autor: Janule
„Ahoj, prcku,“ usmál se na svou malou sestřičku Bill, když strčil hlavu do dětského pokoje.
„Billy!“ vykřikla blondýnka a vyskočila mu do náruče z podlahy, na které si zrovna něco důležitě čmárala do bloku. „Budeš si se mnou hrát?“ hned se informovala, když se dostatečně nabažila líbání bratrových tváří.
„Jasně, proto jsem tady,“ přikývl Bill, ačkoliv to nebyla až tak úplně pravda. Měl tu i jiné poslání, než se jen rozloučit se svou zdejší rodinou, ale to už měl spolehlivě ukryté v kapse mikiny. Bylo mu sice líto, že je opouští, ale na druhou stranu se nemohl dočkat, až pozná vnější svět, svět za oponou, který před ním doteď skrývali, a který ho lákal už jen proto, že v něm bude žít se svým Tomem.
„Tak cos to kreslila, ukaž?“ sedl si k Jenny na podlahu, trochu jí pomohl dokreslit obrázek domečku, přesně takového, jaký viděla na obrázku v pohádkové knížce, a tak ho to chytilo, že přestal chvíli myslet na všechno včetně času.
„Už budu muset jít,“ řekl, když se podíval na nástěnné hodiny, které mezitím ubíhaly jako splašené. Políbil svou viditelně zklamanou sestřičku na čelo a zvedl se k odchodu. „Měj se tady hezky, brzy tě zase přijdu navštívit,“ lhal, v očích měl skoro slzy, když si uvědomil, že to není pravda. Už nikdy sem nepřijde, dnes je v apartmánu, ve kterém vyrostl, úplně naposledy. Jen se ještě rozloučí s Mirou, oba mladší bratři byli ve škole, a půjde.
„Ale aby ti to zase netrvalo tak dlouho,“ trochu si postěžovala Jenny, když ji líbal do vlásků. „Přijď zítra, jo?“ zajišťovala si co nejkratší termín.
„Zítra nemůžu, mám toho moc na práci, víš?“ zahučel jí do vlasů, tiskl ji k sobě, nechtělo se mu ji vůbec pouštět. Ale musel. Postavil holčičku zpátky na podlahu. „Tak pa, a buď hodná.“ Připomněl jí ještě jako vždycky.
Oddechl si, když došel do svého apartmánu, vytáhl malý zmuchlaný balíček z kapsy a s nostalgií jej rozložil na postel před sebe. Světle modrý balíček se v tu ránu změnil v jeho starý svetřík, který měl na sobě, když ho sem přivezli. Pečlivě jej uhladil, aby nevypadal zmuchlaně, přejel prsty po čtyřech vypletených písmenkách tvořících jeho jméno, a vyhrkly mu do očí slzy.
Povzdychl si. Tak moc se těšil, až potká svou maminku, až uvidí, jak to vypadá nahoře, ale současně mu bylo strašně líto, že musí opustit lidi, které má rád, jež zná odjakživa. Nejradši by s sebou vzal Jenny, Miru s miminkem a dvěma bratry, a klidně i Sakiho, svého věrného strážce, jen aby je mohl ještě někdy v životě vidět. Ale copak to šlo? Bylo mu zvláštně. Nesmí si to připouštět. Zítra v noci utečou, ať se děje cokoliv. Miluje Toma, a tady je riziko každá další minuta, kterou vedle něj stráví. Život rozhodl za něj.
~*~
„Eriko?“ oslovil Sascha svou kolegyni, když obsloužila zákazníka a nikde v dohledu se další nevyskytoval.
„Co potřebuješ?“ usmála se na něj kolegyně. Sascha se jí líbil od prvního dne, kdy nastoupil, byl svobodný, přesně v té věkové kategorii, kterou potřebovala, takže ho ochotně zaučovala a doufala, že bude její náklonnost opětovat. Snažila se celkem markantně, každý včetně jejich šéfa si toho všiml, ovšem zřejmě až na Saschu. Zatím čekala marně, ale teď svitla jistá naděje.
