju se. Odpoutám se a vystoupím. Po chvilce vystoupí také. Já zatím přejdu k jeho straně.
„Oblékni si tu mikinu,“ požádám ho. Nerad bych, aby nastydl. Je tu opravdu o dost chladněji.
„Jo, jo,“ řekne a ihned se ohne do auta a natáhne se pro tašku. Skoro z ní až mikinu vyrve. Sundá si tu slabou bundičku, co má na sobě. Ihned se oklepe zimou. Stáhne si trošku tričko, a když si oblékne mikinu, zapne ji a na ni si oblékne teprve tu bundičku. „Nezdá se mi, že bys byl ty nějak moc teple oblečený,“ otočí se ke mně. Otevřu kufr a vytáhnu svoji bundu. Jen se na něj zakřením. Já jsem vždy připraven.
„No, už jsem si myslel,“ pousměje se.
„Neměj obavy a raději vezmi Billa s Tomem,“ řeknu mu. Sladce se zasměje, ihned vleze dozadu do auta a vytáhne ty dva plyšáky. Oba je má v náručí, není skoro vidět. Zůstanu prozatím jen v mikině a vytáhnu věci z kufru, což je – deka, šampaňské a krabice gumových medvídků. Jelikož na mě nevidí, bude mít větší překvapení, co nesu. Zavřu kufr.
„Tak pojď,“ pobídnu ho a rozejdu se pomalu vpřed. Hned docupitá ke mně.
„Tady to bude stačit,“ usoudím zhruba uprostřed louky. Dopadá sem jen minimum světla od auta, zato nás krásně osvěcuje měsíc. Položím šampaňské i s krabicí do trávy a rozložím tam tu deku. Poté vezmu plyšáky z Billovy náruče, aby konečně viděl, co tu pro nás chystám. Hodím je na tu deku a spadnu se smíchem k nim. Bill se jen zasměje a přilehne si ke mně. Rozhlédne se kolem, ale jakmile zabrousí pohledem k nebi, tiše vydechne.
„Vidíš tu krásu?“
„Proto tu jsme,“ odpovím s úsměvem. Položím před něj krabici s gumovými medvídky a začnu otevírat šampaňské. Hned zpozorní, aby zjistil, co dělám. Když to vidí, pootevře pusinku a hledí na to.
„Tome,“ šeptne tiše. Slyším z jeho hlasu to překvapení.
„Ano?“ pozvednu obočí a vytáhnu špunt. „Skleničky bohužel nemám, ale budeme pít z flašky. To nevadí, ne?“ Sice bych neměl chlastat, když řídím, ale já už jsem zvyklý. Tohle je jen taková šťávička. Jenomže nevím, jestli to ví i Bill. Nejistě mu pohlédnu do obličeje, ale on si místo odpovědi otře rychle oči. Sakra, co jsem udělal špatně? Do prdele, já věděl, že to není dobrý nápad. Oh, come on!
„Billy,“ povzdechnu a přišoupnu se až k němu. „Co jsem udělal špatně? Na něco jsem zapomněl, viď? Nebo takovýhle věci nemáš rád? Co se děje, zlato?“ Starostlivě ho sleduji. Do háje, zas jsem to pokazil. Ale on se mi tam rozpláče jako malé nebohé dítě. Oh, ne, sakra! Do prdele! Kurva!
„Ty hlupáčku, jak… jak tohle můžeš říct? Já jsem v háji,“ vydechne a znovu si otře oči, ale s veškerou opatrností, aby si nerozmazal make-up. „Nikdy pro mě nikdo nic takového neudělal. Já… já nevím, co říct. To je tak nádherné. Děkuju,“ vydechne a podívá se mi do očí. Božínku, on pláče dojetím, ne proto, že bych na něco zapomněl nebo něco zkazil. Uh, takový kámen mi spadl ze srdce.
„Pojď ke mně,“ roztáhnu ruce. Ihned se ke mně přišoupne a zaboří mi hlavu do mikiny.
„Já tě tolik miluju,“ zabrumlá.
„Já tebe taky, broučku,“ pošeptám a začnu ho hladit po vlasech. „Neplakej, dobře? Nemám rád, když brečíš, i když je to teď dojetím. Když jsem viděl ten tvůj výraz poprvé, bál jsem se, že jsi naštvaný nebo něco a já to celé zkazil,“ přiznám a začnu mu vtiskávat jemné polibky na spánek.
„Ne, ani v nejmenším. Já jsem jenom v šoku. Nečekal jsem něco takového,“ ucítím jeho rty na krku. „Děkuju, mockrát děkuju. To šampaňské, medvídci a… to všechno, bože.“
„Pšššt,“ utiším ho. Vyhledám si jeho měkké rty a něžně je nasaji.
