autor: Diana
Bill:
„Nic, jen jsem se tak díval,“ usměju se, když se od něj konečně odtrhnu. Mám nutkání otřít si rty, ale to nemůžu v žádném případě udělat.
„Miluju tě, Bille,“ řekne a vlepí mi další pusu na tvář. Neznatelně se ošiju.
„I já tebe,“ odpovím s křečovitým úsměvem. Naštěstí přijde někdo, koho Wolfgang nejspíš zná, a tak na chvíli přestane s olizováním mě.
„Půjdu se tu porozhlédnout, ano?“ oznámím mu a snažím se vymanit z jeho objetí.
„Dobře, ale neztrať se mi, hm?“ mrkne na mě a konečně mě pustí.
Úlevně si oddechnu a pomalu procházím mezi hosty. S některými se zdravím, jiným se představím, nebo naopak oni mně. Dojdu až k obrovskému vánočnímu stromku, který tu stojí skoro bez povšimnutí ostatních lidí. Zadívám se na něj a pomalu ustupuju dál od něj, abych ho viděl celý, ovšem neuvědomím si, že za mnou mohou být lidé. Zrovna se otočím, že půjdu dál, ale najednou do někoho narazím. A není to nikdo jiný než ten copánkatý kluk. Samozřejmě nese v ruce tác plný skleniček se šampaňským, a než stačím jakkoliv zareagovat, mám celý tekutý obsah na svém novém saku od Armaniho.
„Proboha. Om-omlouvám se, já… já…“ začne koktat, ale mně se zmocní vztek.
„Bože, ty seš takovej idiot!“ zařvu na celou halu. Všichni ztichnou a pohledy upřou na mě a toho kluka. „Tos jako nemohl dávat pozor?! Je to úplně nový model od Armaniho! Zaplatil jsem za to sako dvacet tisíc euro!“ vyštěknu na něj.
Tom:
Znechuceně sleduji svět okolo sebe. Jak se na takovémto nudném večírku můžou ty lidi bavit? Je to přece absurdní. Hraje tu primitivní prominentní klavírní hudba. Nesnáším tuhle hudbu. Už jen z principu, že ji hrají tady. Zadívám se na jeden pár. Jediný, který od sebe dělí maximálně pár let. Vypadají, že se doopravdy milují. Dokonce se ani nejeví tak, jako většina těch snobů. Na podnose mám už jen pár pohárů, a proto usoudím, že je třeba doplnit zásoby. V momentě, kdy se pohnu, do mě narazí ten černovlasý chlapec. Všechno zbylé šampaňské se na něj vylije a udělá na něm nepěkné šmouhy.
„Proboha! Om-omlouvám se, já… já…“ začnu se rychle omlouvat, ale v tom šoku jsem to ze sebe nemohl ani dostat. Och Bože. Toto bude parádní problém.
„Bože, ty seš takovej idiot!“ křičí na mě na celou halu. Mám takovou chuť mu vykřičet do tváře, že to není moje vina, on přece nedával pozor! Můžu si to ale dovolit? Nemůžu! Debilní systém! „Tos jako nemohl dávat pozor? Je to úplně nový model od Armaniho! Zaplatil jsem za to sako dvacet tisíc euro!“ křičí na mě jako smyslů zbavený. Takže on to kupoval?! No jasně! To si to spíš můžu dovolit já než on…
„Ty jsi přece nedával pozor!“ neudržím to v sobě. Nejsem konfliktní typ, ale tohle mě fakt naštvalo. Tak na mě si bude otvírat pusu, a přitom je je to jeho vina? No ne! Nebudu se podřizovat jen kvůli tomu, že budu mít se šéfem problémy.
„Já?“ nevěřícně vytřeští oči. Zjevně nečekal, že si to dovolím. „Co si to ke mně dovoluješ?! Víš, kdo já jsem?!“
Bill:
„Co si to ke mně dovoluješ?! Víš, kdo já jsem?“ vyjeknu nevěřícně. Co si o sobě vůbec myslí? Je to jen sluha.
„Ne, to teda nevím,“ řekne drze. Tím mě úplně dorazí. Cítím, jak rudnu vzteky. V momentě, kdy na něj chci začít ječet, se k nám přižene Wolf a majitel tohohle domu.
„Co se to tu děje?“ zeptají se oba najednou.
„Ten hajzl mi polil sako!“ postěžuju si.
„Tome, to snad nemyslíš vážně?“ křikne na něj muž, který nás vítal, tedy jeho šéf.
„Pane… já se omlouvám, ale…“ začne se hájit, ale je přerušen.