„Kdyby ses chtěla dostat někam, kde by všechno hlídali, nechtěli by tam nikoho pustit, aby u nich nečmuchal a neodhalil jejich tajemství, jak bys na to šla?“ Sascha na nic jiného nemyslel, a napadlo ho, že možná jiný pohled na věc by mu mohl pomoci.
„A kde by to jako mělo být?“ nechápala Erika, jak přesně to myslí. „Jaké prostředí?“
„No třeba dejme tomu nějaká továrna, kde se vyrábí zakázaná látka, o které nikdo neví, a ty by ses tam potřebovala dostat, abys získala o té výrobě důkazy.“
„No… záleželo by na tom, jaký lidi by mě tam měli pustit. Kdyby to byl mladší nebo i starší chlápek, nejspíš bych na něj použila všechny ženské zbraně a sbalila ho,“ prohlásila sebejistě, byla si vědoma toho, jak na muže působí. Včetně toho pisklavého skrčka, co jim dělá vedoucího, na jehož evidentní zájem zase nereagovala ona.
„A co kdyby na to nezabral?“
„Všichni zaberou, pokud to nejsou impotenti nebo teplouši,“ zasmála se Erika Saschově naivitě. „Ale kdyby to fakt nešlo, neznám člověka, na kterýho by nezabraly prachy.“
„Jak to myslíš?“
„Tak, jak to říkám. Korupce je všude, lidi se dají snadno koupit, záleží na tom, jak drazí jsou. Prostě bych musela nabídnout peníze. Kdybych je měla, samozřejmě.“
„A kdybys je neměla?“
„No… to bych měla asi smůlu,“ zaksichtila se pobaveně, Sascha byl někdy pěkně nechápavé trdlo. Přesto ho měla ráda.
„Hmm… tak dík,“ přikývl, a začala uvažovat, jestli nápad s ženskými zbraněmi může nějak rozvinout ve svých podmínkách, protože peníze byly zcela jistě vyloučené. Vzhledem k tomu, že Eričina ohromná prsa mu zřejmě přes noc nenarostou, nebyla mu tahle pomoc k ničemu.
„Nemáš zač,“ odpověděla kolegyně. „Nějaký problém?“ zeptala se, ráda by pomohla, ale bylo vidět, že pan budoucí novinář je už zase duchem někde jinde.
„Ale ne,“ zavrtěl hlavou Sascha. Začínal se pomalu vzdávat, ne a ne na nic přijít.
„Věnujte se laskavě zákazníkům,“ ozvalo se jim za zády nepříjemným tónem.
„Žádní tu nejsou,“ otočila se Erika překvapeně na šéfa, který se zase zjevil jako duch, nejspíš celý jejich rozhovor poslouchal zpovzdálí.
„Což je vaše chyba,“ pískl podrážděně šéf. Oba jeho zaměstnanci pokrčili bezradně rameny, na tohle už se nedalo odpovědět. Hodili na sebe jen spiklenecké pohledy za jeho zády a šli si každý po svých. Sascha věděl, že už prostě musí něco udělat, jinak se tady z toho brzy zblázní.
~*~
„To-Tome?“ zvedla překvapeně oči Clea, když se ve dveřích její místnosti objevila známá kšiltovka a za ní dredy. Větší šok poslední dobou nezažila. Tom. Panebože, její idol za ní přišel až sem, do její místnosti, to něco znamená, to určitě něco znamená. Pomalu se začala zvedat, ačkoliv jí v tom břicho, které jí lezlo tak na nervy, překáželo.
„Seď, nenamáhej se, ať si neublížíš, to břicho tě musí strašně omezovat,“ zarazil ji uprostřed pohybu Tom. „Nepotíš se moc? Já že bych ti třeba pustil klimatizaci na větší stupeň nebo tak, když už jsem tady.“ V duchu se ušklíbl, ale na Cleu se tvářil jako mílius, aby ji nenapadlo, že se o jejím podrazu na vlastního bratra dozvěděl. Jen si přišel tak trochu vyřídit účty, než se zítra v noci vypaří z téhle cvokárny.