„Teď si dáme šampaňský, dobře?“
„Mm, dobře,“ otře si obličej od slz a trochu se odtáhne. Napiju se jako první a pak mu to podám. S úsměvem sleduji to ubrečené stvoření. Je vážně sladký. Trošku se uculí a lahev si ode mě vezme. Hned se napije a podá mi ji nazpět. Položím ji na zem a vsedě nás zabalím do té deky. Přitisknu se k němu, jak to jenom jde a omotám kolem něj ruce.
„Není ti zima?“ pošeptám starostlivě. Nechci mít na svědomí jeho nachlazení nebo zápal plic.
„Ne, neboj se,“ oddechne a přivine se ke mně. „Jak ti můžu vyjádřit lásku? Já už nevím jak, Tomi. Je to tak… nepopsatelné.“
„To mi povídej,“ pousměju se. „Sám si někdy říkám, jestli je vůbec normální milovat někoho tolik, jako miluju já tebe.“ Jenom ho hladím po vlasech a kroutím si kolem prstů jeho konečky.
„Tak to přemýšlíš stejně. Říkám si, že je to absurdní. Nechápu, kde se to bere, ale je toho pořád víc a víc a já už nevím, jak to ze sebe dostat.“
„Jo,“ odsouhlasím tiše. Otevřu krabici s gumovými medvídky, a jakmile si jednoho strčím do pusy, políbím ho. Miluju takovéhle hry. Obzvlášť hry s Billem. Hned mi to oplatí a jazykem se snaží mi ho sebrat. Nahne víc hlavu ke straně. Se smíchem se mu přizpůsobím a přehazujeme si mezi jazyky medvídka. Ještě chvíli v tom pokračuje a skoro se s mým jazykem až pere. Poté si medvídka vezme mezi zoubky a pobídne mě, abych si půlku ukousnul. Jenomže mi to nejde, takže ho nakonec spolkne.
„Hej,“ zasměju se a povalím ho do trávy. Položím se na něj a začnu ho líbat.
„Tohle… musíme vychytat,“ zasměje se ještě a pak mi začne polibky oplácet. Čím déle mě líbá, tím jsou jeho polibky dychtivější a vášnivější. No, jestli to tady zajde někam dál, umrznou nám zadky i koule. To bych nerad. Mám rád svoje koule. Jsou tak hebký, sametový a… God.
„E-e,“ odtáhnu se, „žádný takový. Tady se musíme chovat slušně. Všude kolem na nás koukají zvířátka,“ řeknu se smíchem. Napiju se z lahve a pak si strčím do pusy dalšího gumídka.
„A ty jsi moje zvířátko,“ pošeptá a obkročmo si na mě sedne. Vezme si pár gumídků do dlaně a začne mi je cpát postupně do pusy. „Ham… za Billyho,“ směje se. Já ho snad sežeru místo těch medvídků. Se smíchem to rozžvýkám a spolknu. Poslušně otevřu pusu na další sousto. Hned mi dá k puse dalšího, ale jakmile si ho chci vzít, začne mi s ním kroužit kolem pusy.
„Letíííí letadýýýlko, letííí,“ směje se. To se mi snad zdá. Dneska se neovládnu.
„Pojď sem nebo tě kousnu,“ začnu se smát. Shodím ho pod sebe a nanovo ho začnu líbat.
„Mhh, kousni, kousni,“ směje se pode mnou. Až po chvilce mi začne polibky oplácet, rukou mi vjede do copánků.
Zezačátku se líbáme opravdu divoce a roztěkaně, nemůžeme se vzájemně toho druhého nasytit. Poté ale začneme ubírat na intenzitě a spíš se jenom tak něžně ochutnáváme. Bill opravdu něžně nasává moje rty. Když použije jazyk, tak jen s citem krouží po tom mém. Rty pak začne přejíždět po mých. Začnu pomalu spolupracovat. Líným tempem pohybuji rty proti němu a jazykem se mu vkradu do pusinky. Mazlivě začnu kroužit kolem jeho jazyka. Mám chuť na něžnosti a hraní. Sem tam zafuní spokojeně nosem. Něžně mě políbí a odtáhne se. Podívá se mi do očí a prohlíží si mě.
„Copak?“ šeptnu do ticha a oddechnu. Zadívám se mu do očí.
„Jen… jsi naprosto neodolatelný. Myslím, že kdybych tě neznal a potkal tě na ulici, otočil bych se za tebou a zůstal stát jako kamenný. Nedokázal bych od tebe odtrhnout oči.“ To mi lichotí, ale podle mě přehání. Je fakt, že se za mnou otáčí kde kdo, jenže na mě nezírají s otevřenou pusou.
„To není pravda,“ usměju se. Lehnu si na tu ledovou zem já a Billa si položím na sebe, aby byl v teple.
„Lžu ti snad?“ pozvedne obočí. „Ne. Je to pravda.“
„Přeháníš. Jsi přespříliš zaujatý,“ brouknu a napiju se šampaňského.
„Tome, nejsem. Věř mi, prosím,“ zamračí se trošku. Potom natáhne ruku a dožaduje se lahve. „Myslím to upřímně. Už v klubu jsem na tebe koukal jako na Boha,“ uculí se. Vložím mu do ruky lahev a opřu si hlavu o loket.
„Jo, to si vzpomínám. Zíral jsi na mě jak na zjevení,“ zachechtám se. Sotva se napil, když jsem to řekl. Odtrhl si lahev od úst a rozkašlal se. Začal se do toho smát a nemohl se ani nadechnout, přičemž se samozřejmě smál. To je celý on.
„Proboha, Bille, klid,“ začnu se smát s ním a jemně ho bouchat do zad, aby se neudusil. Ale on se pode mnou přetočí na bříško a kašle dál. Heká, vydává příšerné zvuky, jak se do toho směje, ale nakonec si odkašle a zalapá po dechu.
„Do prdele,“ řekne a směje se dál.
„Ne, už raději nepij,“ vyjmu mu z ruky lahev a položím ji opodál. Napůl se na něj položím a začnu ho se smíchem hladit po zádech. „Blázínku, už se uklidni.“
„Já jsem klidný,“ zasměje se. Otočí se zase čelem ke mně a vydechne. „Já se skoro udusil,“ ušklíbne se, „teď bych se ale napít potřeboval, pálí mě z toho v krku,“ usměje se.
„Opatrně, prosím tě,“ požádám ho jako malé dítě a podám mu flašku. Upřímně se mu ji bojím svěřit do rukou.
„Neměj obavy,“ zasměje se a přiloží si lahev k ústům, ale než ji nahne, podívá se na mě. V tu chvíli se začne smát znova. Převrátím oči v sloup a raději mu tu lahev vezmu. To se mi snad zdá. On se naprosto zbláznil. Buď mu omrzl mozek, nebo je prostě magor. Napiju se sám, lehnu si na zem na záda, aby měl prostor k smíchu, a začnu pozorovat hvězdy. To je přece hlavní důvod, proč jsem se rozhodl, že tu budeme mrznout.
Po chvilce se uklidní, natáhne se po lahvi a trošku se napije. Potom se ke mně přivine.
„Promiň,“ pípne a lehne si vedle mě. Oči upře na tu krásu nad námi a klidně oddechne.
„Já jsem rád, že se směješ,“ pošeptám. Vpletu mu nohu mezi jeho nohy a začnu ho hladit po ruce.
„No, teď mě to nějak popadlo,“ šeptne mi nazpět. Ruku úplně napne a spokojeně oddechne. Víc se ke mně přitiskne. Usměju se a dál spolu pozorujeme v objetí hvězdy.
Byl jsem šťastný, že se ten den -především večer- tak povedl a my si to společně užili. Po tom, co se stalo, jsme zkrátka potřebovali být spolu a uvědomit si, jak moc pro nás ten druhý znamená. Rozhodli jsme se na to jít pomaleji, což bylo jedině dobře. Měl jsem zpět svého Billa a trávili jsme spolu spoustu času, i přesto, že už u mě nebydlel. Rozhodl jsem se ale, že to brzy napravíme. Jen tomu dáme nějaký čas.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Nádherný dílek…:) Krásné to Tomovo řekvapení, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál…:)
Myslím si, že Tom bude vypadat na venek, že Billa nevnímá, ale on jej vnímá jen má takový nepřítomný výraz…:( snad to nebude znamenat něco jiného…:(:( Ale opravdu moc krásné, jak se klucí potřebují vzájemně a musím unazt, že se vždy těším až uběhnou tři dny a já si zase budu moci přečíst tento skvost…:) Takže honem dál a já si jdu odškrtávat tři dny…:)
Moc pěkný překvapení… musím uznat, že mě by se takovíhle překvapení taky moc líbilo… Jsem zvědavá jak to bude dál
pádesátý díl.. fíhá. 😀 pěkný jubileum. ale ti dva už mi lezou fakt na nervy. Bill je na pěst, Tom zase všechno děsně řeší. ani jeden se pořád ještě nedobral k tomu "who they are".
Sladká, a veľmi pekné
Bože , to je neuveriteľne romantické <3
To bylo tak dokonalé.Tak romantické♥nádherné:)Tomovi se to vážně povedlo!to se musí nechat.
Moc krásný díl.Těšim se na další a na to,až se po nějaký době Bill k Tomovi zase nastěhuje:)
Jsem ráda, že se na začátku tak nějak usmířili a neskončilo to u tichého mlčení jako obvykle. Tomovo překvapení bylo skvělé, jsem zvědavá na pokračování. Bylo to krásně romantické ♥
jůůů 🙂 super 🙂 taková romantika 🙂 uplně jsem si to představovala 🙂 luxusní díl! 🙂 těším se na další a souhlasím s prvním komentářem 😀 jsem vždycky tak nedočkavá 😀 :))
[3]: myslím, že mi flixo vzala z pusy přesně to, co jsem k tomuhle chtěla říct 😀 díl krásný, ale oba by už potřebovali pořádně proplesknout 🙂