autor: Emilia
Zdravím moji milovaní twincesťáci 😉 nejprve bych se chtěla omluvit za to dlouhé zpoždění, ale bohužel se mi v rodině teď naskytly hodně hodně vážné zdravotní problémy, které bohužel jen tak nepřejdou. Do toho všeho ještě škola a taky mě čeká a nemine už brzy autoškola. Je toho teď na mě docela dost a sotva stíhám to, co stíhat mám. Na psaní nemám moc času, ale taky ani náladu při těch všech problémech. Nemůžu s přesností říct, kdy se tu objeví další dílek, ale na pravidelné intervaly, jako tomu bylo doposud, bych to neviděla. Doufám, že se vám tenhle dílek bude líbit, snažila jsem se. Přeji příjemné počtení 🙂
„Ahm…“ Vzdychla potichu Serina, jak ji Ben líbal na krku a sem tam jí skousnul hladkou pokožku.
„Au…tohle bylo moc.“ Odtáhla se od něj a prsty si přejela po zarudlém místě. Ben byl vždy takový divočejší, jako by snad zapomínal, že je dívka. Serina se k němu znovu přiblížila a dožadovala se polibku na rty, Ben však uhnul.
„Otoč se.“ Řekl chladně. Serina se zamračila.
„Ale proč? Pokaždé to děláme zezadu. Tentokrát na tebe chci vidět.“ Zakňučela trochu vztekle, připomínajíc dítě, co se v obchodě rozčiluje, protože mu matka nechce koupit hračku, kterou si vybralo.
„Otoč se.“ Zopakoval Ben nevzrušeně; oceánově modré oči ledově klidné.
Serina se s povzdechem otočila. Ben se s ní nikdy nechtěl milovat v takových polohách, kdy mohli jeden druhému hledět do očí a být spolu zepředu tělo na tělo. Sotva se jí dotknul. Nějaké mazlení nebo hlazení mu také příliš neříkalo. Vlastně to, co mezi nimi probíhalo, se ani nedalo nazývat milováním. Byl to obyčejný sex bez kouska citu. Serina si po samotném aktu připadala jako nějaká levná děvka a ne Benova přítelkyně. Byl pokaždé takhle odtažitý, týkalo-li se to intimních záležitostí. Než do ní proniknul, nasadil si kondom. Nikdy to nedělali bez kondomu, ačkoli to Serina mnohokrát navrhla, když začala brát antikoncepci. Chodili spolu už od druhého ročníku. Předtím s žádným jiným chlapcem nebyla. Ben se ze začátku choval úplně jinak. Víc přívětivěji a pozorněji. Teď už spolu byli spíše ze zvyku.
Serina to nevzdávala a neustále něco navrhovala, nechtěla ta léta s Benem jenom tak zahodit. On však nějakou zvýšenou snahu o zlepšení jejich vztahu neprojevil. Serina se pořádně nemohla do právě provozované činnosti dostat. Při tak chladném chování se necítila na to, mít s Benem sex. Nic moc pro její vzrušení neudělal, záleželo mu jen na vlastním uspokojení. Už se ani nesnažila orgasmus předstírat. Když bylo po všem, Ben se obléknul a bez jediného slova odešel. Serina se schoulila do klubíčka a přikryla peřinou. Již několikrát jí hlavou prolétly myšlenky, jestli si Ben nenašel někoho jiného. Všechno by tomu nasvědčovalo. Vyhýbal se společně trávenému času, nebral ji na každou akci, kterou navštívil, jako na začátku vztahu. Pomalu se na ni nedokázal ani podívat. Chtěla by vědět, kdo ta mrcha je, a vyškrábat jí oči. Musí to za každou cenu zjistit.
…
Byl jeden z dalších nudných dnů ve škole, avšak tenhle vlastně tak nudný nebyl. Nebo teprve neměl být. Tom se dočetl na veřejné nástěnce na chodbě, kde měli psány všechny suply, odpadlé hodiny a přesuny do jiných tříd, že dnes měli spojený tělocvik se 4 B. Byla to třída, do které chodil Ben Heller. Od té párty se s ním Tom neviděl, ani ho nepotkal nikde na chodbě. Tomova třída měla tělocvik jen dvakrát týdně, což bylo přiměřené, jelikož jeho obor na tělocvik zaměřený nebyl. Měli starší učitelku, s níž většinou hráli nějaké míčové hry. Nedávala jim tolik do těla; koneckonců, nebyl to jejich hlavní předmět. Jenže zrovna odjela na nějaký kurz pro učitele společně s pár dalšími učiteli tělocviku. Na škole jich tedy zůstalo jen pár a třídy se musely spojovat dohromady. Párkrát už takhle se staršími ročníky spojeni byli. Se 4 B však nikdy. Ti měli tělocvik téměř většinu týdne a mnohdy i dvě hodiny po sobě. Tom nebyl zrovna sportovní typ, takže s takovýmhle tempem by nejspíš vypustil duši. Už teď se na jejich přísného tělocvikáře netěšil. Ale pořád v něm svítala malá naděje, že když nejsou jeho třída, možná se na ně nebude soustředit a nechá je někde stranou hrát míčovou hru nebo tak něco.
…
Tomova třída se převlékla v šatně a vydali se do tělocvičny. 4 B už tam byla, pobíhali po tělocvičně a dělali různé krávovinky. Tom očima jezdil po davu, jestli někde neuvidí Bena. Do výhledu mu však někdo vstoupil. Zvednul hlavu a zadíval se dotyčnému do tváře. Byl to učitel. Měl nakvašený výraz, ale Tom si nevzpomínal, že by někdy viděl tohohle učitele usmívat se.