„Jsem tak ráda, že sis na mě vzpomněl,“ rozplývala se Clea, aniž by reagovala na Tomovy lehce nelichotivé narážky na svůj stav, rozhodla se to velkoryse přehlédnout. „Nechceš něco k pití? Támhle je džus, kdybys…“ Tom ji gestem zarazil, nechtěl nic, ačkoliv to, že by ho tahle malá čarodějnice otrávila, nejspíš nehrozilo. Věděl, že ho miluje, to bylo zcela jasné z toho, jak na něj zbožně zírala, a hodlal toho právě teď využít. No… spíš to chtěl trochu zneužít. Zasloužila si to.
Kecnul si naproti ní na pohovku, hodil si nohu přes nohu, což jak tušil, Clea v tomhle stavu jen tak udělat nedokázala, a pohrával si s kšiltem, do kterého sem tam cvrnknul.
„Tak jak jsi dopadla u šéfa, povolil ti, že to nemusíš porodit?“ kývl bradou k jejímu břichu, čímž začal zdánlivě nenucenou konverzaci.
„No… nepovolil, bude to muset ven, ale další tam hned tak nebude, to se můžeš spolehnout,“ naznačila, že nebude stejná jako ostatní děvčata, aby se nechala hned po šestinedělí znovu zbouchnout.
„Jak to? Myslel jsem, že zákony jsou tady přísné?“ povytáhl v hraném údivu Tom obočí. „To přece nemůžeš,“ dodal ještě rádoby naivně. „Musíš přece rodit nové lidstvo, ne?“ podotkl přesně v duchu šéfových mší, které byl nucen denně poslouchat. Aspoň k něčemu mu to bylo. „Ale chápu to, ničí to postavu, viď? Nepřipadáš si někdy jako přefouklej basketovej míč?“ házel Clee další odměny za její udavačskou misi, užíval si jejích potlačovaných emocí, které pečlivě sledoval, pomalu se jí začínala v očích ukazovat podrážděnost až vztek.
„Těhotenství je přece poslání,“ začala svůj požehnaný stav bránit, ačkoliv ho jinak nesnášela. „Je to posvátná věc, tak proč bych si měla připadat jako nějakej balón? Georg by dal nevím co za to, kdybych se s ním…“ zarazila se, asi nebylo nejvhodnější odhalovat tady zakázané praktiky, které po ní chtěl její partner, ale Tom stejně pochopil, o čem chtěla mluvit.
„Jo, to jsem slyšel, že jsou tady chlapi tak praštěný, že chtěj spát s těhotnýma, nechápu, co na tom viděj, mně to přijde tak trochu… nechutný,“ dodal jakoby ohleduplně, ale naplno si užíval Cleiny brunátnějící tváře.
„Ale kvůli tomu tady nejsem, přišel jsem se tě na něco zeptat.“
„Tak se ptej,“ pokynula mu Clea, pomalu ji ten nabubřelý a samolibý kytarista naproti začínal svými neotesanými poznámkami štvát, ale nechtěla přímo vybuchnout, musela se krotit, pokud se jí měl podařit záměr, který s ním měla.
„Nevíš náhodou, kdy má patnáctiny Ada?“ zeptal se Tom bezelstně na něco, o čem věděl, že slečnu naproti nepotěší. Ada byla, jak mu sdělil Bill, největší Cleina rivalka v kráse a v obdivu mužů ze společenství, a její patnáctiny se kvapem blížily, tudíž i její velice očekávané zasvěcení. Devadesát procent zdejších mužů by bylo velice rádo jeho součástí, ale možnost měli jen někteří.
„Proč to potřebuješ vědět?“ zněla Clea víc než podrážděně.
