autor: B-kay
Tom na sebe ve spěchu hodil svou oblíbenou kostkovanou košili a se zamyšleným výrazem ve tváři rychle vyběhl ze svého pokoje.
Čekal jej zřejmě velice zajímavý večer. Po několika měsících, což by pro většinu kluků znamenalo celou věčnost, se chystal jít opět na rande. Nejlepší kamarád mu dohodil jednu ze svých kamarádek, která by prý měla být pro Toma ideální. Tomovi se do toho sice moc nechtělo, ale vidina, že by měl strávit celý večer zavřený ve svém pokoji, se mu také nelíbila, a proto se rozhodl jít.
Pravý důvod toho, proč se nakonec rozhodl jít, se však snažil pohřbít hluboce uvnitř svého srdce, protože mu přišel absurdní.
Jakmile však přecházel kolem pokoje svého, dá se říci bratrance, nečekaně zastavil a zaposlouchal se do krásné pomalé skladby, linoucí se pokojem.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Byl si jistý, že je uvnitř. Cítil to. Opět to bylo tady. Opět ty samé pocity. Divoký tlukot srdce, nutící jej lapat po dechu, husí kůže pokrývající snad polovinu jeho těla, pokud ne celý povrch a mysl, soustředící se pouze na jediné.
Jméno Bill se mu náhle vynořovalo v mysli mnohem častěji, než cokoliv jiného, a to si byl ještě před dvěma dny stoprocentně jistý, že si jeho jméno pamatovat stejně nebude.
Ten kluk měl v sobě něco zvláštního. Něco, co Toma nevědomky přitahovalo a čeho se začínal bát.
Vůbec si neuvědomoval, co dělá. Šokovaným pohledem sledoval svou dlaň, která lehce dopadla na kliku a co nejopatrněji pootevřela dveře do pokoje. Jako by ani nepatřila jemu. Nevěřil, že v sobě skutečně našel odvahu udělat něco takového.
S výrazem malého vyplašeného dítěte nenápadně nahlédl dovnitř. Jeho pohled téměř automaticky přistál na černovlasém chlapci, který se pomalounku pohyboval v rytmu písně a se zavřenýma očima se točil jako malé dítě. Hned na první pohled na něm bylo vidět, že jej ta skladba fascinuje, a také to, že by si zřejmě velmi rád zatančil. Jak se tak Tom na něj díval, musel uznat, že tančil celkem hezky. Jeho nenápadné a velice jednoduché pohyby byly však natolik kouzelné, že jimi připomínal lesní vílu, tančící pod noční oblohou posetou miliony drobných hvězd.
Nemohl uvěřit tomu, že mu ještě před několika hodinami říkal ošklivou přezdívkou, a teď by dal cokoliv na světě za to, aby na žádné rande nemusel jít a zatančil by si s ním. Tom tanec skutečně neměl rád, neuměl tančit, vždy stál na místě jako prkno neschopen pohybu, a přesto stačil jediný pohled na tančícího chlapce a věděl, že s ním by si dokázal zatančit kdykoliv.
„Bille,“ vyděšeně si přitiskl konečky prstů ke rtům ve chvíli, kdy zvolal jeho jméno.
Bill se zprvu skutečně vylekal, jakmile však spatřila Toma stojícího u dveří, jeho tvář se rozzářila a on sám měl problém odolat nutkání rozběhnout se a obejmout jej.
„Tome,“ pípl a překvapeně pootevřel rty. „Co tady děláš?“ zeptal se tichým hláskem a s něžným úsměvem popošel blíž.
Tom naprázdno otevřel ústa a dezorientovaně se rozhlédl kolem sebe.
Co mu měl vlastně říct?! Že jej potají špehoval? A špehoval jej vůbec?
Ve skutečnosti jej chtěl jenom na malou chviličku spatřit. Ujistit se, že je v pořádku a že mu Andreas opět nedělá problémy.
„Hezká písnička,“ odpověděl místo toho a pohledem ukázal na maličký přehrávač na Billově nočním stolku.
