Who am I? 70.

TOM

„A jsme sami,“ zavřu za námi dveře. Prohlédnu si tu ‚věc‘ a odšroubuji víčko. Měl bych tam napustit horkou vodu.

„Chceš to fakt použít?“ usměje se Bill a se zájmem sleduje mé počínání.

„Samozřejmě. Svlíknout a lehnout,“ pousměju se. Dojdu do koupelny a napustím do toho horkou vodu. Když se vrátím, Bill už leží na posteli. Je však oblečený.

„A tohle ti bude sundávat kdo?“ zatahám ho za pásek od kalhot.

„Když to je hloupý,“ pousměje se a lehne si na záda, „ale dobře, no,“ vydechne a rozepne si pásek.

„Proč je to blbý? Stydíš se snad přede mnou?“ pozvednu obočí a pomůžu mu kalhoty rozepnout.

„Ne, ty mě znáš,“ usměje se. Když mu kalhoty rozepínám, tak mě sleduje s pootevřenými rty. Stáhne si je a dá je stranou. Lehne si zase na bříško.

„A co tričko?“ začnu mu ho hrnout nahoru.

„Mmm,“ líně si klekne a sundá si ho. Hodím ho na křeslo a dřív, než si lehne, sjedu mu dlaněmi po celých zádech.

Bože můj… Ta jeho sametová pokožka. Vydechnu a pohladím ho po nahých bocích. Už je to taková doba, co jsme se nemilovali.

„Mhh,“ vydechne a prohne se v zádech. Pomalu se položí na břicho. Ruce si dá pod hlavu a vyšpulí na mě bolavý zadeček. Trošku od sebe poroztáhne nohy. Vlezu si mezi ně, trochu mu stáhnu boxerky a opatrně přiložím tu ‚věc‘ na jeho kostrč. Zhluboka se nadechne a uvolní se.

„To je tak příjemný,“ řekne tiše. Usměju se, skloním se nad něj a začnu ho jemně líbat na zádech, přičemž ho hladím po bocích. Jak jsem mohl vydržet nedotýkat se ho takovou dobu?

„Tomi,“ slabě pohne boky a dá si pod hlavu polštář. Všimnu si, jak ho pevně drží. Bříšky prstů mu vyjedu po žebrech až do podpaží. Polibky se sunu po páteři výš až do oblasti jeho lopatek. Zaslechnu, jak spokojeně oddechne.

„Miluju, jak se mě dotýkáš.“ Nad tím se musím usmát. Dám mu vlasy stranou a začnu ho líbat po ramenech. V prstech mnu jeho paže. Rukou mi náhle přejede po boku a prohne se pode mnou.

„Mmm, Tome…“

„Hm?“ brouknu a líbnu ho na šíji.

„Miluju tě,“ povzdechne a chytne mě za týl.

„Já tebe taky, broučku,“ zašeptám mu do ouška a něžně nasaji do rtů jeho lalůček. Sjedu mu rukama po celém těle. To jeho tělíčko… Jsem schopný ho hladit, líbat a nikdy nepřestat. Tak voňavou a hebkou kůži jako on nemá nikdo. Cítím, jak začne trošku pohybovat boky. Sundám tu ‚věc‘ z jeho těla a přesunu se dolů. Stáhnu mu boxerky ještě trochu níž a začnu ho líbat po kostrči, přičemž ho hladím po stehně. Očividně se mu to líbí. Tiskne v dlaních polštář a mírně se kroutí. Pohladím ho po zadečku a slezu z něj.

„Děkuju,“ šeptne a pootočí se na mě. Za bok ho přetočím na záda a obkročmo si na něj vlezu. Nedosednu však. Zapřu se rukama u jeho hlavy a skloním se k němu. Chvilku se na mě jen dívá. Pak mi sjede bříšky prstů po tváři a zvedne hlavu, aby mě políbil. Vyjdu mu vstříc a zatlačím ho zpět do polštáře. Otřu se mu o rty a vybídnu ho tím k polibku. Využije toho a políbí mě. Obejme mě kolem krku a začne mě zlehka líbat.

„Nevadí ti to?“ zeptá se opatrně. Beze slov na něj co nejopatrněji dosednu, aby ho nebolela ta naražená kostrč, a začnu mu polibky oplácet. Jak by mi mohlo vadit, když se mě dotýká a líbá mě? Miluju ho. Miluju, když se mě dotýká. Jen mám strach… Co když mi sundá to triko a všechno zjistí. Co když udělá nebo řekne něco, při čem si vzpomenu na Christiana. Sjede mi rukama po těle a dál mě líbá. Po chvíli zapojí víc jazyk a hraje si s mým. Stisknu jeho boky a začnu ho dychtivě líbat. Tak moc po něm toužím…

BILL

Byl jsem tak rád, že sám začal, že se mě zase dotýká a líbá mě. Chybělo mi to.