„Tak víš, kdy je má? Já bych nerad přišel o zasvěcení s ní, ale netuším, jestli není starší než já, to by mi ta kočka akorát utekla,“ smlsával si na Billově sestřičce čím dál tím víc, už mu jí začínalo být skoro i líto.
„A jak víš, že ona bude chtít tebe?“ štěkla na něj Clea přes stolek, div ho nepoprskala.
„Mě chce každá, to nemám strach,“ posunul si Tom frajersky kšilt a začal se pomalu zvedat. „Takže ty nevíš, kdy má narozeniny, jo?“ zeptal se ještě jednou provokativně. Dočkal se jen odmítavého zavrtění hlavou, tak se zvedl na nohy. „No nic, tak já si to zjistím jinde, měj se,“ dal se rychle na ústup, protože měl pocit, že co nevidět vybuchne smíchy, jestli bude ještě chvíli nucen sledovat ten naštvaný a uražený ksicht před sebou. Kam se poděla její krása? Kdyby ji takhle viděli všichni ti, co se jim tak líbila… Tom by jí to přál. Za Billa a za jeho utrpení, které kvůli ní musel prožít. Usmál se, když za ním zapadly dveře její místnosti, poskočil si spokojeně a pádil zpátky za Billem. Zítra v noci se seberou a už je tady nikdo neuvidí.
~*~
Paul byl na útěk připravený. Ve své skříni s oblečením měl schovanou baterku, „vypůjčenou“ z jejich pokoje pro případy výpadků proudu, zrovna tak si opatřil silnější provázek, kdyby byl na něco potřeba, a v kuchyni ukradl jeden z nožů střední velikosti, aniž by si toho Emily, kterou přišel „jen tak“ navštívit, všimla, takže mu zbývala už jen jedna důležitá věc, na které začal právě pracovat. Dvakrát po sobě silně zakašlal.
„Copak?“ zeptal se Kat, zvedl oči od obrazovky, na které sledoval video nahrané včera v noci. Tom spal jako dřevo, tudíž to byla celkem nuda.
„Asi budu mít kašel, začíná mě trochu bolet v krku,“ odchrchlal si znovu Paul, aby demonstroval už řečené. „Jestli dostanu teplotu…“ povzdychl si rádoby zkroušeně, potřeboval, aby mu Kat jeho počínající nemoc uvěřil.
„Tak si lehneš, dostaneš prášek a vypotíš se,“ dokončil za něj větu Kat. „Hlavně mi sem nenos žádný bacily, nech si je nahoře,“ mimoděk se trochu odtáhl od Paula. Ten samozřejmě znal Katovu nechuť k bacilům a virům všeho druhu, byla to jeho malá obsese, kterou na sebe práskl jednou, když řešili něco z Katova oboru, a Paul se to rozhodl využít.
„Jasně, šéfe,“ přikývl Paul a přikryl si rukou pusu, aby mohl lehce pokašlávat a provokovat tak svého učitele. Malinko i popotáhl, aby tomu dodal na věrohodnosti.
„Můžu se na něco zeptat?“ rozhodl se ještě zkusit risknout poslední věc, která mu chyběla ke štěstí, než tady za sebou práskne dveřmi.
„Ptej se,“ dostal pokyn, Kat stále zíral na spícího Toma na monitoru, snad čekal, že začne vykřikovat ze spaní, což se ovšem už dlouho nestalo.
„Jak vymýšlíte ta hesla, kterýma dostáváte lidi z hypnózy,“ padla dlouho vymýšlená otázka. Paul řešil, jakým způsobem se na tak ošemetné téma zeptat, aby to nevypadalo podezřele. „Napadlo mě, co když je zapomenete?“ dodal rychle, aby přivedl Kata tam, kde ho chtěl mít. „Už se vám něco takového stalo?“
„Ne, zatím se mi to nestalo,“ zamyslel se Kat. „Mám na to svou techniku, tu tě někdy naučím, abys věděl, jak si zvolit správnou kombinaci,“ ujistil ho Kat. Sakra. Nezbývalo, než si zahrát na šprta.
