autor: Helie
Slunce už pomalu zapadlo a postupně se skrývalo za vysokými stromy parku patřícího Broken Manor. Mladý černovlasý chlapec seděl na zemi a vedle jeho těla na podlaze leželo velké chlupaté zvíře. Chlapec ho nepřítomně drbal za uchem a soustředěně okusoval tužku. Jeho oči přejížděly po stránkách knížky. Některým písmenkům moc nerozuměl a některá slova mu přišla velice zvláštní. Občas pořádně nevěděl, co si má pod daným slovem představit. Vedle knížky ležel blok, z poloviny popsaný. Chlapec se soustředěně mračil na knížku, než popadl blok, aby do něj vepsal jednoduchou větu.
„Co je to hot dog?“ Ukázal papír chlapci, který seděl na gauči a tiše ho sledoval. Zasmál se nad otázkou a chlapec na zemi se zamračil ještě víc. „Horký pes? Je to něco jako Scotty?“ Znovu papír ukázal chlapci nad sebou, který se rozesmál ještě víc.
„Ne, není to nic jako Scotty. Jen se tomu tak říká. Až se vrátí máma, půjčím si od ní auto a vezmu tě do Londýna. Tak si nějaký hot dog dáme, souhlasíš?“
„Dáme?“
„Ano, je to druh jídla.“
„Nebudu jíst psa, Tomi!“ mrskl Bill papírek po Tomovi a položil si hlavu na Scottyho záda. Drbal ho za uchem, a kdyby mohl, šeptal by mu slova útěchy. Tom se chvíli díval na výjev před sebou a spokojeně se usmíval. Ještě si pamatoval Billův strach ze Scottyho… teď na něj nedal dopustit. Zdálo se, že ti dva si rozumí i beze slov. Vždyť právě to je pojilo dohromady – ani jeden nemohl dát své názory najevo pomocí hlasu.
Tom si povzdechl a vstal z pohovky. Posbíral pomačkané papírky poházené kolem Billa a vyhodil je. Od té doby, co se Bill naučil dostatečně (i když trochu kostrbatě) psát, měli skutečně velkou spotřebu papíru. Ukázalo se, že Bill se umí slovně rozplývat naprosto nad vším, ať už se jednalo o rozkvétající růži, nebo poslední zbloudilou hvězdu, která i po východu slunce slabě zářila na modrajícím nebi.
Když se vracel k pohovce, Bill už zase vzpřímeně seděl vedle Scottyho. Natahoval k němu ruku s papírkem.
„Půjdeme ven?“
„Můžeme,“ usmál se Tom a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Bill se chopil jeho ruky. Bok po boku prošli dveřmi na terasu a tam se posadili. Bill si opět sedl na zem. Radši vysedával na zemi než na křesílkách, židlích nebo gauči. Když se ho Tom ptal proč, tvrdil mu, že si tak připadá blíž k zemi a líbí se mu to, protože tam, kde dřív žil, nic takového neměli. Tom se ho často ptal, kde že žil, ale Bill mu pouze odpovídal, že si to nepamatuje.
Tom zakláněl hlavu a díval se vzhůru k nebi. Bill něco divoce čmáral do svého bločku. Popsal jednu celou stránku, než bloček podal Tomovi.
„Nepamatuji si sice, odkud jsem, ale vím, že to rozhodně nebylo takové, jaké je to tady. Neměli jsme stromy a pevnou půdu pod nohama. Možná bys to nazval vzdušným zámkem, nebo tak něčím. Možná to bude znít bláznivě, ale nevymýšlím si.
Můj otec byl velice vysoce postavený. To je to málo, co si ze svého domova pamatuji. Jsem jiný než ty, Tome. A také se řídím jinými pravidly. Velice přísnými pravidly. Až budu moci mluvit, řeknu ti je, ale nechci, aby ses na mě zlobil, když se jimi budu řídit. Vím, že v tomhle světě má pravidla neplatí, ale bojím se jejich porušování. Celé dětství mě učili, abych je respektoval a řídil se podle nich. Je to zažitý zvyk, který nemůžu změnit.“
„Já to chápu,“ odpověděl Tom a vrátil Billovi bloček. Ten se na chvíli zamyslel a ještě něco ke svému vyprávění připsal. Podal bloček Tomovi, ve tvářích mírný růžový nádech.
„Nikdy se mě nikdo nedotýkal.“ Tom se pousmál. Vždyť on sám tomu byl dost podobně. Anglie a samotné Broken Manor byly na doteky skoupé. Bylo to až smutné, ale on nikdy nenašel nikoho, komu by byl skutečně schopen otevřít srdce.
„Souvisí to nějak s tvými pravidly?“ zeptal se Tom a Bill přikývl.
„Pravidlo č. 8 říká, že svobodný muž se nesmí muže dotknout, dokud spolu nejsou svázáni. Tuším, že u vás se tomu říká být ženatý.“
„U vás se mezi sebou berou muži? Tady je to… sice přístupné, ale společnost to nevidí ráda.“
„U nás si muž nemůže vzít nikoho jiného než muže. Pokud tedy nechce zůstat sám. Poustevníci jsou u nás velice často. Ženy také máme, to ano, ale jsou brány spíš jako otrokyně. Když se nějakému dominantnímu muži narodí žena, je to ta největší ostuda, jakou si dokážeš přestavit. Pravidla jsou zvláštní věc…“
„Stýská se ti?“
„Nepamatuji si to… Pamatuji si pravidla, protože mi byla od dětství vtloukána do hlavy, ale víc si nepamatuji. Stejně jako jsem přišel o svoji řeč. Myslíš, že někdy budu mluvit?“
„Když jsi sem přišel, neuměl jsi ani psát. Proč bys nemohl také mluvit? Psát ses přece naučil, a to v rekordním čase.“
„Věřím, že se to jednou naučím. Kvůli tobě, víš?“
°°*°°
Dredatý chlapec vyšel z koupelny. Vlasy měl jedním dredem svázané do tlustého culíku a na sobě měl jedno z mnoha extrémně dlouhých triček svého hostitele. Procházel chodbou k jeho pokoji a bosé nohy pleskaly o chladnou mramorovou podlahu v chodbě, kterou Tomova máma ponechala v původním stavu. Otevíral dveře do svého pokoje, ale brzy si to rozmyslel. Položil oblečení na mramorovou podlahu, která ho studila do chodidel, a tiše jako myška odcupital ke dveřím na protější straně chodby.
Opatrně je otevřel a v duchu zanadával, když trochu vrzly. Proplížil se kolem nich do pokoje. Uprostřed pokoje stálo ohromné letiště s nebesy a boulí pod peřinou. Tom šel spát o něco dřív než Bill, protože dalšího rána se měla vracet jeho matka a on chtěl být brzy vzhůru, aby na Billa nepřišla ona sama, ale řekl jí o něm Tom. Bill se plaše pousmál a sedl si na kraj postele. Tom jako by vycítil jeho přítomnost a přetočil se čelem k němu.
Bill mu opatrně přejel prsty přes tvář. Děsil se svého počínání, ale nechtěl přestat. Poprvé skutečně ve velké míře porušoval pravidla a byl za to na sebe pyšný. Sklonil k Tomovi hlavu a lehce se mu otřel rty o spánek. Nevěděl, co dělá, ani jak ho to napadlo, ale nehodlal přestat. Ne teď… Zarazil se, když se mu kolem pasu omotala Tomova paže a stáhla ho vedle sebe. Bill se němě zachichotal a zabořil hlavu Tomovi do hrudníku. Když zvedl pohled, začal se topit v čokoládové lázni Tomových očí plných touhy.
autor: Helie
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Hmmm…to vypadá, že ti dva budou mít příjemně strávený večer :))
Zvláštní země… doufám že se Bill naučí mluvit 🙂
jeeeejej to se to nejak mele. Uz touha jo??? Teda Tome styd se. Nebo toho chces vyuzit driv nez se Bill nauci mluvit aby te napraskal??? :DDD Ne delam si srandu. Urcite neni svine. Billova pravidla se mi nelibi…ale zase se mi libi to pravidlo ze si muz muze vzit muze. Teda tam je to zase moc ze proste nikoho jinyho nemuze…ale v tomto pripade to velice nahrava do karet :DD To znamena ze si Bill vezme Toma a bude to krasny zivot. Juuu. Jsem zvedava co maji ted teda v planu. Bille…ty nebudes asi takovej andilek co??