„Mlč sakra. Nikdo ti nedovolil mluvit. Tohle je nemyslitelné. Jak si můžeš dovolit tohle k někomu z našich hostů?“ křičí na něj. Ani se nesnaží nějak tišit. Všichni přítomní pohoršeně kroutí hlavami nad tím, co ten blbeček způsobil.
„Bille, moc se za to omlouvám, je mi to tak líto. Samozřejmě zaplatím všechny náklady na vyčištění vašeho saka,“ snaží se ke mně být milý, ale mně je to v tu chvíli putna.
„Radši si pořádně hlídejte zaměstnance. Ať se příště nestane, že někomu z hostů zase něco zničí. Wolfe, jdeme!“ zavelím a našpulím rty.
„Ale Bille, jsme tu teprve chvilku,“ namítne. Projede mnou další vlna vzteku.
„Jako promiň, ale v tomhle…“
Tom:
„Tome! To snad nemyslíš vážně!!!“ vykřikl na mě můj nadřízený. No nemyslím! On se polil sám! Počkat, musím zachovat chladnou hlavu. Tome, nerozčiluj se. Tome, NEROZČILUJ SE!
„Pane… já… já se omlouvám, ale…“ musím to zachránit. Ale jak? Uhm, jasně. Nijak!
„Mlč sakra! Nikdo ti nedovolil mluvit! Tohle je nemyslitelné. Jak si můžeš dovolit tohle k někomu z našich hostů?“ no tak toto už se opravdu nedá vydržet. Poslouchal jsem, o čem ti primitivové mluví, neřekl jsem však nic.
„Jako promiň, ale v tomhle…“ Bože! Chová se jako namyšlená panička. Na tohle už nemám nervy. Přejdu těch pár metrů, které nás dělí a surově ho chytím za ruku
„Pojď, ty egoisto!“ táhnu ho za sebou na dobře známé místo. Jsem zvědavý, jak se zatváří. Už teď vypadá dost vystrašeně.
Otevřu dveře od mojí „šatny“, zatáhnu ho tam a zamknu dveře.
„Poslouchej mě, ty malej hajzlíku. Jestli kvůli tobě přijdu o práci, seš mrtvej. Okamžitě se převleč do těhle věcí,“ podám mu svoje civilní věci, „a ty mokré si dej sem,“ ukážu na radiátor. „Jestli si začneš stěžovat, uvidíš!“ začnu mu vyhrožovat. V jednom kuse vyvaloval nad mými slovy oči. Tato hra na drsného se mi celkem líbí, i když mě to vyjde pořádně draho. Bill… Teď jsem si vzpomněl. Ano! Ten nafoukanec ho oslovil Bill.
Vzal jsem klíče ze dveří a zvenku ho zamkl, než stihl cokoliv říct.
„Za 10 minut přijdu!“ zakřičím na něj ještě přes dveře a jdu si sednout na schody.
Bill:
Než stihnu doříct větu, ten kluk ke mně najednou přiběhne a surově mě chňapne za ruku.
„Pojď, ty egoisto!“ táhne mě za sebou neznámo kam. Mám docela strach, co se mnou chce udělat. Měl bych se mu vyškubnout, ale přece to neudělám. Dovede mě k nějakým dveřím, které vzápětí otevře a zatáhne mě dovnitř. Zamkne za sebou.
„Poslouchej mě, ty malej hajzlíku. Jestli kvůli tobě přijdu o práci, seš mrtvej. Okamžitě se převleč do těchhle věcí,“ vrazí mi do ruky něco, co zdánlivě připomíná oblečení, „a ty mokré si dej sem,“ ukáže na radiátor.
„Jestli si začneš stěžovat, uvidíš!“ pohrozí mi. Nedovoluju si ani pípnout, jen na něj zmateně a zároveň vyděšeně koukám. Potom bez jediného slova vezme klíče a zvenku mě zamkne. Zmocňuje se mě panika. Nemám rád malé uzavřené prostory.
„Za deset minut přijdu,“ slyším ještě jeho tlumený hlas a potom už nic. Jen ticho.
Po pár minutách se konečně vzpamatuju a s nakrčeným nosem si prohlížím ty věci, co mi dal. Nevypadá to nijak znečištěně, ale stejně k nim váhavě přičichnu. S překvapením zjistím, že voní příjemným pánským parfémem. Triko, které svírám v ruce, je celé bílé, ale zatraceně velké. Zajímalo by mě, kde tohle vyhrabal. Anebo že by to bylo jeho? No každopádně ty obrovské kalhoty, které mi málem vypadnou z ruky, si na sebe nevezmu.
