Trošku se kolem sebe rozhlédnul a opodál spatřil popásající se hlouček koní a kousek od nich, o samotě stojícího – zatajil se mu v tu chvíli dech – svého hřebce. Kolem krku měl stažené laso, ale když mu nevěnoval pozornost nikdo ze skupiny opodál se vesele bavících Komančů, ostrými zuby kůň pracoval na přežvýkání nežádoucí šňůry, která mu byla kolem krku tak protivná.
„Chyťte ho, ať neuteče!“ vřískl jeden z Komančů a další skočil po tom kousku provazu, který visel z hřebcova krku, avšak kůň byl rychlejší. S ušima přitisknutýma až ke krku a vypoulenýma očima, ze kterých šlehalo bělmo, se postavil na zadní a zakopal předníma kolem sebe. Dva muže zasáhnul, ostatní se radši rychle stáhli do větší vzdálenosti od zdivočelého zvířete.
Uši měl stále přitisknuté ke krku, každý jeho třetí či čtvrtý skok byl doprovázený vyhozením zadních do vzduchu. Doširoka rozevřenými nozdrami vdechoval prérijní vzduch, po chvíli se však náhle zarazil.
Zarazil se a chvíli zůstal stát nehnutě jako impozantní socha, jen špicoval uši a nasával poryvy vzduchu. Až když dva jezdce spatřil, hlasitě zařehtal, postavil se na zadní, předníma mocně zakopal do vzduchu a s dalším zařehtáním se tryskem rozběhnul k nim. Věděl, že jeho pán je v nebezpečí… a že jeho přítel mu pomůže.
* * * * *
Tomahawk užasle vykulil oči, když zaslechl nezaměnitelné zařehtání. Tak vysoký, ohlušující, a přitom naléhavý zvuk ze sebe mohlo vydat jenom jediné zvíře, které znal. Billyho nezkrotný hřebec.
Byl to však jediný úsměv, na který se mladý Komanč zmohl. Cítil a vnímal především negativní energii, kterou tohle místo vyzařovalo. Věděl, že sem se vodí nepřátelé, aby zde našli svůj konec. A až příliš bolestivě se mu sevřelo srdce, když si uvědomil, že něco takového zřejmě čeká i jeho milovaného Billyho. Temná pověst bolestivé smrti v těchto končinách jako by dělala vzduch těžším a dusnějším. Jako by snad duchové těch, kteří zde byli donuceni vypustit duši, bránili všem živým, aby sem vcházeli.
Neměli na vybranou. On i Hbitý Losos pobídli koně do svižného klusu, když je vyšlapaná cesta zavedla přímo mezi vysoká, strmá skaliska. Stoupali čím dál výš a Toma se zmocňovala čím dál tím větší hrůza z toho, co najde na konci úzké pěšiny. Věděl, že je ještě pořádný kus před nimi, ale tak či tak, pronásledované museli někde v téhle soutěsce potkat, protože nebylo jiné cesty, která by vedla ven. A čím dřív by je potkali, tím by zvýšili šanci na Billyho přežití. Jenomže se zdálo, že jsou tady úplně sami. Nikde nebylo ani živáčka, a když se na chvilku zastavili a zaposlouchali se, ozvěna jimi sledovaných lidí a jejich koní se linula z hodně velké dálky. Bylo pozdě… ale i tak se Tomahawk rozhodl zariskovat, a i když úzká cesta byla nebezpečná pro jakékoliv svižnější koňské tempo, pobídl své zvíře do cvalu. Hbitý Losos jej následoval, a i když spolu za celou cestu téměř nepromluvili, hlavou jim táhly stejné myšlenky. Protože i Losos pochopil, ačkoliv tady nikdy nebyl, co je čeká na konci skalnaté uličky. A nebude to nic pěkného…
* * * * *
Billy vztekle zavrčel, když ho sevřely hrubé ruce a drsně ho vytáhly na nohy. Vysloužil si za to facku.
Vzápětí tlumeně heknul, když ho muž, po kterém plivnul, udeřil pěstí přímo do žaludku. Okamžitě se instinktivně předklonil, avšak Komančové ho vzápětí tahem za zády svázané ruce zase narovnali, jen aby ho tentýž muž mohl opět zasáhnout do břicha, tentokrát dobře mířeným kopancem.
