Person no. 1989 3.

Ač se snažil taktně na Toma nezírat, oči mu stále ujížděly do strany a zkoumaly to dokonalé tělo. Tolik odlišné od toho jeho. Ani netušil nakolik odlišném. Slepě si roztíral mléko po nohách a těle. Tom stál sice zády k němu, ale sledoval ho v zrcadle. Lokalizoval místa na černovláskově těle, kde mu byly doteky nejpříjemnější. Učil se. Lidé se tohle učili dlouho a mnohdy marně. Jemu stačil jeden pohled.

„Ukaž, lehni si. Namažu ti záda,“ došel k němu Tom a kleknul si na kraj postele. Bill kývnul. Přesně to chtěl. Potřeboval cítit jeho doteky. Položil se na břicho a ruce složil pod hlavu. Okamžitě mu naskočila husí kůže, když pod lopatkami ucítil bratrovy dlaně, které se daly pomalu do pohybu. Chtěl začít vrnět jako kocour. Tomovy líné táhlé pohyby ho doslova mámily. Tom se spokojeně usmíval. Mléko bylo příjemně mastné a dělalo mu dobře na kůži jeho rukou. A bledá kůže, co cítil pod prstama, byla to nejjemnější, co doposud cítil.

Bill se uvnitř klepal jako ratlík. Popadaly ho silné chtíče a on se toho začal bát.

Tom využíval přesné odměřené množství síly na správných místech, a tím ho div nedonutil slastí křičet.

„Nhhh…“ vydechl šeptavě a nechápal, kde se v něm vzalo tolik šimravých pocitů. Připadalo mu, jako kdyby byl Tom všude kolem něj. A přitom, když se probral do kruté reality, zjistil, že Tomovy ruce nebloudily nikde jinde než na jeho zádech. Tolik si přál v Tomovi vyvolat pocity, které by ho nutily poznat jeho tělo. Smutně vydechl a posadil se. Cítil se být každý den zoufalejší a zoufalejší.

„Miluju tě, bráško,“ vydechl Bill a skrýval tolik emocí, co s těmihle slovy chtěl vydat.

„Já tebe taky, Billy,“ pošeptal Tom a Bill chtěl brečet. Tohle mu říkal pokaždý, když mu Bill tohle pověděl. Jenže tohle znělo jako bratrské miluji tě. Ne jako milenecké.

Bill sklopil hlavu. Nevěděl, co dál, ale jedno věděl určitě. A to, že boj o Toma jen tak nevzdá.

„Můžeš mě pomazlit?“

Tom se usmál. Pocity, které se právě učí, byly tak neznámé, ale fascinující.

„Jak to přesně myslíš?“ podle vysoké hladiny endorfinu mu bylo jasné, že Bill netouží po obyčejném objetí nebo pohlazení. Bill sklopil hlavu ještě víc a lehce zrůžověl.

„Tak, jak mazlíš někoho jiného,“ vydechl a přes rameno otočil hlavu na Toma. V Tomovi se právě mísily dva stavy. Tom Kaulitz v něm si pokládal otázku proč. A jak, když Billovi chyběla prsa a všechno ostatní, co mívaly objekty, s nimiž se mazlil. Druhý pocit 1989 znal, důvod, proč to Bill chce, a jen volil tu nejlepší variantu pro sebe. Nakonec natáhl ruku, chytil Billa za rameno a stáhl ho zpátky na postel. Lehl si těsně vedle něj a ukazováčkem mu jezdil po lícní kosti.

„Nechceš mi něco říct?“ usmál se mile. Černovlásek jen zakroutil hlavou.

„Tak pomazlíš?“ zopakoval svoji prosbu a na prst si namotal jeden z bratrových copánků. Tom přikývl a přitáhl si Billa těsně na tělo. Vjel mu rukou pod tričko a hladil ho po břiše. Bill přivřel oči a jeho tělo se zachvělo. 1989 si všechny jeho sebemenší reakce ukládal do paměti.

Sklonil hlavu a nosem mu přejížděl pod uchem. Hladina adrenalinu v Billově těle stoupala a nemusel by být ani robot, aby poznal, jak moc Bill jeho blízkost vyžaduje. Jak si v duchu úpěnlivě opakuje nesplnitelné přání tipu ‚prosím, miluj mě‘.

„Zatraceně dobře voníš,“ zanalyzoval 1989 Billův pach jako maximálně příjemný a podmanivý. Sladce kořeněná vůně doprovázená vibracemi, které lidský tvor neměl šanci zaznamenat. Tom zamířil svoji rukou k jihu a prsty mu přejížděl nad lemem boxerek. Bill na něj otočil hlavu a dlouze se na něj zadíval. Tomovi se nepatrně rozšířily zorničky. Bill k němu vysílal tak silný signál, že mu z toho začalo hučet v uších. ‚Polib mě‘.

Robot najednou nevěděl, co dělat. Opravdu to měl udělat?

„Opravdu mi nic nechceš říct, Bille?“ projel svými hubenými prsty černé havraní vlasy.