„Takže vy jste ta třída, kterou mám suplovat hm?“ Shlédnul si je všechny pohledem. Tom se nepříjemně ošil. Jeho pohled mu nebyl dvakrát po chuti. Asi čtyři žáci naklusali před učitele s omluvenkami. Jejich učitelka tělocviku je nikdy nečetla, věřila jim. Tenhle však ne. Pečlivě si je pročetl a změřil si jednotlivé necvičící pohledem.
„Doufám, že jsou tyhle omluvenky pravdivé a nepsali jste si je sami, protože já to zjistím, a až to zjistím, nepřejte si vědět, co s váma provedu, vy kůže líný, a teď odchod na lavičku.“ Rozkázal přísným tónem, Tomovi připomínal generála. Jen co zazvonil zvonek, čtvrťáci byli dávno seřazeni, jen prváčci pořád stáli u dveří a rozhlíželi se.
„Na co zíráš?“ Zaměřil se učitel na Toma, když se mu zdálo, že na něm moc dlouho spočívá jeho pohled.
„J-já na nic, pane.“ Zakoktal Tom.
„Jméno?“
„K-kaulitz… Tom.“ Vyplivl ze sebe.
„Dobrá, Kaulitzi uděláš nástup.“ Udělil Tomovi úkol.
Tom hustě polkl. Nějaký nástup měli naposledy na základní škole a jistě se to nedalo srovnat s tím, který požaduje starý Körner. Tak jenom vyplašeně koukal a nevěděl, co si počít. Nakonec se tam začali nějak řadit.
„Co to panebože vyvádíte? Tohle, že je nějaký nástup? I děti ve školce by to zvládly líp.“ Zakroutil Körner nevěřícně hlavou. Pár čtvrťáků se uchechtlo. „A vy se taky nesmějte, jak banda pitomečků a předveďte jim, jak se takový pořádný nástup dělá!“ Setřel je hned Körner. Nebral si servítky s nikým, ani s jeho přidělenými třídami. Zůstával nestranný, nadržování nějaké třídě, či jednotlivým žákům nesnášel. Po nástupu nařídil Benovi, aby udělal rozcvičku. Takže nejdřív na zahřátí běhali kolečka kolem celé tělocvičny a vzhledem k tomu, jak byla velká, to nebyl žádný med. Tedy čtvrťáci to zvládali s přehledem, ani se nezadýchali, zato Tom a jeho spolužáci šli málem vypustit duši.
„Teď zažijete konečně pořádný tělocvik.“ Pokřikoval na ně Körner. Ben zpomalil a počkal, až ho Tom doběhne.
„Kolik těch k-ole-ček proboha ještě b-bude?“ Snažil se ze sebe vypravit Tom mezi dýcháním. Píchalo ho v boku a nohy bolely, jakoby ušel nejmíň 1000 km. Ben se jenom zasmál.
„Už jenom jedno. Poběž, křehotinko.“ Pobídnul ho, zatahal za jeden z dredů a opět Toma předběhnul. Tom mu to chtěl oplatit, avšak stihnul ho zachytit jen prstem za lem trička, Ben byl moc rychlý.
Po „lehkém“ zahřátí, jak by to nazval starý Körner, bylo na řadě rozcvičení. Tom a jeho spolužáci byli stále docela udýchaní. Nechápal florbalisty a jejich náhlé zklidnění dechu. Prostě se párkrát nadechli a vydechli. To bylo vše, co udělali… avšak pravda, také se při tom běhu moc nezadýchali. Tom na tom byl alespoň pořád lépe než jeho poměrně oplácaný spolužák Albert, ze kterého tekl pot, jako z vola. Rozcvička by pro aktivně cvičícího člověka nebyla nijak fyzicky náročná. Tom ovšem mezi tyto pravidelně sportující jedince nepatřil. Měl dost zkrácené svaly, což samozřejmě při některých cvicích pociťoval. Měl pocit, že po jednom takovém tělocviku bude muset na lékařskou prohlídku, jestli si náhodou nějak neublížil.
Ben tedy takové problémy rozhodně neměl. Při náklonu do strany se mu na boku vysunul nahoru lem trička, a tím se odhalila jeho opálená kůže. Tom si v tom místě všimnul napínajících se svalů a polknul. Ani se nedivil, že je Ben takhle vypracovaný, jestliže podstupoval často tuhle drezúru. Svaly musel mít pevné a pokožka vypadala na pohled sametově jemná. Toma pořád zajímalo, zdali je taková i při skutečném doteku. Jakmile si uvědomil, jakým tokem směřují jeho myšlenky, vzpurně zatřepal hlavou, až se mu na ramenou světlé ocásky roztančily do všech stran. Nechápal, proč přemýšlí nad takovými věcmi. Ben pro něj byl stále velkou záhadou. Visel nad ním obrovský otazník, nemohl si vydedukovat, co si o něm má myslet. Prozatím na něj neměl žádný názor. Strašně ho mátl, jednou se choval tak a podruhé zase udělal něco úplně odlišného, k jeho osobě naprosto vychýleného z obvyklého standardu.
Po rozcvičce se měl hrát samozřejmě florbal. Co taky jiného, když byli spojeni se třídou florbalistů. Tom tuhle hru viděl max. v televizi, a to ještě jenom tak letmo. Tělocvikář přinesl hokejky. Čtvrťáci měli každý svoji, tyhle byli školní, jenom na příležitostné hry. Prváci se k nim nahrnuli a začali se jimi přebírat. Tom absolutně nevěděl, jakou si má vybrat, tak prostě jednu popadl a šel si stoupnout k chumlu, který se vytvořil kolem Körnera.