„Jééé, šéfe, nemohl byste mě to naučit už dneska? Já o tom už dva dny přemýšlím, nemůžu to dostat z hlavy…“ div nesepnul ruce a nepadl na kolena.
„Vážně seš tak nedočkavý?“ usmál se Kat, byl potěšený žákovým zájmem, byl to pro něj důkaz, že ho učí dobře. Kdyby ho látka nebavila, nejspíš by neprojevoval zájem vůbec o nic. Paul byl šikovný, tak proč by ho nenaučil něco o trochu dřív, než původně plánoval.
~*~
„Pane Wernicke, na slovíčko, prosím,“ ozvalo se přes prodejnu, do zavíračky zbývalo už jen čtvrt hodiny.
„Prosím, šéfe,“ naklusal poslušně mladý prodavač do kanceláře, zavřel za sebou dveře.
„Zítra už nechoďte, pane Wernicke,“ stručně pronesl šéf, aniž by zvedl ke svému zaměstnanci pohled.
„Cože?“ vypadlo z překvapeného Saschi. „To jako že mám výpověď?“ otevřel nevěřícně pusu. No to snad ne? Vždyť nic neprovedl. „A důvod?“
„Nepotřebuji žádný důvod, pane Wernicke, jste ve zkušební době. Prostě mi jako zaměstnanec nevyhovujete a tečka. Výplata vám přijde na účet, o to se bát nemusíte,“ dodal šéf a zvedl se od stolu. „Občas se stává, že si lidé nesednou, že?“ zašklebil se, vzal za kliku a ztuhlého, opět nezaměstnaného novináře vyšoupl elegantně na chodbu. Bude si muset asi sehnat buď nějakého starého dědka, který mu nebude lézt do zelí, nebo ženskou. Ta snad po Erice nevyjede. Neměl to, chudák, jednoduché.
„Co se stalo?“ zeptala se Erika, když k ní zkoprnělý Sascha došel.
„Mám padáka,“ vydechl, „to je pěkně v hajzlu,“ dodal ještě, ačkoliv si nebyl tak úplně jistý, jestli je to spíš pohroma nebo úleva. Zbaví se toho nepříjemného skrčka, ale co bude dělat? Jestli nebude mít co nejrychleji svůj článek, nemá šanci přežít. Další ponižující misi u svých rodičů nebo u Julie, aby je žádal o půjčku, už se mu absolvovat nechtělo. Sakra… tohle byla čára přes rozpočet. Ani si nevšiml, jak Erika zaraženě zírá, jako by dostala výpověď ona. Další ženich v háji, konstatovala zklamaně.
„Tak se tady měj pěkně, někdy zajdu,“ rozloučil se Sascha s Erikou, když se rozcházeli před východem pro zaměstnance.
„Je to škoda,“ zakňučela Erika. „Určitě přijď brzy,“ dodala, očekávala, že by mohla třeba na rozloučenou dostat polibek, ale toho se nedočkala. Sascha ji jen poplácal po rameni a zmizel ve tmě.
„Juli,“ zaslechla ještě ve tmě hlas svého teď už bývalého kolegy, jak mluví do telefonu. „Mohl bych se stavit?“ Další slova zanikla v dálce, jak se postava mladého prodavače vzdalovala.
„Ach jo,“ povzdechla si Erika a vydala se na opačnou stranu směrem k domovu. Málem ji trefil šlak, když se před ní náhle rozsvítila světla nového Mercedesu a z okýnka jí pokynula ruka, aby se šla posadit na sedadlo vedle řidiče. Skrček. Už zase. Kolikrát mu ještě bude muset říct, že staré páprdy nesnáší? Jenže začínalo malinko sněžit, tak se rozhodla, že se pro jednou nechá odvézt. Však on si dědek stejně nemůže dělat žádné nároky, uvažovala, když za sebou zabouchla dveře luxusního auta.
autor: Janule
betaread: Áďa
hahaXD pěkně si jí to Tome nandal:D chudinka:D honem další díl..jsem z toho útěku děsně nervózní..určitě se něco stane já to cejtim:/
Áno, áno ano Cleo si to zaslúžila. Dúfam, že im ten útek vyjde, aj keď tiež sa bojím, že sa dačo pokazí.