Tom:
Otráveně se kouknu na stříbrné hodinky na mojí ruce.
„Ješte 3 minuty,“ povím si sám pro sebe nahlas. Pokud nebude ten namyšlený teplouš převlečený, pěkně si něco vyslechne. Znova mrknu na hodinky. Vím, že není možné, aby ten čas tak rychle uběhl, ale i tak.
„Dvě minuty.“ Co dvě minuty? To je jedno. Pár minut ho nezabije. Zvednu se z posledního schodu a směřuji ke dveřím, kde jsem Billa zamkl. Zaklepu. Proč klepu? Není to moje povinnost. Nikdo se neozývá, vložím tedy klíček do zámku a otevřu dveře. Přede mnou stojí černovlasý chlapec v mojich XXL věcech. Usměju se. Je to celkem komické. No, to je asi poprvé, co jsem se dnes dobrovolně usmál.
Bill:
Hodnou chvíli mi trvá, než se do těch XXL hadrů nasoukám. Ty kalhoty si nakonec taky vezmu. Přece jen, ty moje byly taky dost mokré. Najednou se ozve klepání, a hned na to se otevřou dveře, ve kterých stojí ten kluk. Jakmile mě uvidí, zasměje se.
„Co je tady sakra k smíchu?“ zeptám se nevrle a ruce si založím v bok.
„Ale nic. Já jen, že v tomhle vypadáš docela komicky,“ řekne a znovu se zasměje. Hodím po něm vražedným pohledem. Uraženě vystrčím bradu nahoru a odkráčím pryč. Slyším, jak jde hned za mnou.
Tom:
„Ehm ehm..“ upoutám na sebe pozornost. Bill se jen ohlédne.
„Co je?“ hodí po mně nahněvaným pohledem. Vážně bych teď nechtěl být na jeho místě. Kdyby mě někdo nacpal do takových úzkých věciček, jaké nosí on, taky by mi to nebylo jedno.
„Nic. Já jen, že… být tebou, takhle bych tam nešel…“ mírně, ale výsměšně se zasměju. „Moje překrásné oblečení ti moc nesluší,“ můj ironický smích protáhnu do širokého úsměvu. Ano, opět pravého. Podívám se mu do očí, vypadá to, že opravdu začal nad mými slovy přemýšlet.
„Jasně, děkuju,“ nedá na moje slova, ale namísto toho udělá jeden nesmělý krok dopředu. Napadne mě… Zeptám se ho na to? Odpoví mi, anebo mě pošle do patřičných míst?
„Bille?“ zvolám jeho jméno. Překvapeně se otočí.
„Ty znáš moje jméno?“ zaujatě se vyptává. Pozdvihne jedno obočí. Uf, to je zvědavosti.
„No… znám. Slyšel jsem, jak tě ten…“ chtěl jsem říct nadávku, ale zdržel jsem se komentáře „…no, jak tě oslovil jménem,“ zmučeně si povzdychne.
„Miluješ ho?“ vypadne ze mě. I tak si myslím, že tu bude opěvovat, jak toho slizáka strašně miluje…
Bill:
Udiveně se na něj podívám. Co to je za otázky tohle?
„No promiň, ale to je snad moje věc, ne?“ zakaboním se. Nelíbí se mi, jak se mnou ten kluk mluví, a už vůbec ne, že mi člověk, jako je on, tyká. Ovšem nejspíš s tím nic neudělám. On se mi normálně vysmívá do obličeje.
„No… to sice jo,“ zauvažuje, „ale zeptat se přece můžu ne? Navíc, zamilovaní lidé to přeci dávají najevo, no ne?“
Tak teď mě dostal. Ale co jsem mu měl říct? Že se na Wolfganga nemůžu ani podívat? Že mi přijde nechutnej? Že k němu nic necítím?
„Fajn. Samozřejmě, že ho miluju,“ vyprsknu. Začíná mě štvát těma svýma otázkama.
Tom:
Jasně. Miluje ho. Asi jako krtek beton, anebo já tuhle práci.
„Proč lžeš sám sobě? Vidím to na tobě,“ víc na něj naléhám, aby mi pověděl pravdu. Chci to slyšet z jeho úst. Proč to chci? Já nevím… Opravdu nevím, beru to jako osobní výzvu.
„Já? Já nelžu sám sobě! Co to meleš?“ odfrkne si, jako že jsem tu za největšího blbce. Nevím, asi si to neuvědomuje, ale tímhle právě dělá blbce sám ze sebe.
„Ne, Bille. Kolik ti je?“ zeptám se ho. Chci ho přesvědčit, aby to netajil.
