autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
„Támhle!“ ukážu na jedno zlatnictví na náměstí. Ještě se tam svítí a vidím tam i lidi. Hned se tam ruku v ruce rozejdeme. Jsem z toho všeho tak v šoku. Sotva vstřebám to, že ho vidím, tak mu řeknu, jak moc ho chci zpátky a on mi řekne totéž. Pár vteřin na to mě požádá o ruku. Mám pocit, že je tohle všechno jenom sen. Nebo spíš, že tohle je ta krásná realita, která se děla do té doby, než jsme odjeli do Ameriky, vyjímaje smrt mého otce. Amerika pro mě byla zřejmě jen noční můrou. Byla to pro nás zkouška a já si myslím, že nám snad svým způsobem i prospěla. I přesto, jak nám oběma ublížila. Tom otevře vchodové dveře. Nechá mě vejít. Jen se na něj sladce usměju a vejdu. Jakmile vejde také a zavře za sebou dveře, chytnu ho jemně za ruku a jdu s ním k pultu, kde mají prstýnky.
„Tak, výběr je tu snad dost velký,“ pousměju se na něj. Sotva mi stačí něco říct, přiřítí se k nám prodavačka. Od pohledu nepříjemná žena středního věku.
„Přejete si?“ dívá se na nás celkem divně, spíš si nás měří pohledem. Kouknu se na ni celkem přísně.
„Snubní prstýnky,“ vydechnu naprosto jasně a odkašlu si.
„Přesně tak. A taky zásnubní,“ přikývne Tom. Spokojeně mě obejme kolem pasu a dá mi pusu na tvář. Byl mu naprostý šumák, že na nás koukala.
„Jo,“ kývnu a usměju se.
„No, dobře tedy. Vyndám vám je,“ řekne a ohrne nad námi mírně nos, čehož si ani nevšímám. Dívám se totiž na Toma. Mám oči jen pro něj. Vidím zase v jeho očích jiskřičky. To je můj Tom. Tom, kterého tolik miluji.
„Řekni si datum,“ zašeptá s úsměvem.
„Ouh, já-já nevím,“ usměju se. Je to na mě tak rychlé, že datum je pro mě teď opravdu to poslední. Kdyby to šlo, vzal bych si ho okamžitě teď a tady. „Chci něco speciálního.“
„Něco speciálního,“ přimhouří zamyšleně oči a trochu se zamračí.
„1. 1. 2011,“ vydechnu.
„Stihneme to vůbec všechno zařídit?“ zeptá se nejistě, ačkoli ví, že to je už za pár hodin. Ta babice už se blížila. Ha, závidí. Určitě má doma nějakého tlouštíka, který se akorát povaluje u televize, popíjí pivo a jí chipsy.
„Nejsem si jistý,“ brouknu a dál se na něj dívám. „Kolikátého bylo, když jsme se poprvé viděli?“
„To… To nevím,“ vydechne. Párkrát zamrkám. Přemýšlím, kdy to jen bylo. V duchu začnu počítat.
„…23?“ šeptne najednou Tom.
„Počkej,“ zvednu ukazováček na znamení, že mi to zapálilo. „20. 10. jsem nastoupil do práce a ty jsi přišel… 22. 10.,“ brouknu s úsměvem.
„Spletl jsem se jenom o den,“ zasměje se.
„Máš pamatováka,“ usměju se sladce.
„Tak, tady to máte,“ broukne prodavačka. „Tohle je normální zlato, bílé zlato, tady stříbro a ocel,“ poukáže nám.
„Nechci zlatý. Vypadají divně. Co bílý zlato, zlato?“ šeptne Tom a přivine si mě k sobě. Přitulím se k němu a chytnu ho za ruku. Mám ho pořád málo. To je určitě proto, že jsme spolu několik dní nebyli.
„Jsou příliš drahé,“ usoudím.
„Ne, nejsou. Budeš ho nosit na prstě do konce života, tak si začni vybírat,“ šeptne a jemně mě políbí.
„No… Nechám vás si vybrat,“ zabručí ta ženská a odkráčí, aby na nás nemusela koukat.
„Hhh,“ hodím po ni ksicht, trošku se i otlemím. „Kráva,“ šeptnu potichu.