Všichni Komančové se škodolibě rozesmáli a než se Billy vzpamatoval, vysadili ho na jednoho z jejich koní, jehož jezdec cestou podlehl šípu, který ho při úprku z tábora dostihl. Kůň byl bez sedla, zato však měl kolem krku omotaná rovnou dvě lasa. Konec jednoho směřoval ke koni, který se na Billyho hnědáka tisknul zleva, konec druhého směřoval ke koni, který se ke hnědákovi tlačil zprava. Oba konce pevně svírali na koních sedící Komančové a Billy si všimnul, že mají u sedel připevněné dlouhé biče.
Billy nechápal, co s ním chtějí udělat. Párkrát se marně snažil uvolnit si spoutaná zápěstí, ale marně, provaz byl příliš pevně utažený. Koně, kteří se na něj tlačili ze stran i zezadu, kde byli další tři, nutili jeho hnědáka, který byl z úzké uličky i tak těsné blízkosti dalších zvířat čím dál nervóznější, kráčet vpřed jako prvního. Tak jako kůň, i chlapcem začínala zmítat nervozita. Vůbec se mu tohle místo nelíbilo, tak jako čím dál širší úsměvy plné škodolibosti, které se usazovaly na tvářích všech přítomných Komančů.
Billy se na něj nechápavě zadíval, ale když muži jeho koně zastavili, napadlo ho podívat se vpřed… a zbledl hrůzou. Jen pár metrů před ním cesta končila… a zatímco boční skály strmě pokračovaly dolů, místo cesty tam byl jenom převis… a pak hluboká propast.
Billyho hluboce zamrazilo a v očích se mu zatřpytily slzy, hrdost nehrdost. Konečně pochopil jejich plán. Konečně pochopil, proč ho svírají v tak těsném půlkruhu, z něhož je jediná cesta vpřed. Konečně pochopil význam bičů, které nyní Komančové brali do rukou… i jejich široké úšklebky. Rozechvělé prsty zabořil do koňské hřívy, a když muži pozvedli biče a pustili konce provazů, za něž drželi Billyho hnědáka, mladý chlapec vyjekl a několik slz mu začalo téct po tváři. Zmocnil se ho strach jako ještě dosud nikdy v životě. Nechtěl umřít! Nemohl opustit Toma a svou rodinu! Jenomže ruce svíraly biče čím dál pevněji a chystaly se k úderu.
„Sbohem, ty špinavý kříženče… ty ubohý Bílý,“ ušklíbnul se jeden z Komančů.
Tomi! Tomi! Tomi! opakovala po něm ozvěna.
V tu chvíli se ale ozvalo ohlušující prásknutí. Hnědák se s děsivě hlasitým zařičením postavil na zadní ve chvíli, kdy se mu první z bičů nelítostně zaříznul do masa. Začaly se ozývat další a další řezavé dopady… a zděšený kůň se bezhlavě vrhnul vpřed.
„NE… PROSÍM“ vykřikl panicky Billy, ale bylo pozdě. Ucítil, jak se kůň ocitl ve vzduchu, když mu zmizela skalní římsa pod nohama. Zaslechl hysterické zařičení, smíchané s jeho hrůzyplným řevem… a pak se jej zmocnila smrtící síla zemské přitažlivosti, když vzduchem spolu se zvířetem padal vstříc smrti.
autor: Áďa
Nie, nie, prečo?, ja nechcem nech umrie, ako to mohli urobiť. Chúdák Billy, chudák kôn, chudák Tom.
Bojím sa čítať dalši diel, lebo teraz som prestala veriť v štastný koniec, ktorý a pre mna stal nemožným.
nesnáším tě…. :'(
Áďo… ty vrahu ='(( tak takhle jsem naposledy brečela u Bushidovi smrti v THD… ='(( Proč nám to kruci děláš? ='( Čekám, co provedeš s Tomem… =/ =(
já? já nejsem vrah! to Komančové, ne já!!!
neeeeeeeeee :´( tohle neni fér :(((
Billy nesmí umřít.Já jsem si tak přála šťastný konec..,ale teď je šance na šťastný konec mizivá. 🙁 ach jo :´o(
Ježiš! Tohle bude moje smrt. Pokud se třeba nechytí nějaké větve nebo čehokoli, co ho zschrání, tak umřu na selhání srdce. Bože… už se nemůžu dočkat pokračování.