Víc jsem si ho k sobě přitáhnul a oplácel mu to stejně tak. Zajel jsem mu do copánků a tiskl je. Chtěl bych víc, ale nemůžu to po něm žádat. Kroužil kolem mého jazyka svým a lehce pohyboval rty v souladu s mými. Jeho ruce i polibky byly najednou tak chtivé. Líbal jsem ho tak procítěně. Snažil jsem se mu ukázat, že jsem schopen se mu naplno odevzdat. Je tak těžké se udržet, ale musím. Najednou se odtrhne. A je to tu znovu. Podívám se na něj.

„Copak je? Udělal jsem něco špatně?“

„Ne,“ šeptne. Líbne mě na rty a skloní se k mému krku, který začne zaplavovat něžnými polibky. Zakloním hned trošku hlavu a povzdechnu. Umí to tak dobře, přesně ví, kam sáhnout. Začal jsem ho hladit po hlavičce. Raději jsem se držel na uzdě. Nerad bych, abych se pokusil o něco víc a zase skončilo všechno. Lemoval mi polibky čelist, až po hrtanu sklouzl do krční jamky. Věděl, že je to moje slabina.

„Ahmm,“ zabručím slastí a pokrčím trošku nohu, „tohle… se nedá vydržet,“ vydechnu. Začal mi uvnitř jazykem dělat mokrá kolečka. Rukou mě při tom hladil po podbřišku. Vzrušeně jsem oddechnul a trošku škubnul boky.

„Taky si… s tebou chci zase hrát,“ povzdechnu. Nechápu, proč ho mám najednou skoro až zakázaného. Jakmile udělám něco víc, přestane.

„Já hýčkám tebe, vzpomínáš?“ šeptne a jemně mě kousne do brady.

„Uhh, jo, ale… ale to je k nevydržení,“ brouknu a kouknu se mu do očí. „Pro mě je hýčkání i to, že si s tebou smím hrát, víš?“ pohladím ho. Jak mu to mám jen naznačit? Nad tím se ale jen usměje a přisaje se k mým rtům. Políbím ho dlouze i s jazykem. Jednoduše mi to nedovolí. Ale proč to nechce? Co jsem udělal, že to odmítá. Vždyť ještě na letišti a v té kuchyni to tolik chtěl. Tiše vydechne, otře se mi o nos svým a polibek mi vášnivě oplatí. Nahnu víc hlavu ke straně, abych k němu mohl víc, a nasaju mu spodní ret. Hravě mě kousne do horního rtu a poté mi špičkou jazyka přejede po zubech. Trošku se usměju.

„Tak kousat mě budeš?“ pošeptám. Zvonivě se zasměje a jemně mě kousne do nosu. Chytnu ho za bradu a přitáhnu si ho k sobě. Políbím ho, ale potom si s jeho jazykem začnu hrát mimo ústa. Jen tak laxně ho objíždím svým, a nakonec ho skousnu mezi zuby. Cukne s ním, vymaní se s ním z mých zubů a za trest mě kousne na oplátku do rtu. On je však tak něžný, že se to jako trest brát nemůže. Miluju na něm tu hravost, jemnost, a přitom vášnivost zároveň. Pousměju se a drze ho pak políbím, až to hezky mlaskne. Tiše se zasměje a oplatí mi to. Pak se ale začne zvedat.

„Nejdřív se ti chci starat o kostrč, ale nakonec na tebe sednu tak, že tě to musí bolet,“ řekne pobaveně. I kdyby to bolelo sebevíc, tak to nepřiznám. Hlavně, že je u mě.

„Ne, nebolí mě to,“ přichytnu ho, „zůstaň u mě, prosím,“ zaškemrám.

„Jen jestli ty nekecáš,“ líbne mě, ale opatrně se mi zpátky posadí do klína.

„Kdepak,“ usměju se a pohladím ho po bocích. Pohladí mě po předloktí na levé ruce a dál na mně jen tak sedí.

„Chce se ti do Německa?“ pošeptám tiše a prstem mu začnu přejíždět po oušku.

„Moc. Tam jsme doma,“ šeptne. Natočí hlavu a jemně mě na ten prst líbne.

„To máš pravdu,“ usměju se, „no, ale po Novém roce… mě opět čeká Martha,“ povzdechnu. Ženská praštěná. Už teď z ní mám noční můry. Do práce se snad i těším, ale na ní? Tse.

„Ne, na tu teď nemysli,“ skloní se ke mně zpátky. „Mysli jenom na nás dva, hm?“ Nedělám celé dny nic jiného, ale nevadí.