„Ahm, to máš pravdu,“ vydechnu a prohlížím si je. „Které se líbí tobě?“
„Hmm…“ zadívá se na ně. Obejme mě zezadu kolem pasu a opře si hlavu o moje rameno, aby viděl. „Tyhle jsou docela hezký.“ Ukáže. Zakroutím hlavou a tiše se zasměju. Telepatie.
„Tobě se nelíbí?“ usměje se.
„No, jen na ně koukám celou dobu a líbí se mi ze všech nejvíc. Jsou tak hezky jednoduché,“ brouknu. Nad tím se zasměje. Pustí mě a vezme jeden z nich do ruky. Jemně mě chytne za ruku a začne mi ho navlékat na prst, zda mi sedí. Ruku uvolním, aby mu to šlo lépe. Sleduju ho s pootevřenou pusou.
Je to tak zvláštní pocit. Vážně jsem si nikdy nedokázal představit, že bych měl svatbu. Nemyslel jsem si hlavně, že by si mě někdo chtěl vzít.
„Padne ti,“ usměje se na mě zářivě jako sluníčko. Prohlédnu si svou ruku.
„Jo,“ usměju se sladce. Vezme i druhý prstýnek, aby si ho zkusil.
„Ne, ne,“ vezmu mu ho z ruky, „chci si to natrénovat,“ usměju se a pomaličku mu ho začnu navlékat.
„Bože, to je tak… dokonalý,“ šeptne zjihle. Usmívám se.
„Naprosto,“ vydechnu a pak dám naše ruce k sobě. Po chvilce mi proplete prsty se svými.
„Tyhle si vezmeme,“ rozhodne.
„Jo,“ odsouhlasím. Ještě chvilku si naše ruce prohlížím. Pak se mu kouknu do očí. „Miluju tě,“ pošeptám.
„Já tebe,“ usměje se a něžně mě políbí. Oplatím mu to.
„Máte vybráno? Už budeme zavírat,“ sykne prodavačka.
„Jo, snubní už máme,“ řekne Tom. „Vybereme už jen zásnubní.“ Sundá si svůj prstýnek, poté i můj a podá je prodavačce. Oh, šlápnul bych jí do ksichtu. Kravka. Za ruku mě odvede k vedlejšímu pultu. Spokojeně za ním docupitám. Stoupnu si těsně k němu a společně s ním vybírám.
„Schválně, jestli se zase shodneme.“
„Dobře,“ zasměje se. Přejede si je všechny pohledem, poté se lehce zamračí, až se nakonec usměje.
„No?“ usměju se na něj sladce.
„Vím, že se ti nejvíc líbí tenhle,“ broukne. Vyndá ten nejkrásnější prstýnek s diamantem. Předem mu musí být jasné, že budu proti.
„Je nádherný, ale je strašně drahý. Najdeme nějaký jednodušší, hm?“ usměju se.
„Lásko…“ pošeptá mi do ucha prosebně.
„Ano?“ podzvednu obočí. Vyhrne mi rukáv od svetru a lehce mi prstýnek navlékne na prst.
„Ne, Tomi,“ brouknu, i když se mi líbí. Je vážně skvostný.
„Prosím,“ povzdechne. „Tohle jsou důležité věci, Bille. Na těch se nesmí šetřit.“ Políbí mě a sundá mi ho z prstu. Podá netrpělivé prodavačce kreditku a otočí si mě k sobě. Trošku poodstoupí. Povytáhne si trochu kalhoty, olízne si spodní ret a klekne přede mnou na koleno.
„Bille Trümpere,“ usměje se a vydechne. „Vezmeš si mě za muže a budeš po mém boku v dobrém i zlém až do smrti?“ Zůstanu se na něj dívat s pusou dokořán. Nevím, jestli brečet nebo se smát. Co mu vlastně teď říct. Tohle je rozhodnutí na celý život. A já ho nechci nikdy změnit. Chci s ním být až do smrti.
„Ve-vezmu,“ koktnu. Dívám se mu zpříma do očí. Rty semknu k sobě a snažím se potlačit dojetí. S nádherným úsměvem mě jemně vezme za ruku a začne mi pomalinku navlékat na prsteníček ten krásný, zásnubní prsten. Ani na okamžik neuhnu pohledem. Když mi ho navlékne, povytáhnu si ho k sobě.
