autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Po nějaké době se otevřely dveře, do kterých vešel Tom s tácem jídla a pití. Jenom to položil na stolek a zase odešel. Během chvilky byl zpátky i s velkým blokem papírů a tužkami. Už dnes?
„Molly spí, takže bude klid…“ řekne mi a zavře dveře.
„Dobře,“ usměju se a poodstoupím dál. „Ahm, budeš to chtít… kreslit dnes?“ udivím se.
„A… kdy jindy? Já… mně to je jedno, já jen… jak chceš,“ zamrká překvapeně a usměje se.
„No, klidně,“ zaculím se. „Jen si budu muset rozpočítat vaše míry, mladý muži,“ dojdu k němu. Nad tím se zasměje, ale zůstane poslušně stát na místě. Přejedu mu dlaněmi po ramenech. Snažím se alespoň trošku zamyšleně koukat, ale moje grimasy napovídají, že mě to láká úplně jinam nežli k vyměřování. Nejde se ho nedotýkat. Je naprosto úžasný. Pomalu sjedu přes jeho žebra a celou hruď na bříško, odkud se dám do ztracena na boky.
„A kde budu? Na posteli, v křesle, na gauči, na zemi?“ zeptá se zaujatě.
„Je na tobě, jak si to představuješ,“ přitisknu mu rty pod ouško a sjedu mu na zadeček.
„Ale ty víš, jak to bude nejlépe vypadat,“ vydechne a trochu se o mě otře. „Tohle mi teď nedělej nebo budu mít na tom obrázku obrovskou erekci… To by asi nebylo nejlepší…“
„Obrovskou erekci,“ zopakuji po něm. Při představě, jak mu stojí, se mi podlamují kolena, tak moc zlé to se mnou je. Jazykem mu přejedu po krční tepně a víc se k němu přitisknu a pohnu boky proti těm jeho. „Mhh, budeš vypadat skvěle za každé situace.“
„Ale logicky to bude asi vypadat lépe, než kdybych nebyl vzrušený, viď… To rozhodni ty, ty jsi umělec,“ vzdychne tiše.
„Nejsem umělec,“ stisknu mu zadeček v dlaních. „Jsem tebou… omámený,“ nasaju mu ušní lalůček.
„Bille, takhle se moc daleko nedostaneme. Opravdu chceš, abych měl erekci nebo co? Kde teda vůbec budu?“ vydechne trochu nervózně. Mmh, sakra, to jsem přehnal. Párkrát zamrkám a trošku se od něj odtáhnu.
„Promiň, asi běž na gauč, jo… na gauč,“ šeptnu a sjedu mu jen po ruce.
„…chceš k tomu pustit nějakou hudbu?“ nabídne mi a rozhlédne se po pokoji.
„Pokud ti to nebude vadit, tak jo,“ kývnu a dojdu k tomu gauči. Naaranžuju trošku polštáře. Jsem nervózní a věřím tomu, že on také. Uvidím ho nahého. A budu ho kreslit, každičký detail. Tom zatím došel pustit nějakou hudbu. Poté se napil a jen mě tiše sledoval.
„Pojď ke mně,“ šeptnu. Pomalu se ke mně rozešel a v očekávání mě pozoroval.
„To, co si na sobě necháš nebo ne, nechám na tobě,“ usměju se vlídně. „Jen bych ti ukázal, jak si lehnout, hm?“ Tak dlouho jsem už někoho nekreslil. Navíc, teď to není jen tak někdo. Chci, aby se mu to líbilo. Musím si na tom dát záležet.
„Dobře,“ přikývne s malým úsměvem a usadí se na gauč.
„Polož se na bok,“ usměju se a ukážu mu jak. Přetočil se a položil tak, jak jsem řekl.
„Tak… a teď,“ skousnu si zamyšleně spodní ret. Dám mu polštář pod hlavu, ale zároveň jej nechám, aby si podepřel trošku hlavu rukou. Urovnám mu nohy. Jednu mu trochu pokrčím. Jenom mě se zaujetím sledoval.
„Nezlobíš se, že to tak… dělám? Jestli máš nějakou svou představu, tak pověz,“ podívám se na něj.
„Ne, ne, nechám to na tobě,“ zasměje se. Usměju se a přejedu mu ukazováčkem po nose.
„A co se týká toho oblečení, to je na tobě, ale takhle si potom lehni,“ brouknu.