„Dobře,“ usměju se a chtivě ho políbím, „jak rád, ale… když už jsme u toho. Přijdeš za mnou do skladu?“ uculím se.

„Kdykoliv budeš chtít,“ šeptne mi do rtů a naléhavě mě políbí.

„Vždycky jsem byl strašně rád, když jsi tam přišel. Cítil jsem se hrozně dobře,“ přiznám a polibek mu oplatím.

„Když jsem za tebou musel lézt nahoru, tak já se moc dobře necítil,“ zasměje se tiše.

„Já vím, ale nemusel jsi, já bych býval slezl,“ usměju se, „bál jsem se, že spadneš,“ pohladím ho po tváři a potom přejedu palcem po jeho naběhlých rtech.

„Naštěstí jsi byl poblíž, takže by se mi dostalo první pomoci,“ usměje se. Políbí mě na špičku prstu, a pak ji decentně olízne. Sleduju ho.

„Jo, ale nic se díkybohu nestalo,“ usměju se.

„Hmm,“ kývne na souhlas a jemně mě kousne do prvního článku prstu. Usměju se a ruku uvolním. Nechám jej, aby si hrál. Vezme si do pusy další můj prst a ocucá ho. Oh, sakra ne. To vypadá ale… zajímavě.

„Máš dobrý prstíky. Že bych si dal večerní svačinku?“ šeptne pobaveně.

„Máš možnost,“ zasměju se. „Jak vidíš, ani se necukám. Tak do toho. Nebo chceš sůl, pepř, chybí tomu něco?“

„Ne, já si je jen ocucám a zas ti je vrátím,“ uchechtne se. Vezme mi další prst a obkrouží ho jazykem. Pak mi jemně skousne nehet a zatahá. Nasaje ho celý do pusy. Nestačím se dívat. Skousnu si spodní ret a sleduju ho dál. Prst napnu. Nechápavě se na mě podívá, ale nepustí ho.

„Klidně pokračuj,“ brouknu a po chvilce jej povolím. Jak je vidět, nepochopil to. Začne ho pusou sát anebo ho naopak vytlačovat, čemuž se začne smát. Můj prst tak zajížděl a zase vyjížděl. Přivřel jsem nad tím oči.

„Jsi takovej provokatér,“ pošeptám a objedu mu prstem rty. Vyplivne mi prst z pusy.

„Promiň,“ pousměje se nevinně.

„Na to omluva není,“ zasměju se a přitáhnu ho k sobě. Chvilku si ho hodně zblízka prohlížím, ale nakonec ho políbím.

„A čím to může zlobivý Tom odčinit?“ broukne.

„To nechám na něm,“ skousnu mu spodní ret.

„To bych být tebou nedělal,“ zavrtí hlavou.

„Proč ne? Chci, abys dělal, co ty chceš,“ šeptnu. Nad tím se usměje.

„Jsi takový moje zlatíčko, víš to?“ vezme mi tvář do dlaně.

„A ty moje,“ koukám mu do očí. Skloní se ke mně a něžně mě políbí. Jeho polibek mu oplatím a pohladím jej. Ještě chvilku se líbáme a jen něžně dotýkáme, ale potom se rozhodnu jít umýt. Ne, že bych byl příliš unavený, ale chci se na zítra vyspat. Proto si dám rychlou sprchu, umyju si vlasy, oholím se, a potom nakráčím jen v boxerkách do ložnice. S Tomem se prostřídáme. Nakonec si k sobě lehneme a nějakou dobu si povídáme. Tom je totiž až moc čilý, jelikož spal celé odpoledne. Nařídím si ještě budíka na ráno a asi za dvě hodinky usnu v jeho náručí.

Ráno mě probudil nepříjemný zvuk budíku, Tom už vedle mě neležel. To proto jsem svíral v náručí jeho polštář. Sám pro sebe jsem se usmál a posadil se. Protřel jsem si oči a pomalu vylezl. Tom nebyl ani v koupelně, takže už byl zřejmě dole. Udělal jsem si ranní hygienu, nalíčil se, učesal se a šel se převléknout. Všechny věci jsme už měli sbalené a připravené. Času bylo ještě poměrně dost. Rozešel jsem se dolů. Už na chodbě jsem zaslechl Tomův hlas. Bavil se zřejmě se Simone, jak jsem rozpoznal. Došel jsem dolů. Nemýlil jsem se.

„Dobré ráno,“ usměju se trošku a dojdu až k nim, „měl jsi mě vzbudit, Tomi,“ brouknu a dám mu jemnou pusu na tvář.

„Když ty jsi tak rozkošně spal. Ještě máme čas, tak se v klidu nasnídej,“ usměje se.

„Dobře, děkuju,“ usměju se.

