autor: Mary
Tom zamyšleně pozoroval bratrovy jemné rysy. Těkal pohledem po jeho tváři a rtech, až se naplno vnořil do temných očí. Bill ho vyčkávavě sledoval, nejistě se usmíval a byl nehorázně rozkošný.
„Jestli tě chci?“ Tom naklonil hlavu na stranu a smyslně přimhouřil oči. „Jasněže tě chci!“ rozesmál se a rozpřáhl ruce.
Bill nadšeně vypískl a skočil bratrovi kolem krku. Nohama se zahákl o jeho boky. Tom mu položil dlaně na zadek a přitiskl si ho co nejtěsněji k sobě.
„Tome, Tome, Tome!“ Bill si vesele pobrukoval bratrovo jméno. Olízl mu ucho a pak ho jemně hryzl.
Tom táhle zamručel. Teď mu bylo jasné, že tohle bylo nejlepší rozhodnutí, jaké se mu kdy podařilo udělat. Prohrábl Billovi vlasy a otřel se nosem o jeho líce, aby mohl vdechovat jeho příjemnou kořeněnou vůni.
Bill bratra lehce políbil na rty a pustil se ho. Nebyl si úplně jistý, co si k němu může dovolit. Vzhledem k jejich nedávnému nočnímu zážitku se nijak moc neobával, ale nechtěl ponechat nic náhodě, aby si to bratr ještě nerozmyslel, aby ho svou přílišnou přítulností neodradil.
Tom se krátce zasmál a hluboce pronikl jazykem do jeho úst. Potřeboval mu dokázat, že to myslí vážně. Bill mu to samozřejmě okamžitě začal oplácet, takže chvíli trvalo, než se od sebe udýchaně odtrhli.
„Wow,“ vydechl Bill a uznale pokýval hlavou. „Nikdy bych neřekl, že to bude tak super.“
„Tak to jsme dva.“ Tom se zasmál. Chytil bratra za ruku a propletl s ním prsty. „Pojď.“
Každých pár vteřin se zastavovali, aby se mohli navzájem podívat do očí, pohladit nebo letmo políbit. Jeden druhému co nejvýrazněji prokazovali svoji náklonnost.
„A nevadí ti, že to budeme muset tajit?“ ptal se Tom a přejížděl prsty po bratrově tváři od čela až po rty.
„Aspoň to bude romantičtější. Skoro jako Romeo a Julie.“
„Ale ti na konci umřeli,“ zamračil se Tom. Na čele se mu objevila drobná vráska.
Bill se rozesmál.
„Vždyť říkám skoro…“
***
„Kde máte to dřevo?“ ptal se Gustav hned, jak vešli do dveří, zatímco Georg ani nezvedl hlavu od Billova, teď už svého, talíře.
Nikdo neodpovídal. Gusty povytáhl obočí. Tom měl na tváři blažený úsměv a Bill měl tak zasněný výraz, že se zdál být celé stovky kilometrů daleko.
„Haló!“ Gustav se natáhl k Billovi a zamával mu rukou před obličejem. „Žiješ?“
Bill sebou škubl a zabrejlil na přítele.
„Říkal jsi něco?“
„Ptal jsem se, kde jste nechali to dřevo.“
Bill nechápavě vytřeštil oči a pomalu zavrtěl hlavou.
„Gusty? Co to žvaníš? Nemáš horečku?“
Položil mu dlaň na čelo, aby se ujistil o jeho zdraví.
„Hmm, nemáš, jsi úplně studený. V tom případě ale nechápu, o čem to mluvíš…“ ruka mu klesla podél těla. Otočil se k příteli zády a pohled mu utkvěl na bratrovi, který s hrnkem čaje tancoval po kuchyni a hlasitě si prozpěvoval nějakou písničku. Když zaregistroval Billův upřený pohled, nenápadně na něj mrkl. Bill se usmál. Co všechno už spolu prožili… a co teprve prožijí.
Z přemítání o Tomově těle ho vyrušil Gustavův hlas.
„Geo, řekni něco!“
Georgovi kvůli příšernému leknutí zaskočil obrovský kus rohlíku, který se právě snažil sníst. Tom k němu pohotově přiskočil a silnou ranou do zad mu pomohl uvolnit jícen od zbytků pečiva. Georg kolem sebe máchl rukama, omylem srazil Tomovi čepici a chytil se za srdce.
„Co?“ zeptal se nechápavě.
Gusty otráveně protočil oči. Od něj se pomoci zcela evidentně nedočká. Tedy ne, že by to bylo poprvé. Už si zvykl na to, že basákovy rozumové schopnosti jsou… mírně podprůměrné, řekněme.
Bill uvažoval. „Tak když nemáš horečku, určitě to bude otřes mozku. Tím by se vysvětlovalo, proč mluvíš z cesty.“ Byl zjevně spokojený s tím, jak celou záležitost pěkně vyřešil. „Nebouchl ses do hlavy, když jsme tu nebyli?“
„Ne, nebouchl,“ oznámil mu Gustav.
Bill však odmítal uznat omyl. „Ale Gusty, za to se přece nemusíš stydět! Já taky občas do něčeho vrazím…“
Blonďák skryl hlavu do dlaní a mezi prsty mumlal něco ve smyslu, že „snad není možný, aby měl někdo tak dlouhý vedení“.
Bill zcela vážně přikývl. „Jak myslíš. Ale stejně ti donesu obklad.“ Odběhl do koupelny namočit ručník.
Gustav zděšeně zasténal. Buď se zbláznili všichni kolem něj, nebo přeskočilo jemu…
autor: Mary
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Tak toto bolo zabité. Ale som rada, že si to vytikali. Ale to s tým Gustav, ja proste nemôžem.
Tlemim se jak blázen ten konec díky Billovi je kouzelnej.