„Dobře, myslím, že to zvládnu,“ usměje se a zvedne se. Měkce mě políbí, a poté už mě pošle sednout.
Poslušně jsem si došel sednout a vzal si velký blok i tužku. Na kus papírku jsem si chvilku tužkou čmáral, abych si ji obrousil. Sakra, sakra… On se snad vážně svlékne. Ne, musím to nakreslit. Nesmím na něj jenom koukat anebo se na něj vrhnout. Prostě budeš kreslit, Trümpere! Jenomže to už mě zaujal pohyb z opačné strany pokoje. Tom si přetáhl triko přes hlavu. Trochu si upravil vlasy, položil triko opodál na zem a narovnal se. V tu chvíli se mi naskytl pohled na každý sval na jeho břiše i hrudi. Bezmyšlenkovitě si přejel dlaní po podbřišku. Zatnul jsem bříška prstů víc do tužky a pootevřel rty. Prohlížel jsem si každičký jeho záhyb. Měl tak hezky vyrýsované ty svaly. Ne moc ani málo. Tak akorát. Byl dokonalý. Zul se, sundal si i ponožky a kopnul je stranou. Poté si pomalu začal rozepínat kalhoty. Nejdřív vyvlékl knoflík, pomalu sjel zipem dolů a kalhoty z něj samy sklouzly na zem. Vylezl z nich a hodil je o kus dál. Se skloněnou hlavou tam tak zamyšleně stál, až si i z hlavy sundal šátek. Pokud můj dech nebyl slyšet, byl to zázrak.
Prohlížel jsem si ho jako obrázek. Stál přede mnou prakticky jen tak. Očividně nějakou dobu uvažoval, až si rukama zajel za boxerky. Ne, ne, ne. V ten okamžik jsem sklopil oči a semknul rty k sobě. Nemůžu se na to dívat. Co když si ty boxerky vážně stáhne. Vždyť já… já to všechno uvidím. Tiše jsem doufal, že se z mého hrdla nevydere žádný zvuk. Když jsem k němu na okamžik zvedl oči, stále tam stál s rukama v boxerkách. Očividně přemýšlí. Já se mu ani nedivím. Je odvážný. V tu chvíli je ze sebe začal stahovat. Už jsem pouze viděl, jak černá látka sklouzla po jeho nohách. Ne… Sakra, je mi horko a zima zároveň.
„Eh…“ vydal jsem ze sebe zaraženě a pohledem mu vyjel raději do očí.
Jestli si tohle… někdy nacpu do pusy, tak už se nenadechnu, udusím se. Pane bože! Je tak objemný. Nebyl jsem teď zřejmě schopen jediného slova.
O nic nejde, o nic. Výdech, nádech… Nesmím na něj takhle koukat. Nechci, aby si připadal jako nějaký kus masa. Ale když… on je tak nádherný!
Nechal boxerky ležet na zemi a posadil se na gauč. Chvíli tam tak stydlivě seděl, až se pomalu položil do pozice, kterou jsem mu předtím ukázal. Jeho hrudník se splašeně zvedal a po celém těle měl husí kůži. Až v tu chvíli ke mně pootočil hlavu a podíval se na mě. I přes jeho nervozitu pro mě byl tohle jeden z důkazů, že mi důvěřuje. Ne před každým by se asi svléknul. Ale já z toho asi umřu. Co mám jen dělat? Poklidně sedět, usmívat se a kreslit ho? Taky jsem se na něj podíval. Nechtěl jsem ho sjíždět pohledem, zadíval jsem se mu do očí a trošku se usmál. Cítil jsem, jak mě v rozkroku zatraceně tlačí. Přehodil jsem si nohu přes druhou a trhaně oddechnul.
„No… tak… já… já asi začnu,“ koktnu a olíznu si rty. „Jsi… jsi nádherný.“ Neudržel jsem své myšlenky na uzdě a nechal je volně plynout ze svých úst.
„Já… děkuju,“ pošeptal, že jsem ho přes tichou hudbu sotva slyšel. Pokrčil trochu nohu jako předtím a ruku si dal za hlavu. S pootevřenými rty mě sledoval. Chvílí jsem se na něj díval a nechával naše pohledy splynout, ale pak jsem dal hlavu do dlaně a oddechl. To prostě nejde. Říkejte si, kdo chcete, co chcete, ale tohle je tak těžký. Máte od sebe kousíček člověka, kterého milujete a jste naplněni touhou se ho dotýkat… Není vám to umožněno, nebo alespoň nemělo by být. Kdo z vás se udrží?