„Co bys chtěl slyšet?“

„Všiml jsem si, že poslední dobou se o mě bojíš mnohem víc, jsi mnohem… přítulnější. Líp voníš, div nesténáš, jenom když ti mažu záda.“

Tom přejel prstem středem Billovy hrudi, až k lemu boxerek, kde zpomalil a dotyk jeho prstu se stal lehčím a mnohem nepatrnějším. Bill se zachvěl ještě víc a jeho tělo se skoro rozhořelo.

„Ty ke mně máš nějaké sympatie?“ 1989 absolutně nechápal, kde se v něm tohle vzalo, ale částečně si uvědomoval, že je napůl člověk a že jej ten člověk také napůl ovládá a momentálně se řídil lidským pudem. Billova vůně, ta touha, která z jeho brášky byla opravdu cítit, spalovala i jeho.

„Já… jo… lí-líbíš se mi dlouho,“ zakoktal Bill, lapajíc po dechu.

„Ale já jsem tvůj bratr, tvoje dvojče, tohle se nesmí.“

„Nesmí se milovat?“

„Něco mi říká, že přesně to chceš, abych udělal.“

„Myslíš si, že jsem odporný že?“

„Ne, to si rozhodně nemyslím… Oh, celý hoříš,“ vydechl Tom hlubokým hlasem. Bill zalapal po dechu překvapením, jak eroticky jeho hlas v tuhle chvíli zněl. Ano, Bill hořel, i když slovo ‚hořel‘ nevystihovalo ten přesný Billův stav. Byl rozžhavený do bíla.

„Jo, je mi vedro.“

„Kdys mě začal mít rád?“

„Vždycky jsem tě měl rád, jenom jak jsi dospěl a tvoje tělo… A začal jsi chodit za holkama… žárlil jsem, až z toho vzniklo tohle. Ovládáš mě, stačí jedno slovo a splním ti, cokoliv budeš chtít.“

„Opravdu cokoliv?“

„Yeah!“ ‚Jak slabí a jednodušší lidé jsou. Stačí jedno slovo… Co kdybych mu třeba přikázal, aby se zabil? Udělal by to?‘

„Tak co třeba…“ Tom dělal, že chvíli přemýšlí… „Ukaž mi, co bys se mnou nejradši dělal.“

Billovi vyschlo v krku. Snad se mu chtělo i začít brečet. Tomovy lehké doteky mu způsobovaly nezadržitelně narůstající touhu, a zároveň strach, že si jeho bratr jenom hraje. Co chtěl dělat? Všechno. Chtěl Toma poznat. Učit se o jeho slastech. A hlavně u toho chtěl cítit stejnou náklonnost, jakou měl on k němu.

„Líbat tě,“ pípnul Bill jak ptáče a cítil se ještě nervóznější. Ještě rozechvělejší. Tom lehce zakroutil hlavou.

„Řekl jsem, ukaž. Ne řekni,“ vydechl a jeho horký dech Billa ovanul jako to nejpříjemnější teplo.

1989 se nechával řídit svou lidskou polovičkou, ale zároveň každý detail analyzoval, aby je později mohl použít ke svým účelům. I přes tu lidskou část však v sobě nenacházel pocity lásky. Jen kombinoval naučené s vlastním. Bill zavěsil váhavě ruku kolem Tomova krku. Připadaly mu najednou tak těžké a neovladatelné. Jako by byly ze železa. Ztěžka polknul a hypnotizoval Tomovy rty. Vydal do rukou trochu sil a přitáhl ho k sobě. Přitiskl své vlhké rty na Tomovy. Tělem 1989 projel elektronický výboj. Ne přímo takový jako u jeho druhu bylo zvykem. Nyní byl částečně tlumený lidskými pocity. Přesto byl intenzivní a neznámý. Bill si dodával odvahu a po chvíli nečinnosti začal Tomovy rty laskat. Lehce je oždiboval těmi svými. Už teď dostal víc, než kdy doufal. A měl pocit, že uletí. Tolik chtěl Tomova ústa ochutnat. Nyní se ale zdráhal. Bál se, že mu Tom tuhle chvíli přetrhne, pokud začne útočit do jeho úst jazykem.

1989 překvapením zafuněl. Musel přiznat, že lidské rozmnožování má opravdu hodně rituálů.

Díky lidské stránce jeho elektronický mozek zachycoval pořád jiné pocity. Chvíli cítil úzkost a nedočkavost, chvíli nato si přál, aby to trvalo věčně. Byly tohle snad pocity Toma? Nebo Toma teď ze své hlavy dostal úplně a jen využíval jeho tělo, které chtěl Bill, a měl v sobě úplně jiného člověka, který začínal být celým děním opravdu vzrušený nebo nedočkavý? Naslouchal člověku v něm, ale sám se věnoval spíš zkoumání Billových reakcí na něj. Bylo až neuvěřitelné, jak v něm dokázal číst. Lidské endorfiny říkají přesně to, na co jedinec myslí, jako by četl myšlenky. Senzory také zaznamenaly pohyby Billových rtů, a když je patřičně propočítal, pohnul rty proti těm Billovým. Ten překvapeně vydechl a rukama přejel na Tomova ramena, která jemně stiskl. Tom, jakožto lidská stránka robota, to přijal jako výzvu k dalším hrátkám, a proto opatrně vlezl mezi Billova stehna. Pomalu rozevřel rty a Bill do nich ostýchavě vplul svým jazykem.