V tom Mercedese je určite skrček 😀 ? Asi to premýšlanie preháňam, ale aj David mal Mercedes. Chudák Saša 😀 On je taký smoliar, že to ani možné nie je. Hádam na niečo už konečne príde a bude užitočný.
Tom je Pán s veľkým P. Dobre to Cley nandal božee :-*.
Janule, nenaťahuj to, ja som si okúsala už všetky nechty v tomto diely, myslela som, že už bude nejaké dlabanie vidličkami do steny alebo čo a ono nič :/ tak hádam už konečne nabudúce 😉
teddaaaa. po měsící bez netu sem zhltla všechny díly, a málem mě to zabilo. panebože, já jsem nervozní za ně..fakt že ano.. dokonaly…smekám
No teda to byl zase dil, je mi lito Billa ze opousti lidi se kteryma vyrustal a povazoval je za svou rodinu. Urcite to pro nej neni neco lehkyho.
Chacha a Tomi je hustej jak si z Clei vystrelil, dobre ji tak. Nechci vypadat hnusne, ale celkem ji preju aby tim rozcilenim porodila predcasne i kdyz to dite, ktery ceka neni jenom jeji ale (sakra s kym to vubec ma? Bylo to tu napsany? – skleroza) bonzovat sae nema! I kdyz vzhledem k pravidlum spolecenstvi se na ni nemuzeme zlobit.
Paul je opravdu chytrej chlapik. Doufam ze mu Kat pri uceni nedopatrenim rekne heslo k Tomove hlavince.
Je blby ze je nas novinar bez prijmu, ale pokud se Billovi, Tomovi a Paulovi podari utyct tak bude mit o cem psat.
Snad se jim podari utyct bez nasledku (myslim tim ten podelanej plyn, snad to nebude potreba a nikdo neumre), musi se to podarit… Ja uz bych to chtela vedet… Tesim se na dalsi dily ! 🙂
Tomova pomsta ma bavila, ale mám strach, že mu to Clea ešte stihne vrátiť.
A chudák bezradný Sasha, zase bez práce. Som zvedavá čo nakoniec vymyslí, lebo tuším, že chlapci neutečú tak rýchlo. Ak áno, budem veľmi prekvapená. Billova rozlúčka bola celkom smutná, veď on má chudáčik tých ľudí naozaj rád. Sú jeho jediná rodina 🙁 a starali sa oňho veľmi pekne, všetci ho majú radi. Mal by to ťažké vonku v obrovskom chaotickom svete. On, ktorý je naučený na režim a relatívny pokoj.
Ďakujem za kapitolu a som hrozitánsky zvedavá ako to bude s útekom. Toto bude dlhé čakanie 🙂
Snad se jim útěk povede!… =DD!
to jsem ráda, že dostala Clea konečně zavyučenou. 🙂 udělala jsi to velice nonšalantním způsobem. já bych jí nespíš ukřižovala a všemožně fyzicky týrala :X a přitom stašilo tak málo, nechat jednoho kytaristu zahrát si na její nervičky. 😀
je zvláštní, že Billa ani jednou nenapadlo, že by mohli společenství Genesis udat, že by mohl Jenny, Miru, Sakiho a spol ještě vídat na povrchu, že by se jich nemusel až tak vzdát. vždyť až utečou, Tom bude muset prozdradit, kde byl (a myslím, že to udělá velice rád) a Noe půjde za tohle unášení dětí šupky dupky do pekla.