„Když… když tě bude něco bolet, bude se ti nepohodlně ležet… tak mi to řekni,“ pošeptám.
„Dobře… Děkuju,“ řekne tiše a trochu se posune. Víc už nic neřekl. V naprosté tichosti se na mě díval s rozšířenými zorničkami, lehce pootevřenými rty a nepravidelným dechem. Uchopil jsem do roztřesených rukou blok a začal kreslit. Začínal jsem jen pouhým nákresem, který jsem dále rozšiřoval. Na detaily se zaměřím až na konci.
„Jaký máš pocit?“ pošeptám po notné chvilce.
„…normální. Připadá mi to… přirozené, i když jsem pořád trošku nervózní. Ale… jsi můj přítel, člověk, kterého miluju a před ním bych se neměl stydět,“ poví mi bázlivě.
„Děkuju,“ odvrátím pohled od kresby a usměju se na něj. „Ah, počkej,“ vydechnu a odložím si kreslící potřeby na stolek. Musím mu trošku jinak rozhodit copánky a poupravit ten polštář. Rozejdu se pomalu k němu. Čím blíž jsem u něj, tím větší horko mě polévá.
„Ležím… špatně?“ nadzvedne se na loktech a trochu se poohlédne.
„Ne, ne,“ brouknu hned a dojdu k němu. Kleknu si k němu a pootevřu rty. Nedívej se jinam, než na jeho copánky! „Jen ty… tvoje copánky,“ pošeptám a začnu mu je upravovat. Chci, aby některé měl na ramenou.
„Jo, promiň,“ omluví se mi s malým úsměvem a trhaně se nadechne. Všiml jsem si, jak mu při mé přítomnosti znovu naskočila husí kůže po celém těle. Není na tom o moc jinak než já.
„Nemáš se proč omlouvat, tohle je drobnost,“ špitnu s lehkým úsměvem a pohladím ho po tváři. „Jsem strašně vděčný za to, že já tě tak smím kreslit… Děkuju ti,“ skloním se k němu a dlouze ho políbím. Roztřeseně si mě přidržel pro další polibek. Byl náhle tak nejistý a zranitelný. Proto jsem se mu snažil dát najevo dalším láskyplným polibkem, že je vše v pořádku. Pohladil jsem ho po klíční kosti a víc se mu do rtů vpil. Byl úplně horký a chvěl se. Už jsem mohl odejít, ale on zoufale žádal o další polibek.
Nedokázal bych mu upřít ani jeden z polibků.
„Lásko,“ pošeptám naprosto přirozeně a začnu ho co nejněžněji líbat, jako bych se jej snad snažil utišit. Každičký polibek mi oplácel, jak jen mohl. Po chvilce se pomalu odtrhl a vydechl. Jemně se mu chvěly rty i on celý.
Byl pro mě náhle tak bezbranný. Nedokázal bych udělat něco, co by nechtěl.„Ššš,“ otřu se mu rty o ty jeho chvějící se. „Jestli není něco v pořádku, tak mi to pověz. Přestanu.“
„Ne,“ vyšlo z něj tiše. „Můžeš… pokračovat.“
„Půjdu tedy znovu kreslit, hm?“ pohladím ho po hlavičce.
„Ano,“ pošeptá. Usměju se na něj a zvednu se. Posadím se zpátky a dám se znovu do kreslení. Tom si znovu lehl do původní pozice a natočil ke mně hlavu. Tentokrát se ale nedíval na mě. Díval se někam mimo mě a pobrukoval si společně s písničkou. Jen vyrýsovaní jeho postavy je velmi těžké a zdlouhavé. Dávám si záležet na každém záhybu, svalu a drobnosti. Tohle dnes zřejmě nedokreslím. Jsem si jistý tím, že jen u jeho očí strávím pár hodin. Musím stihnout alespoň to podstatné, to hlavní, od čeho se odpíchnu dál. Když dokreslím celou jeho postavu, dám se do detailů. Vykreslím si obrysy jeho očí, rtů, obočí, copánků, ouška. Přesunu se pak na ruce, klouby, které jsou jasně vidět.
Tento dílek je poněkud kratší, ale jsem si jistá, že vám to v dalším vynahradíme. =)
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
OMFG!!!!! :))) To je nádhera a Tom má teda vážně dost velkou kuráž – já bych se hrozně styděla. :DDDD A myslím, že až to Bill dodělá, už se vážně NĚCO stane. :)) Nemůžu se dočkat. Prosííííííím, ať už je úterý. 😀
mmmm krásný , obdivuju že se vůbec svkéjl myslela sem ,že toho nechá 😀 ,ale šikula 😉 . .krásnej díl , ano škoda že krátký
JAko bych si u toho predstavila Titanic…. ale proste pri predstave Toma…. oh… nemůžu dejchat 😀
Jsem si říkala že je to nějak kratší než obvykle :|||| ale tak doufám že se to vynahradí příště :)))) Ale tak tehle díl mě dostal… původně jsem nečekala že to Tom udělá :)))) Wooohoo! :)))))
Omg =o) Tak to jsem nečekala =o) Já být Tomem tak sm rudá až na zadku =oD Krásnej díl
Oh.. nemůžu se dočkat dalšího dílu.. :o) Snad se to Billovi povede.. 😀
nemůžu uvěřit, že od něho dokázal odejít, když už ho líbal!!:D:D
Ty vado ty vado ty vado!!!!! :DDDD áááááá :DDD božeeeeeeee 😀 no to bylo naprosto dokonalý!!!! áááááááááááááá :DDDDDDD xD úplně mi nahlas bušilo srdce,když se Tom svlíkal a Bill to pozoroval :D!!!! Mein Gott!
Těšim se na další díl. 😀
juu to je dokonalý♥!.. =)) Vůbec se jim nedivím že jsou tak nervózní! Rozomiloučký'.. =3
Nemůžu se dočkat 25!.. =)
twl jak je Tom uplně v pohodě XDXD tak to se musim usmát chudák bill :DD se mu musí třást ruce :DD jinak krásnej díl :DD pstě jako obvykle XD
Oh!!!!! Tohle bylo tak dokonale!!!! Mam z toho motyly v brise a ne a ne se uklidnit…. Pani Billovo sebeovladani je tak ohromujici, ze z toho nestacim zavirat pusu uzasem!!!:-) pani tenhle dilek byl sice kratsi, ale to nevadi, protoze ja se snad nedockam dalsiho dilku!!!!!:-( ty joooo ty dva dny budou peklo!:-( teda ale ten Tom, je takovy hodne stydlivy, ale to vubec nevadi, protoze on se potom ukaze jako spravny dabel!!!!!:-))
Nadhera, dokonale, uzasne, uchvatne, opravdu vim, proc jsem se do toho zamilovala a stala se z toho moje zavislost, jak vy dve pisete, opravdu nadhera! Jste kouzelnice, dokazete vsechno tak nadherne napinat, ze to snad ani neni mozne!!!!:-)) moc se mi to libi a je jedno, ze se budu opakovat, ale miluju to a ja jdu kempit a vyhlizet dalsi dilek!!!!!:-))))):-))) <3
Naprosto skvělý a vůbec nevadí, že byl díl kratší, i tak splnil svůj účel a byl naprosto úžasný.
To, jak Toma Bill kreslil bylo fakt parádní. Bobíšci byli oba vyklepaní a skoro se na sebe vrhli.
Naprosto dokonalá povídka.
Chtela bych videt v pozici toho co kresli a TOma toho kresleneho 😀 boze, oba dva museli byt tak silene nervozni a ja se jim ani nedivim 😀
Pokracko 🙂
Mein gott!!! Skvělí, ne- DOKONALÝ díl !!! Nechápu jak to Tom dokázal se "jen tak" a já být Bill tak se asi neudržím :DDD (i když….kdo by taky ano XD) nemůžu se dočkat dalšího dílu!!
Bože! Krásnej dílek! 😀 Já se tak tlemila těm Billovým myšlenkám 😀 Ale divim se jeho sebekontrole, já bych na Toma skočila 😀 😀 Už se táák těším na další díl <3 !!
wow.!!! naprosto dokonalá představa.!! už se těšim jak tohle ještě dopadne a myslim že jen kreslení v tom nebude :DD
nevadí.. 🙂 nezklamali jste – jako vždy – je to opravdu senzační! tuhle povídku čtu s velkou chutí a obzvlášť tenhle díl! 🙂 už se těším na další 🙂
Teda… Musím se přiznat, že Tomovi tu jeho odvahu trochu závidím. Já bych s tímhle asi měla trochu problém, i kdyby to byl člověk, kterého miluju… hold jsem nezměnitelný stydlín 😀