
Koukám na tebe, ale nemůžu říct nic. Pousměju se, až když ke mně zvedneš hlavu, a konečně se odhodlám otevřít pusu.
„Víš co? Bez omluv, zapomeneme na to a každý budeme uvažovat o svojí chybě, ano?“ lehce tě pohladím po tváři, a to i ty se konečně pousměješ.
„Končím v devět,“ řeknu tiše a vidím, jak se na mě podíváš s otazníčky v očích.
„Můžeme jít k tobě?“ zeptám se a koukám na tebe s lehkým úsměvem.
Tom
„J-jo, to víš, že jo…“ Usměju se, jsem trochu zaražený. Zase tak rychlou změnu nálad jsem nečekal, ale rozhodně jsem s tím spokojený… Pak ani nevím, co se jak stalo, ale je tři čtvrtě na devět a já stojím před obchodem a čekám na tebe. Nejdu za tebou, nechci, aby sis myslel, že jsem tebou až tak posedlý, že za tebou musím pořád chodit, ale… byla by to nejspíš pravda. Když vyjdeš ven, prohodíme jen pár slov a oba dva jdeme mlčky k nám. Máme takovou delší večerní procházku. Když přicházíme k domu, předjíždí nás otcovo auto s blikající směrovkou k naší garáži, ale jak nás uvidí, ještě přidá plyn, a hned je zase pryč. Za celou tu dobu se mnou vůbec nepromluvil. Na jednu stranu je to možná dobře.
Bill
Koukám na tebe. Sám se taky stáhnu a oddálím. Sklopím hlavu. Ty se tak určitě chováš kvůli tomu, co jsem řekl a jak jsem se zachoval. Povzdechnu si a sednu na židli. Přikývnu na tvoji otázku, která je v tom tichu ale už dávno zapomenutá. „Můžeme si něco pustit,“ šeptnu a sleduju svůj džus.
Když po pár minutách sedíme vedle sebe na gauči a sledujeme film, cítím se jako na jehlách. Není mi tu dobře, není mi tu vůbec dobře, protože všude kolem je jenom napětí a nervozita. Oba nejsme ve své kůži a nevíme, co dělat, aby se ten druhý necítil kvůli tomu špatně. Ani si to neuvědomím, když u filmu běží titulky.
„Asi bych už měl jít,“ řeknu tiše a až pak otočím hlavu na tebe.
Tom
Cítím se zvláštně, poznám, že není něco v pořádku. Asi za to momentálně můžu já… neměl bych se chovat tak ‚odtažitě‘, jenže se bojím, že kdybych se k tobě měl, zase by to bylo špatně. Ani nevím, jak ten film mohl tak rychle uběhnout. Venku už je tma jako v noci, nebo spíše je skoro půlnoc.
Bill
Polibky ti oplácím a po chvíli se oddálím. „Taky tě miluju,“ šeptnu a nosem se otřu o tvůj. Přitom se sám zaksichtím, protože mě to lechtá. Jsem neuvěřitelně lechtivý.
Jednu ruku mám ledabyle přehozenou přes tvoje rameno na záda a druhou tě držím hezky za krkem a lehce držím u sebe. Máš jemnou pleť. A co teprve na tvářích. Lehce tě po jedné straně pohladím a políbím. Nevím, jak dlouho tak jsme, ale samotnému mi to přijde jako pár vteřin. Přitom čas utíká úplně jinak, když jste zamilovaní.
Přikývnu: „Chci to, ale pomalu, v klidu. Ano?“ zeptám se už trochu víc nahlas a kouknu se ti do očí.
Tom
Dívám se ti do očí dlouhých pár vteřin a nějak se snažím vstřebat to, co jsem právě slyšel… nemůžu tomu uvěřit, ještě pořád to moje hlava nepobírá. Nepomyslel jsem na to dneska ani náhodou, a o to víc mě to zarazilo u tebe. Po chvíli se lehce usměju a pohladím tě po líčku.
Bill
Přikývnu, a sám vstanu dřív než ty, a jdu tím směrem. Už tam snad trefím. Několikrát se na schodech ohlídnu, jestli jdeš za mnou, a ano. Jsi pár kroků za mnou. Když dojdu do pokoje, tak se rozhlídnu, vypadá v šeru úplně jinak. Ty hned pohotově zapneš lampu, která stojí v rohu pokoje. A z mně neznámých důvodů otočíš rámeček s fotkou svojí mamky, který stál na stole, stejně jako když jsem tu byl minule.
Ve vteřině tvé nepozornosti si přetáhnu tričko přes hlavu a posadím se na postel.
Když se otočíš, vidím, že jsi lehce překvapený, ale během chvíle jsi zase u mě a oddáváme se společným polibkům. Jelikož jsem někde mezi proplétáním našich jazyků jako v transu, tak si ani neuvědomím, že jsme oba na posteli jen ve spodkách.
Během další chvilky jsme se přestali líbat a já cítím tvoje horké rty na mém krku, hrudi a trhnu sebou, když mezi ně vezmeš jednu mou bradavku a začneš ji jazykem dráždit. Téměř v tu samou chvíli se prohnu a tělem mi projede vlna tepla, protože jsi mi rukou zajel pod boxerky.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
takto to useknout ? 😀 dokonalá povídka hrozně se mě líbí jak je bill takový stydlivý 🙂 těším se na pokračování tak rychle,rychle 😀 😀
Whohou ,jo! jsem moc ráda,že ta návštěva u Toma doma nakonec skončila takhle. že se ta atmosféra změnila. Moc se těšim na další díl.
chyba, chyba, velka chyba, Bill by ho mel jeste chvilinku dusit si myslim, mel by mu pomalu zacit zase dovolovat doteky… postupne, atd… Toma by si aspon vic k sobe privazal 😉
ale jako vubec se temhle scenam nebranim 😀
No Bille… ty svůdníku 😀 Dokonalej dílek :))
jahooou :)).. dál dál xD
Souhlasím s Lenn, kdyby to Bill protahoval, bylo by to lepší 😀 Jakože neříkám, že mám něco proti sexuálním scénám (pokud je nemám psát já, tak je to v pohodě :D)… ale já osobně bych Toma asi nechala ještě nějakou dobu dusit :D:D A těším se na pokračování… když už tohle díl tak "blbě" skončil 😀
Začala jsem číst teprve nedávno a je to dobré ! :))
Akorát ty díly jsou taaaak krátké, sotva se začtu a jsem napnutá jak struna, je konec. 😀
Nádherný dílek, hrozně jsem se na něj těšila 🙂
Bill ma dosť prekvapil, najprv sa tvári, že sa chce viac rozprávať a spoznávať, dokonca Toma vyhodil z bytu a teraz začína on sám… Trochu zmätený chlapec :)Ale asi teda zmenil názor, to sa stáva.