autor: LilKatie
Všem chci moc poděkovat za to, že tuhle mojí povídku čtete. 🙂 Začala jsem ji psát jen tak z nudy ve škole, když mi moje sestřenka smskou poslala námět „Halloween“, ihned jsem se do toho pustila a jsem opravdu moc ráda, že se vám to líbí, že to čtete a že píšete komentáře. Jsem vděčná za každé písmenko. A omlouvám se, že kapitoly nejsou tak dlouhé, jak bych si představovala, ale bohužel, není čas. 🙁
LilKatie 🙂
Slib
„Neopouštěj mě!“ rozvzlykal se Bill.
Tom zamrkal.
„P-Počkej, proč bych měl? Uklidni se, no tak, Bille, klid…“
Chlapec se na něj podíval uplakanýma očima.
„Protože sem nepatříš, chceš jít domů, zpátky… A já tady zůstanu sám, já už nechci, Tome, nechci čekat dalších sto let, a kdo ví jestli… Nechci to, nezvládnu to… Potřebuji tě…“ popotáhl.
Tom si povzdychl.
„Chci domů, ale… Můžu třeba odejít až úplně ráno, abych tu s tebou mohl být co nejdéle, hm? Bude to stačit?“ Bill zavrtěl nesouhlasně hlavou.
Tom si znovu povzdychl, nevěděl co dělat. Chtěl zpátky, na čerstvý vzduch, do své teplé postele, někam, kde to nebude cítit zatuchlinou, ale na druhou stranu mu bylo Billa moc líto. Mrtvý chlapec se od něj otočil a odešel, šel rychlým krokem pryč chodbou a zašel do jedněch z dveří.
Tom rychle vyrazil za ním. Vešel do onoho pokoje a zastavil se ve dveřích. Černovlasý seděl u klavíru porostlého čímsi a pavučinami, a hrál na něj, ani se na Toma nepodíval.
Blonďák tu melodii znal, byla to ta samá skladba, kterou Tom hrál v tom domě, než se mu velmi šikovně podařilo spadnout do vykopaného hrobu. Tom si k Billovi přisedl a v tichosti pozoroval jeho obličej z profilu, i když se rozpadal, byl překrásný.
Tom přiložil prsty na klávesy a začal hrát s Billem, věděl, jak to má být. Bill se lehce usmál koutkem namodralých rtů, a konečně se na něj podíval. Tom se vesele usmál a maličko do něj drkl, netrvalo dlouho a mladík z podsvětí se na něj vrhl. Přitiskl se mu na rty, bral tuhle jejich malou hru jako důkaz toho, že chlapec vedle něj je opravdu Tom, kterého kdysi miloval.
Tom vykulil oči, trošku víc než obvykle a zády dopadl na měkký koberec. Bill se stále nevzdával a dobýval se mu do úst.
„Tome, lásko! Já věděl, že to jsi ty! Věděl!“ výskal radostně. To ho Tom už ale od sebe odstrčil.
„Co to děláš?“ zamrkal na něj trošku zadýchaně Tom (Byl totiž umělec a uměl zadýchaně mrkat).
„Uhm… Ty nechceš? Oh… Chápu… Jasně… Nebudeme nika spěchat…“ přikývl Bill chápavě a odtáhl se od něj, stále se na něj díval s přihlouplým úsměvem na rtech. „Počkáme, jak dlouho jen budeš chtít, lásko…“ hladil ho po hřbetu teplé ruky.
„Eeem, no jo, jasně…“ přikývl Tom a poposedl si. Bill se na něj koukal s takovou láskou v očích, že mu přišlo jako hřích, říct mu, že on je stále on a ne jeho Tom.
Na hodinách odbila čtvrtá hodina ranní.
Bill se zamračil a stiskl pevněji Tomovu ruku, za kterou ho držel, zatímco spolu seděli na vyhlídce nad městem.
„Už jen dvě hodiny…“ zašeptal. „A pak se vrátíš mezi lidi a já se vrátím do obrazu…“ zamumlal skoro neslyšně.
Tom se na něj dlouze zadíval, už si byl jistý, i když nevěděl, jak je to možné. Byl zamilovaný. Zamilovaný. Do Billa. Bill byl mrtvý, miloval mrtvolu. I když to bylo zřejmě trestné. Ale bylo to trestné, když Bill vlastně žil? Zřejmě asi ne, a i kdyby ano, pak se tím teď nechtěl zabývat.
„Vrátím se za tebou…“ řekl Tom najednou, pohledem jezdil po střechách domů pod nimi. Bill se pousmál, mlčel. „Vrátím se sem, každý rok se za tebou budu vracet a až umřu, pak budeme navždycky spolu…“ Bill stále mlčel. „Proč nic neříkáš?“
„Protože… protože tomu tak nějak nedokážu uvěřit, víš? Je to až moc krásné na to, aby to byla pravda…“ podíval se na Toma, ten ho už také pozoroval. Kousal si ret.
