autor: Helie
Rozhodování mezi láskou a přátelstvím je vždycky těžké… Pokud ovšem žárlivost dávno nezakalila vody přátelství.
„Nebudu ho tu trpět, Tome! Už jsem ti to jednou řekla. To, že jsem se k němu obrátila, když jsi byl mimo, byl jen nějaký error. Kdybys byl v pořádku, nikdy bych nic takového neudělala. Nepovažuji ho za kamaráda, takže ať kouká zase hezky mazat zpátky, odkud přišel,“ prskala Bella a rozhazovala rukama na všechny světové strany. Ještě pořád se nezbavila naštvanosti, která ji naplnila, když našla Toma s Billem, jak spí na gauči.
„Bello, uklidni se. Kolikrát potřebuješ slyšet, že tohle je můj byt a Bill je můj bratr. Patří sem úplně stejně, jako sem patříš ty. Pokud tedy nechceš odejít. Myslím, že mnozí z nás by to uvítali. Poslední dobou se chováš jako nějaká bláznivá hysterka z ještě bláznivější telenovely,“ zabručel Tom. Promnul si pěstí oko. Bylo to sotva deset minut, co ho naprosto naštvaná Bella v županu probudila. Původně ho budit nechtěla, ale když ani horká sprcha nezmírnila její nabručenost, musela si vztek vylít okamžitě.
„Říkala jsem to! Vrátí se ti Bill a odkopneš mě jako opotřebovanou hračku. Měl by ses za sebe stydět! Zítra se vracím domů. Už dneska se mě máma ptala, jestli se nechci vrátit, že by potřebovala pomoc s vilou.“
„Pro mě, za mě se klidně vrať. Věř mi, že tyhle tvoje žárlivé výstupy mi skutečně chybět nebudou. Nevím, o co se snažíš. Když jsme se rozešli, říkala jsi, že mě chápeš. A potom jsi už byla vcelku v pohodě. Ale teď znovu začínáš být protivná. Měla by ses vzpamatovat, stejně už mezi námi nikdy nic nebude. Nechci si pokazit vztahy v rodině…“
„Sobče!“ prskla Bella. „Chápu. Vyměnil jsi nejlepší kamarádku, která tě prováděla celým dětstvím, za kluka, kterého si našel někde na ulici. Užijte si ten svůj romantický vztah!“ zvolala a dala se na odchod. „Jo a mimochodem, doma odteď nejsi vítán. Kdybys něco potřeboval, zavolej Lindě předem, ať tě nemusím vidět!“
Tom sledoval, jak se Bella vzdaluje a kroutil hlavou. Sám sobě přiznal, že vlastně bude rád, když odejde. I on měl pouze jedny nervy.
„Co se stalo?“ zeptal se rozespalý Bill, který vešel do místnosti zabalený v dece, kterou přes něj Tom přehodil, než se odešel pohádat s Bellou. „Slyšel jsem křik,“ dodal ještě na vysvětlenou Bill. Tom měl co dělat, aby udržel na uzdě smích. Černé vlasy mu trčely do všech světových stran, oči měl vykulené a přes půlku tváře se mu táhly otlačeniny.
„Ale nic. Bella se jen vrátila domů od rodičů. Zítra se tam vrací,“ povzdechl si Tom.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Bill a posadil se ke stolu naproti Tomovi.
„Rozhodla se, že dokud jsi tu ty, nebude tu ona. Jedině dobře. Poslední dobou pěkně žárlila. Pořád měla nějaké připomínky a po pravdě, už jsem jí měl pěkně dost. Jsem rád, že zítra odchází. Jen to tu bude takové… prázdné.“
„Mrzí mě to. Mám odejít, aby tu zůstala?“
„Ty jsi mě neposlouchal? Nechci, aby tu dál byla. Spíš mě napadlo, jestli by ses sem nechtěl vrátit ty. Bez tebe to tu stejně bylo vždycky takové divné. Vím, jak kladný vztah k mému bytu máš, a říkal jsem si, že by bylo fajn, mít tě zase u sebe.“
„Já nevím, Tomi. Přijde mi to takové strašně narychlo, a navíc Jessica je taky bez práce. Nezvládne platit nájem sama.“
„Víš co? Zítra ráno jí zavoláme a pozveme ji sem, ano? Domluvíme se s ní, jak to dál bude. Teď bychom měli jít spát. Stačí, že jsi ponocoval včera.“ Bill přikývl. Oba chlapci se zvedli od stolu.
Tom Billa uložil ve svém pokoji a sám se vrátil na pohovku do obýváku. Nechtěl nic pokazit, a pokud se Bill bál, že nedokážou být bratři, musel mu dokázat, že to nějak zvládnou. A bratři spolu v jedné posteli přece nespí… Uvelebil se na nepohodlném gauči a oddal se spánku, který mu Bella odcizila.
*
Ráno Toma vzbudila neuvěřitelná křeč v noze. Píchalo ho v kříži a krkem nemohl skoro pohnout. Každý pohyb byl nesmírně bolestivý. Přesto se však přinutil alespoň sednout si. Zahákl do sebe ruce a protáhl se. V zádech mu několikrát za sebou zakřupalo. Masíroval si levé stehno, které si přeležel natolik, že mu v něm mravenčilo. Když veškeré následky nocování na gauči jakžtakž odezněly, pokusil se vstát. Nesmírně ho zajímalo, jestli už je Bella pryč, nebo si ten odchod nakonec rozmyslela. Doufal, že už odešla.
Vyšel z obýváku a prvně kontroloval kuchyň. Většinou, když o víkendech vstával, Bella už stála v kuchyni a připravovala míchaná vajíčka. Žena v domácnosti byla rozhodně úžasná, ale Tom se o sebe radši postará sám, než aby dál trpěl její nesmyslnou žárlivost. Výjimečně kuchyň zela prázdnotou. Nutilo ho to k úsměvu. Byl to takový nezvyk… Vyšel schody do patra. Dveře do Bellina pokoje byly otevřené. Tom se strachem nakoukl dovnitř a… Nikde nic. Dveře od skříní byly taky otevřené a skříně naprosto prázdné. Bella skutečně odešla a nenechala za sebou žádnou památku. Tom měl sto chutí slavit.
Zaujaly ho dveře k němu do ložnice, které taky někdo otevřel. Byl Bill snad už vzhůru? Tom se k nim připlížil a nakoukl dovnitř. Bill seděl na kraji postele a díval se ven prosklenou stěnou. Když Tom vstoupil do pokoje, ani si ho nevšiml, dokud si však nepřisedl vedle něj.
„Už jsem chtěl jít dolů, abychom zavolali Jessice,“ vymlouval se okamžitě Bill. Myslel si, že mu Tom přišel vyhubovat. Tom ale pouze zakroutil hlavou a usmál se.
„To může počkat. Pokud tu chceš být sám, nechám tě,“ usmál se Tom.
„Zůstaň,“ odpověděl Bill, když se Tom začala zvedat, aby ho opět nechal samotného s výhledem na město a vlastními myšlenkami. „Jen jsem myslel, že jsi slyšel, jak jsem šel na záchod, a teď se zlobíš, že jsem nepřišel. Poslední dobou mě všechno děsí. Jsem paranoidní,“ dodal ještě Bill.
Tom si sedl zpátky vedle něj a vzal do dlaní jeho ruku. Působila oproti jeho velkým dlaním tak drobounce, jako sám její majitel oproti zbytku světa. „Nejsi paranoidní. Po tom, co se ti stalo, nelze očekávat, že bys z toho vyvázl psychicky naprosto v pořádku. Jen doufám, že tohle období bude trvat co nejkratší dobu. Už ses trápil až moc,“ řekl Tom a propletl si s ním prsty. Bill sledoval jejich spojené ruce a s každou vteřinou se úsměv v jeho tváři rozšiřoval. Věděl, že v Tomovi může hledat oporu, kdykoliv mu bude nejhůř. On by nikdy nedopustil, aby se jeho bratrovi něco stalo. Bill stisknul jeho ruku.
„Tak co? Odhodlaný sníst něco z mého kulinářského umění a zavolat Jessice?“ zeptal se Tom. Bill vypadal o hodně líp, než když sem Tom přišel. Chtěl toho využít. Bill se usmál a přikývl. Žaludek mu souhlasně zakručel, což oba akorát rozesmálo. Když spolu scházeli do kuchyně, kde spolu následně připravili snídani, ani jeden si neuvědomil, že v domě chybí ženská ruka a že Billův strach pomalu mizí do ztracena.
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Krásné, tak snad už bude všechno v pořádku! 🙂
Už aby bylo všechno v pořádku! Moc krásnej díl
To se mi vyloženě LÍBÍ :DDD :)))))
[1]: Děkuji, snad ano 😀
[2]: Děkuji =)
[3]: To jsem ráda =) 😀
Je fajn že chtěj pomoct Jessice.