autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Bože, tohle bylo tak… úžasný. Pokaždé, když jsi ve mně…“ vzdychnu a unaveně si položím hlavu na jeho holé rameno. Pohladím ho po svalnaté paži a zavřu spokojeně oči.
„Pokaždé je to úžasný,“ usměje se trošku a zavře oči. Cítím, jak se jeho tělo uvolní. Jemně ho políbím na krk, poté na čelist a pak pod ouško.
„Hmm, nemáš dost?“ pootočí ke mně hlavu a nasaje mi spodní ret. Pousměju se a jemně ho kousnu.
„Nikdy nemám dost,“ šeptnu s úsměvem.
„Měl bych tě pořádně unavit, abys už dost měl,“ zasměje se a povalí mě pod sebe.
„Ne, vážně ne,“ pousměju se a podívám se mu do očí. Nechám si ho spadnout mezi stehna. „Musím jít za Molly do nemocnice.“
„Jak se má?“ zvážní.
„Docela… špatně. Doktoři říkají, že… tohle je asi její poslední šance, že už… brzy odejde,“ pošeptám. Dívám se do jeho hnědých očí, až ucítím slzy v očích. Pošoupnu se, sundám ho ze sebe a začnu se zvedat. Nechci, aby mě Brian viděl brečet. Ano, Brian. Ten Brian, ten profesor Werner. Říkal jsem, že je to složité.
Hned mě ale semknou jeho svalnaté paže.
„Musíš doufat, i když je třeba malá pravděpodobnost, ale pořád věř,“ přitiskne mě k sobě. Sundám ze sebe jeho ruce a odšoupnu se od něj. Natáhnu se pro boxerky a obléknu si je.
„V co mám věřit? Že tu bude o měsíc víc? Tak jako tak umře,“ hlesnu rozrušeně. Otřu si oči od slz a obléknu si triko. Zhluboka se nadechl, jako by chtěl něco říct, ale nakonec se jen pošoupnul po posteli. Byl tiše, neřekl jediné slovo. Až když jsem si oblékl kalhoty, tak vstal a došel ke mně.
„Kdybych ti mohl jakkoli pomoct, tak víš, kde mě hledat. Můžeš se na mě obrátit kdykoli,“ vydechl mi do ucha a nakonec mě líbnul na tvář. Podívám se mu do očí a vydechnu. Pohladím ho po rameně a přistoupím k němu blíž. Neobjímáme se často. Náš vztah je spíš jen o sexu, i když je tu pár věcí, které se hodí spíš do vztahu mezi párem. Obejmu ho rukama kolem štíhlého pasu. Pohladí mě konejšivě po zádech a přitiskne mě k sobě.
„Běž, potřebuje tě,“ vydechne po chvilce. Bylo mi u něj dobře. Měl jsem pocit, že svým způsobem mě má rád, i přesto, že provozujeme jenom sex. Chvíli mlčím, až povzdechnu.
„Briane, zítra asi nepřijdu na hodiny, takže…“ vydechnu a zakroutím hlavou. Ani nevím, proč mu to říkám. Nejspíš mu je jedno, kdo je na jeho hodinách a kdo ne.
„Měl bys přijít, jinak se z toho zblázníš,“ pohladí mě po pažích.
„Ne, oni zítra zase budou Molly něco dělat, tak nechci, aby tam máma byla sama. Nerad bych, aby se tam složila… Jde o tu esej, co máme zítra odevzdávat. Můžu ti jí dát pozítří?“ promnu si spánky, a poté ho pohladím po zápěstí. Semkne rty do úzké přímky.
„Jak si to představujete? Škola není žádný holubník,“ uculil se trošku. „To, že miluju váš zadek, můj milý studente, neznamená, že mi budete nosit eseje, kdy se vám zachce,“ řekne na oko přísně. „Samozřejmě, že můžeš,“ zvážní pak a dá mi pusu na špičku nosu.
„Šašku,“ zasměju se a políbím ho.
Poplácá mě po zadku a oplatí mi to. „‚Profesore‘, jsi chtěl říct, že?“
„Vzrušuje tě v hodinách, když ti říkám ‚profesore Wernere‘?“ omotám mu pobaveně ruce kolem krku.
„Vzrušuje mě to spíš, když to na mě ječíš při sexu,“ zasměje se. Nad tím se zaculím. Sjedu mu dlaní po hrudi, na bříško a pohladím ho po podbřišku.
„Což mi připomíná…“ šeptnu. Sjedu mu rukou na penis a stáhnu mu z něj kondom. Dám mu malou pusu na rty. „Tak já půjdu.“ Odtáhnu se od něj a prohlédnu si sperma v kondomu. Pobaveně se ušklíbnu a podám mu ho.
