autor: Catherine
BILL
„Dobré ráno,“ naklonil jsem se k Fabimu a zašeptal jsem mu do ucha. Něžně jsem ho na něj políbil. Bylo vidět, že Fabian pomalu rozlepuje unavené oči, vypadal u toho jako malinké koťátko toužící po čerstvém mléku. Je opravdu hrozně roztomilý.
„Jsem strašně unavený,“ zamumlal, a ačkoliv měl už pootevřené oči, rozmáchnul se, jako kdyby ještě spal. Kdybych neuhnul, schytal bych ránu do nosu. Hlavu si položil na mou hruď. Z mých úst vyšel tichý smích.
„Fabi, nejsem polštář,“ polechtám ho na boku. Lechtání nesnáší, ale rád ho provokuji, vždycky se snaží bránit, ale nikdy se mu to nepovede. Není tak lstivý, jako jsem já. Vlastně… V některých věcech jsme hodně rozdílní, možná proto si spolu rozumíme takhle moc.
„Máš pravdu, jsi lepší než plátno vycpaný peřím.“
„Ne…“ zavrtím hlavou.
Ach… Lichotky opravdu neumím přijímat, určitě budu rudý až na prdeli. Jako pokaždé. Nesnáším, když mi tohle někdo dělá.
„Jo… Hřeješ,“ vyprsknul smíchy. Nechápavě jsem se na něj podíval. Takže jenom v tomhle jsem lepší? Pche, s polštářem by nemohl dělat to, co dělal se mnou v noci. Pořád jsem lepší jen v tom, že jde ze mě teplo?
„S polštářem bys nemohl šukat,“ mrknul jsem rádoby uraženě.
„Já vím, jsem rád, že nejsi polštář…“ Je sladký, zbožňuju ho.
Pohladil jsem ho po tváři, prstem jsem objel konturu jeho sladkých rtů. Podíval jsem se mu do očí, své rty přitiskl doprostřed jeho čela.
„Taky jsem rád, strašně moc se mi to líbilo,“ prsty pravé ruky jsem pohladil jeho dlouhou paži, sjel jsem až k prstům. Propletl jsem si je s ním, oplátkou mi byl jemný stisk. Spokojeně jsem mu zavrněl do ucha a přitiskl se svým bokem k jeho. Chci mu být co nejblíže to jde, je mi to tak opravdu příjemné.
***
Celé dopoledne uteklo hrozně rychle, protože jsme sledovali filmy. Původně jsme chtěli jít na něco do kina, ale doma je to lepší, nikdo nemlaská při jedení popcornu. Je to nechutný, opravdu mi to dokáže zkazit celý požitek z filmu. Byli jsme tady bez Olivera, což na tom bylo snad to nejlepší. Proč by tady taky měl být? Mám tady Fabiho, ten se o mě postará, kdyby se něco stalo. Mnohem lépe než on, nebude na mě nic zkoušet. To v té vaně… Doufám, že se o to už nikdy nepokusí, musím vymyslet nějaký způsob, jak se budu koupat bez jeho pomoci. Příště by mohl zajít ještě dál a já bych mu nemohl utéct, kdybych se snažil bránit křikem, nebylo by to k ničemu. Ba naopak, mohlo by to být ještě horší. A to mi za to opravdu nestojí. Až se vrátí rodiče z dovolený, bude všechno jednodušší. Mám sice volat, kdyby se něco dělo, aby se vrátili… Nechci jim ale svými problémy kazit společný volný čas. Vydržel bych všechno, hlavně aby se oni měli dobře a odpočinuli si. Maminka má se mnou hodně práce, ačkoliv mám ošetřovatele. Pokaždé ji obdivuji za to, jak všechno zvládá tak skvěle, a ještě u toho zvládá pracovat, vařit, uklízet… A dělat všechny tyhle domácí činnosti. Já se snažím pomáhat, jak jen můžu – třeba umývat nádobí, u toho můžu být na vozíčku, ale abych třeba umyl okna, to ne. Jednou jí chci všechno oplatit.
„Za chvilku přijde ten otrava,“ zamumlám. Opravdu na něj nemám náladu. Jako kdyby prostě nemohl mít třeba chřipku… A nepřijít. To by mi vyhovovalo. Ale vsadím se, že by se sem nastěhoval a ani na chvilku mě nespustil z očí. Abych náhodou něco neprovedl, jako kdybych byl něčeho schopný. Opravdu nechápu, proč se pořád tak snaží, když ví, že o něj nemám ani nejmenší zájem. Musel by to pochopit snad každý, zvlášť když ví, jakou povahu mám. Mít o něj zájem, dám mu to najevo. I když třeba nepatrně, ale dám.
