Got’s Clothes 12.

Tom

Sám si taky povzdychnu. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem takovou odpověď aspoň trochu nečekal, ale i tak mě to mrzí. Nejde mi o to, abych se podíval, jak to u vás vypadá, to v žádném případě. Ale řekl jsi, že ti to vadí, nechceš, abych tam šel, tak na tebe nebudu naléhat.

„Dobře, já jen… nejde mi o to, kde žiješ a jak to tam vypadá. Jenom jsem chtěl být večer s tebou, být ti nablízku a je mi jedno, kde to bude. Ale fajn, nechceš mě tam a já… nevím, jak to mám chápat, jestli je to odmítnutí, abych se nemohl dostat ještě blíž k tobě, jestli je to ze strachu… anebo jestli ti jde opravdu jenom o to, že se stydíš za to, kde bydlíš.“ Na chvíli se odmlčím a napiju se svého džusu. „Nelíbí se mi ani jedna z těch teorií, ale v případě té druhé nám můžu zajistit hotel.“ Zašeptám už tiše a zklamaně se od tebe o pár centimetrů odtáhnu, aby opravdu nedošlo k tomu, abys měl strach z toho být se mnou večer o samotě.

Bill

Povzdechnu si a zbytek večera jsem naprosto zticha. Rozhodnu se, že zaplatím, a taky to udělám, když je Tom na záchodě. Celou dobu ho očkem pozoruju a nedokážu rozpoznat, jestli je Tom naštvaný, nebo ho to prostě jen mrzí. Možná, že je to něco mezi tím. Jdeme tiše parkem a já si nervózně hraju s prsty.

„Promiň, Tome,“ šeptnu a Tom jen zakroutí hlavou.

„Nech to plavat,“ dodá.
„Ne… já… já chci s tebou být dnes večer. Popravdě to ani není naším bytem. Není to nic extra, ale mám to tam rád. Já… nechci říct, že se bojím, ale známe se krátce. Nechci nic uspěchat… nechci udělat nějakou chybu… něco, co už nejde vrátit zpátky,“ šeptnu a sklopím hlavu.
„Ale já ti nechci ublížit, to bys mohl už vědět,“ řekne Tom a já přikývnu.

„To říkal Peter taky…“ řeknu tiše.

„Kdo je Peter?“ nakrčí obočí Tom.
„Říkal mi, jak se mu líbím, jak jsem okouzlující. Tvrdil mi, že hledá lásku, že chce plnohodnotný vztah, a jakmile jsem si ho pozval domů, tak chtěl jenom jedno. Možná proto každého odmítám.“

Tom

Dívám se na tebe a chvíli nevím, jak se tvářit nebo co vůbec říct. Neuvědomím si to, ale dokonce se pousměju, ale spíš tak zoufale a zničeně.

„Myslel jsem si to…“ Zašeptám a podívám se někam do země.

„Co?“ Zeptáš se a díváš se na mě, ale já se na tebe neotočím.

„Že je v tom nevyřešený předchozí vztah… tušil jsem, že v tom něco takového bude.“ Řeknu zklamaně a zastavím se, odvážím se zvednout hlavu a zadívat se ti do očí. „Pořád ho miluješ, co?“ Jenom se kousneš do spodního rtu a sklopíš pohled k zemi. „Měl jsem to vědět hned… Ale víš co? Není těžký se do tebe zamilovat, a jestli každého odmítáš, i když nevím, kolik jich mohlo být, lituju je, protože jim ubližuješ, aniž by sis to uvědomil.“ Dívám se na tebe, a teď se ve mně mísí bolest, zklamání i zlost. Největší podíl má ale ta bolest, svraštím obočí zoufalstvím, když tu tak stojíš, rukama se objímáš přes pas a díváš se smutně na chodník. Sám nevím, co dělat. „Právě jsem to zkusil na vlastní kůži.“ Zašeptám a naše oči se střetnou. „Jo, Bille, zamiloval jsem se, jen jsem čekal na správnou chvíli.“ Semknu rty pevně k sobě, abych ze sebe nevyloudil nějaké zakňučení nebo nějaký jiný zoufalý a bolestný zvuk, který se mi dere do hrdla. „Teď si ale myslím, že bude lepší, když odejdu, ne?“ Pokusím se pousmát a propletu prsty na rukou, aby nebyl vidět ten třas. „Díky za pár hezkých dnů… Bille.“ Zašeptám, otočím se a ještě pár vteřin čekám, jestli něco neřekneš, než odejdu. Nic. Ani slovo. Povzdychnu si, zastrčím ruce do kapes a pomalým loudavým krokem se vydám směrem k náměstí, kde mám zaparkované auto.