[4]: Jo? 😀 a kdo to jako píše? 😀 Komančové? 😀 ti tam sedí za počítačem a celé tohle napsali oni, že jo? 😀 Ty počkej, až já tě jedou najdu 😀 TO tě bude setsakra bolet 😀 Proč Bill sakra, proč vždycky Bill? :D:D Já mám normálně díky tobě sto chutí přepsat jednu z chystaných povídek, kde je naneštěstí Bill otrok 😀 Kazíš mi chuť k psaní :D:D
[7]: proč Bill? to ti řeknu hned a s radostí. protože je to můj miláček a nedám na něj dopustit, tak je u mně ve většině počinů obětním beránkem 🙂
ty máš povídku, kde je Bill otrok??? sem s ní!!! název a text, okamžitě!!!! a trestají ho tam pořádně? 😀
[8]: Název… Cejchovní znamení 😀 A vzhledem k tomu, že nemám ještě ani dva díly a pracuju trošku na délce, takže každý díl alespoň tři A4, ještě nějakou dobu tu nebude 😀 A zatím ani jakože moc ne… trošku jo, ale moc ne 😀 protože já Billovi na rozdíl od někoho nerada ubližuju 😀 Ale nikdo jiný se mi tam nehodil 😀
[9]: tak to je dobře… to jsou nejlepší povídky, ty, které přibývají pravidelně 🙂 tak to jsem zvědavá, to si nenechám ujít!!!
jéééééé, tyhle debaty pod kapitolami mi připomínají časy dva, tři roky zpět, kdy pod kapitolou v rámci kecání bylo klidně i padesát komentářů 🙂 to byly doby! 😀
PS: a jestli sis nevšimla, tak já sice Billovi ubližuju, ale většinou se z toho vyklube happyend, i když ne vždy 🙂
[10]: No to jsem si právě nevšimla 😀 Musíš brát taky to, že tohle je druhá povídka od tebe, kterou čtu… a zatím tak nějak nemám odvahu na žádnou jinou 😀 No jako pro tvoje zdraví doufám, že se Bill vážně někde něčeho chytne nebo tak něco (a Tom bude tak blbej, že hupsne dolů za ním, ale na rozdíl od Billa to nepřežije 😀 Ach jo, máš na mě špatnej vliv :D)
A ten Cejch… ani nevím, jestli to vůbec někam povede 😀 Přijde mi, jako by si ta povídka jela podle vlastní vůle a mě vůbec neposlouchala 😀 já jsem to chtěla úplně jinak a teď se mi tam sami od sebe míchají postavy, které jsem tam vůbec nechtěla zahrnovat 😀 To úplně nesnáším, když si povídka jede podle vlastního a mě vůbec neposlouchá, ať tu na ni řvu, jak chci 😀 (a ne, nejsem blázen 😀 to už je jen taková ta mírná degenerace a přehnané vžití to děje :D)
[11]: samozřejmě tě chápu, ale ty povídky jsou v tomhle chytání autora pěkný mrchy 😀 takže nezbývá, než se tomu poddat a čím mín vzdoru kladeš, tím to většinou bývá lepší 🙂
můžu mít otázku? co je ta druhá povídka ode mě, cos četla? 🙂
no Billy to má zpečetěný, gravitace funguje, co nadělat… u mně taky gravitace funguje, hlavně, když stoupnu na váhu 😀
[12]: Když já se tomu nechci poddat… Já jsem si slíbila, že do Billshida nikdy nepůjdu 😀 A buch, ona mi povídka svině udělá takový podraz 😀 No což, teď už s tím asi nic nenadělám, ale pěkně mě to štve 😀
Za štěstí zaplatíš jsem četla 😀 Na doporučení Dark Princess 😀 A rozdýchávala jsem to ještě asi dva týdny :D:D
Ach joo, já nechci, aby umřel ='( 😀 Já si normálně pořídím takové ty dva ptáky, co měl Jiřík ve Zlatovlásce a oni mi pro něj přinesou živou vodu :D:D
[13]: jo tak to jo…. Štěstí bylo svinstvo největší, Štěstí a Prosím… ne!, ale jinak mám docela pohodový koncce 🙂
