„Dobré ráno,“ pozdravil vychovaně prodavačku a zaplul mezi regály s oblečením. Probíral se množstvím riflí, ale žádné dostatečně nevyhovovaly jeho specifickým požadavkům. Jestli mu na něčem skutečně záleželo, pak to byl jeho styl. Pokud šlo o styl, nedokázal dělat výjimky.
Prodavačka s úsměvem pokývala hlavou a odešla se věnovat jinému zákazníkovi, i když jich v tuto hodinu nebylo zrovna mnoho. Většina lidí trávila čas ve svém zaměstnání. Bill sledoval rozmlženým pohledem prodavaččiny kroky, dokud se nepřidružila se stejnou otázkou, jakou pokládala jemu, k ženě se záplavou ohnivě rudých vlasů. I zezadu mu přišla zvláštně povědomá; tu barvu vlasů znal. Počkal, dokud se prodavačka nepřesune opět ke svému pultu, potom se k dívce vydal sám. Pozorně sledoval vlasy barvy východu slunce a snažil se najít nějakou indicii, která by potvrdila jeho domněnky.
Neproniknutelná tma tichého pokoje… Pouze dýchání dvou osob stojících u okna naplňovalo magickou atmosféru, která panovala mezi chlapci. Oba se pevně opírali o parapet, ten o něco málo vyšší s havraními vlasy stál pevně přitisknutý k zádům toho o něco málo staršího s precizně pletenými stejně havraními copánky. Temně čokoládové oči chlapců, které i za denního světla byly prakticky identické barvy, se upíraly na barevná světla, která produkovalo město v noci. Byl to nádherný pohled a spolu s tichým promlouváním mladšího z chlapců tvořil naprosto nezapomenutelný zážitek.
„Město v noci oplývá neuvěřitelným kouzlem. Stačí ti jedna jediná noc na ulici a poznáš jeho pravou tvář. Divokou, nezkrotnou, nespoutanou, a přitom přítulnou jako malé kotě. Tady z okna jeho světla nemají takový šmrnc, jsou přehnaně vybledlá. Když stojíš před jejich skutečnou září, hřeješ se v jejich stínu a k tvým uším doléhá tlumená hudba z baru, jemuž činí ozdobu, je to něco úplně jiného. Stačí, abys jedinkrát spatřil noční kouzlo města, a už nikdy na jeho skutečnou krásu nezapomeneš,“ odmlčel se na chvíli a copánkatý mu skočil do řeči.
Nenechal se rozhodit spontánním vniknutím druhého chlapce do jeho proslovu a tichým hlasem pokračoval: „Zlobí se, když ničíš jeho krásu, ale jakmile s ním vycházíš zadobře, nechá tě žít a věnuje ti své opojné kouzlo. Víš, když stojíš před bordelem, díváš se na blikající neonový nápis nad jeho dveřmi a k uším ti doléhá svůdná hudba, do které se pohybují tanečnice bavící životem znuděné zbohatlíky, nemyslíš na to, co se děje vevnitř. Vnímáš jen to, co se děje uvnitř tebe. Je to jako vábení Sirény, to městské kouzlo. Pokud se s ním dřív nebo později nesžiješ… Zešílíš. Zešílíš touhou zažívat jeho moc znovu a znovu, a potom už se mu nic nevyrovná, ani když ti slibují teplou postel a dotek milující ženy. Protože vášeň, kterou zažíváš u blikajícího světla bordelu, se ani zdaleka nevyrovná něžnému doteku. Je to droga, Tome. Neuvěřitelně silná droga.“
Tehdy si mladší z chlapců dodal odvahy, sevřel chlapce před sebou kolem pasu, horkými rty se mu otřel o krk. Copánkatý chlapec podlehl jiskření mezi nimi a otočil se čelem vzad. Jemně vzal tvář černovláska do dlaní, přejel mu palci po lících a poprvé spojil jejich rty v jeden celek.