„Až do smrti,“ pošeptám mu a hned ho něžně políbím. Teď už si mohu být naprosto jistý, že těchto polibků se dočkám kdykoli a on taktéž.
„Navždycky,“ oplatí mi šeptem a polibek mi se stejnou něhou oplatí.
„Bože, je to neuvěřitelný, jak moc tě miluju,“ otřu se mu o rty, tak moc jsme u sebe blízko.
„Bože, je to neuvěřitelný, jak moc tě miluju,“ otřu se mu o rty, tak moc jsme u sebe blízko.
„Nejde to popsat,“ usměje se.
„Ne, nejde,“ brouknu a obejmu ho. Bože můj, za pár hodin skončí tenhle rok. Rok, ve kterém jsem ho poznal. Rok nabitý zážitky, těmi nejhoršími i nejkrásnějšími okamžiky v mém životě. Jak rychle to uteklo. Doufám, že od teď ke mně bude čas vlídnější a bude se vléct, protože já si s ním chci užít každičkou sekundu naplno. Nechci se bát, že budeme mít na všechno málo času. Chci si ten život s ním užít naplno.
„Vezměte si ty prstýnky a kreditku. Zavíráme,“ prskne na nás ta baba nepříjemně.
„Tak raději pojď,“ řekne Tom pobaveně. Vezme naše prstýnky v krabičce i kreditku, kterou si strčí do zadní kapsy u kalhot, a rozejdeme se ven. Ještě u dveří se otočím. Baba jedna nevychovaná. Co si o sobě vůbec myslí? Měla by být ráda, že má nějakou tržbu a neotlemovat tu svojí držku.
„Taky vám přeju šťastný Nový rok,“ řeknu ironicky a zavřu za námi dveře.
„Babizna,“ zasměje se Tom. Obejme mě kolem pasu, až mi nakonec zajede rukou do zadní kapsy u kalhot a přivine si mě k sobě. Uhm, jak moc mi tohle chybělo. Celý on. Každičký jeho dotek, polibek, ba i pohled. A ten jeho úsměv? I kdyby se na mě smálo celý den tisíc lidí, ničí úsměv se nevyrovná jeho.
„Závistivá čarodějnice,“ uculím se a přitisknu se k němu, „právě jsme se zasnoubili, chápeš to?“ vydechnu nevěřícně.
„Chápu, ale pořád mi to nedochází,“ řekne s úsměvem, „vrátíš se ke mně domů? Chci, aby to byl zase náš domov, nejen můj,“ zeptá se najednou posmutněle. Nahlas povzdechnu. Jen si ho prohlížím a snažím se najít radu v jeho očích, ale marně.
Nebude jednoduché se tam vrátit. Zřejmě mi to tam stále bude připomínat onen den, kdy jsme se vrátili z Ameriky. Ale musím to vydržet. Chci s ním strávit zbytek života a já vím, že život k nám bude přísný a bude nám pod nohy házet klacky a my to budeme muset dokázat. Tohle je jen jedna ze zkoušek, nic víc.
„Vrátím,“ pohladím ho po tváři. „Ale co s tím bytem, který jste vy, zlobivý pane, koupil?“
„Zas ho prodám,“ zasměje se. Snad už nikdy nebude potřeba. Uchopí mě jemně za tváře a láskyplně mě políbí, „…jsem tak šťastný…“
„Myslíš, že já ne?“ zavrním spokojeně a přivinu se k němu. Líbnu ho něžně na krk a vydechnu. „Připadám si jako v pohádce.“
„Která nekončí,“ doplní mě. Obejme mě kolem pasu a zadívá se mi do očí. Z jeho pohledu vyzařovalo tolika lásky a spokojenosti. Ach, jsem doopravdy šťastný.
Rovnou z náměstí jsme se vydali na hotel. Na recepci dokonce nikdo nebyl, šli jsme rovnou k výtahu. Vystoupili jsme ve třetím patře a rozešli se k pokoji číslo 193. Vyndal jsem si z kapsy u džínů kartu a odemknul.
„Tak pojď,“ usměju se na Toma a zatáhnu ho dovnitř. Opravdu v rychlosti jsem si vzal všechny věci. Měl jsem tu toho minimum. Vlastně jsem si u Toma nestihl ani nic vzít, vyletěl jsem tak rychle, že jsem tam nechal všechno. Jakmile jsem měl všechno sbalené, jen jsem se otočil ještě do prostoru. Tak tady jsem strávil několik dní bez něj. Už nikdy.