neeeeee, Billshido nemám ráda, to mi nedělej!!! na stranu druhou… asi to ve tvým případě bude první povídka na tohle téma, co bych četla 😉
tak to jsem zvědavá, jak ulovíš ty ptáčky 🙂 myslím, že rychlejší budeš mít počkat do pondělka na další kapitolu 😀
to já zas docela ráda dávám paairing (krom Bill – Tom) Bill – Andreas a Bill – Adam 🙂
Ááááá to jako vážně? 😀 A já myslela, že jsem jedinej magor, kterej dává dohromady Billa s Adamem 😀
Mimoto ten Cejch… twc tam bude na 100% a Bushida hodlám tak v půlce zlikvidovat, takže toho ani moc nestihne 😀 Já bych tam dala někoho jiného, kdyby mě někdo jiný napadl a kdyby si ta pitomá povídka nedělala, co chce 😀
Jo, počkám do pondělka, ale věř mi, že z toho mám docela solidní strach 😀 Nechci brečet… nerada brečím :D:D
[16]: no počkej na tu další povídku, co mám rozepsanou, tam Adam bude figurovat a bude z něj svině největší 🙂
jo, Bushido zaklepe bačkorama… tak to snad zvládnu 🙂 jen se nech ovládnout povídkou, je to o to větší sranda 🙂
[17]:Já mám s Adamem zatím jen jednu povídku, ale sem ji ani poslat nemůžu, protože tam není žádné twc 😀 jsem si potřebovala někde vybít pubertální hormony 😀 a ještě teď plánuju jednu, ale protože mám rozepsaných asi 8 vícedílek, radši na to zatím kašlu 😀
a proč chceš z něčeho tak milého, roztomilého a naprosto k sežrání dělat svini? :D:D:D ale jo, těším se =P To si nemůžu nechat ujít :D:D
[18]: protože se mi tam hodí jako hajzl 😀 já už ho v jedné povídce mám, tam dokonce Billa psychicky drží nad vodou…. jmenuje se to Peklo v ráji na zemi 🙂 tam jsem si to vyloženě užívala 🙂
no to je dobře. radši to postupně všechno dotáhnout, než mít rozepsaných hafo věcí a pak půlroční pauzy mezi kapitolami…
[19]: No jo… půlroční pauzy teď budou asi u Fantoma, protože tak nějak vůbec nevím, jak pokračovat a jak se mám dostat tam, kam chci 😀 Přitom přesně vím, kam se chci dostat, ale nějak to tam vůbec nesměřuje tak, jak bych chtěla 😀
[20]: no hele, to mi nedělej, nebo se na tu tvoji návštěvu doopravdy nachystám a to pak teprve něco zažiješ 😀
[21]: já za to nemůžu! 😀 mám blok 😀 teda nemám, ale prostě poslední dobou se mi vůbec nechce do psaní a když se do něčeho nutím, dopadá to většinou naprosto katastrofálně… ale tak… třeba ještě nějaký ten díl bude 😀
[22]: no to teda nějaký ten díl bude, jinak., ačkoliv mají Indiáni rovných třicet kapitol, tak tam ještě prsknu něco tak děsivýho, že se z toho jen tak nikdo nevzpamatujete!!! řekla zlá teta Áďa 😛
[23]:tak mám ještě nějaké tři díly, takže to nestihneš :D:D a navíc budou prázdniny a já jsem pevně rozhodnutá se k tomu dokopat :D:D
[24]: ach… tichá závist všem, co mají prázdniny 😀 mě tenhle týden nahnali do práce i ve státní svátek 😀
to snad ne! ne, ne, neee! 🙁
nevím, co na to napsat víc. snad jen že jsem opravdu nečekala, že to doženeš až tak daleko. 🙁
Áďo prosííííím :'((((((((((((
uvidíte dneska 😛
Keď si ho zabila už nikdy v živote od Teba nechcem nič čítať. To nemôžeš, napísať ich tak krásne a potom zabiť. Ja som psychicky labilná potrebujem šťastný koniec 🙁