Tak, jak černovlasý chlapec s jistotou mluvil o nočním městě, které mu přinášelo opojné pocity podobné drogové závislosti, se stejnou jistotou mohl říct, že právě v tomhle okamžiku objevil novou drogu, jejíž tajemství by mile rád zkoumal, pokud by mu to bylo povoleno…
„Bello?“ špitl tiše. Rusovláska se na něj okamžitě otočila, zmatené šedozelené oči zabodla do chlapce se svěšenou hlavou. Bill se divil, že vůbec jeho šepot slyšela. Její přítomnost přes něj přelila vzpomínky jako přílivová vlna, nedokázal najít obvyklou sílu svého hlasu.
„Ano, to… ano,“ odpověděl zaraženě Bill. Nevěděl, jak by měl na její řeč reagovat. Vlastně momentálně nevěděl snad ani jak se jmenuje.
*
„Je to už nějaká doba, co Tom podal výpověď. Vlastně to udělal tak nějak chvíli po tobě. Když jsi odešel, a teď tě v žádném případě nechci nijak vinit, úplně se zhroutil. Přestal chodit ven, nereagoval na naše telefonáty, choval se, jako by nežil. Lindě jednou ruply nervy a šla ho zkontrolovat. O chvilku později mi volala, že mám okamžitě přijet. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Tom seděl u té své slavné prosklené zdi v ložnici a kolem sebe měl postavenou barikádu z lahví od alkoholu. Nikdy jsem ho neviděla nějak extra pít, ale tentokrát byl naprosto mimo.
autor: Helie
Chudák Tom =o( Je mi ho líto….i Billa. Už aby se přestali trápit
tenhle díl byl opravdu dokonalej. je mi líto,jak se oba trápí
Pěkné…mě je jich tak moc líto.. 🙁
No tak… to je mu úplně jedno, že se Tom trápí? no dobře, nejspíš mu to tak úplně jedno není, ale proč se mu tam nechce? asi to nejsem schopná pochopit… už se těším na další díl, abych věděla, jak to bude pokračovat… 🙂
Billane! neser a klusej k němu, nebo tě tam osobně dotáhnu za vlasy! :-/ ach jooooooo! proč ho tak trápí?!
Je mi jich líto…:( Obou… Nezaslouží si takhle se trápit, ale zase na druhou stranu Billovi rozumím… má strach a navíc ví, že spolu být nemůžou, protože jsou bratři..:// Už aby se to nějak vyřešilo a oni nebyli pořád takhle na dně.. Je mi jich tak líto…
Ta zpráva o Tomovi mě docela zaskočila… Netušila jsem, že na tom bude Tom tak zle… Chudák..:( Ještě se z něj stane alkoholik… Doufám, že to dobře dopadne..:) Těším se na další dílek..;)* ♥
Popravdě,tuhle povídku sem začla číst teprve nedávno,ale naprosto mě dostala!Je fakt úžasná,a mnohdy si jeden díl přečtu párkrát za den,je to fakt fajn 🙂
Ae je mi jich hrozně líto..dyk neudělali nic špatnýho,aby takhle museli trpět..chjo..Akorát by mě zajímalo,co ten Tom blbne,snad se dá brzo do pohody,protože jak je známo,určitě by byl schopnej udělat nějakou nesmírnou blbost..A ty Bille,zavři klapačku,a klusej za nim,potřebujete se oba,navzájem…alespoň jako bratry,když už ne z lásky,hm? 😉 😀 🙂
Těšim se na pokračování! 🙂
Holky, díky moc všem za komentáře… Nebudu odpovídat jednotlivě, protože se vesměs se shodují v tom, že je vám obou kluků strašně líto 😀 S tím bohužel nic nenadělám, ale nemusíte se bát… rozhodně to nebude trvat věčně 😉 Slíbila jsem, že tahle série bude mít šťastný konec a to taky hodlám dodržet, takže se vážně nemáte čeho bát ;))
Zeď alkoholu…. Chudák Tom…. Chudák Bill…. to je blbý…. oba se trápí kvůli tomu samému důvodu :'(
Oh, bože je mi líto obou 🙁 a Tom, jak pije.No, snad se spolu usmíří, aby se nemuseli trápit 🙁