„Takže, dětičky, teď si konečně zkusíte pravý florbal.“ Mluvil Körner k prvákům. „A aby to bylo spravedlivé, promícháte se a bude to půl na půl.“ Po tomhle zjištění začali někteří čtvrťáci mrmlat. Oni že měli být v týmu s těmihle nemehly, co pomalu nevěděli, jakou stranou hokejky odrážet míč? „Ticho tady bude! Kdo si chce stěžovat, může si k té rozcvičce přidat ještě 50 kliků navíc!“ Zahřměl tělocvičnou Körnerův hrubý ochraptělý hlas. Za ta léta ho měl pěkně vykřičený. Stěžující si osazenstvo okamžitě zmlklo. Tyhle tresty dostávali ze začátku často, a párkrát jim to bohatě stačilo. Körner jim byl schopný zadat nejen 50, ale mnohem víc kliků. Na druhý den kolikrát necítili ruce anebo právě naopak, nemohli jimi pohnout, aniž by se bolavé svaly neozvaly.
Rozdělování týmů proběhlo celkem v rychlosti. Poté trenér stručně vysvětlil pravidla, jež kvůli prvákům trochu zjednodušil, a nebyl na ně tak přísný jako při skutečné hře. Tom se těžko vzpamatoval a hra už začala. Míček létal jako zběsilý, sotva ho Tom stíhal sledovat. Ostatní jeho spolužáci se ho hokejkami snažili zachytit a spíš s nimi jen tak kvedlali. Neustále se sráželi a nejednou jeden druhého sekli hokejkou do nohy nebo ruky. V jejich podání to byl spíše masakr než florbal. Také se jim často dařilo přihrávat soupeřům. Čtvrťáci se chytali za hlavy a starý Körner v duchu lamentoval. Tak špatnou hru jaktěživ neviděl, a to toho viděl hodně. K Tomovi přiletěl zčistajasna míček. Stál blízko brány a poblíž neviděl nikoho, komu by mohl nahrát. Což by stejně jistě nevyšlo a zase by přihrál špatně anebo někomu, kdo s nimi v týmu vůbec nebyl. Viděl k sobě běžet více lidí, a tak se rozmáchl a poslal míček rovnou do brány. Ani nevěděl, jak se to celé událo. Byl to snad zázrak, uvnitř se začal radovat a pár jeho spolužáků nadšeně poskakovalo. Z obláčku pomyslného vítězství spadl ovšem ve chvíli, kdy Körner celou akci vypískal s tím, že se Tom trefil do jejich vlastní brány. Někteří se smáli, jiné zase málem trefilo. Ben, se kterým byl Tom v týmu, k němu s pobaveným úšklebkem na rtech dokráčel.
„Pěkný odpal křehotinko, ale příště to zkus na protější bránu.“ Pozvedl hokejku směrem k bráně soupeřů.
„Díky za radu.“ Procedil načepýřeně Tom mezi zuby, div mu na zátylku nestály všechny vlasy v pozoru. Měl mírně zarudlé líce studem. Cítil se totálně trapně. Nejradši by onu hokejku Benovi narval do patřičných míst. ‚Proč se mi sakra nemůže aspoň jednou jedinkrát v životě něco povést?‘ Soptil v duchu. Hra pokračovala dále, a i přes „dovednosti“ prváků vyhrál tým, v němž byl Tom. Měli Bena, nejlepšího hráče, a ten to, ačkoli se značným úsilím, dorovnal. O Tomově legendárním gólu se však bude mluvit ještě nějakou dobu, což ho ohromně štvalo. Upozornil na sebe tedy ve velkém stylu, jen co je pravda. Tohle byl nejhorší tělocvik, co kdy zažil!
„Super hra, hlavně ty ses do toho položil.“ Popíchnul Toma na cestě do šaten Ben. Propocené tílko měl sundané a Tom tak mohl spatřit jeho opálený pevný trup. Pokožka se mu leskla a jedna kapka potu sjela až k pupíku. Tom se začervenáním sklopil hlavu. Nepřišlo mu vhodné na někoho takhle zírat, přestože byl stejného pohlaví a neměl se proč stydět. Připadal si pak jako jeho slintající spolužačky, které se nad florbalisty jenom rozplývaly.
„Hele, neprovokuj jo, už tak je mi dost trapně. Navíc ta hokejka byla totálně pitomá, blbě se mi s ní hrálo.“
„Ono to nebude hokejkou, ale jejím výběrem, hm??“ Ušklíbnul se pobaveně Ben.
„Já florbal v životě nehrál, tak jak bych měl vědět něco o výběru hokejky?“ Zasyčel nazlobeně Tom.
„Od čeho máš pusu, mohl ses zeptat. Přijde mi dostatečně otrlá a výřečná.“ Mrknul na něj Ben a odpojil se od Toma směrem do šatny. Tom za ním jenom něco mumlal, zatímco se Ben tiše chechtal. Tom se taky zamířil převléct. Vysvlékl si tričko a znechuceně nakrčil nos. Takhle zpocený snad za všechny ty hodiny tělocviku nebyl nikdy. Ještěže si sebou vzal antiperspirant.
Po cestě do třídy potkal na chodbě Marrisu, připevňující na hlavní nástěnku nějaký zelený letáček.
„Ahoj? Copak to je?“ Pozdravil Tom a zvědavě jí nahlížel přes rameno.
„Oh, ahoj, Tome. Tohle je leták na akci v jednom klubu. Bude tam vystupovat hodně kapel, možná jsi o tom už slyšel. Takové akce se pořádají nejmíň dvakrát do měsíce, pokaždé v jiném klubu.“ Vysvětlila Tomovi Marissa. Tomu okamžitě na mysl vytanul Bill.
„Můžu si jeden vzít?“ Ukázal prstem Tom na zářivě zelený letáček.