„Tome!“ Po pár krocích se ozve. Otočím se k tobě jen na půl těla, nedívám se na tebe, můj pohled směřuje někam mezi stromy.

„Ano?“ Zašeptám a přivřu oči, bojím se toho, co možná uslyším.

Bill

Koukám na Toma a do tváří se mi derou slzy. Zavolal jsem na něj, ale teď se mi hrdlo sevřelo a já nevím, co říct. Nedokážu ze svých úst vyloudit jediné slovíčko. Tom stojí kousek ode mě a pootočí na mě hlavu, pak s ní lehce zakroutí, a pomalými kroky se zase ode mě vzdaluje. Pár vteřin tam jen tak stojím a pak se k němu rozeběhnu. „Tome,“ zopakuju předchozí zavolání, a když jsem těsně za ním, tak se z ničeho nic otočí. Zastavím se a bez dalšího přemýšlení chytnu Toma za tváře a dlouze ho políbím. Věnuju mu dlouhý, procítěný a něžný polibek. Jakmile se oddálím a nadechnu se, řeknu do ticha a tmy pár slov: „Mrzí mě to.“

Tom

Dívám se na tebe a moc tomu nerozumím, ale neodolám a popadnu tě za krkem a začnu tě líbat. Nejdřív lehce a jemně, potom zesílím tlak na tvé rty a oba spolu propleteme jazyky. Vydechnu nosem a druhou rukou tě chytnu za zadek a mírně přimáčknu na sebe. Ještě pár vteřin se líbáme, a potom se od tebe odtáhnu. Opřu se čelem o to tvoje a ještě chvíli mám zavřené oči, prsty tě lehce pohladím po tváři. „Necítíš nic? Žádné motýlky a příjemné lechtání tady v bříšku?“ Zašeptám a pohladím tě po břichu. Jak jsem čekal, neodpovíš mi nic. „Nerozumím tomu, co tě mrzí? Znamená to, že… že je to konec? Že už mě nechceš vidět?“

Bill

Zakroutím lehce hlavou. „Takhle bys to chtěl?“ šeptnu tiše, jako bych se té věty měl bát. Tom sklopí hlavu a vydechne, rozhodí rukama a odejde ode mě pár kroků.

„Kolikrát ti mám říkat, že tě mám rád?“ řekne rozhořčeně. „Myslíš, že bych tu stál, kdybych s tebou nechtěl být? Opravdu jsem se do tebe zamiloval, ale už nevím, jak ti to mám dokázat. Pokud to nevidíš, tak bude opravdu lepší, když se neuvidíme.“ Povzdechnu si, takhle jsem to nechtěl. Chytnu Toma jemně za ruku, ale on se mi vytrhne, tak to udělám znova a trochu pevněji. Nejsem zase tak slabý, když se chce vysmeknout znova, ale já ho pevně držím.

„Mám tě rád,“ šeptnu a pořád se na něj dívám. „Chtěl bych s tebou strávit hezké chvíle a nemyslet na to, co bylo, ale na to, co bude,“ lehce se pousměju a čekám, co na to Tom.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel