autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Proč to děláš?“ zeptá se mě Brian s pozvednutým obočím.
„Já nic nedělám,“ řeknu už výrazněji.
„Ne? Tak proč jsi nepřišel, jak jsme byli domluvení?“ založí si ruce na hrudi. Protože jsem chtěl být s Billem, ty idiote! Už je to dva dny a pořád ho to nepustilo.
„Byl jsem s Molly, už jsem ti to řekl,“ odseknu.
„Nelži mi už, kurva! Ben mi řekl, že jsi odjel s nějakým klukem! A já vím, že to byl Trümper!“ zvýší na mě hlas. …to se mi snad zdá!
„Co prosím? Ben?! A nebylo mu asi trochu divný, proč se ho ptáš? Chceš mi jako říct, že si teď můj kámoš myslí, že mam něco s profesorem?!“ okřiknu ho vytočeně.
„Nemáš snad?“ ušklíbne se arogantně.
„Už ne,“ zavrčím. „Nazdar.“ Seberu si mikinu i bundu a jdu rychle pryč.
„Co je na něm lepšího, hm?! Šuká tě tvrdě?!“ zakřičí.
„To víš, že jo. Celou dobu ti šukáme za zády. A šuká mě tak, jak tys nikdy nedokázal,“ vyštěknu na něj sarkasticky a prásknu za sebou dveřmi.
Idiot jeden! Tohle už přehnal! Už mu to nebudu tolerovat. Nechci dál snášet jeho žárlivost. Možná jsem s Billem šel na rande a také jsem si to vyčítal, ale teď už nemusím. Končím s Brianem. Mám ho plné zuby.
Po cestě za Billem jsem se už uklidnil. Měl jsem jasno. Už jsem si dál nemusel vyčítat, že se za Brianovými zády stýkám i s Billem, i když prakticky nic neprobíhalo.
Bylo těžké si mezi nimi vybrat. Briana znám takovou dobu a Billa vlastně skoro vůbec, i když mám někdy pocit, že ho naopak znám až příliš dobře. Před dveřmi kanceláře jsem si ještě promnul krk, a poté jsem po zaklepání vstoupil. Za stolem seděla Deborah s pohledem zabořeným do notebooku.
„Zdravím,“ pousměju se a zavřu za sebou.
„Ahoj,“ pohlédne na mě s úsměvem. „Dala jsem na tvoji radu a piju jenom čistou vodu. Už mám půl kila dole.“
„Wow, to jsem rád,“ zasměju se. „Nemyslím si, že musíš hubnout, ale jsem za tebe rád. Má tam Bill někoho?“
„Ne, ne, je tam sám. Něco navrhuje,“ zavrtí hlavou a bez dalších slov vytočí na telefonu jeho kancelář.
„Nahlas mě, prosím tě, jako zákazníka,“ požádám ji ještě. Sice se podiví, ale nakonec přikývne na souhlas. Řeknu mu, aby zrušil Brianovu zakázku. Nebudu u něj bydlet, takže počítám s tím, že Brian stejně brzy zavolá nebo to přijde zrušit.
„Co takhle za mnou přijít, hm?“ ozve se Billovo ušklíbnutí z telefonu.
„Vždyť víš, jak mě bolí nohy,“ protočí Deb oči. „Máš tu ná…“ Povytáhnu obočí. „…zákazníka.“ No proto…
„Vždyť už nikdo přijít neměl,“ opáčí jí.
„Nečekaná schůzka,“ ušklíbne se na mě pobaveně. Jen se usměju.
„Dobře, ať jde dál,“ broukne Bill do telefonu a pak to položí.
„Díky,“ usměju se na Deb a dojdu ke dveřím. Pro jistotu ještě zaklepu.
„Vstupte,“ zaslechnu ho. Tak tedy vezmu za kliku a vejdu. Tiše za sebou zavřu dveře a otočím se čelem k němu. Nevím, jak se chovat. Jestli se šklebit, nebo usmívat, nebo se tvářit smutně a zmateně. Sám nevím, co se uvnitř mě děje. Asi mi nedochází, že jsem se rozešel s Brianem. Cítím se volný a odreagovaný. Spíš mi to vůbec nevadí… Výraz v Billově obličeji se okamžitě změní, o dost zjihne a zněžní.
„Ahoj,“ pousměje se trošku. Ten jeho úsměv, ten pohled…
„Ahoj,“ usměju se. Nelituju toho, že jsem Briana nechal zrovna kvůli němu. Lituji pouze toho, pokud jsem mu ublížil.
„Posaď se,“ ukáže na křeslo naproti jeho pracovnímu stolu. „Jsem rád, že tě vidím.“
„Taky tě rád vidím,“ brouknu s úsměvem na oplátku. Rozepnu si bundu a odnesu si ji pověsit na věšák. Nechci ji tu válet někde po zemi nebo po křeslech. Odloží rozdělanou práci, několik papírů i tužek stranou a přisune se blíž ke stolu.
„Co tě sem přivádí?“
„Kromě toho, že jdu zrušit Brianovu objednávku… Hmm…“ zamyslím se schválně, až se usměju, „myslím, že to budeš ty.“
Sklopí trošku oči a skousne si spodní ret, jak to často dělá. „Děkuju,“ usměje se na mě pak. „Ehm, zrušit objednávku?“
„Nebo zakázku, nebo jak tomu říkáte,“ uchechtnu se. Vyhrnu si mikinu a přetáhnu si ji přes hlavu. Má tu docela vedro.
„Ne, v pořádku, rozumím ti. Udělal jsem něco špatně?“
„No… Nevím, jestli je to tvoje nebo moje vina. Je to nejspíš vina obou. Ale začalo to asi tím, že jsi mě pozval do cukrárny,“ přiznám. Podrbu se na břiše, upravím si triko a odložím si mikinu na křeslo.
Úplně ztichne a zůstane na mě koukat s pootevřenými rty. „Proto to ruší? Že jsem tě někam pozval?“
„Ne tak docela,“ zavrtím hlavou a zadívám se na šuplíky za ním. Docela by mě zajímalo, co v těch svých šuplíčkách má. Dojdu k zásuvce. „Můžu se mrknout?“ zaculím se.
„No… jo,“ poodjede s křeslem kousek dál, abych se tam dostal. Se zakroucením hlavy se pousměje a jen na mě pobaveně kouká. Vysunu jeden šuplík, ve kterém jsou složky s písmeny.
„Takovýhle šikovný šuplíčky taky jednou budu mít,“ podívám se na něj se smíchem.
„Jo, jsou fajn, když si je správně vedeš, tak se v nich i vyznáš,“ zasměje se a pozoruje mě. „Nechceš pomoct?“ dojede trošku ke mně. Hah, si asi myslí, že se nevyznám v šuplíku.
„Jsi pořádný. Vsadím se, že nemáš bordel ani doma,“ povím mu svůj názor. „Já to snad zvládnu, díky,“ šeptnu s úsměvem a vrátím se pohledem do obsahu přihrádky. Projedu pohledem písmena, až se dostanu k písmenu W. Trochu je povytáhnu a projíždím v nich prstem tak dlouho, dokud nenarazím na jméno Werner.
„No, to já posoudit nemůžu, ale je pravda, že pořádek mám rád,“ přizná s úsměvem a opře se loktem o opěradlo svého koženého křesla, podepře si tak hlavu. „Hledáš ‚W‘?“ zeptá se.
Hmm… Bill je chytrý.
„Ne-e. Už ho mám,“ usměju se. Vytáhnu celou Brianovu složku a šuplík zasunu. „Byla by sranda dělat ti sekretářku. Docela mi to jde,“ zkonstatuji se smíchem.
„Proč ne,“ zasměje se. „Asi dám Deborah výpověď.“ Je sladký, že by mě vyměnil i za Deborah, kterou má podle mě rád, za cenu toho, aby mě měl na očích.
„Mmm, za chvíli bych ti lezl na nervy. Navíc nestuduju psychologii proto, abych dělal tobě sekretářku,“ šťouchnu mu pobaveně stehnem do křesla, že kus poodjede. Položím složku na stůl, a poté se o něj opřu zadkem, abych na Billa dobře viděl.
„Mám nápad,“ chytne se stolu, aby neodjel rovnou na druhou stranu místnosti. Skoro se dosápe až ke mně. „Budeš mi dělat psychologa, hm?“ zaculí se.
„Potřebuješ ho snad?“ zasměju se.
„Samozřejmě, mám deprese,“ povzdechne. „Deborah do mě hučí, že bych měl taky držet dietu,“ zasměje se. Pak ale nahlas oddechne nosem a nahne se trošku ke mně. „Co se stalo, Tome?“
„Mmm… nic zvláštního,“ pokrčím rameny. „Ale nech si Brianovu složku venku. Podle mě brzy zavolá nebo přijde, aby to zrušil.“
„Nechci, abys kvůli mně měl problémy,“ dívá se na mě tak vážně. Je hodný, že si dělá starosti. Není zlý, opravdu není. Je hodný. Je lepší, než Brian.
„Nebudu žádné mít. Už mu to může být jedno,“ uchechtnu se a sednu si na ten jeho pěkný stůl. „Nezdržuju tě od něčeho nebo tak? Já bych vážně nerad nějak…“
„Pššt,“ šeptne a přisune se trošku blíž ke mně. „Nezdržuješ mě vůbec, můžeš přijít kdykoli,“ kouká na mě. „Moc dobře tomu nerozumím, ale tohle…“ začne opět gestikulovat, „…není moje věc a já do toho strkat nos nebudu, ani na to nemám právo. Jen by mě mrzelo, kdybych ti něco zavařil, to vážně nechci.“
„Zavařil jsem si to sám, už když jsem si kreslil tvoje jméno do sešitu. Ale máš pravdu, nejvíc se to asi zavařilo, když jsme spolu šli do cukrárny a viděli nás moji spolužáci,“ uznám. Nakloním hlavu ke straně, opřu se za sebou rukama a nohu si položím na jeho křeslo. Zajímalo by mě, jestli by se nechal políbit, kdybych se k tomu odvážil. Ale i tak… Máme domluvu, že já ho líbat nebudu. Políbí mě on? Sjede si mě pohledem, ale nakonec zakotví opět v mých očích.
„To je mi líto,“ povzdechne.
„Udělal mi scénu. Ptal se, co je na tobě lepšího, jestli mě šukáš tvrdě,“ zakroutím hlavou. Pokaždé, když na to pomyslím, mám chuť se tam vrátit a vytřít mu s držkou podlahu.
„Prosím?“ v jeho hlase je znát naštvání. „To snad ne…“
„Byl jsem tak naštvaný, že jsem mu řekl, že mu celou dobu šukáme za zády a že mě šukáš tak, jak on nikdy nedokázal,“ brouknu a provinile sklopím pohled. Trochu mě hryže svědomí vůči Brianovi, ale hlavně kvůli Billovi, že jsem tak hnusně lhal. Zvláštní… Dřív by mě žralo, že jsem lhal Brianovi.
„Tome,“ vydechne jenom udiveně, „to jsem nechtěl. Co mám dělat? Já nechci, aby tohle kvůli mně skončilo. Vždyť je to tvůj přítel.“
Jak může být pořád tak ušlechtilý? Byl bych radši, kdyby se radoval, ale očividně jsem jenom přespříliš naivní.
„Mmm, tím se netrap,“ pousměju se na něj. „Mě mrzí, že jsi přišel o zakázku. Jenomže bys o ni přišel tak jako tak. I kdybych mu neřekl tohle, že jsem šukal zrovna s tebou, zrušil by to. Nemá důvod předělávat ložnici kvůli mně, když tam já nebudu.“ Vyhledám si jeho čokolády, abych zachytil každou emoci, která se v něm objeví při těchto slovech.
Bude alespoň trochu šťastný? Nebo si opravdu jenom bude vyčítat, že jsme se rozešli kvůli němu? Chci, aby dal aspoň trochu najevo svoji radost. Díky tomu bych poznal, zda o mně má i ten nejmenší zájem.„Sakra, je mi úplně ukradená celá zakázka,“ stoupne si a kouká na mě. „Jde mi o to, co se stalo. Mrzí mě, co se mezi vámi stalo. Ještě ke všemu, když jsem tomu na vině.“ Upnu pohled k jeho hlubokým očím a trochu nervózně vydechnu. Jeho blízkost ve mně pokaždé vyvolává tak smíšené pocity.
„Nejspíš bych teď měl brečet a trápit se tím, že jsem se rozešel s přítelem, ale pravda je taková, že mi to vůbec nevadí. Buď se ze mě stala bezcitná svině, nebo je mi Brian opravdu už dočista ukradený,“ hlesnu. Nadechne se, jako by mi chtěl něco říct, ale nakonec se jeho nádech vytratí a on jen naprázdno vydechne. Zakroutí trošku hlavou a dívá se kamsi do prázdna. Chvíli ho tiše sleduji, až skloním hlavu.
Možná bude lepší, když odtud vypadnu. Bill o mě nestojí.
„Měl bych jít,“ šeptnu a pošoupnu se po stolu, abych z něj mohl jenom sklouznout a postavit se.
„Ne, počkej,“ vydechne a stoupne si přímo přede mě. „Nejsi žádná bezcitná svině. Asi se jen něco uvnitř tebe změnilo.“ Je tak blízko, že na pokožce cítím teplo, které vyzařuje z jeho těla.
„Spíš se objevil někdo, kdo to změnil,“ brouknu a lehce si olíznu spodní ret.
Sklopí trošku oči a pousměje se. „Přeju ti to. Kéž by to pro tebe byl ten pravý. Já… vážně bych ti to upřímně přál.“ Oh… On opravdu netuší, že mluvím o něm?
„Můžeš na tom zapracovat,“ zašeptám a snažím si vyhledat jeho pohled.
„Já můžu zapracovat?“ koukne se na mě. Jakmile se naše pohledy střetnou, jako by pochopil.
„Myslíš si, že je tu ještě někdo další…?“ Vážně si o mně myslí, že jsem taková děvka, že to táhnu se třemi chlapy najednou? Vlastně bych se mu nedivil. Stýkal jsem se s ním za Brianovými zády. To o mně nejspíš leccos vypovídá.
„Ne,“ udělá ještě krok ke mně. „Já bych na tom zapracoval rád,“ zapře se rukou o hranu stolu vedle mé. Jakmile se kolem mne ovine jeho osobitá vůně, projede mi celým tělem jemný záchvěv. Trhaně vydechnu. Sjedu mu pohledem na rty a trochu se instinktivně zakloním.
„Tak-tak… zapracuj,“ hlesnu sotva slyšitelně a polknu.
„Dobře,“ řekne skoro neslyšně.
Přiblíží se ke mně ještě o trošku víc a vezme si mou tvář do dlaně. Jemně mi sjede po lícní kosti palcem. Pořád se mi tak věrně a oddaně dívá do očí. Cítím, jak se jeho ruka trošku chvěje. Alespoň nejsem sám. Snaží se ji napnout, aby se nechvěla, ale nedaří se mu to. Tiše oddechne a přiblíží se k mým rtům. Srdce mi začne bít mnohem rychleji. Pořád se mi ještě dívá do očí, tak hluboko, jako by se v nich chtěl utopit. Nahne hlavu ke straně, ale ne příliš. Přivře trošku oční víčka a svými rty přejede po těch mých. Jen tak zlehka a něžně. Skoro to až šimrá, jako by mi na ně dosedl droboučký motýlek. Po zádech mi přejede mráz. Stiskne pak rty k sobě a vydechne tlumeně nosem. Až po pár sekundách mě opravdu políbí. Semkne lehce mé rty mezi svými a bříšky prstů mi sjede z tváře na krk. V tu chvíli mi v břiše vybuchne ohňostroj rozkoše. Celým tělem mi projede vlna horka.
Ačkoli už jsem ho políbil, tohle je naprosto jiné. Tohle je náš první opravdový polibek. Nikdy jsem nezažil nic tak dokonalého a intenzivního.
Bezmocně přivřu oči a polibek mu opětuji. Nejsem schopný ničeho jiného. Mám obavy, že pokud mě políbí znovu, rozteču se mu po stole. Unikne ze mě tichounký vzdech. Má tak dokonalé rty, jako nikdo jiný. Měkké, jemné, sametové a hlavně perfektně pasující k mým. Dostal jsem svůj první opravdový polibek v životě. Tenhle pocit a vzpomínku už mi nikdy nikdo nevezme. Kam se hrabe Bill ze snu, natož nějaký Brian. Kdo to vůbec je? Jako by snad čekal na moji reakci. Vyjede mi hned dlaní zpět na tvář a chytne mě o trošku víc. Políbí mě znovu, jen trošku vlhce, díky čemuž je to procítěnější. Zašimrá mě v podbřišku. Zavřu oči už úplně a polibek mu co nejopatrněji oplatím. Mám strach, že se náhle rozplyne a já zjistím, že to byl další sen.
„Mmh,“ vydechne blaženě a políbí mě ještě jednou, tentokrát mi jazykem přejede po spodním rtu a lehce jej tak navlhčí. Bože můj, tohle mi nemůže dělat. Začnou se mi chvět prsty i ruce, o které jsem opřený. Kdyby mě někdo postavil, zhroutím se jako rozbitá loutka. Všechny svaly mě přestávají poslouchat. Něžně nasaji jeho ret, až to tiše mlaskne. Opře se mi o nohy a tenhle lechtivý polibek mi oplatí. Zamotá se mi hlava z nedostatku kyslíku. Úplně jsem zapomněl dýchat. V tu chvíli mě přestanou poslouchat ruce a podlomí se mi. Jako by to Bill vycítil, chytne mě opatrně v místě žeber a přidrží si mě. Věnuje mi další polibek, ale pak se maličko poodtáhne. Čelo si opře o to mé, rty víc pootevře a otře se jimi o moje. Roztřeseně mu vydechnu do úst, a když jsem si jistý, že mě opravdu drží a nehrozí, že upadnu, přesunu ruku na jeho rameno. Dlaní mu sjedu na krk a poté ji přesunu na týl. Mám pocit, jako by mi srdce mělo vyskočit každou chvíli z těla. Bolí mě hrudník. Jeho rty se trošku natáhnou v lehkém úsměvu. Drží mě tak opatrně, ale přitom ochranitelsky, abych nespadl. Jen dlaněmi občas přejede, aby mě tak pohladil. Znovu se mi otře o rty, jako by čekal na mou reakci. To mi dělá schválně! Srdce se mi jako na povel rozbuší ještě jednou tak rychle, až se trochu zamračím. Určitě to musí slyšet. Ví, že to vůči mně není fér. Polknu, abych neměl sucho v krku, a trhaně se nadechnu, aby se mi tolik nemotala hlava. Sklopí trošku hlavu a sjede mi tak rty po bradě. Vydechne mi rozněžněle na krk a přivine si mě k sobě o trošku víc. Dám mu drobný polibek nad rty, přímo pod nos.
„Mmhmmh,“ skoro až zavzlyká a zvedne hlavu. Neváhá ani okamžik a hned mě políbí. Tenhle polibek byl vyzývavý a dráždivý, téměř toužebný. Otře se mi o nos tím svým a sjede mi rukama na bedra. Tohle mu musí někdo zakázat. Nemůže mi to dělat, nebo mu tu na stole vážně umřu. Asi bych ho o tom měl informovat. Jenže by se mi stejně hlas zlomil… Vydechnu a nadechnu se, čímž poberu aspoň trochu vzduchu. Polibek se mu pokusím se stejnou vášní vrátit. Určitě mu musím připadat naprosto neschopný, ale já nemůžu za to, co se mnou dělají jeho polibky, jak mě drží a dotýká se mě. Jsem z něj totálně v prdeli. Ale fakticky totálně.
„Hmm,“ usměje se maličko a líbne mě znovu tak lehce jako na začátku. Poodtáhne se, ale stále si mě drží. „Bože,“ pošeptá tiše. Polknu sucho v krku a odvážím se promluvit.
„Tohle… mě asi zabije. Nesmíš mi to dělat,“ dostanu ze sebe chraplavě mezi splašenými výdechy. Bože, kvičím skoro jak prase.
„Bylo to tak špatné?“ koukne se mi do očí a snaží se z nich něco vyčíst.
„Kdybys mě nedržel, nejspíš bych spadl mezi tvoje věci a všechno ti tu rozházel a rozbil,“ sklopím pohled. Je mi z toho trapně. Nechápu, proč jsem najednou tak neschopný. Už jsem se líbal tolikrát.
„Ale já tě držel,“ vydechne opatrně. „A to je hlavní, hmm,“ dodá a sjede pohledem na moje rty. Kousnu se do spodního rtu a nesměle se k němu trochu přivinu. Sleduji jeho jemný krk. Asi bych se mu nedokázal podívat do očí. Konejšivě mě pohladí po zádech a nadechne se. Skloní ke mně hlavu a vyzve mě k dalšímu polibku.
„Pokud se ti to alespoň maličko líbilo… opětuj mi to, prosím,“ vyřkne svou prosbu.
„Zahráváš si s mým zdravím, Bille,“ šeptnu. I přesto se mu zadívám na rty, a poté mezi ně odvážně vtěsnám své. Přidrží si mě pouze pravou rukou a levou mi sjede od klíční kosti až po bříško. Začne pohybovat rty proti mým a jazykem mě vyzývá k tomu, abych mu to oplatil.
On mě asi opravdu chce zabít. Má strach, že už se mě teď nezbaví, tak mě rovnou chladnokrevně zavraždí. Přivřu oči, nakloním hlavu trochu ke straně a pomalu mu zapluji jazykem do pusy, kde se hned střetnu s jeho jazykem. Postaví se mi chloupky na rukách. Jen špičkou přes něj nejistě přejedu, a poté ho jemně a pomalu objedu dokolečka. Zafuním trochu nosem a líně pohnu rty proti němu. Prsty vjedu do jeho vlasů a s citem je stisknu. Zachvěl se. Cítil jsem to, jak byl natěsnaný u mě. Nechával se, abych si s jeho jazykem pohrával, ale po chvilce se zapojil také. Ladně objel dokolečka špičkou jazyka můj a jemně mi na špičce zakmital svým. Srdce mi bušilo stále stejně splašeně, ale díky tomu, že už jsem nezapomínal dýchat, mi šlo vše líp. Najednou mi to nestačilo. Chtěl jsem ho cítit víc.
I když jsem si tím nebyl chvíli jistý, nakonec jsem od sebe roztáhl nohy a vtěsnal ho mezi ně, jakmile jsem přitiskl nohu k jeho stehnu. Bylo to pro mě strašně intimní gesto. Bojím se, že teď budu vypadat jako nějaká lehká děvka. Jen tak někoho bych tam ale nepustil. Ještě jednou jsem obkroužil svým jazykem jeho, až jsem se trochu stáhl. Místo toho jsem dychtivě zaútočil na jeho měkké rty svými. Objal mě kolem pasu a přivinul se ke mně, jako by mě potřeboval co nejvíce cítit u sebe. Jako by přímo vyhledával mou přítomnost. Oddaně mi polibky oplácel. Jazykem mě spíš hladil a rty toužebně otíral o ty mé. I když jeho polibky byly plné vášně, byl stále něžný. Vyjel jsem mu rukou po bříšku a hrudi až ke krku, kde jsem ji spojil s tou druhou. Přisunul jsem se k němu tak blízko, jak to jenom šlo, a důvěrně ho přijal do svého klína tím, že jsem k jeho stehnu přitiskl už i druhou nohu. Tiše mu vzdychnu do úst a se srdcem v krku ho co nejněžněji políbím. Jakmile ucítil moje stehno na svém, slastně oddechnul a polibek mi oplatil. Stiskl mi jemně ruku a propletl si se mnou prsty. Spustil jsem naše ruce podél těla a i s jeho rukou zapletenou ve své jsem mu nesměle sáhl na zadeček a trošku si ho k sobě ještě přitiskl. Špičkou jazyka ho pohladím po spodním rtu, a poté ho nasaji. Využije toho a jazykem mi pro změnu přejede po horním rtu. Jsme sehraní, naprosto. Vzájemně se doplňujeme. Volnou rukou mi sjede po stehně. Musím se nad tím usmát.
„Ale tam nemůžete!“ ozve se najednou Deborah odvedle hlasitěji, než je v našem dokonalém okamžiku potřeba. Hned na to se rozrazí dveře. Ne, ne, ne. Ať to není ten, kdo si myslím. Prosím! Bill se odtáhne a olízne si ihned rty. Zůstane se skoro až vyděšeně dívat směrem ke dveřím. Kurva! Otočím se s obavami ke dveřím, kde stojí Brian a za ním bezmocně postává Deborah, kousající si ret.
„Víš co, Tome? Seš hnusná děvka!“ vyjede na mě, až se otřesu leknutím. Začnu v dlani tisknout Billovu ruku. Nejhorší na tom je, že má pravdu. Instinktivně mi ji stiskne také. Jen se ode mě trošku oddálí. Vrhne po něm dost zlý pohled, jako by si mě jím snažil ubránit.
„Dost,“ vydechne dost klidným hlasem.
„Ty teď mlč a radši vytáhni smlouvu, kterou jsem s tebou podepsal, protože ta už neplatí,“ sykne na něj Brian hnusně a změří si ho pohledem. Pomalu se Billa pustím a slezu ze stolu, abych tam neseděl jako nějaká coura.
„A ty,“ ukáže na mě prstem, „jenom, co se rozejdeme, hned letíš za nim, abys ho tu mohl olizovat, hm? Kolikrát jste si to tu už rozdali?“ křikne na mě.
„Ani… ani jednou,“ vykoktám ze sebe a postavím se před Billa. Nikdy jsem Briana v takovém stavu neviděl a nejsem si jistý, čeho všeho je a není schopný. Ani v nejhorší noční můře by mě nenapadlo, že by Brian mohl udělat takovouhle scénu.
„Deborah, odejdi, prosím,“ vydechne Bill okamžitě a stoupne si vedle mě. „A vy tady přestaňte křičet a chovat se jako hulvát, nebo okamžitě zavolám ochranku. Zaprvé, nemáte právo sem takhle vletět a zadruhé, my dva si vážně netykáme,“ sykne po něm. Smlouvu posune po stole směrem k němu a založí si ruce na hrudi. Brian dojde až ke stolu, popadne ten papír a roztrhne ho napůl. Bože, mě tak strašně hlodá svědomí…
„Briane, já… Omlouvám se. Nechtěl jsem, aby to skončilo zrovna takhle, ale já Billa…“ Najednou mi přiletí pořádná facka. Zaraženě vydechnu a několikrát zamrkám, abych vyhnal slzy z očí. Nevím, jestli se mi chce brečet z té bolesti, nebo z té potupy. Dostal jsem facku jako malá kurva.
„Ty už na mě vůbec nemluv, ty malej zkurvysyne,“ zavrčí na mě. Otočí se na patě a vyletí tak rychle, jako přišel. Polknu knedlík v krku, položím si ruku na tvář a zavřu oči ve snaze udržet slzy uvnitř sebe.
„Tomi,“ upře ke mně oči Bill. Dotkne se mého ramene, aby mě k sobě otočil, ale pak náhle vyletí z kanceláře jako blesk. Bez jediného slova se zhroutím do jeho křesla a zhluboka dýchám, abych nezačal brečet.
„Přinesu ti led,“ odběhne hned Deborah. Vůbec si jí nevšímám. Možná má pravdu. Jsem děvka. Asi ano, jsem. Vídal jsem se s Billem i přesto, že jsem s ním chodil. Ucítím na tvářích slzy. Sice mě hřeje u srdce, že se mě Bill zastal a teď za ním šel, ale je to momentálně moje nejmenší starost. Snad se mu nic nestane. Nechci, aby se kvůli mně prali, natož aby se někomu z nich něco stalo. Proč sem musel chodit… Všechno zkazil. Ale… ublížil jsem mu. Kdyby ne, neudělal by takovou scénu. Nezachoval by se takhle jenom kvůli svému egu. Zasloužil jsem si to. Po pár minutách se Bill vrátil. Hned ke mně došel a kleknul si ke mně.
„Nebreč, prosím,“ vydechnul a pohladil mě po ruce. „Smím tě obejmout?“ zeptal se opatrně. Nic neřeknu a sklopím hlavu. Nechci, aby viděl, že brečím, a už vůbec, aby viděl moji rudou tvář.
„Prosím,“ zašeptal a tu ruku mi dal z tváře pryč. Bolestně pomlaskal a přitáhnul si mě k sobě. Narovnal se, aby mě mohl obejmout. Deborah vešla do kanceláře s ledem zabaleným v utěrce.
„Zchlaď to trochu,“ řekne mi soucitně a podá mi ho.
„Díky,“ šeptnu a vezmu si ho od ní.
„Tohle jsem vážně nechtěl,“ sklopí Bill provinile hlavu a pohladí mě po paži.
„Bille, vážně mě to moc mrzí. Najednou sem vtrhnul. Nemohla jsem ho nijak zastavit,“ povzdechne Deborah. Mlčím a jenom tupě koukám na tu utěrku s ledem.
Stále si neuvědomuji, co se tu stalo. Neuvědomuji si, že ještě musím rok chodit do Brianových hodin. Sakra. Nenechá mě projít. Udělá cokoli, abych nedokončil školu. A nejhorší je, že může.
„Jo, já vím,“ koukne se na ni. Naznačí jí, aby nás nechala o samotě. Deborah ho zjevně pochopí a hned v tichosti odejde.
„Promiň mi to,“ pošeptá a sám mi hodně zlehka přiloží utěrku s ledem na bolavou tvář. Usyknu a přivřu oči. Podívám se mu do očí.
„Není to tvoje vina. Zasloužil jsem si to,“ pošeptám. Sklouznu z křesla do jeho náruče. Hned mě jednou paží obejme.
„Ne, přehnal to a já jsem mu to jasně řekl, ale to teď neřeš, ano? Hlavně přestaň plakat,“ vlídně mě pohladí po boku. Jenom kývnu hlavou. Popotáhnu nosem, obejmu ho kolem krku a přitisknu se k němu.
U něj jsem v bezpečí. Briana už máme za sebou, takže teď už ano. Hlavně je mi u něj dobře.
autor: *Mischa* :o* & Turmawennebetaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Wow .. tohle byl opravdu sakra zajimave 😀 Rozchod a hend za Billem, sakra to se mi libilo 😀
Ten brian je opravdu kreten, jo chapu, ze mel Toma "rad" ale nemusel ho hned mlatit .. :/ keten jeden .. :/
Ale jsem rada, ze se ho Bill zastal 🙂
Pokracko 🙂
Briane… ty hovado! Já chápu, že žárlíš, ale tohle se prostě nedělá. A pokud budeš Tomovi dělat naschvály ve škole, udělam na tebe woodoo! 😛 Chudáci kluci. Jo, Bill byl sice tak nějak důvodem jejich rozchodu, ale copak Brian neviděl, že by to stejně takhle dopadlo? I kdyby to nebyl Bill, někdy by se stalo něco, kvůli čemu by ho Tom opustil. To je celkem jasný, ne? Ale tohle bylo vážně moc. No… už se vážně těším na další povídku, až se dozvím, jak to bude dál 😉
PERFEKTNÍ! 😀 Já jsem tak ráda, že se s ním rozešel! 😀 Hlavně ať toho nelituje. Je to nejlepší věc co mohl udělat.. i jeho malá sestřička z toho bude určitě nadšená.. 😀 Ale cítím ve vzduchu nějakéé komplikace.. :X
Oh God… To byl díl. Stalo se v něm tolik věcí. Konečně nastal můj vytoužený polibek a vážně stál za to. 🙂 Ale ten Brian, jak já ho nesnáším!!!! Doufám, že Toma fakt nenechá proletět. :// Toho se vážně bojím, protože tak by Tomovi zničil několik let života. :(( Ale Bill ho podrží. 🙂 A Molly měla pravdu. Bye bye goriláku, hello Bille. :))) <3 Krása… :))
Huraaaaaaaaaa…… stejne jako Molly nemám goriláka ráda….. byl moc ulízlej…. 😀 jsem ráda že šel za Billem a že to dopadlo tak jak dopadlo…. ale mlátit ho nemusel… a jestli budou naschvály tak si na něm smlsnu….. Nikdo nebude Tomimu bránit v tom aby nedodělal školu.. NIKDO!
To byl nádherný díl, hlavně ten polibek <3 je vidět, že už jsou do sebe uplně zamilovaní, no to je krásný. Jupííí 😀 a rozchod s Brianem joo 😀 Já jsem do toho jejich polibku byla tak zabraná, že mě vůbec nenapadlo, že by se tam ten Brian mohl objevit. 😀 Uplně ste mě tim překvapili 😀 A že to byla kráásná líbačka =) 😀 A chápu Briana, že je smutný nebo spíš naštvaný, kort když je tam takhle našel, ale co to jako mělo být za reakci?!! Blbéééc! 😀 Ňesnášim ho! 😀 Mě bylo Toma tááák líto 🙁 uplně se mi vhrkly slzy do očí, když mu jí vlepil a Tomík plakal 🙁 kéž by jim nedělal problémy, ale je mi jasný, že bude :'( Doufám, že Toma nevykopnou ze školy 🙁 Naopak, mohli by vyhodit Briana, když spal se studentem 😀 ale to je asi trochu naivní přání 😀 Jinak se mi moc líbí, že jste tu Billa pojali jako silnýho sebevědomýho kluka. =)Moc se těším na další díl =)
Eh.. páni.. tak tenhle díl mě dostal! Nemůžu se dočkat dalšího dílu.. :o) Klepou se mi z toho ruce, že ani nemůžu psát.. 😀 Na tenhle díl mám jen jeden komentář.. DOKONALOST.. <3
Ty bláho, tak to byl teda adrenalin. Jenom jsme kulila oči.
Brian teda stropil pořádnou scénu, abych byla upřímná, moc se mu nedivím, ale to s tou fackou už přehnal. Měl by se ovládat.
Každopádně je teď fajn, že bude Bill s Tomem. A ten polibek byl opravdu geniální, než ho zničil tajfun v podobě Briana. Je to vůl.
Díl byl ale naprosto úžasný, moc se povedl 🙂
tak to jsem nečekala.. nčekala jsem ten rozchod a taky tu scénu.. no.. jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, ale taky si myslím, že neprojde.. 😀 protože Brian, jak jsem si už všimla, je menší svině.. 😀 a hlavně mlátí lidi!!! 😀 nebo aspoň Toma.. 😀 😀 bože, no nic.. 😀
OH MŮJ BOŽE!!!! Tohle byl takový dokonalý díl!!!!! 🙂 Musím říct, že jsem si musela sebrat oči ze země…!
Musím říct, že mě úplně dostala a dožrala ta Brianova žárlivsot a vůbec se mi to z počátku nelíbilo a potom se mi to úplně zhnusilo… Neměl právo takhle zachovat..:-( A ani neměl používat takovýhle slovník, to si Tom nezasloužil…:-(
A pak to co se stalo u Billa v kanceláři??? :-O ÁÁÁÁ měla jsem z toho takové mrazení po zádech…:-) Úplně moc dokonalé to bylo..:-) nedokážu popsat, jak mi z toho srdce jenom plesalo radostí!!!! 🙂 Konečně jsem se dočkala!!!!!:-))) Moc se mi to líbilo…:-)
Ale jak jsem už říkala, opravdu se mi nelíbilo, jak se Brian choval… Jako ano byl uřivděný a měl právo být naštvaný, ale jako neměl právo se takhle zachovat…:-( nebo nadávat Tomovi a navíc ho mlátit..:-( Opravdu hodně jsem z toho překvapená a soucítím s Tomem.
Bylo krásné, jak Bill za Brianem běžel!!!! 🙂
Doufám, že to bude jen a jen lepší, ale Brian se rozhodně Tomovi pomstí na škole…:-( To bude špatné…:-( A jak se snažil neplakat…:-) Moc krásný…:-) Tom je v téhle povídce takový milý, něžný a hlavně hodně zranitelný…:-)
Miluju to!!!!!♥♥♥♥♥
Naprosto dokonalé!!!! :-))))
Miluju tuhle povídku:-) Je dokonalá!!!! Těším se na pokračování ♥ (netrpělivě odpočítávám den!!!!:-D)
to líbání…♥♥♥ 😀
ale jako briana je mi líto ale je to kretén takže.. 😀
BOŽE!!!!!!!!!♥♥♥♥♥♥♥♥♥O.o ….Naprosto dokonalý moment♥♥♥♥♥♥♥♥♥!!!!!!! Když jsem to četla,tak jsem vůbec nedýchala…bylo to tak dokonalé….Úplně z toho byla cítit ta láska..ta touha…bože♥♥♥♥♥
Jinak….ten Brian…bože…já bych mu zakroutila krkem..,ale…nedivim se mu…tohle mu prostě ublížilo..a fakt se nedivim…,ale….tak to prostě v životě chodí…Vztahy mezi lidmi začínají a končí…a různě se prolínají…Ah,ta facka….chudák Tom….jeho pocitu ze sebe samotného se nedivim…,ale….ono to tak v životě prostě je…No a jinak..jako doufám,že ho Brian nechá normálně dodělat školu!!!!!!! Jestli mu bude dělat nějaký potíže,tak se zbláznim!!!! Jinak na začátku tohohle dílu jsem úplně skákala radostí,že se s nim Tom rozešel.
A konec tohohle dílu?….nemohla jsem♥! Dokonalé!!!! Skvělí díl a těšim se moc na další.
ty hovado jedno egoistycký… a to už jsem si řikala že když je to hovado z krku tak to bude v pohodě… ale to by nebyly holky.. no úžasnej díl!! :))))
Dokonalý <3 <3 to líbání..áááá <3 ale ten Brian chudák Toma i když si to asi trochu zasloužil =oD
ne nemůžu!!…prostě nemůžu z toho polibku!!takovej tady nikdy nebyl a ani nebude!!!…tohle bylo prostě dokonalý!<3<3 nejlepší…četla jsem to na jeden nádech a musim si to prostě přečíst znova a znova!!
a ten vpád Briana?to byl teda masakr..ale Bill ví jak se o Tomiho postarat:D honem další díl<3
A sakra !!! Ted jsem našla tenhle -BOŽÍ – blog….ani jsem si nečetla předešlé díly a musím vědět jak to bude dál !!!
O______O Brian je HOVADO! Konečně se s ním Tom rozešel. Ježiš já sem uplně napnutá jak kšandy, jak to bude pokračovat dáál! 😀 A ten polibek, hmmm 😀 🙂
mmmm jak krásný!! :-))) Tento díl čtu furt do kolečka ,ačkoliv Toma je mi líto 🙁 . Takovou ránu , Jinak sem ráda že Brian je pryč 🙂 Ted jenom Bill a Tom :-))) Další dílek prosím 🙂
Tak toto bola neskutočná sila. Všetky, ešte aj tie chlpy ktoré nemám mi stáli v pozore. Prestala som dýchať až do momentu keď prišiel Brian. Je to strašne krásne písaná poviedka.