a doufám, že Saschu jeho výpověď popožene v přemýšlení, jak se dolů dostat. pořád se mi nějak moc líbí možnost, že tam s Obříkem vlítnou. 😀
[8]: 🙂 Čekala jsem, jestli to někoho napadne 🙂 Potíž je v tom, že Bill vůbec netuší, jak to nahoře funguje. On zná jen zákony svojí Genesis, nahoře nikdy nebyl, nemá informace. Netuší, co ho čeká, že se nejspíš dostane k policajtům, kde bude muset vysvětlit, co celou dobu dělal, a to, že by tam někdo mohl vlítnout a všechno to rozehnat, to je něco, co mu ani nepřišlo na mozek. 🙂 Pro něj Genesis není sekta, není to zločinecká organizace, která by zasloužila rozprášit. On to vidí tak, že je to normální… ty lidi jsou tam v podstatě dobrovolně, chtěli tam být.
Tom má paměť taky v háji, takže to vlastně neřešej, viděj jen to, že utečou a nahoře budou žít spolu. Bill bude aspoň příjemně překvapenej, pokud se jim ovšem povede odtud utéct, to je jasný. 🙂
ja mam obavu…ze jim to neklapne……a to me pak teprve jebne. Proste mi to prijde jako moc hladkej prubeh na to aby jim to vyslo. I kdyz samoze bych se nezlobila. A beztak to nakonec bude tak, ze Sasha neco vymysli a pak se potkaj nekde ve vetraci sachte na puli cesty :DD to by byl teprve sokec :DDDDD Billa je mi lito. Opousti to jedine co zna a co miluje. Vyjma Toma samozrejme…a Toma zase chapu ze uz chce byt nahore. A nejak se mi zda…ze co nevidet prijdou na to ze jsou dvojcata. Urcite kvuli tomu svetriku…..no ja jsem zase cela napnuta jak ksandy.
Clea si to zasloužila, dlouho mě nic nepobavilo jako tahle scéna 😀 Pro Billa musí být to rozloučení těžký…ted' už vidím jak zabiju dlouhé noci dumáním nad tím, jak bude asi probíhat útěk a jestli se podaří, ale podaří se to Janule, žejo? 🙂 Kupa emocí jako nikdy…
Jinak, dlouho jsem Genesis nečetla, nebyl čas kvůli tomu že odjíždím na intr ted' v zimě v neděli ve čtyři čas a not'as nemám, ale nelituju odpoledne zabitýho čtením od cca 28čky 🙂 Miluju tuhle povídku, vždycky něčím překvapí ^^ Je to napínavější a napínavější, poklona…♥
Možná jsem hnusná, ale já jsem si tu Tomovu pomstu doslova a do písmene užívala! Clee to patří! Tom se klidně za Billa mohl pomstít ještě víc, protože to, co udělala ona, bylo milionkrát horší. Ale myslím, že tohle stačí, už tak jsem se u toho skvěle bavila 😀 Ale na jejím místě bych teda nechtěla být 😀
A jsem vážně zvědavá, jak se Paulovi povede ´odemknout´ Tomovu ztracenou paměť!
Taaakže, prečítala som 39 dielov, ktoré som už čítala, aby mi nič neušlo, lebo predsa len za tie roky človeku ujde kopu detailov. No a teraz som tu, aby som konečne dočítala tento super návykový príbeh :D… Som úplne napätá z toho ich plánovaného úteku, predstava, že chcú odísť už zajtra v noci ma desí. Cítim sa ako pri sledovaní Prison break, keď utekali z väzenia 😀 je tu veľké riziko, že keď zistia, že ušli, tak bude ich projekt prezradený a čo tie bomby a jedovatým plynom? To by bolo smutné keby sa z celého spoločenstva zachránili len oni traja, preto dúfam, že to dopadne nie len pre nich, ale aj pre ostatných ľudí žijúcich v Genesis… No a chudák Sascha je zase bez peňazí, ale ak sa tým trom podarí utiecť tak už nebude trvať dlho a budú môcť nabehnúť do elektrárne, aj keď ešte ma čaká 36 dielov, tak to tak jednoduché zase asi nebude 😀