„Moje nejoblíbenější,“ pípl Bill s úsměvem na tváři a lehce se začervenal. Uvědomil si totiž, že Tom zřejmě viděl jeho taneční kreace, a to mu na odvaze moc nepřidalo.
„Někam se chystáš?“ zeptal se nenuceným tónem a nabídl Tomovi, aby se posadil na kraj postele, na kterou sebou on sám praštil jako malé dítě. Tom jej s úsměvem sledoval a přisedl si k němu.
„No… vlastně ano. Mám takovou menší schůzku,“ zašeptal a sklonil hlavu.
„S přáteli?“ Bill nechtěl vyzvídat. Nechtěl, působit zvědavě, ale nemohl si pomoct. Vždy rád konverzoval a vše rozebíral do nejmenších detailů.
„S dívkou,“ poopravil jej Tom tichým hlasem a nervózně hnětl lem Billovy přikrývky.
„Tome, to není schůzka, ale rande,“ záře v jeho očích nevědomky pohasla. Netušil, proč jej to tolik vzalo, ale přesto se již více nedokázal vesele usmívat. Také sklonil hlavu a tiše vydechl. Jejich ruce byly opět jenom malinký kousínek od sebe, a tentokrát si té otevřené blízkosti všimli oba.
„Měl by ses těšit. Nikdy nevíš, kdy a kde potkáš tu pravou osobu,“ zašeptal, a v tu chvíli se jejich pohledy setkaly. Bill zlehka pohnul prsty dopředu, téměř se dotýkal Tomovy pokožky. Chyběl jenom malinký kousíček ke střetu jejich prstů a Bill jej přesto nedokázal zrušit a nedokázal sevřít Tomovu ruku v té své. Po celý čas se mu však díval upřeně do očí, opětovával Tomův jiskřivý pohled a modlil se, aby se mu podařilo zůstat v klidu co nejdéle. Bylo to však až příliš těžké. Tom byl okouzlující kluk a Bill již teď mohl jenom tichounce závidět holce, která měla tu čest prožít jistě krásný večer v přítomnosti kluka, o kterém se mu dokonce i zdálo.
„Já na tyhle blbosti s láskou nevěřím. Nevěřím, že existuje pouze jediná osoba, bez které bych nemohl být,“ zavrtěl hlavou a dál upřeně sledoval Billův nesmělý výraz tváře.
„Možná tomu nevěříš, ale skutečně je to tak. Právě proto je láska tak krásná a nevyzpytatelná. Nikdy nevíš, kde na tebe čeká,“ Tom se nad tím zamyslel a skutečně mu Billova slova dávala jistý význam, přesto by to však nemohl být on, kdyby jeho hezké představy o smyslu lásky nezlomil jedinou poznámkou.
„Měl bys poslouchat méně zamilovaných písniček, Bille. V každé se totiž opakuje to samé, pořád dokola,“ natáhl dlaň a jemně Billovi cvrnkl do nosu. Billovi téměř automaticky zrůžověly tváře, jak Tomovo cvrnknutí oplatil.
„A ty by sis měl dávat pozor na to, zdali si správně oblečený,“ vyplázl na něj špičku jazyka a dlaněmi zachytil límec Tomovy košile, který byl úplně nakřivo. „Hned je to lepší,“ Bill mu jej pečlivě vyrovnal, a poté se na něj sladce usmál. Tom pohledem přímo hypnotizoval jeho rty, a kdyby mu nezazvonil mobil, mohlo to dopadnout různě.
„Tak běž, ať na tebe dlouho nečeká,“ povzbudil jej.
„Přijdu ti dát vědět, jak jsem dopadl, ano?“ Tom byl zoufalý. Jakmile na displeji spatřil její jméno, udělalo se mu špatně a vůbec se mu nikam nechtělo jít. Nejraději by zůstal na Billově posteli a jenom tak si s ním povídal.