„Jednadvacet. Na co ti to prosím tě je?“ protočí oči a zhoupne rovnováhu z jedné nohy na druhou. „No tak vidíš. Kolik je tomu slizákovi?“ Bill se při tom slově trošku rozechvěje. Chce to zakrýt, ale já to vidím. Každý by to viděl.
„Šedesát sedm,“ neodváží se mi ani podívat do očí.
„Vidíš? Mohl by to být tvůj děda! Proč s ním ztrácíš čas? Co čas. Proč ztrácíš úctu sám k sobě?“ snažím se mu promluvit do duše. Otázka je, proč to vlastně dělám? Mám zapotřebí hádat se s tím frackem? No nemám. Nechápu sám sebe.
„O co ti vlastně jde?“ vyštěkne po mně a rozhodí rukama.
Bill:
„O co ti vlastně jde?“ rozhodím rukama. Jsem fakt nehorázně vytočenej. Nechápu, co se vůbec do mě plete. A taky nechápu, proč ho tak štve, že jsem s Wolfem. Ale hlavně nechápu, proč tu s ním teď jsem, oblečenej v jeho hadrech a odpovídám na jeho debilní otázky.
„Mně jde jenom o to, Bille, abych ti ukázal, že ty s ním nemáš nic společnýho. Vždyť ty máš mnohem na víc, než na tohohle starce. Jasně, seš gay, to jsem poznal. Ale můžeš si přece najít nějakého hezkého kluka ve tvém věku. Na co se zahazuješ s ním?“
Celou dobu, co mluvím, mi upřeně hledí do očí. A já mu pohled opětuji. Je ticho. Nevím co říct a on mi nechává čas na to, abych se mohl vyjádřit.
„Já ho miluju,“ řeknu tiše a sklopím pohled. Nechci o tomhle lhát, ale musím. Bohužel. Nikdy jsem Wolfa nemiloval. Přiznávám se k tomu, že jsem s ním jenom pro peníze. Jenom proto, že u něj mám luxus a pohodlí. Nemusím makat, nemusím se o nic starat, nemusím řešit každodenní problémy „obyčejných“ lidí. Stačí jen říkat, jak ho miluju a občas mu poskytnout nějaké to sexuální uspokojení. Je to tak lehké.
autor: Diana
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Bill je dobrá zlatokopka :D:D:D Jinak ta představa, že má na sobě Tomovy hadry, je skutečně k sežrání :D:D:D Ale vypadá to nadějně, jsem zvědavá, co se z toho vyvine =)) Těším se na další díl =)
XD
Musím říct, že tahle povídka se mi začíná víc a víc zamlouvat, mnohem víc než krtkovi beton 😀 Což mě mimochodem dostalo do kolen 😀
Chi vidět Billa v oblečení Toma! 😀 😀 Jinak pěkně nechutná představa toho starýho dědka 😀 snad už bude brzy s Tomem! 😀 =)
Oooo, to je ale milé překvapení!! Děkuju Dianko!! :*:)
Hmmm, Armani musí mít něco do sebe, jak tak sleduju (kamarádka má voňavku, já taky, šoupla jsem jeho parfém i do svý jednodílky a teď ho vidím tady pro změnu jako značku oblečení, wow! 🙂 Jinak dovedu si úplně představit, jak voní Tomov oblečení, kouzelně..:)
"Jasně, seš gay, to jsem poznal. Ale můžeš si přece najít nějakého hezkého kluka ve tvém věku."—> 😀 boží věta! A pěkně trefně vystiženo! 😉
Tak do jednoho jsem se trefila, a sice do toho, že spolu budou mluvit (jupí!), v příštím díle se snad už políbí♥ Že by rovnou v tom podniku? 😛
Bille, tak to nehraj, vždyť je to Tomovi nad slunce jasný, že ho miluješ asi jako krtek beton! 😀 (Dianko, to je skvělý přirovnání, upřímně mě to rozesmálo 😀 )
Těším se na pokračování, super, super!!!
Bože ten Bill mě ale štve..slušně řečeno..Vždyť on nedával pozor a vrazil do Toma….booože….ta jeho vlastnost,že mu je milejší přepych než city…to mě štve. Jo,dobře Tome! Přece do sebe nenecháš jít. Jsem ráda,že se mu postavil. Kdo jsi? Bille ty jsi fakt blb! 😀 Prej hajzl….to bylo pěkně hnusný… Hah dobře Tom,jak ho zatáhl do tý šatny 😀 😀 😀 xD a ještě ho tam zamknul 😀 No já nemůžu 😀 😀 😀 😀 Tom je fakt dobrej člověk….nenechá ho v tom mokrym a půjčí mu svoje oblečení.