„Zabalím vám s sebou nějaké cukroví, kluci,“ řekne nám Simone. Pohladí mě po vlasech a odejde z kuchyně. Tom mi podá hrnek s latté.

„Děkuju,“ usměju se na něj. „Za jak dlouho pojedeme?“

„Tak za dvě hodinky. Proč?“ zeptá se a s úsměvem mě obejme kolem pasu.

„Jen chci mít přehled,“ brouknu a napiju se latte. V klidu posnídám, a ještě stihnu dát hrneček do myčky. Simone nám s sebou nabalila snad dvě krabice cukroví. Bohužel jsme se museli za chvíli rozloučit. Uteklo to tak rychle. Na jednu stranu jsem byl rád, že už jedeme domů, ale na druhou jsem věděl, že se mi bude stýkat. Ale můžu si konečně říct – byl jsem v Americe.

Všichni jsme se sešli v hale. S Tomem jsme už byli oblečení, kufry jsme už měli také v hale. Očekával jsem, že to bude velmi formální, ale opak byl pravdou. Bylo to spíš smutné a upřímné.

„Moc vám za všechno děkuju, Simone,“ obejmu ji. Tom se loučil s tátou.

„Nemáš vůbec za co, ráda jsem tě poznala,“ pohladí mě po vlasech. Potom jsme se vystřídali. Ke mně přešel Gordon a poplácal mě po ramenu.

„Rád jsem tě poznal, Bille. Snad se nevidíme naposled,“ usměje se trochu. Trošku se mi ulevilo.

„I já vás,“ brouknu. Podívám se potom na Toma a Simone. Láskyplně se objímali. Simone ho hladila po zádech a něco mu šeptala. Zdálo se, jako by Tom zase plakal. Svěsil jsem smutně hlavu a vydechnul.

„A doufám, že přijedete,“ řekne Tom, odtáhne se od Simone a otře se. Podíval se i na Gordona, a poté mě chytil za ruku. Stisknul jsem mu ji a vlídně se na něj usmál.

„Tak… se mějte moc hezky a za všechno děkujeme,“ vydechnu ztěžka. Tom otevře dveře a vezme dva kufry.

„Dávejte na sebe pozor, kluci, ano? Až doletíte, tak nám dejte vědět aspoň zprávou,“ řekne starostlivě Simone. Je to prostě taková správná mamina.

„Neboj, mami,“ odbude ji Tom a vyjde před dům. Ještě za nimi otočím.

„Ozveme se a vy nám také dejte vědět, jak se máte, kdykoli,“ poznamenám a pohladím Simone po paži, „tak brzy nashledanou,“ šeptnu. Ani jsem nečekal, že pro mě bude tak těžké se rozloučit. Hlavně co se Simone týká.

„Mějte se hezky,“ popřejí nám s úsměvem.

„Ahoj,“ zavolá Tom už od čekajícího taxi.

Doběhnu k němu. Oba jim ještě mávneme, a potom si nasedneme. Rozjedeme se rovnou na letiště. Tom mě obejme a přitulí se ke mně.

„Těšíš se domů, lásko?“

„Můžu říct, že ano,“ brouknu a přivinu se k němu. „Sice se mi bude i stýskat, ale… domov je domov.“

„Jo,“ odsouhlasí a začne se přese mě dívat z okna. Hlavu mu zabořím mezi krk a rameno a tiše vydechnu. Možná teď skončí trápení, které Toma tolik tíží. Možná se trošku uvolní a nebude tak spoutaný. Ale jsem si jist, že nastane jiný problém. Vím, že jakmile se vrátím do Německa, budu víc a víc uvažovat o smrti táty. Tady jsem byl myšlenkami jinde. Všechno změnila situace, která tady nastala. Tom mě začal hladit po rameně. Po cestě jsme ani moc nemluvili. Každý jsme si přemýšleli o svém a víc a víc se vžívali do svých myšlenek.

Utekly zhruba tři hodiny a my už seděli v letadle. Tom po chvilce usnul. Měl to teď pěkně rozházené. Bylo to pro něj lepší, když mu výšky nedělají dobře. Celou dobu jsem přemýšlel o tom, co vlastně bude, až se vrátíme domů. Možná se všechno vážně zlepší. Dokonce je možné, že to tak bude pokračovat stále. Ale ze srdce bych si přál, aby Tomovo chování způsobil jen tenhle výlet, aby se mi v Německu zase vrátil starý Tom, který byl nabitý energií, silou a optimismem.

Přemýšlel jsem o tom všem tak dlouho, až jsem nakonec usnul na pár hodin také. Spát v letadle je to nejlepší, co můžete udělat. Nevnímáte ty šílené turbulence, do kterých leckdy přijdete, a je vám fajn. Na tuhle myšlenku mě uvedl Tom a musím přiznat, že měl naprostou pravdu.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne