
„Můžeme?“ zeptal se Bill a Tom mu odpověděl přikývnutím. Bok po boku zamířili k parku. Bylo to místo, kde mohli mít nejvíc potřebného soukromí, a zároveň nad parkem vládla příjemně klidná atmosféra. Oba muži mlčeli, dokud nedošli ke staré pouliční lampě a neusadili se vedle sebe do trávy. Do téhle části parku nikdo nechodil, nikde nemohli mít větší soukromí.
„Jo, nemyslím si, že by to mohlo fungovat,“ potvrdil Tom. Pohled zarýval do trávy u svých nohou a trhal její stébla, která potom proplétal mezi prsty. Dlouho ani jeden z chlapců nevěděl, co by řekl. Ticho prolomil až Bill: „Řekni jí, že se mě nemusí bát. Nejsem pro ni žádná konkurence.“
Občas si říkám, že lidský život je založen pouze na hledání důkazů, že skutečné štěstí je jen výplodem fantazie pohádkářů…
Bill došel domů. Tom s ním nešel, rozdělili se ještě v parku. Bill chtěl být sám, než bude znovu vystaven práci, znovu vystaven mukám, která ho tam provázela. Nesnášel to tam. Všechno se opakovalo, kdykoliv si jen vzpomněl, co se stalo při jeho zatím poslední návštěvě Dylana. Snažil se být veselý, snažil se působit bezstarostně, ale uvnitř jeho těla zela velká černá díra, která ho zevnitř hltala nezadržitelnou rychlostí. Když byl sám, plakal. Když byl sám, nechával se dobrovolně požírat černými myšlenkami.
Vždy, když začínala jeho pracovní doba, se strachem nastupoval za bar. Bál se, že by si Dylan přišel pro další várku, že by si ho znovu vzal. Bill ho nenáviděl víc než kohokoliv jiného. Jeho chování mu hluboko do srdce zarylo střep, ale zase ne tak hluboko, aby Bill zemřel hned. Střep v jeho srdci ho zabíjel po vteřinách, i přes Jessičino a Tomovo chování, které občas o kousek střep popostrčilo ven. Bill se obával, že se ho nikdy nezbaví.
Bez jediného slůvka zalezl k sobě do pokoje a sedl si na okno. Do ruky vzal blok a obyčejnou tužku. Vyhlížel ven a po tvářích mu tekly slzy bezmoci. Kapaly na papír, na kterém zanechával grafit v tužce černé čmrkance.
„Bille, co se stalo?“ zeptala se starostlivě, a když neodpověděl, sedla si za něj na parapet. Stáhla si ho do náruče a pevně ho objala. Billovy vzlyky zesílily, propadl síle hysterie. Smáčel Jessice rameno, slané slzy se zažíraly hluboko do látky. Jessica se s Billem pomalu pohupovala, snažila se ho ukonejšit, ale zdálo se, že jej nic nedokáže utišit. Plakal dál, bez zastavení. Ze rtů se mu draly hlasité projevy a ignoroval šeptání, kterým se ho Jess snažila utišit.
„Zlatíčko, no tak, co se stalo?“ zeptala se opatrně. Prsty motala Billovi do vlasů a jemně za ně tahala. Doufala, že to Billa utiší. Druhou rukou ho konejšivě hladila po zádech. Bill hlasitě popotáhl a odtáhl se od ní. Hřbetem ruky si setřel slzy obarvené očními stíny z tváří. Na jazyku převaloval nepříjemnou chuť vlastních slz.
Bill sebou cuknul při zvuku jména svého šéfa. Naprázdno polknul, než odpověděl. „Zvládnu to,“ odpověděl a naposledy si přejel papírovým kapesníčkem přes líci. „Budu v pořádku. Je to jen chvilková slabost, nic víc.“ Na tváři vyloudil váhavý úsměv, který neměl ani špetku poctivosti.
Zrovna když se mu do očí hrnuly další slzy, zapípal mu v kapse mobil. Potlačil je a vytáhl ho z kapsy. Otevřel zprávu, která mu přišla.
Omlouvam se. Nechci, aby ses zlobil. Nemyslel jsem to zle. Odpustis mi? Stavim se zitra po praci. Ceka nas vikend, uzijeme si ho 🙂 Tesim se na tebe. Tom
Bill cítil, jak mu po lícní kosti stéká slza. Pohled se mu znovu zamlžil slzným zákalem. Věřil, že Tom to špatně nemyslel, když Belle lhal, ale když mu to řekl, bral to jako podraz. Jako by se Tom za své dvojče styděl… Bill věděl, že tak to Tom určitě nemyslel, ale nemohl ten pocit potlačit. Setřel si slzy z tváří, aby viděl na displej mobilu a mohl odepsat.
Ja vim. Budu cekat… Hezky se vyspi.
Jeho smska byla krátká, ale musela Tomovi stačit.
Usmála se na něj a trpělivě čekala, dokud nebyl připraven vyjít vstříc každodenním povinnostem, které na něj čekaly s otevřenou náručí.
Tíha v jeho srdci rostla, jeho tělo těžklo. Kdyby ho někdo ponořil do vody, do klidných hladin jezera nebo bouřlivých vln moře, klesal by ke dnu. Stejně jako ho jeho myšlenky stahovaly dolů, dolů do nepříjemných hlubin bláznovství. Jenže já jsem neměl nejmenší tušení, jak ho před ním zachránit. Dokonce jsem ani neznal důvod jeho rostoucího šílenství…
autor: Helie
Doufám že se z toho Bill dostane… krásenj díl 🙂
Taky doufám, že se z toho Bill dostane a zase bude všechno ok…docela se mí líbí jak se spolu kamarádí jako bratři…moc pěknej díl
Pěkný díl. :)))
moc krásný
Děkuji moc =))
Krásnej dílek..:) Jsem ráda, že jsou Bill a Tom spolu, alespoň jako bratři..:) Ale stejně to nevidím dobře s Billem..:( Moc dobře na tom psychycky není a když ještě musí docházet do tý hrůzy..:/ No nic, uvidíme jak to bude dál..:)
Těším se na další dílek.;))