„Držím ti palce,“ Tom pomalounku couval ke dveřím a připadalo mu, jako by pomalounku utíkal ze zóny svého štěstí. Bill se mu každým krokem víc a víc vzdaloval a představa, že jej celý večer neuvidí, jej děsila. Naposled prolétl jeho pěknou tvář smutným pohledem, pootevřel rty, jako by chtěl ještě něco povědět, vzápětí je však znovu zavřel a nevyřčená slova se rozplynula ve vzduchoprázdno kolem něj.
„Měj se, Bille,“ zašeptal a na to konečně vyšel ze dveří. Bill nestihl ani odpovědět, a jediné, co mu po Tomovi v pokoji zůstalo, byla jeho podmanivá vůně.
Na společnost však nemusel čekat dlouho. Do pokoje se téměř vzápětí přiřítil Andreas se škodolibým úsměvem na rtech a obálkou, ve které se nacházelo několik bankovek.
„Našel jsem ti práci,“ zašvitořil, a okamžitě usedl na Tomovo místo, jenom malý kousek od Billa, který se začínal cítit opět nepříjemně.
„To je od tebe sice hezké, ale Tom mi se sháněním práce dost pomáhá, a jedno místo vypadá skutečně nadějně, takže to nebudu potřebovat,“ promluvil relativně klidným hlasem, vstal a popošel ke skříni, ve které hledal svou oblíbenou knížku.
„Ten idiot ti sežene spíš problémy než pořádnou práci. A krom toho, dostával bys tolik peněz jako nikde jinde. A to tvoje rodina přeci potřebuje, ne?“ zálibně si Billa prohlédl, vstal a popošel blíž k němu. Bill mu jako vždy jaksi zapomínal věnovat pozornost a pokračoval ve hledání své knížky, procitl teprve ve chvíli, kdy mu Andreas přitiskl dlaň na zadek a silně stiskl.
„Nedotýkej se mě!,“ odstrčil jej od sebe a zalapal po dechu. Nahmatal v kapse inhalátor a okamžitě si jej přiložil ke rtům. Chtěl se vyhnout zbytečným problémům a věděl, že na Andrease by se nemohl spolehnout tak jako na Toma.
„Bille, nemusel bys dělat nic. Akorát bys mi v noci dělal společnost,“ na Billa bylo toto již skutečně příliš. Jeho reakce byla spontánní. Třesouce se po celém těle přiběhl ke skříni, odkud vytáhl velikou cestovní kabelu, a začal do ní házet své věci…
„Bille?“ zašeptal Tom o několik hodin později opět u dveří jeho pokoje a nesměle nahlédl dovnitř. Výsledek jeho rande sice nebyl takový, jak Georg předpokládal, ale stálo za to, protože právě tehdy si uvědomil velice důležitou věc a chtěl si o ní s Billem promluvit. Krom toho mu také slíbil, že mu přijde povědět, jak to všechno dopadlo.
„Bille?“ zopakoval ještě jednou a potichu vešel dovnitř. K jeho překvapení byl pokoj prázdný. Nebyl v něm dokonce ani Andreas, který v tuto hodinu většinou již dávno klidně spal. Zmateně se kolem sebe rozhlížel a přemýšlel, kam mohl Bill jít. Napadlo ho, že se mohl jít projít tak, jak to každý večer před spaním dělal, ale jelikož venku řádila přímo bouře, tento nápad okamžitě zavrhl.
Naposled pohlédl směrem k Billově posteli a v tu chvíli si všiml, že dveře jeho skříně jsou pootevřené a všechno oblečení je pryč. Dokonce i na nočním stolku náhle chyběl Billův roztomilý maličký přehrávač a také fotka rodičů, na kterou nedal dopustit.
Nemohl odejít… to by mi neudělal… nemohl odejít jenom tak, bez rozloučení… prolétlo mu téměř okamžitě myslí. V očích jej zaštípaly slzy a v krku ucítil nepříjemný knedlík. Nerozuměl tomu, co se stalo.
Udělal mu snad něco? Ublížil mu nějak? Dalších několik minut strávil tím, že pobíhal snad po všech pokojích v naději, že jej alespoň v jednom zahlédne. Ptal se dokonce i Andreasových rodičů, ale ti byli stejně zmatení jako Tom, a do té chvíle ani netušili, že Bill není ve svém pokoji.
Poslední místo, kam měl namířeno, byla zahrada. Ve stavu největšího zoufalství pobíhal v hustém dešti a pomalounku se vzdával poslední naděje, že Billa ještě někdy uvidí. Byl si jistý tím, že si všechno zřejmě rozmyslel a vrátil se zpět k rodičům.
„Ach Bože, proč to udělal?“ zasténal a pomalu dosedl na malý schůdek, který vedl do „zahradního domečku“, jak tomu Andreasova máma říkala, kde bylo uschováno veškeré nářadí i zahradní nábytek.
Po tváři mu stékaly ledové kapky deště, oblečení na jeho těle pomalu těžklo narůstající vlhkostí, a přesto neměl nejmenší chuť vstát a vrátit se dovnitř. Bill byl pryč… zmizel stejně rychle a nečekaně, jako se v jeho životě i objevil, a Toma to skutečně zabolelo.
Ticho kolem něj bylo přerušeno divokým deštěm a tichým zakašláním. Nejdřív si myslel, že se mu to jenom zdálo. Zvedl tvář a zaposlouchal se do zvuku dešťových kapek, zakašlání se však ozvalo opět a vycházelo přímo ze zahradního domečku.
Tom nečekal ani minutku. S nově nalezenou nadějí v srdci vyskočil na nohy, naposled v mysli tichounce zaprosil, aby byl uvnitř právě Bill, a téměř bez dechu otevřel.
Pohledem okamžitě sklouzl na zmoklé klubíčko, krčící se v rohu zašpiněné místnosti s inhalátorem v ústech. Bill měl zavřené oči, ze kterých pomalounku stékaly drobné slzy, a zřejmě vůbec nepostřehl Tomovu přítomnost, protože se soustředil pouze na zklidnění svého dýchání. Místnost však byla zaprášená, a to mu při jeho stavu vůbec nepomáhalo. Tom jej několik vteřin tiše sledoval s něžným úsměvem na rtech a uvnitř přímo hořel radostí. V koutku duše totiž cítil, že by Bill neodešel bez rozloučení.
Bill seděl na veliké tašce, zhluboka vdechoval plyn, vycházející z inhalátoru, a málem leknutím vykřikl, jakmile na své dlani ucítil studený dotek. Vyděšeně otevřel oči, připraven se bránit v případě, že by to byl opět Andreas, jakmile však spatřil veliké, milé a nádherně zbarvené oči, věděl, že už se nemusí ničeho bát. Upustil inhalátor a přímo vletěl do Tomova objetí, které se jej již nemohlo dočkat.
Tomovi přišlo krásně přirozené sevřít Billovo křehounké tělo v náručí a nadechnout se vůně jeho mokrých vlasů. Tiskl jej stejně tak silně, jako Bill tiskl jeho, dlaní jej hladil po zádech a zapomněl na všechny otázky, které se mu ještě před chvíli honily hlavou.
„Bál jsem se, že jsi odešel,“ zasténal a vnímal, jak Bill opřel hlavu o jeho rameno a pomalu vydechoval horký vzduch na jeho napnutou krční tepnu.
„Také i odešel. Do toho domu se už nikdy nevrátím! Už nikdy nechci vidět Andreasovu hnusnou tvář,“ vzlykl a tváří se opřel o Tomovu vyčnívající klíční kost, na které se okamžitě zjevila husí kůže.
„Co se stalo?“ zeptal se s hněvivým výrazem tváře, Bill však neodpověděl. Jenom zavrtěl hlavou, a ještě více se k Tomovi přitiskl. Nemohl uvěřit tomu, co právě dělal. Skutečně jej objímal.
„Nepouštěj mě, prosím,“ pípl…
autor: B-kay
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Bože, to je smutný, Andreas je idiot. Už jsem se bála, že Tom Billa nenajde.. Moc hezké, hrozně se těším na další díl.
ah..nádherný!krásná povídka…krásnej díl:)a vůbec nevadí že je to trochu smutný, je to nádherně napsaný:)
těšim se na pokračování:))
Nooo, tak už se nám to opět posunulo o kousek dál. Asi nejvíc mě zajímá, jak Bill teď vyřeší otázku bydlení, zda se vrátí k rodičům nebo zůstane, ale myslím, že Tom ho odtud určitě nepustí a možná mu nabídne k bydlení svůj pokoj, ve kterém budou oba… to by bylo zajímavé 😀 Nicméně něco prasáckého od Andrease jsem očekávala už od prvního dílu, takže mě jeho návrh vůbec nepřekvapil, bylo jasný, že to bude na Billa zkoušet. Je mi Billa upřímně líto pokaždé, kdy se dostane do situace problémů s dýcháním, proto je dobře, že má u sebe Toma, který je schopen mu pomoct. Zajímá mě, co tak důležitého na tom rande zjistil… třeba svou pravou sexuální orientaci??? Nechám se překvapit…
Andreas je prase O_O Krásnej díl… 🙂
bože…já tady asi zkolabuju♥ Věděla jsem,že mu Andreas nedá pokoj..idiot! Chudák Bill…musel se cítit hrozně:( a Tom taky,když přišel a Bill se všemi svými věci byl pryč. Dostalo mě,jak Bill vyskočil a objímali se<333 to je tak nádherný. Třeba si ho Tom veme do svýho pokoje..nebo..já nevim…nic jinýho mě nenapadá. Snad mu Andreas dá už pokoj! Šíleně se mi líbí atmosféra tohohle příběhu. Je to takové ponuré..šedé..v takovýchto smutných chvílích..úplně mi Toma bylo líto,když tam pobíhal s pocitem,že se prostě Bill vypařil bez rozloučení. Ale jinak je ta atmosféra světlejší zase v tom,že Bill našel někoho,kdo mu pomohl vylézt z té temnoty.("It was dark and I was over until you kissed my lips and you saved me.") Je to prostě nádherné a má to svojí výjmečnou atmosféru. A jsem zvědavá,co si Tom díku tomu jeho rande uvědomil..snad to je to,co si myslim.
*Love on first sight<3!
To je tak… já nemám slov. Mísí se ve mně spoustu pocitů zlostí počínaje a radostí konče… je to krásná povídka 😉
Som moc rada, že Bill bol makoniec v tom domčeku….Tento diel bol úplne úžasný!!!…až na to Tomove rande…načo si hľadá nejakú babu???:…nestačí mu chlapec?? :DD
mmm.. tak to byl úúžasný díl.. nemůžu se dočkat dalšího.. myslím že když mu to Bill řekne tak tom andymu rozbije hubu..:D
No doufam ze to neudelal….ze to Andy nestihl. jezisi me klepne. Ale mam obavu ze to asi stihl a Bill nepodal vubec dobre. Cekala jsem kdyz Andy prijde s necim takovym. I kdyz jsem spis cekala ze se vubec nebude ptat a proste ho nekdy v noci ohne. Ale tohle bylo snad jeste horsi. Naznacit mu aby mu delal devku…Billi uklidni se. tom te urcite vezme k sobe do pokoje a bude klid. No ted jsem opravdu napnuta jak se k tomu Tom postavi a co s Andym provede. ale mam pocit, ze Andy je moc velka ryba a pruser bude mit jak Bill tak Tom.
Ten Andy je ale husný! Takhle se k Billovi zachovat. Já jsem si myslela, že i když má tak Billa rád, jak dává najevo, tak že se pouze o něj bude snažit, ale ne že udělá to, co udělal. Je jasné, že tím Billa vystrašil a já se mu nedivím, že s ním už nechtěl sdílet jeden pokoj, sbalil si věci a odešel. Mohl by jít do pokoje za Tomem 🙂 Snad je to napadne 😀 Nechtěla bych, aby se Bill vrátil zpátky domů. Popravdě by mě i zajímalo, co si Tom na tom rande uvědomil. Sice trošku tuším, ale uvidíme jestli se nemýlím. 🙂
Moc hezká povíkda:)