„Uhm,“ ušklíbnul se jen. „Ahoj,“ líbnul mě na spánek ještě. Vezmu si po cestě z křesla mikinu a odejdu z jeho bytu.
Po cestě do nemocnice jsem koupil plyšáka a kytku. Vím, jak má Molly ráda kytky. Je to taková malá milovnice květin. Když vejdu do jejího pokoje, máma tam není. Nejspíš už musela jít do práce. Dneska to u Briana bylo na dýl než obvykle. Podívám se na sestřičku. To zlatíčko spinká. Zavřu za sebou tiše dveře a dojdu k její posteli, kde si sednu do křesla. Dám jí kytky do vázy a opatrně jí pod ruku vložím plyšáka.
„Broučku,“ pošeptám a pohladím ji po čele. Je chudinka celá bledá. „Kéž bych si to mohl vzít na sebe. Přál bych si, aby ses dožila stáří a měla děti a vnoučata.“
„Tomi…“ broukne tiše.
„Jsem tu s tebou, zlatíčko,“ hlesnu a pohladím ji po tváři. Ospale otevře svoje malá kukadla a podívá se na mě. Lehce se na mě usměje. „Jak ti je?“
„Je mi dobře. Jsem ráda, že jsi tady,“ protře si oči. Vidím, jak se jí lehce chvějí ruce. Molly je silná. Ostatní děti v jejím věku už se obvykle nemohou hýbat. Ona jenom nechodí.
„Víš, že jsem tu s tebou rád. Koupil jsem ti méďu a kytičky,“ pousměju se. Hned se podívá na stolek, aby si prohlédla dnešní výběr květin, a sladce se usměje. Poté se koukne na plyšáka a usměje se ještě víc. Pro tenhle úsměv bych vraždil. Jsem tak rád, že se usmívá. Dám jí pusu na tvář, zuju se a vlezu si k ní do postele jako obvykle. Pořádně ji zahrabu do peřiny a vezmu si ji do náruče.
„Budeš mi číst Sněhurku a 7 trpaslíků?“ zeptá se a položí si mi hlavu na rameno.
„Jasně,“ usměju se. Natáhnu se po knížce a najdu její nejoblíbenější pohádku o Sněhurce. Pohladím ji po vlasech a začnu jí číst.
Když jsem odešel z nemocnice, šel jsem do práce. Pro mě to ale nebyla ani tak práce jako zábava. Chodil jsem za dětmi do dětského domova. Každý den jsem za nimi chodil a hráli jsme různé hry, vyráběli spolu různé výrobky z keramické hlíny, kreslili. S kluky jsme často hráli hry na playstationu a holky mě nejčastěji ukecaly na schovávanou. Když bylo hezky, byli jsme na hřišti a já na ně dával pozor. Miluju děti a ony mě mají také rády. Nikdy jsem s nikým z nich neměl problém. Tedy když nepočítám Juliana. Zezačátku mě neměl moc v lásce a docela si dovoloval, ale je v pubertě, tak co. Teď už mu je 17 a jsme v pohodě. Občas si spolu někde tajně dáme cígo.
Po práci jdu vždycky domů, kde připravím večeři, a pak se s mamkou společně navečeříme, když přijde z práce. Když je Molly doma, jsem tam samozřejmě s ní. Po večeři se učím každý den alespoň dvě hodiny. Pak už si dám jen sprchu a mrtvý padnu do postele.
Další den jsem jel hned z rána s mamkou do nemocnice, kde jsme byli s Molly téměř celý den. Mollyin stav se naštěstí nezhoršoval a doktoři řekli, že by ji možná mohli za dva dny pustit domů. Byli jsme šťastní. Chtěl jsem zajít ještě za Brianem, ale když jsem si uvědomil, že musím psát tu esej, vykašlal jsem se na to. Po té vyčerpávající práci jsem ulehl do postele a spal jako dřevo.
Seděl jsem na louce uprostřed ničeho. Slunce se opíralo do mé pokožky a krásně hřálo. Byla to ta samá louka jako posledně, až na to, že tentokrát nebyla noc. Hned jsem si vzpomněl na to zvláštní stvoření. Na Billa. Rozhlédnu se po louce, ale náhle mi někdo zezadu přikryje oči. Hned podle ledové sametové pokožky poznám, kdo to je.
„Bille,“ usměju se. Vezmu ho za ruce a sundám si je z očí. Zakloním hlavu, abych na něj viděl. Trochu přimhouřím oči a nakrčím nos, jelikož mi sluníčko svítí do obličeje.