Jen jsem tiše povzdechnul. Tom mě chytnul za ruku a šli jsme dolů. Recepční už konečně byla na svém místě. Odevzdal jsem jí kartu a zaplatil jsem. Potom jsme se rozešli už rovnou do našeho hnízdečka lásky.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
ňahahahaaa 🙂 tak takto sa mi to páči 🙂 zase som to zhltla za 5 sekúnd 🙂 ono tie slová ma poháňajú čítať dalej! awww ^^ krása,len tak dalej 😉
Jééé, to bylo tak krásný… Jen ta ženská =oD Divím se, že ji Tom nic neřekl. Moc krásnej dílek
Nadherny dil!!!!!;-) jsem tak rada ze to dopada takhle dobre:-) nemuzu se dockat dalsiho dilu:-))) jsem na nej zvedava:-)) naaaadhera!!!!!!:-) skacu dva metry do vzduchu nadsenim!!!!!!:-)
Četla jsem to hodinu 😀
Vždy jsem si přečetla větu a pak jsem nemohla uvěřit, že to tam fakt je. Tak jsem si jí přečetla ještě 5x 😀
Je to dokonalý fakt! Věta od věty mě to dojímalo víc a víc <3
kmonečne! 😀
jůů :)) to je sladký :)) aww ♥
Tohle je tak dokonalý. Já už prostě fakt nevím co k tomuhle příběhu mám psát :´) Prostě se asi budu pořád dokola opakovat 😀 ♥
Jé no to byl dokonalý díl 🙂 Hlavně to, jak si vybírali prstýnky a jak ho požádal o ruku 🙂
ááááá *ňuf* :DD
moje úchylná twincestní dušička skáče až za nekonečný kosmír!!! :DD
už jsme říkala, jak vás miluju? 😀
tohle bylo totiž maximálně nejvíc… no prostě taju :DD.. a zase mi hrabe :DDD ale nevadí mi to, jelikož jsem happyy :DDD
*nádech – výdech – fůůůů* :DD
nádherný doják 🙂 škoda jen, že Bill Tomovi odpustil tak rychle, ale s tím už asi nic nenadělám, že? 😀 je to paráda holky, moc moc moc!!!
aww asi sa roztopím :)) bol to dokonale krásny diel, nemôžem uveriť tomu ako rýchlo som ho prečítala a strašne sa teším na pokračovanie, dúfam že sa už nič nezvrtne 🙂 (aj keď, troška adrenalínu neuškodí ;-))
Uuuummm to je krásný , hrozně užasný tak se mi to líbí , Ta babka no hej dala bych ji tečku 😀 ,ale jinak , jen tak dál .. Další dílek prosím .. 🙂
Dala jsem si teď Who am I maraton a během svátků jsem přečetla všechny díly (ufff :D).
Protože mám i nějakou kritiku, napíšu vám jí sem, chci být upřímná, ale neberte to zle, nechci tím tvrdit, že nejste dobré autorky, třeba je to jenom můj problém, že mi něco nesedlo.
Některé scény mi přišly až moc melodramatické, když si vezmu, že Tom má být gangster.. občas se tam hádali jak dvě hodně hysterické ženské.
Někdy jsem taky přeskakovala dialogy, protože mi přišlo, že se tam nic nedělo, bylo to jenom tlachání.
A většinou u sexuálních scén se mi do toho často nehodily některý věty, protože si myslím, že minimálně ten sex by se měl psát na vážno, sarkastický poznámky můžou být ve zbytku příběhu.
Ale jinak velká poklona za to, že jste schopné napsat něco tak dlouhého a ještě ve dvou, jste fakt dobře sehrané. 😉 Ten příběh se mi líbil moc, protože i když už jsem četla několik příběhů, kde Bill začínal jako prostitut a Tom byl gangster, ten váš mě prostě bavil. 😉
Dobrá práce !!
Nyáááááááááá!… To byl ten nejdokonalejší díl ze všech tolik romantiky!.. Už bylo na čase.. Dokonalá povídka.. moc ti za ní děkujuu!.. =3