„Ale já to myslím vážně, Bille!“ chytil ho za obě ruce a zadíval se mu do očí, které byly jakoby bez života. Nebylo se, ale čemu divit. „Opravdu, nezapomenu na tebe…“
„Nezapomeneš? Protože z tohohle budeš mít celoživotní trauma, nebo proto, že mě miluješ?“
Tom polkl. Milovat. To bylo silné slovo, tak moc se ho dřív bál, bál se ho, protože moc dobře věděl, že není jako ostatní kluci. Že je
jiný. Sklopil pohled a tvář se mu zalila ruměncem. Bill se na něj díval zkoumavým pohledem a mlčky čekal na svou odpověď. Dočkal se.
„Myslím, že tě miluju,“ přikývl. „Asi ano, nevím. Nevím, jak se to pozná, nikdy jsem to asi nezažil…“ pousmál se nejistě a plaše sklopil pohled.
„Oooh, Tomi…“ podíval se na něj Bill s lítostí. „Chudáčku můj… Když bys byl se mnou, tak bys tohle nikdy necítil, protože jsme se vždycky milovali… Kéž by zase všechno mohlo být jako dřív…“ zakoulel smutně očima a přitulil se Tomovi do náruče. „Můj Tomi…“ usmál se sladce a spokojeně zavřel oči. Tom mu položil ruku na záda a jemně ho po nich začal hladit.
„Nikdy tě neopustím, přísahám…“ políbil ho do vlasů a Bill se pousmál, kdyby měl srdce, rozhodně by mu teď pulzovalo láskou.
Bill se od Toma po chvilce odtáhl a s úsměvem se díval na město pod nimi.
„Na co se tam tak koukáš?“ pousmál se Tom a zadíval se na něj. „Je tam něco zajímavějšího, než jsem já?“ ušklíbl se trošku, tělem mu pulzovala sebejistota.
Mrtvý se usmál ještě zářivěji.
„Pojď, musím ti něco ukázat!“ vyskočil z lavičky, chytil Toma za ruku a táhl ho po schodech z vyhlídky dolů. Nijak nebral na vědomí, že Tom může spadnout a třeba se zabít, vlastně to nebral na vědomí ani jeden z nich. Kdyby se to stalo, zřejmě by měli oba dva ještě radost.
Když doběhli na místo, Bill si stoupl za Toma a zakryl mu dlaněmi oči. Skousával si nadšením ret a pomaličku ho stále vedl dopředu, dokud ruce nesundal a neřekl: „Můžeš otevřít.“ Tom oči otevřel a na rtech se mu rozlil široký úsměv.
„Páni!“ vydechl. „Kluziště! Jak je možný, že tady sakra máte kluziště! Vždyť jste zombíci, bez urážky…“ koukl se na něj nervózně Tom, ale Bill se jen usmál a pokrčil rameny.
„Kdo říká, že nemůžeme bruslit? Trávím tu každý svůj den tady…“ usmál se a vběhl na led, obratně vyskočil do piruety a s ladným přistáním ji dokončil. Tom se zachichotal a vyběhl na led za ním. Bohužel, jeho tvrdé přistání na zadek se za ladné dalo jen těžko považovat.
autor: LilKatie
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Jé, brusleníčko… to je hezkej nápad 🙂
Akokát ti, Katie, musím spílat za to, jak jsi to vymyslela. Chudáčci oni, vidět se jednou za rok! A chudáčci my! 😀
to jsem zvědavá, jestli se odtamtud Tom fakt dostane. 🙂 doufám, že mu to něco ještě zkomplikuje.
Jsem zvědavá,jak to teď bude s tim,jestli Tom zůstane nebo se bude každej rok vracet..nebo prostě jak.Uvidíme. No a jinak taky by mě zajímalo,jak je to s tim Billovym Tomem.,jestli to nějak souvisí s tímhle Tomem nebo ne. Jsem napnutá. =)! moc se těšim na další díl. Tenhle se mi moc líbil…hlavně to,že si Tom tak nějak přiznal,že se zamiloval do mrtvoly :D! to nemá chybu ♥
úžasná povídka! a ještě úžasnější díl! :)))))) jsem nadšená! :)))
Mě se to tak strašně líbí 🙂 Tomu bych i věřila že je Bill nádhernej i když se rozpadá =D ale že by se viděli jednou za rok? No Billovi by to asi nepřipadalo jako nějaká dlouhá doba ale co chudák Tom? Ten si může za rok najít tolik holek a kluků..jen ať zůstane s sladkou mrtvolkou 🙂 A bruslení je fakt super nápad, mají tam dobrý vymoženosti :))
Jsem napjatá jak kšanda co spolu ještě za ty dvě hodiny stihnou 😀 romantika brusleníčko..teda až na Toma který skončil na zadku 😀
dal a dál a dál :)) je to moc hezké
Nádherný nejlepší byla,jak se na něj vrhnul.Honem, dááál
Je to milučké a nevadí mi ani, že sa Bill rozpadá 😀 ešteže sebou nesekol na tom ľade on, to by ho musel Tom skladať možno až do ďalšieho haloweenu.