„Už jsem se bál, že nepřijdeš,“ usměje se a obejde mě. Sedne si naproti mně.
„Myslel jsem, že už tě neuvidím,“ oplatím mu úsměv a přisednu si až k němu.
Sladce se uculí. „Ale vidíš mě. Mohl bys mě vídat vlastně i častěji.“
„Jo?“ zasměju se a vezmu ho za ruku. Když svítilo slunce a viděl jsem jeho úsměv, náhle jsem se s ním cítil tak bezpečně. „Chci ti poděkovat za tu hvězdu. Opravdu se mi to přání splnilo.“
„Ano, ale to bys musel chtít,“ trošku káravě se na mě koukne. „Vážně? Jaké, pokud ho smím vědět?“
„Přál jsem si, aby bylo mojí sestřičce líp a ono se to vážně vyplnilo,“ usměju se šťastně.
„Tak to jsem moc rád,“ usměje se. Jeho úsměv je tak upřímný a hřejivý. Bál jsem se ho, ale tentokrát ne. Vidím ho už podruhé, už ho znám a neublížil mi. Navíc mi splnil přání. Připadá mi, jako bych ho znal roky.
„Někdy bych si přál, abys byl skutečný. Mohli bychom takhle spolu sedět v parku a sledovat lidi kolem,“ zadívám se do jeho čokolád.
„Tak si to přej,“ vydechne.
„Nemáme žádnou hvězdu,“ pousměju se trochu posmutněle. „Je den, takže ani žádnou neseženeme.“
„Zavři oči, hned teď,“ pošeptá tajemně a pohladí mě po tváři. „Nepodváděj,“ upozorní mě ještě se smíchem. Jen se zasměju a poslušně zavřu oči. Čekám, co se bude dít.
„Už můžeš,“ pošeptá po chvilce. Všude je tma, je noc a nad námi zase svítí hvězdy. Bill už mi zase jednu drobnou hvězdičku podává. „Nejde to takhle pořád. Je třeba… aby ses trošku sám snažil,“ pošeptá a podá mi ji. „Ale pro dnešek…“ odmlčí se a koukne se mi hluboko do očí, „…je tvá.“
„Teď už přece žádný nebudu potřebovat, když tě budu vídat i mimo sny, ne?“ usměju se a převezmu si hvězdu.
„To není tak lehké,“ posadí se zase naproti mně. „Ale sám uvidíš.“ Stáhnu obočí a prohlédnu si hvězdu. Dneska se chová nějak divně. Naposledy byl tak milý, ale tentokrát je… odtažitý. Posmutním a začnu hvězdu v rukách hladit.
„Ne, nebuď smutný. Bude to dobré, věř tomu,“ šeptne černovlásek. „Smím tě obejmout?“
„Nejsem smutný. Jenom… mi připadáš nějaký odtažitý,“ přiznám se sklopenou hlavou. Poté si zopakuji v duchu druhou část toho, co řekl. Zda mě smí obejmout? Vzhlédnu k němu.
Chceš mě obejmout?“
„Je to mé přání,“ stydlivě přikývne, „ne, nejsem odtažitý,“ zakroutí hlavou. Jeho přání…
„Dobře,“ usměju se. Přišoupnu se až k němu a nemotorně ho obejmu kolem pasu. Je studený. Ovine mi paže kolem krku a vydechne. Byl přítulný, vinul se ke mně jako štěně. Líbilo se mi to. Pokrčím nohu, abychom k sobě mohli být blíž. Opřu si hlavu o jeho ruku a usměju se.
„Jsi tak rozpálený,“ broukne a opře si lehce hlavu. Trošku stisk povolí a přisedne si blíž.
„Nejsem. Ty jsi šíleně ledový,“ šeptnu pobaveně. Pohladím ho po zádech. Studí mě i přes látku.
„Jen trošku,“ broukne. „Chodil bys se mnou vážně do parku, kdybych byl skutečný?“
„Chodil bych s tebou kamkoliv. Je mi s tebou hezky,“ ujistím ho. Poodtáhnu se od něj a vezmu si hvězdu do dlaní. Chci to udělat. Udělám to. Zavřu oči. „Přeju si, aby byl Bill skutečný.“ Celou dobu mě sleduje s pootevřenými rty. Až pak se usměje.
„Měl bys… mě rád?“ řekne zvídavě.
„Měl bych. Moc,“ usměju se a odložím hvězdu na zem.
Pohladí mě po tváři a přiblíží se ke mně. „Chci, abys mě měl rád.“
„Mám tě rád. Ale kdybys byl skutečný, měl bych mnohem víc. Nebyl by to jenom sen,“ pošeptám, přičemž se mu dívám do očí.
„Ale tohle není sen, tohle bude pravda,“ přivře oči a vecpe se mi znovu do náruče.
„Kéž by…“ vydechnu a položím si hlavu na jeho rameno.
„Proč jsi chtěl, abych byl Bill?“ zeptá se po chvilce ticha. Zcela nechápu jeho otázku.
„Nechtěl jsem to. Řekls, že se tak jmenuješ,“ odtáhnu se, abych se na něj podíval.
„Předurčil sis mě, všechno,“ usměje se.
„O tom nic nevím,“ zavrtím hlavou. Zamyslím se. Bill… Bill… Hmmm… „Když jsem byl malý, měl jsem plyšového medvídka, kterého mi dal táta. Jmenoval se Bill. Myslíš, že…“ Je opravdu možné, aby se jméno mého plyšového medvídka – na kterého si sotva vzpomínám – promítlo do mých snů?
„Nemusí to s tím mít nic společného. To ty sis přál, abych takhle vypadal, takový byl. Jen moje vlastnosti jsou dané mnou. Ale už se nezměním,“ šeptá tiše, jako by to bylo tajemství. „Líbím se ti?“
„Jako povahově nebo fyzicky?“ povytáhnu zvědavě obočí.
„Oboje.“
„Oboje,“ usměju se.
„Opravdu?“ uculí se. Vyniknou mu lehké dolíčky v tvářích.
„Jo,“ zasměju se. Je to můj sen, já si ho vymyslel. Pochopitelně, že se mi líbí a že je gay, když já jsem taky.
„To jsem moc rád,“ usměje se a dá mi drobnou pusinku na tvář. Oplatím mu ji, a poté se přiblížím k jeho rtům. Lehce se o ně otřu. Náhle uslyším zvonit budík. Bezmocně vydechnu. Ještě se nechci vzbudit.
„Tomi,“ zaslechnu ho ještě, jak téměř zakňučí.
„Napříště si vezmi plavky. Budeme plavat,“ zavolám ještě. Poté už se probudím.
„B-I-L-L,“ říkám si v duchu, přičemž si čmárám do bloku. Vezmu si fixu a začnu si jméno zvýrazňovat. Různě ho zdobím.
„…jedná se hlavně o to, v jaké situaci dojde k agresi. Uznejte sami, že někdy je lepší fyzická agrese.“ Brian si tam něco mele u tabule. Nakloním hlavu a pořádně obtáhnu písmeno B. Povystrčím jazyk a začnu ho stínovat tak, aby mělo 3D efekt.
„Zapište si všech pět druhů agrese… Včetně té gramofonové desky.“ Dneska Briana vypouštím. Nemám náladu si něco psát, natož se učit. Vezmu další fixu a začnu si obtahovat písmeno I. Už se těším, až si večer lehnu a znovu budu s Billem. Snad ho dnes zase uvidím…
„Zapište si… to,“ zastaví se Brian u mé lavice. Přestanu si čmárat a vzhlédnu k němu. Nic neřeknu a zase si začnu kreslit. Nemám náladu si to psát. On mi ale ten papír vyrve. Nechápavě se na něj podívám.
„Napište si to,“ procedí skrz zuby. Ty vole, o co mu jde?
„Nemám důvod si to psát. Umím to,“ pokrčím rameny. Vezmu si další papír a opět si začnu malovat. Když nasrat, tak pořádně. Mám chuť si kreslit.
„Fajn, je to vaše věc,“ našpulí naštvaně rty a rozejde se ode mě ke katedře. Jen se za ním podívám a zavrtím hlavou.
Ben do mě kopne. Stočím k němu pohled.
„Hej, co je Wernerovi?“ zeptá se tiše a zvedne pobaveně obočí.
„Co já vím. Asi se špatně vyspal. Nebo mu došla viagra,“ pokrčím rameny. Ben se začne šíleně smát na celou třídu. Položím si hlavu na lavici a přidám se k němu. Já vím ze všech nejlíp, že on viagru rozhodně nepotřebuje. A nikdo tady z těch lidí o našem vztahu nic neví. Ani Ben. Proto je lepší se takhle chovat. Nikdo nebude mít podezření. Brian si nás oba prohlédne a odkašle si.
„Pánové, jestli je vám něco k smíchu, rád se o to s vámi podělím,“ založí si ruce na hrudi.
„Kdybys to věděl…“ šeptnu si a Ben se začne smát ještě víc. „To nic, pane profesore. Benovi jen hrabe.“
„Kaulitzi, vám také,“ koukne se na mě naprosto vážně.
„Nejspíš,“ pokrčím rameny. Usměju se a raději skloním pohled k bloku. Otevřu si červený liháč a začnu si čmárat. Brian si nás raději už nevšímá.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
No doufám, že se Tomovi jeho přání splní. Krásnej díl, nemůžu se dočkat dalšího :))
Tak to byl opět dokonalý díl! Jsem moc zvědavá jak se to bude vyvíjet, napsaný je to naprosto fantasticky! 🙂 Akorát nevím jestli po tomto incidentu bude Tom vzdychat Brianovi do ouška "pane profesore" 😀
Jůů..to je krásný díl!
Už se těším až Tom půjde zase spát =D
Rychle další díl nebo to nevydržím! 😀
Hmm, ten Brian, to je fešák! 😀 Už při prvním dílu jsem si říkala, že Tom bude něco s Brianem mít 😀 Chci další dííl 🙂
Whohou…tyjo já to zbožňuji. Chudák Tom,má to šíleně těžké. Krásně se ve svém snu s Billem sbližuje. Doufám,že se jeho přání stane skutečností..Bill skutečným. Řekla bych,že ho Bill totálně okouzlil..kreslí si jeho jméno..mmm♥ Jinak ten Brien je hezkej chlap :D:)! Ale nějak si Toma s nim představit nedokážu xD njn 😀 Jsem zvědavá,co se stane v dalším dílu. Moc se těšim.
Musim souhlasit ten brian je vazne kusanec 😀 Ale Tom s Bille je Tom s Billem 😀
Jsem zvedava, co Tom udela, az Billa uvidi na zivo ..
Ah ja se tesim na dalsi dil 🙂
joo tak s Brianem, bych si dala říct xDD ale jak ho sral… proč neee xDD
Oh bože,Brian je teda fakt kus!=D.Ale ani náhodou mě nenapadlo,že spolu s Tomem mohli něco mít.Závidím Tomovi jeho sny,jsou vážně nádherné =).Doufám,že Molly bude i dál líp.
Tom má teda odvahu xD I když si to může dovolit 😀 Strašně moc se těším na další díl. Je to krásná povídka
Krásná povídka. Doufám, že se Tomovi bude zdát další sen s Billem a zároveň taky doufám, že se jeho sestřička brzy uzdraví. 🙂
Opravdu jsem nečekala, že by měl Tom něco s profesorem 😀 ani si to nedovedu představit. 😀
Hah a z toho konce fakt nemůžu 😀 Jak Brian žárlí 😀
Strašně mě to baví, těším se na další díl 😀
Páni 😀 taky souhlasim, že Brian je fakt kus ♥ 😀 ale přece jenom si počkám na Toma s Billem..
No nejdřív sem to vůbec nechtěla číst a ted vím jaká by to byla chyba =o) … je mi moc líto Molly =o( Asi je jasný, že umře =o( Jinak Brian je dcla kus =oD, ale Bill je Bill
Opravdu skvělá povídka moc se mi to líbí, jak je to napsané. Taky mají fakt sexy učitele, takže se ani nedivím, že si ho Tom hned ulovil, i když jen na sex.
Docela by mě zajímalo, co ten konec měl znamenat, ale možná byl Brian jenom přetažený z učení, těžko říct.
Taky jsem zvědavá, až Tom půjde zase spát a uvidí se s Billem. 🙂
Ty jo… ten Brian je ale kus chlapa… asi mu vadí, že si Tom o hodinách kreslí jméno někoho úplně jinýho… zajímalo by mě, kdy se tam Bill objeví a hlavně jak… jinak chudáček Molly… nechci, aby umřela, ale nejspíš se s tím nedá nic dělat. 🙁
xDDD Ten konec mi úplně připomíná mě a mojí kámošku. Ale jak. :DDDDDDD Ten Brian se mi teda moc nelíbí… 🙁 No, mně se nelíbí kdokoliv jiný, kdo je s Tomem, než Bill. 😀
moc hezký!doufám, že příště přijde Bill:)
omg 😀 Werner je nejlepší! 😀 a jak si z něj dělaj kluci ještě prdel 😀 oujé!! 😀
Páááni vypadá to opravdu hodně dobře…:-) Ty sny a prostě všechno tak dokonalé…:-) Jakobych četla hodně kvalitní knížku….:-) Opravdu jste mi tím vzaly dech…:-) nedokážu ani popsat, jak moc se mi to líbí,…:-) Jsem z toho nadšená…:-)