„Jistě.“ Podala mu ho s úsměvem. „Chystám se tam s Darishou jít, takže jestli se rozhodneš přijít taky, určitě se tam uvidíme.“
„No, ještě se rozmyslím, díky, ahoj.“ Mávl jí na rozloučenou a pokračoval směr třída. Bill tam nemusel se svojí kapelou vůbec vystupovat. Ale kdyby ano, byla by to dobrá příležitost, jak ho zase vidět. Pečlivě zkoumal letáček a přejížděl po jednotlivých názvech uvedených kapel. Neznal jméno Billovy kapely, takže z toho stejně nic nezjistil. Dosednul do lavice a leták schoval do tašky. Bude si to muset promyslet a pro teď odložit na později.
…
„Hahahahaha… panebože… hahaha.“ Eric se dusil smíchem, až se přelomil v pase a málem spadnul z lavičky, když mu Tom převyprávěl dnešní zážitky z tělocviku.
„Děkuju, opravdu díky. Ty seš teda kamarád.“ Uštědřil mu Tom malý pohlavek a se založenýma rukama se natočil na opačnou stranu.
„No tak, Tomi, sorry, ale to prostě… je tak vtipné.“ Vypustil ze sebe Eric klidněji mezi mírným pochechtáváním.
„Vážně ohromně vtipné, že jsem tam ze sebe udělal totálního blbečka, co ani nepozná vlastní bránu.“ Odfrknul si Tom.
„Tak si to tak neber. Za čas to vyšumí a nikdo si na to ani nevzpomene.“ Snažil se ho uklidnit Eric.
„To doufám. Být tak všem pro smích, to mi ještě chybělo.“
„Určitě si nebyl jedinej, kdo to neuměl.“ Pohladil Eric Toma po rameni. Nechtěl, aby byl smutný kvůli něčemu takovému. Někdo holt neměl na sport vlohy. On sám nebyl žádný sportovní nadšenec.
„To ne, spolužáci taky udělali hodně bot, jenže ta moje byla asi nejvýraznější a nejzapamatovatelnější. No i tak jsme vyhráli. Samozřejmě ne mojí zásluhou.“ Pokrčil Tom rameny.
„Vidíš. Nevěš hlavu, učený z nebe nespadl a příště to třeba bude lepší.“ Tom na Erica zděšeně vykulil oči.
„Příště? Ani náhodou, do té doby chytím jistě nějakou strašnou chorobu a nebudu cvičit.“ Vyhrkl urychleně Tom.
„Koukněme se na tebe! Ty a bulat tělocvik? Kaulitzi, začíná se do tebe dostávat nějaký nezbedný čert. Nikdy jsi nevynechal hodinu, pokud jsi k tomu neměl opravdový důvod.“ Šťouchnul Toma užasle Eric.
„Neřekl jsem, že budu bulat. Mám prostě tušení… něco na mě vleze, třeba chřipka, a tentokrát budu z lavičky pěkně pozorovat, jak se ztrapní pro změnu někdo jiný, a potom už se vrátí naše stará dobrá učitelka a všechno bude ve starých kolejích.“ Zazubil se nevině Tom a Eric nevěřícně zakroutil hlavou.
„Ty jedna vykutálená liško. Kazíš se.“ Vypláznul na něj Eric jazyk. Tohle by sedělo spíš na něho samotného. Tom byl vždycky takovýmihle výmluvami pohoršen. A teď to sám praktikoval? Eric nestačil vycházet z údivu. Tom se za poslední dny docela otřepal a Ericovi tahle náhlá změna chování vrtala hlavou.
…
Slunce se dneska rozhodlo hojně rozdávat teplo skrze své zlatavé paprsky a čerstvý jarní větřík roznášel vůni rozkvétajících stromů po okolí. Maddelaine měla jet k Tomovi, aby oba pokročili ve svém projektu. Po příjezdu Tima byla udivená a nenápadně se Toma zeptala, jestli je to jejich osobní řidič. Ten na to pouze přikývnul. Nepřipadalo mu to divné nebo ohromující, byl na to prostě od malinka zvyklý. Maddelaine i po příjezdu k jejich domu nevycházela z údivu. Oči rozšířené, brada až u kolen.
„Máte tak krásnou zahradu. Dokonce bazén!“ Vyhrkla překvapeně.
„Pojď, půjdeme dovnitř.“ Chytil Tom Maddelaine jemně za loket a nasměroval ji ke dveřím domu. Uvnitř je uvítala Adelaide a dohlédla, ať se řádně naobědvají. Vždycky tvrdila, že s prázdným žaludkem toho člověk moc nevymyslí. A v podstatě to byla pravda.
Asi o půl hodiny později se nacházeli v Tomově pokoji a pokračovali v projektu. Hodně opravovali. Dnešní den se nemohli nějak soustředit a často chybovali.
„Je to hrůza, venku je tak hezky a my musíme sedět doma a dělat úkoly.“ Povzdechl si Tom.
„To jo, i když ve vašem domě bych se rozhodně nenudila. Máš tu tolik věcí, co můžeš dělat. Oproti našemu domečku je tohle palác.“ Mluvila se zasněným pohledem Maddelaine.
„Není to zase takový terno, po čase tě to začne nudit.“ Odvětil nezaujatě Tom. Nebral všechen majetek jako samozřejmost. Moc dobře věděl, že tohle nemá jen tak někdo. Prostě už jej to víc neohromovalo, koneckonců, žil v tom celý život. Mnohem raději by si to vyměnil s Maddelaine a žil v menším domečku, pohromadě se svou rodinou, trávil s nimi čas. Tady si připadal spíš jako cizinec… pouhý návštěvník.
Ještě chvíli se nad referátem trápili a potom si šli k bazénu smočit nohy. Irma jim k tomu udělala osvěžující tříšť. Maddelaine byla fajn holka, Tom by to nejspíš nezjistil, kdyby nedostali zadaný referát do dvojice.
