Milovat nebo nenávidět 9.

Bill

Nechápu, co mě to popadlo. Tak moc jsem se mu chtěl pomstít a přitom se to nějak zvrtlo. Nejdřív jsem pochyboval, jestli to chci udělat. Pomstít se mu před tolika lidmi. Pak to už ale nešlo zastavit. Já tam tancoval, on mě líbal, odvlekl mě do postele, dokonale mě vydráždil a pak? Zmizel! Celou noc jsem se převaloval a ráno dělal, že neexistuju, jenže to bych nesměl bydlet s Tomem. Když byl tak blízko, nešlo to. Nešlo ho nepolíbit. A ted? Teď tady jak kretén sedím, čumím do zdi a čekám, než přijde. Vlastně čekám už celej den. Celej den se proklínám.

Konečně klaply dveře, okamžitě jsem vstal a čekal, než přijde. Jen nastrčil hlavu do obýváku, a když mě neviděl, po špičkách se rozešel ke schodům. Zahnal jsem slzy a promluvil.

„Tomi?“ Zarazil se a rychle se otočil. Udiveně na mě koukal, jako kdyby… Ne, Bille! Nenávidí tě! Jsem odpornej sám sobě, natož pak jemu.

„Tomi?“
„A-ano?“ Nervózně jsem si skousl ret a zhluboka se nadechl.

„Já se ti chci omluvit.“
„Za co?“ Za co? On neví?

„Za ráno, za tu párty, za všechno. Není to můj styl, ale když ty jsi na mě tak zlý a já mám takovou chut tě dostat! Dostat a nikdy nepustit.“

Sklopil jsem oči a koukal se do země. Už se na něj nikdy nepodívám! Nikdy. Hnusím se sám sobě. Bille, Bille, kam jsi to dopracoval? Najednou jsem ucítil jeho ruce na mých tvářích. Nutil mě se mu dívat do očí, ale já nechci! Nechci, nemůžu, nesmím. Jenže to nešlo jinak. Neměl jsem jinou možnost. Zadíval se mi do očí a políbil mě. Opravdově, krásně, božsky. Jako kdybychom si byli souzeni a nikdy se neměli rozdělit. Přitáhl mě k sobě a pevně objal. Tak dokonalý moment nemůže nic zkazit. Bille, prober se! Tohle nejde. Tohle nesmíš! Nesmíš se zamilovat, nesmíš. Po tvářích mi začaly téct slzy, ach Tome, kdybys jen věděl. Promiň mi to všechno, prosím. A pak bum. Tom spadl na zem

Následovaly další rány. Okamžitě jsem se přikrčil k němu a zastínil ho svým tělem. Moc dobře vím, co to znamená.

„Tome, proboha, jsi v pořádku? Tome?“ Šokovaně na mě koukal a nebyl schopen pohybu. Vytáhl jsem ho na nohy a táhl do garáže. Naložil ho do auta a pořádně šlápl na plyn. Před domem stála asi čtyři černá BMW. Chris. Jak mě tady mohl najít?

Dvě z aut se rozjela za námi. Přidal jsem a vjížděl do jedné uličky za druhou. Nejdřív doprava pak doleva a zase doprava. Najednou jsem byl na náměstí. Ne, tudy ne. Sotva jsem se vyhýbal lidem, natož autům. No tak, Bille, vzpamatuj se, máš tu Toma. Nesmí se mu nic stát. Táta by tě zabil, ježiši, ten mě zabije i tak, pokud tohle přežijeme. Vyjel jsem na dálnici a přidal. Jel jsem už skoro 200km/h a oni byli pořád za mnou. Musím jim ukázat, kdo já jsem a s kým si to zahrávaj. Sáhl jsem do přihrádky pro zbraň a prudce otočil volantem doleva. Celé auto se otočilo a my nyní jeli v protisměru. Stáhl jsem okýnko a začal střílet. Vystřelil jsem celkem 10krát. Pak jsem auto otočil a jel co nejrychleji. Má střelba se neobešla bez odezvy, ale já už byl dost daleko. Ještě několik minut jsem jen tak jezdil, a pak jsem zamířil do mého tajného bytu.

Položil jsem Toma na postel a zašel pro lékárničku. Kulka ho zasáhla těsně pod klíční kostí. Naštěstí skrz. Rozstřihl jsem jeho triko a začal ošetřovat ránu. Tom byl pořád mimo. Zavázal jsem mu to a nechal ho spát.

Proč já? Přísahal jsem, že přestanu, ale moje minulost mě vždy dostihne. Očekával jsem cokoli, ale tohle ne. Chrise ne. Ponořil jsem hlavu do vody a užíval si klid. Musím to ze sebe nějak dostat. Ten stres. Zase. Nevím, co budu dělat dál, ale Toma tady nechat nemůžu. Pošlu ho za tátou a Simone. Nemůže tu být. Je velká šance, že mě najde a bude mě chtít zabít. Opět. Tomovi se nesmí nic stát, ten dnešek stačil. Mohl umřít, mohli ho zabít, Bille, nemysli na to, nesmím to dovolit. Vždyť ho miluju.

Přepínal jsem jeden pořad na druhý a nemohl najít nic ucházejícího. Tom spal, tak proč ho budit? Zvláště, když je tak roztomilý.

„Billi?“ Otočil jsem se, ve dveřích stál Tom. Rozespalý, s obvazem na rameni, vyděšeným výrazem, a přesto dokonalý.

„Tomi?“ Přišel ke mně a přisedl si. Najednou mě objal a začal plakat.

„Pšššš. Tome. To je dobrý. Nic se neděje.“

„Nic se neděje? Nic? Vždyť mě postřelili a ty? Ty jsi v pořádku? Bože, Bille, není ti nic?“ Začal mě ohmatávat a kontrolovat, zda mám všechny končetiny.

„Jsem v pořádku, nic mi není. Je mi moc líto, že tě postřelili, ta kulka patřila mně.“

„Tobě? Nesmí se ti nic stát! Já se cítím jak naprostej kretén, složil jsme se tam a ty jsi mě musel odtáhnout.“ To je blázínek, on si snad vyčítá reakci svýho těla.

„To nic. Je to normální. Nic se nestalo.“
„A nechceš mi říct, co se stalo?“ Téhle chvíle jsem se obával snad nejvíc.

„Tomi, teď ne. Musíš za Simone a tátou. Nesmíš tu zůstat.“ Najednou se postavil na nohy, jako kdybych ho chtěl zabít.

„NE! VŽÁDNÝM PŘÍPADĚ! NENECHÁM TĚ TU! BUDU TĚ CHRÁNIT TŘEBA VLASTNÍM TĚLEM. TOBĚ, BILLE KAULITZI, SE NIC NESTANE! NIC! PROTOŽE JSI VŠECHNO, CO TEĎ MÁM, A JÁ TĚ TAK ŠÍLENĚ MILUJU!“

autor: Bína