Byl tak překvapený z Tomova jednání. Tolik si tohle všechno přál, a konečně to dostal.

A když už to tu konečně je, on si to nemůže plně užít, protože se bojí, že si Tom jen pohrává se snadnou obětí.

„Tome, ale… Ah, ale neděláš to jenom proto, abys měl klid? P-proč to děláš?“

„Protože mě k tomu vyzývá tvé tělo. Protože to, co pode mnou leží, je můj bráška, který mě chce, a já nemůžu zastavit chtíč ve mně.“

„Takže… si jen hraješ?“

„Vypadám snad na to, že bych ti po těch letech chtěl ublížit?“

Bill zakroutil hlavou.

„To ne jen… ani si to nemusíš uvědomit a mě to bude příšerně bolet.“ Tom zaznamenal v jeho hlase možnost zoufalství. Bolest, o které mluvil, byla nesrovnatelně větší než kterákoliv fyzická.

„Buď to riskni… nebo nech být. Ty sám se rozhodni,“ zamručel Tom a znovu ho začal líbat. Lidé se skutečně zdržovali, ale i robot musel uznat, že lidské rozmnožování a všechno, co k tomu patří, je očividně příjemnější, než se dá očekávat. Zřejmě proto to lidé dělají i jako druh zábavy, a ne pouze jako nutnost k přežití. Bill mu polibky ihned oplácel.

I kdyby si Tom skutečně jen hrál, ta bolest by mu za to stála. Teď patřil jen jemu, a to bylo pro něj nejdůležitější.

1989 cítil, jak i jeho kůže zvýšila teplotu a na okamžik se leknul, že by snad o svou převzatou podobu mohl přijít. Druhý hlas ho ale uklidňoval, že to je v pořádku. Stejně jako naskakování husí kůže nebo potřeby vzdechu. Tohle všechno bylo pro lidské tělo nejdůležitější.

1989 chvíli bojoval s touhou se zeptat, jestli to takhle probíhá u všech lidí. Jestli všichni podléhají lásce. Nakonec usoudil, že tímhle by se více než prozradil. Nakonec pohladil Billa na boku a překulil ho na sebe, aby Billa nechal si s ním dělat, co chtěl. Aby mu to ukázal, jak to celé vůbec funguje.

„Teď si se mnou můžeš dělat úplně všechno. Vím, že po mně toužíš a já chci vidět a hlavně cítit, jak moc,“ pošeptal mu Tom, a Bill se rozechvěl snad ještě víc. Konečně mohl pustit uzdu fantazie a mohl přestat snít, mohl si své sny splnit. ‚Bože, jak dlouho jsem na tahle slova čekal?‘

Přesto něco v něm mu říkalo, že to není ono, že to není Tom, že Tom by tohle nikdy nedovolil, i když, když si to uvědomil, mohl se utrápit, a teď měl cestu prakticky volnou. Šlo tam hlavně o to, že mu bylo jasné, že kdyby se mezi nimi cokoliv stalo, bylo by to spíše po citové stránce než po fyzické, a to Billa trošku překvapilo. Že Tom teď prakticky chtěl zjistit, jak moc po něm jeho bratr touží fyzicky.

Bill se usadil na bratrových bocích a konečky prstů přejel po Tomově hrudi. Toma to strašně zašimralo a 1989 se v duchu usmál. Tohle jediné by snad mohl lidem závidět. Jedině tohle, protože tohle nikdy jindy nezažil. Bill měl pootevřené rty, oči velké pomalu jako tenisáky a občas trhavě vydechl. Tom si mohl myslet, že je v transu. 1989 ale věděl, že se nachází někde mezi extází a orgasmem, jen z toho pohledu, jaký vidí. Jeho oči doslova líbaly každou buňku Tomova těla. Prsty zvědavě rejdily všude možně a jeho zadeček byl pěkně usazen přímo na Tomově rozkroku. Pomalu začal pohybovat boky a sklonil se dolů.

Líbal Tomovi klíční kosti a donutil ho tak slabě vzdychnout. Netušil, ani jeden z nich netušil, co Bill zamýšlí. Ale minimálně člověk v Tomovi věděl, že tohle se mu sakra líbí, že se mu líbí to, jak je z něj Bill úplně hotovej.

„Tomy… “ vydechl šeptavě Bill a 1989 si uvědomil, že jej cosi tlačí na břiše, když je přes něj Bill opřenej a líbá jeho krk. „Miluju tě,“ vydechl, a pak pomalu ustál pohyby, dokud úplně neusnul na Tomově hrudi.