„A kde jsou vůbec tvoji rodiče?“ Zeptala se zvědavě Maddelaine a usrkla ze svého drinku.
„Mm pracujou. Nebývají moc doma, víš.“ Řekl Tom opatrně, nechtěl se o tomhle bavit. Maddelaine to vycítila a dál k tomu nic neříkala. Vykopla špičkou nohy vodu na tu Tomovu a ta zasáhla i kousek jeho vyhrnuté nohavice.
„Hey.“ Vyjekl překvapeně Tom. Maddelaine se pouze zvonivě zachichotala. Tom nabral vodu do dlaně a postříkal Maddelaine pár kapkami její vestičku. Ta bleskově vystřelila do stoje a utíkala podél bazénu. Tom vyrazil za ní. Takhle se honili a blbnuli kolem bazénu několik dlouhých minut. Adelaide je pozorovala přes terasové prosklené dveře a s malým úsměvem na tváři kroutila hlavou. Toma by tohle nikdy nenapadlo. Lítat tady s Maddelaine kolem bazénu. Kdo by to byl řekl, že se zrovna z nich dvou stanou přátelé?
…
Po odjezdu Maddelaine -Tom trval na tom, že ji Tim zaveze domů- se zastavil v kuchyni, pozdravit osazenstvo, a taky se navečeřet. Maddelaine se zdržela déle, než bylo v plánu. Irma udělala Tomovi studený těstovinový salát. Bylo to jedno z jeho oblíbených jídel. Byl v celku spokojený a už ani neřešil rodiče, kteří se na večeři nedostavili.
„Šikovná holka, tahle Maddelaine.“ Prohodila Adelaide a ke svému salátu přikusovala čerstvé pečivo.
„Uh-huh.“ Zamumlal Tom s plnou pusou.
„Vypadalo to, že si dost rozumíte.“ Pokračovala Adelaide.
„Jsme jenom přátelé, jestli je to to, kam míříš.“ Uvedl Tom situaci na pravou míru.
„No nevím, jsi si tím jistý? Ta dívenka se na tebe dívala jinak.“ Tom udiveně zvednul hlavu a zamrkal.
„Jak to myslíš jinak?“ Nechápal, kam tím Adelaide míří. Ta jen protočila oči.
„Vy chlapi jste někdy tak natvrdlí. Líbíš se jí, myslím, pravděpodobně nejen jako kamarád.“
„Blbost! Ne opravdu si to nemyslím. Ona nikdy nebyla ten typ holky, která by se koukala po klucích. Vlastně ve škole dostala několikrát nabídky, ale všechny je odmítla. Děláme spolu pouze školní referát. Nic víc. Nevím, proč má každý ten dojem. Copak dívka a kluk nemůžou být přátelé?“ Toma tohle docela otravovalo. Skoro všichni si to mysleli. Eric, Maddelainini rodiče, jeho otec, a teď s tím začínala i Aduška. A i kdyby pokukoval po dívce, Maddelaine by byla ta poslední, na níž by se zaměřil. Ne, že by nebyla dostatečně hezká a chytrá. Jen to u ní tak necítil.
„Samozřejmě můžou. To jsem neřekla. Prostě na mě tak celou dobu působila.“ Adelaide si byla na 99% jistá tím, co řekla o Maddelaine.
„Tentokrát se určitě mýlíš. Věř mi, chodím s ní do třídy a něco o ní vím.“ Tím tuhle konverzaci Tom ukončil a začal se plně věnovat svému jídlu. Neměl čas se zabývat takovými malichernostmi. Po večeři odešel do svého pokoje a chystal si věci na další den školy. Jeho oko zachytilo fosforově zelený leták a znovu ho uchopil do prstů. Ta akce se měla konat z pátku na sobotu. Zbývaly dva dny. Měl dost času si to promyslet a zařídit si, aby tam mohl jít.
…
„Ježíš, tady je narváno jak u prasat v chlívě.“ Zhodnotil Eric situaci před barem. Byl ovšem pátek a Tom nakonec dal vědět Ericovi, jestli nic nemá a nepůjde na tu akci s ním. Nemuselo dojít k žádnému ukrutnému přemlouvání, protože Eric neměl nic na práci a rozhodně nehodlal strávit páteční večer doma. Navíc byl rád, že si mohl vyrazit někam s Tomem, jelikož takových příležitostí se moc nenaskýtalo. Doma řekl rodičům trošičku jinou verzi, a to, že jde k Ericovi, kde mají být ještě ostatní kluci, a udělají si menší pánskou jízdu. Tu si sice udělali, avšak v poněkud jiném stylu.
„To je pravda.“ Přitakal Tom. Páteční večery byly vždycky rušné.
„Alespoň jsme tu od začátku, ne jako v tom minulém baru.“
„Jo, moc jsme těch kapel už neviděli.“ Ne, že by Toma od té doby, co potkal Billa, jiné kapely zajímaly.
„Pojďme si sednout k baru, uvidíme odtamtud dobře na pódium a nebudeme se mačkat někde támhle přímo pod ním.“ Řekl Eric a zamířil k baru. Tom ho následoval.
Objednali si energetický drink smíchaný s džusem a trochou vodky. Tady barmani nehleděli na věk a Tom ani nebyl proti tomu si do pití trošku alkoholu nechat kápnout. Nebyla to celá štamprle, vůbec nic necítil. Chtěl jenom malé množství, aby se střepal nervozity. Zatím neměl být proč nervózní, ale stejně byl. Vždycky zmatkoval dopředu. Čas běžel, kapely hrály a střídaly se. Tom měl už nejmíň třetí drink, samozřejmě bez alkoholu. Billa stále nikde nezahlédl.
„Heeey Tome.“ Zavolal na něj někdo. Rozhlédnul se a spatřil Marissu s Darishou blížící se k němu.
„Čau holky.“ Usmál se na ně.
„Tak jsi nakonec přišel.“ Mrkla na něj Marissa.
„Jojo, uhm mimochodem, tohle je Eric. Ericu, Marissa. S Darishou už se znáš.“ Představil je Tom. Marissa a Eric si podali ruku. V pozadí začal hrát rockový song a Darisha vyskočila nadšením.
„Tuhle miluju, pojďme tancovat.“
„Ne, já opravdu neumím…“ Tom to nestihl ani doříct, holky je vytáhly na parket. Tancovali všichni čtyři v kruhu, i když se to teda tancem moc nazývat nedalo. Poskakovali a různě se motali. Ani jeden z nich si toho však nevšímal, Tom se po počátečním napětí uvolnil a užíval si. Billa vypustil z hlavy.
Moc dlouho mu to ale nevydrželo, protože se jeho kapela objevila na pódiu. Konečně se dozvěděl jejich název. Divocí kluci. Sedělo to k nim, vypadali jako utržení ze řetězu. Zdálo se, že jsou opravdu hodně oblíbená a známá místní kapela. Tom visel celou dobu očima na Billovi. Na jeho rukou, výrazu v obličeji. Opravdu dokázal pěkně rozpálit dav, zvlášť svým kytarovým sólem. Tenhle song Tom předtím neslyšel, musel být nový. V tom předchozím baru vystupovali s úplně jiným. Měl na tváři mírné strniště a na sobě tílko. Zvýrazňovalo mu postavu. Na nohách své těžké boty se zašmodrchanými zpola rozvázanými tkaničkami. Tom se musel tomuhle faktu pousmát.
„Jsou skvělý, viď?“ Zakřičela mu přes ten randál do ucha Darisha.
„Ty je znáš už delší dobu?“ Optal se jí Tom. Musel jí to přes ten hluk dvakrát opakovat.
„No jo, mám nahraný každý jejich vystoupení. Maj prostě úžasný songy. Líběj se ti?? Můžu ti ty videa poslat, jestli chceš.“ Navrhla Tomovi Darisha a byla ráda, že našla někoho, s kým by mohla své nadšení z kapely sdílet.
„To by bylo fajn.“ Odpověděl Tom. Song skončil a kapela se vytratila z pódia, kde ji nahradila jiná, s pomalejší muzikou. Tom se rozhlížel po baru, ale Billa stejně nikde neviděl.
„Po kom se sháníš?“ Zeptala se Marissa, byli na cestě k jednomu ze stolů. Museli si po tom vyčerpávajícím tanci odpočinout.
„Nikoho.“ Zalhal Tom.
„Vypadáš, jako bys někoho hledal.“ Podotkla jen a Tom pokrčil rameny. Chvíli seděli a klábosili.
„Došlo mi pití.“ Oznámil Tom nahlas.
„A mně takýýý.“ Řekla zpěvně Darisha, krapet v náladičce.
„Mám tam dojít?“ Nabídl se Tom zdvořile.
„To by si byl zlatej.“ Usmála se na něj Darisha. Tom se usmál zpět, byla to vážně v pohodě holka. Tohle bylo vlastně poprvé, co šel sám k baru objednávat pití. Většinou vedle něj byl Eric a všechno obstarával. Byl z toho trochu nervózní.
„Tak co to bude, zlato?“ Mrkla na něj barmanka, vyšší blondýnka. Vypadala opravdu sympaticky.
„Dva shocky s džusem prosím.“ Pípl Tom a opřel si lokty o bar. Barmanka drinky zručně nalila a předložila je před Toma.
„Tady to je.“ Tom poděkoval a zaplatil. Cestou zpátky ho upoutala osoba na druhém konci baru. Pořádně zaostřil a rozšířil oči poznáním. Bill. Tu jeho vlnu by nepřehlédnul nikde. Seděl zády k němu a vybavoval se s nějakou dívkou. Tomovi se tedy nelíbila, připadala mu moc vyzývavě oblečená. Dle mínění ostatních kluků by to byla pravděpodobně ta nejvíc šukézní roštěnka nebo tak něco. Viděl, jak Billova ruka přejela po jejím stehně, a něco se v něm pohnulo. Nevěděl, jaký impuls ho nutil jít k bavící se dvojici. Prostě se rozešel jejich směrem. Neměl absolutní ponětí, co to dělá.
„Ahoj Bille.“ Pozdravil kytaristu, jakmile se u nich zastavil.
„Oh, kdo je tohle roztomilé zlatíčko?“ Nadhodila dívka výraz, jakým se cukruje na malé děti.
„Panenko? Co tady sakra děláš?“ Zbrázdil Bill udiveně obočí. Vypadal dost zaskočeně, očividně tu Toma nečekal. Toma těšil Billův udivený výraz. Jen, ať si nemyslí, taky může dělat šokující věci.
„Uhm…“ Tom se kolem sebe rozhlédl a následně se na malý moment zadíval Billovi do očí. „Stojím tu?“ Dodal a nevinně se zazubil.
„Na to jsem se neptal.“ Založil si Bill ruce na prsou.
„Tenhle bar je veřejný, může sem přijít, kdo chce.“ Vystrčil Tom bok do strany, v ruce pořád dvě skleničky.
„Nějak ses nám otrkal.“ Přejel si Bill jazykem po dolním rtu.
„Měl jsem toho nejlepšího učitele, ne?“ Povytáhnul Tom obočí.
„Ouč.“ Skousnula si dívka ret a zasmála se.
„Vidím.“ Ušklíbnul se Bill. „Učíš se rychle.“
„Snažím se. Snad jsem vás tady nepřerušil.“ Zmínil Tom a nadhodil andělský výraz.
„Vlastě pře…“
„Vůbec ne.“ Nenechala Billa domluvit dívka. „Nepředstavíš nás?“ Zamrkala na Billa koketně.
„Tome, Kristyne, Kristyne, Tom.“
„Je to Krystal.“ Opravila Billa dívka.
„To je to samý.“ Protočil oči a zapálil si.
Tom v duchu zatleskal. Bill si nepamatoval jméno té dívky a nevypadalo to, že by se o něj nějak blíž zajímal. Dívka si odfrkla.
„No to teda opravdu není.“
„Koho zajímá pár blbých písmen je to na K, tak co řešíš.“ Billovi tohle přišlo otravné. ‚Proč se sakra vzteká kvůli takový píčovině?‘ Myslel si v duchu.
„Mě to zajímá. A vůbec, radši půjdu za někým, komu Kristyne a Krystal nepřipadá stejné.“ Popadla dívka rozhořčeně kabelku a odkráčela.
„Běž si, tvoje ztráta!“ Zavolal za ní Bill.
„Zkazil jsem ti rande?“ Zamrkal Tom naoko provinile. Ve skutečnosti byl docela nadšený odchodem dívky.
„Nebylo to rande. Navíc je to husa, takže je to fuk.“ Pokrčil Bill rameny a potáhl si z cigarety. „Polož ten driják pro děti a dej si opravdový pití.“ Bill vzal Tomovi skleničky z rukou a položil je na bar.
„Hej.“ Zaprskal Tom. „Nechci opravdový pití. Chci odsud odejít po svých, víš.“
„Oh no tak, panenko. Není s tebou žádná sranda.“ Bill si Toma za ruku přitáhnul k sobě. Ten klopýtnul, jelikož to nečekal. Než se vzpamatoval, seděl Billovi na klíně. Prudce zalapal po dechu. Cítil horko, co z Billa vyzařovalo. Byl to tak zvláštní pocit, dotýkat se ho tolika částmi svého těla. Na tváři se mu rozlévalo teplo z Billova dechu. Tom se nadechnul a ucítil cigarety, alkohol a mentol. Vše se mísilo s Billovou silnou kolínskou a jeho tělesnou vůní. Pořád nepřišel na to, jaká by to mohla být značka. Právě teď totiž nebyl schopný myslet na nic. V břiše mu podivně vířilo. Nemohl se rozhodnout, jestli je ten pocit dobrý nebo ne. Položil Billovi dlaň na hruď, kvůli udržování bezpečné vzdálenosti.
„Takže, panenko, odkdy chodíš po barech? Nezdá se mi to jako druh zábavy pro tebe.“ Zašeptal kytarista do Tomova ucha. Ten se otřásl a za krkem se mu zježily všechny chloupky. „Nebo se ti po mně stýskalo?“ Ušklíbnul se Bill a laškovně si cinknul piercingem o zuby.
„P-proč by mě-mělo?“ Vykoktal ze sebe Tom.
„Protože je prostě těžké mi odolat.“ Pozvednul Bill provokativně obočí. Tom si nahlas odfrknul, ale v duchu s ním tiše souhlasil.
„Hej, ďáblíku, je čas zvednout kotvy.“ Poklepal na rameno Billovi Ricki. Tom se udiveně otočil. Poznal zpěváka z Billovy kapely. Ricki si sjel Toma pohledem a jenom se na Billa vědoucně ušklíbnul. Bill se přiblížil k Tomovu uchu a zašeptal do něj: „Jindy, panenko.“ Přejel jeho ušní lalůček špičkou jazyka a postavil se i s Tomem. Chvíli ho držel za boky, než stačil chytit balanc, hodil na bar bankovku za pití a odkráčel i se zpěvákem pryč.
„Ooooh, odkdy jsi na mladé zajíčky?“ Pozvednul Ricki pobaveně obočí.
„Sklapni a radši se starej o to, do jakých podělaných barevných džínů narveš svý koule příště!“ Zavrčel Bill.
Tom stál pořád u baru, totálně dezorientovaný. Všechno se odehrálo tak rychle. Sáhnul si na ucho, kde na prstech ucítil vlhkost, a zamotala se mu hlava. ‚Ó můj bože.‘ Zasténal a popadl obě dvě skleničky.
„No kde seš tak dlouho? Nechal si mě tady na suchu.“ Durdila se naoko Darisha.
„Já uh jsem… bylo tam plno.“ Vymluvil se Tom. Nikdo k tomu nic neřekl. Eric se Toma potichu zeptal, jestli je v pořádku. Ten přikývl. Eric však poznal Tomovu rozrušenost. Darisha dopila pití, Toma na to jeho přešla chuť. Během deseti minut vycházeli všichni čtyři z baru ven. Akce tam pomalu končila a kapely si sklízely své nástroje. Teď už tam hrála jenom puštěná muzika. Holky si vzaly taxi a na kluky čekal Tim. Tom toho za celou cestu moc nenamluvil, stále se myšlenkami vracel ke kytaristovi. Ještě dlouho do ranních hodin nezamhouřil oka a usnul až někdy za svítání.
autor: Emilia
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
*sedí jak vyvoraná myš* to byl tak dokonalej díl, že nemám slov! Jinak doufám, že se ti to v rodině spraví, budu držet palce 🙂
Nemohla sem se dočkat tohoto dílu 😀 Je dokonalý! Jen tak dál :))
Mám podezření, že jsi se schovala v naší tělocvičně u mojí hodiny těláku a tu tady pak popisuješ xD Hlavně ten učitel by mohl být manželem naší tělocvikářky, ti by si fakt rozuměli xD
Naprosto se ztotožňuju s Tomem, taky nejsem žádný sportovní aktivista a typ, který by miloval sport, taky mám zkrácené svaly a z vlastní zkušenosti dedukuju, že ho po té shitovské rozcvičce musely pěkně bolet.
Nicméně zaměřím se na nejlepší část tohoto dílu, přestože byl celý nejvíc dobrý,ale ta poslední pasáž, kdy se střetla nevinná panenka s magičným, drzým kytaristou, byla naprosto… WOAH!!! Jsem z toho vedle ještě teď a nemůžu se vzpamatovat a můžu s klidem říct, že pokud mi tahle povídka ty dlouhé týdny chyběla (jakože opravdu chyběla a ty to víš), tak to bylo hlavně kvůli Panu kytaristovi a jeho vyjímečnosti a nevyzpytatelnosti ♥ Ta jejich společná chvilka v baru, jak si Toma stáhl na klín, šeptal mu do ucha a pak mu ho olízl, ta byla prostě maximálně dobrá!!! A nejvíc se mi líbilo, jak poslal tu couru pryč a ihned se začal intenzivně věnovat své panence, která je natolik vzácným druhem, že jí nejde odolat a přehlédnout 😉
Prostě ten bar byl nejlepší, jsem opravdu zvědavá, kdy se zase setkají, nicméně Tom už by si mohl opatřit na Billa bližší kontakt a být s ním více ve spojení, jejich občasné náhodné schůzky jsou opravdu jenom náhodami.
A abych nezapomněla, nějak mě zaujalo, jak se Tom na Bena dívá a přiznejme si – v duchu ho obdivuje, tu jeho mužnost a podobně. Což bude zcela pravděpodobně souviset s jeho měnící se orientací… 😛
Och och och…. ^^
No takhle… Upřímně- Tuhle povídku nečtu hned od prvního dílu. Čtu ji na doporučení hned 3 lidí a musím říct, že se vůbec nedivím že mi ji doporučili.
Nicméně. Opravdu sem se hodně těšila na další díl. Je to dost dobrá povídka. Proto mě opravdu mrzí ( a zaráží ) že tu máš jenom 3 komentáře. A ještě ani jeden není od těch, co mi to doporučili.. ( což mě mrzí snad ještě víc)
Nevím jak ty, ale mě by docela štvalo, kdybych viděla, že moje povídka byla jedna z nejvíc čtených článků a byly tu jenom 3 komenty…. No.. to jen tak….
K povídce :)-
My teda taky nemáme nijak hodnou tělocvikářku, ale mít takový tělocvik tak umřu 😀 My máme ženskou který bude 60 a strašně prská.. a projít metr od ni, když zrovna fouká do píšťalky je fakt zážitek…
Proč mám pocit že Tomovi se začíná líbít Ben?:D Jak ho zkoumal, a jak se s ním bavil… hm… :)) Ale prosím! 😀 Né že bych to Tomovi nepřála, ale hlavně ať se Tom a Ben nedají dohromady… ! 😀
A ta scéna v baru s Billem… Och sakra… ♥!! To bylo vážně hodně HOT ♥.
No… To je asi všechno.. Už mě nenapadá nic co bych mohla napsat. Snad jen, ať se ti to všechno spraví, ať už v rodině, ve škole nebo kdekoliv… A rozhodně se těším na další díl! :))
[4]: Víš, ono je to s tím komentováním nevyřešitelná záležitost. V minulosti u mých jiných povídek jsem se nad tím sem tam rozčílila, jenomže teď už nemám sílu ani chuť. To si ti čtenáři musí sami uvědomit. Je to jako nutit někoho, aby začal např: s běháním, ale pokud ten dotyčný sám nebude chtít, tak prostě nezačne.
A samozřejmě, že mě to mrzí, když vidím ty nepoměry v tom nejčtenějším článku a i v anketě, přestože tyto údaje nejsou úplně přesné, tak je mi jasné, že je tu více lidí, kteří si to přečtou a jdou, než těch, kteří to následně okomentují.
Potom jsem zklamaná, když nad tím sedím nejenom hodiny, ale také dny, někdy dokonce týdny, než vznikne takovýhle díl! Zvlášť v tomhle složitém období, kdy se mi děje plno špatných věcí a kdy na to psaní prostě nemám čas ani chuť, ale dokopu se do toho právě kvůli těm čtenářům, ktěří na další díl čekají.
A když vidím tu skoro nulovou odezvu říkám si, že už fakt nemá cenu někam spěchat a odkládat kvůli psaní důležité činnosti, které bych zrovna měla vykonávat. Na druhou stranu si ale o to víc vážím těch, co tady komentář zanechají, ať už ob pár dílů anebo každý díl.
Takže teď už jsem se přepnula dá se říct do takového módu, kdy se snažím vnímat kvalitu a ne kvantitu, jak se říká. Hledím na ty, kteří mi tady komentář zanechali a jsem o to víc potěšena, když se v tom díle trochu prošťourají. Ale ráda jsem samozřejmě i za jednoslovný komentář. To prvotní zklamání, když se podívám na počet tu asi vždycky bude, ale já si to vlastně vynahradím tím přečtením hodnocení, které mi tady zanechalo aspoň těch pár lidí.
A jsem ráda, že se ti povídka zalíbila, takže doufám, že to tak půjde i nadále a zůstaneš pravidelnou čtenářkou 🙂
A všem ostatním samozřejmě také děkuju za komentáře, zahřejou u srdíčka, když vím, že jste tu na povídku čekali i přes takovou delší odmlku ♥
woow tak to je parada, snad se jim telocvikarka brzo vrati 🙂 bajecnej dil fakt ze jo ♥