„Myslíš Olivera?“
„Jo.“
„V tom případě… Asi bych měl jít.“
Zakroutil jsem rozhodně hlavou. Ne, nemůže odejít, nechci tady být s ním sám! Stačilo mi, o co se pokoušel posledně. Jestliže tu se mnou bude Fabi, o nic se nepokusí. Zadíval jsem se mu dlouze do očí, pokaždé na to dá. Dobře, není pěkné, abych toho zneužíval, ale teď to můžeme nazvat… Nouzovou situací.
„Ne?“ vytáhnul obočí.
„Ne, musíme… Pořešit maturák,“
doufám, že Fabi nemá doprovod, nechci tam bejt jako jedinej trotl sám. Na druhou stranu… Kdyby doprovod měl, byl bych první, komu by se svěřil. Dobře, asi zrovna teď nemusíme maturák řešit, ale tohle je téma na delší dobu, alespoň doufám. A mohlo by ho tady ještě udržet, protože se určit dostaneme i k něčemu jinému. A pak zase k něčemu jinému a pak zase. Jo, to by mohlo být fajn.
„Nemusíme… Nebo ty snad máš… doprovod? Něco, co nevím?“ šťouchl mě do boku. Ucuknul jsem před tím.
Opravdu si myslí, že mám s kým jít? Pokud bych doprovod měl, dávno by to věděl. Kdybychom nebyli z jedné třídy, bylo by to jednodušší, protože bychom se doprovodili navzájem.
„Ne,“ zavrtím hlavou a trošku se zasměji. I kdybych měl s kým jít, dotyčnému se třeba chtít nebude z důvodu, že jsem na vozíčku. A kdo by se s někým takovým chtěl ukazovat po boku? Jak znám lidi, tak téměř nikdo. Jsem z toho ale nervózní, takže jsem sklopil oči k nehtům. Začnu si důkladně prohlížet manikúru. Hmm… Měl bych si přelakovat nehty, na pravém prsteníčku se mi začíná lak odlupovat, není to vůbec pěkné.
„Nejdeš s Tomem? Myslel jsem, že bys ho mohl pozvat.“
Zvednu pohled od nehtů a střelím jím po Fabim. Tohle mě už taky napadlo, ale nebylo by to hloupé? Kdybychom se neviděli a potkali se až na plese… Nemuseli bychom se poznat, byl by to trapas, všichni by ze mě určitě měli srandu. Kdyby to ale vyšlo, mohlo by to být krásné. Vidět Toma reálně… Smět se s ním bavit, místo psát si. Byl bych neuvěřitelně šťastný, maturák by se mi líbil ještě víc. Není to vůbec špatný nápad. Ovšem… I kdybych se ho pokusil pozvat, třeba by chtěl jít s tím jeho Alexem. To by byl večer naopak úplně zkažený. A pokud bych se ho zeptal a on řekl, že jedině s Alexem, bylo by hloupé, kdybych své pozvání stáhnul. Je to složitě zamotaná situace. Nebýt Alexe, je všechno mnohem jednodušší. Překáží ve spoustě věcech. Kdyby byl Tom sám, možná bych se odvážil k domluvení schůzky, ale nechci nic v jejich vztahu pokazit. Kolikrát mi říkal, jak je žárlivý. Naše setkání by mohlo znamenat konec Tomova vztahu. Určitě je s ním moc šťastný, jinak by s ním… Určitě nebyl.
Ale kdyby spolu nebyli a já se mu hodně líbil, mohl by být třeba se mnou, to by se mi líbilo mnohem víc. Zní to sobecky… Nechci být sobecký, ale nejde to. Opravdu Alexovi závidí, dal bych za Toma úplně všechno na světě.
„Já nevím, je to komplikovaný,“ zavrtím výmluvně hlavou a pokrčím rameny. Není to komplikovaný, jen já mám prostě strach.
„Bojíš se odmítnutí?“
„Možná…“
Fabian vydechnul a přitáhl si mě k sobě. Stulil si mě do náruče a pevně mě objal. Dvěma prsty mě jemně pohladil po bradě a zvednul za ni můj pohled k sobě. Podívám se mu do upřímných očí plných něhy. Pokaždé mě to uklidní, dodá odvahu. Nebo alespoň doteď to pokaždé dokázaly. Teď je úplně jiná situace. Není to sice otázka života a smrti, ale je to snad stejně strašný.
„Zlato, neodmítne tě,“ pohladil mě po tváři a nadechl se k pokračování, „…jsi strašně úžasný a to ty víš. Má tě rád, nezkazil by ti radost. Určitě by přišel rád.“
„Myslíš si to? Já se toho prostě bojím. Není to o tom, že bych se bál setkání… To se nebojím. Jenom možná trošku. Bojím se odmítnutí, chápeš? Nebo toho, že s ním přijde ten jeho Alex. Bože… já ho tak nesnáším,“ pronesl jsem skrz zuby a nadechnul se k pokračování „…kdyby nebyl on, bylo by to mnohem jednodušší, třeba bychom se už s Tomem viděli. On je ale hrozně žárlivý, občas Tomovi vyčítá i to, že si se mnou píše-…“ v půlce věty mě Fabian zastavil přiloženým prstem na rty.
„Billy, pst. Toho se nemusíš bát, ano? Za zkoušku nic nedáš. Napiš mu,“ natáhnul se na konferenční stolek a vzal do rukou můj laptop. Položil mi ho na klín a otevřel. Automaticky se přihlásil.
„Dobře. Napíšu mu hned,“ pousměji se. Potom bych určitě ztratil všechnu odvahu a bylo by úplně všechno v koncích.
LittleB. 13:08
Ahoj, Tome. :]
Paráda, je online. Jako kdyby tohle všechno snad tušil.
Vzápětí odepsal, dneska nějak… Hrozně rychle, překvapuje mě to. Ne že by jindy odepisoval pomalu, to ne… Ale dneska je to opravdu rychlé. Třeba tady na mě čekal. To ale pravděpodobně už moc fantazíruju.
Tom 13:09
Ahoj, těšil jsem se, až napíšeš. Jak se máš?
LittleB 13:10
Já se mám momentálně hrozně nejistě, ale jinak fajn, hlavně teď, když tě tady vidím. :] Jak se máš ty?
Tom 13:11
Stačí, když ti řeknu, že jsi jako sluneční paprsky do černého dne?
Na tváři se mi ihned vytvořil úsměv. Olíznul jsem si rty, tohle opravdu napsal? Srdce se mi rozbušilo šílenou rychlostí, mám pocit, že mi co chvíli snad vylítne z hrudníku. Tohle je tak pěkné a potěšující.
„Bille,“ zasmál se vedle mě Fabián. Vnímal jsem to ale spíš jenom okrajově, pohledem jsem utkvěl na obrazovce počítače. Čtu si jednu a tu samou zprávu pořád dokola, jako kdyby to bylo bůhvíco. Pro někoho to může třeba být jenom něco obyčejného… Pro mě je to ale zpráva, která mě u srdce bude hřát ještě hodně dlouho.
„Ano?“ odpověděl jsem po chvilce Fabimu.
„Vím, že tě tohle podle všeho potěšilo… Ale piš,“ zasmál se a něžně mě do boku šťouchnul. Vypísknul jsem, zvuk musel nápadně připomínat nějaké kuře.
„Však píšu,“ zasmál jsem se a zakroutil hlavou. Prsty jsem přejel po klávesnici, zhluboka jsem se nadechnul.
LittleB 13:17
Opravdu? To jsem rád, že máš z toho takovou radost. Podle toho co píšeš, tak se asi nemá cenu ptát, jaký jsi měl den, dobrý určitě nebyl. Chceš o tom mluvit?
Tom 13:18
Jsi strašně hodný, vím to a vážím si toho, tímhle tě ale nebudu zatěžovat, nemá to cenu, je to jenom hloupá prkotina. Ale děkuju ti. 😉
LittleB 13:19
… dobře. Já… Můžu se tě na něco zeptat?
Tom 13:20
Ptej se na cokoliv, když můžu, pomůžu. 😉
A sakra, teď nezpanikařit. Jsem od svého pozvání jenom maličkej kosíček, už se to dá zvládnout… Pokud to napíšu. Takže nádech, výdech a jde se na to.
LittleB 13:22
Co děláš 18. prosince? Víš… Já mám maturitní ples, byl bych moc rád, kdybys tam šel.
Tom 13:23
Sakra. Billy, děkuju ti za pozvání, ale zrovna v tenhle den nemůžu. Nějaké škole naše firma něco sponzorovala a já tam jako zástupce musím jít poděkovat a takovýhle kecy. Já bych strašně moc rád přišel, opravdu, ale nemůžu…
LittleB 13:24
Dobře, chápu. To nevadí…
„Věděl jsem to,“ odvrátil jsem pohled od obrazovky a podíval se na Fabiána, který vypadá opravdu zklamaně. Beze slov si mě přivinul do náruče a pevně mě objal.
„Je mi to moc líto…“
autor: Catherine
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Ouuuuu….. je mi lito Billíška…. ale proc mam tušení že ta jeho firma sponzoruje prave neco pro Billovu skolu??? 😀
Aaaa já se snad dalšího dílu nedočkám 😀 Perfektní 🙂
[1]: Taky mám ten pocit 😀
[1]: JJ jsem to chtěla napsat 😀
Moc se těším na další díl =)
Tak to je podpásovka, fakt hnus jako 😀 Krom toho že Fabian mi čím dál víc leze krkem, ale to je jen taková prkotinka 😀 Doufám, že má Terry pravdu 😀 Mě to sice vůbec nenapadlo, ale kdyby to tak bylo, bylo by to skvělé!! =)) Chci, aby se konečně poznali 😀 Neuvěřitelně se těším na další díl! =)) Tahle povídka je jednoduše dokonalá =))
škoda…. krásnej díl :))
Tak to bylo teda docela krutý, ale vsadím se, že Tom bude na tom maturiťáku, jinak to prostě nevidím. Musí tam být.
Už se těším na další díl 🙂
Ha! A máš to Fabi :D! Juhůůů jak to tak vypadá,tak Bill k Fabianovi nechová žádný hlubší city a je to prostě jenom velmi dobrej kamarád,s kterym o to přišel…Ta věta,že za Toma by dal všechno mě zahřála u srdce<3 JO!A máš to Fabi:D:D:D Já vim,jsem škodolibá,ale já mu to prostě nepřeju 😀 a hlavně co..vždyť on to podle všeho bere úplně stejně,jako Bill..prostě kamarádi. 🙂 Docela mě překvapilo,že Bill nepřemýšlel nad tim,až se s Tomem setká,jaká bude Tomova reakce ohledně toho,že je na vozíčku,ale přemýšlel nad tim Alexem…:D No a jinak…Že Tom půjde toho 18. na Billovu školu :D:D:D:D bože musí to tak být!:D No a ta Tomově věta,co Billovi napsal byla naprosto nádherná<33 Skvělý díl a těšim se na další.
Chudák Bill , takhle ho odpálkovat ,že se nestydí :/// …
Fuuuha….zaujimavé :DD….teším sa na pokračko!!!!
Hey… pak zjistí, že ta škola, kterou sponzorovali, je ta Billova 😀 to by bylo fajn… i když… kdy mý Bill v plánu mu sdělit, že je na vozíčku? pokud vůbec?
myslim,že Tom bude mluvit na škole kam chodí Bill 😀
Taky myslím, že se tam potkají.. ale Tom bude asi hodně překvapený, že je Bill na vozíčku.
Jestli se tam nepotkají, obarvím si vlasy nazeleno a nechám si sešít nohy k sobě a budusi říkal Lady GMermaid ^^ 😀
a to, že nesnáším Fabiána ví autorka už hodně dlouho 😀 a já už vidím, jak schválně změní svůj plán na ten maturák a já se fakt budu muset obarvit na zeleno 😀
a vsadim boty ze ten sponzoring byl prave Billove skole :DDD to bude toco :DD No ja se musim smat kdyz si to predstavim. Jenze dalsi problem je…ze ted mu urcite nepovi ze je ochrnuty a pro Toma to bude o to vetsi sok. :/ Ty brdo ted mam fakt nervy uplne na kolotoci :DD jednou jsem stastna a za chvili zase uplne zdesena.
chci dalsi dil hned a hned a hned.
Btw…porad nesouhlasim s tim co ti dva mamlasi spolu provedli. Nemeli to delat.
Doris napísala presne to, čo som mala na mysli ja 🙂 ja aspoň nemusím čakať na pokračovanie:D