Hahahah nedivim se Tomovi,že se Billovi zasmál 😀 musel vypadat fakt komicky 😀 😀 hahah 😀
Tomovi je Billa líto…a nechápe,proč se zahazuje s takovym chalepem..já to taky nechápu..nemohla bych prostě s někym být jenom kvůli luxusu…….a že Bill ten luxus zbožňuje..:/ Ani Tomovi za to půjčené oblečení nepoděkoval..to je fakt skvělý. Jasný Bille…je to tak lehký..,ale….bože já bych prostě nemohla! Tom mu promlouvá do duše,ale pan důležitý stejně určitě odejde s nosem nahoře.
Skvělej díl! Moc se těšim na další!!! 🙂
[6]: Přesně, taky se mi tady hrozně zamlouvá Tomův charakter, je to takovej správnej kluk 😉 A miluju mezi nima ty totální rozdíly v uvažování a vůbec – Tom takovej klaďas, má dobrý srdce, a Bill naopak taková liška ryšavá… zase takovej chudáček nebude 😀 když to svedl na Toma, že na něj vylil ty skleničky… upřímně, čekala jsem, že se začnou omlouvat tak, že každej bude dávat vinu sobě (v 1. dílu mi přišlo, že je Tom Billovi sympatickej, jak na něj tak koukal :D) Velice pěkně se tu vyvíjí jejich charaktery, líbí se mi to 😉
[1]: Kradeš mi slova z úst :DDD Ale pořád jsem nějak nepochopila ten vánoční stromeček XDDD Ano ano blbý dodatek ale nechápu co tam jako dělá? :DDDD Ale jinak souhlas: Bill–) zlatokopka , představa Billa v Tomových šatech–) k sežrání a Tom promlouvající do duše–) No comment XD
[7]:Jn 😀 Mně se taky právě ty jejich odlišné charaktery líbí. Ano,to jsi naprosto vystihla..klaďas a liška ryšavá 🙂
fuj!! občas mu poskytnou sexuální uspokojení to je opravdu nechutný joop a bill :DDD
Páni! Páni! Páni! Já nestačím vali oči!!! Tohle se mi tak moc líbilo, prostě je to druhý díl a já jsem z toho hnedka uválená!!!!! 🙂 Opravdu se mi to hodně líbí!!! Ta zápletka tam, jak mu Tom polil šaty a pak ho odtáhl a dal mu svoje oblečení a z ničeho nic se ho začal vyptávat na to, jestli Wolfa miluje a tak… Opravdu super!!! No těším se strašně moc na další dílek, co sis pro nás připravila a opravdu hodně dobré!!! :-))) Jen tak dál, doufám, že nějak Toma neodtáhnou od Billa…:-D Hehe no jsem natešená na další dílek…:-)))
Páči sa mi Tom keď si z rozmaznaného Billa nerobí ťažkú hlavu. Chcela by som vidieť ksichtík Billa, keď ho Tom zamkol v tom kumbále a samozrejme vidieť ho v tých obrovských šatoch :DDD Veľmi dobré. Zasmiala som sa ale mám aj zimomriavky z predstavy tej "ľahkej" práce ktorú robí Bill :/
Bill, ma dosť, hnevá, jeho správanie sa mi nepáči. Tom robí dobre, že to Bilovy vraví, lebo Bill to zjavne potrebuje.
Páni… Tak takhle vyhrocený vztahy… tse…
No, Bill se opravdu chová jako nafrněný spratek. Aspoň, že přizná, že je na prachy xDDDD
Tomana tu žeru. Frajer! ^_^ Ten se asi nenechá jen tak rozházet.
Wow , som naozaj nadšená hrozne vám ďakiujem za komentáre! 🙂 Ani neviete , ako strašne ma to hreje pri srdci xD inak možno by som mohla približne ukázať , jak by Bill vypadal xD
[15]: Rozhodně jsem pro!!! :-)))
[15]: Do toho, Dian! To by bylo super! :):)
[17]:
[16]: No to ešte uvidím , jak na tom budem s časom 🙂 Ale niečo také by som možno fakt mohla zrealizovať 😀 Len neviem , či mi to Janule zverejní tuna , keďže sa to netýka twincestu teda. Vlastne týka , ale chápete 😀
[18]: To by bylo skvělý.=)!
No ale tak by jsi to mohla přihodit jako přílohu k nějakýmu dílu :)třeba..
[19]: niečo určite vymyslím 🙂 skôr či neskôr 😀
"super"