autor: Diana Tom: Podívám se na hodinky, ukazují, že tu stojím už asi hodinu. Bill je tam dost dlouho, ne? Na to, že si šel jen něco vzít, je to vcelku dost. Chviličku tam ještě nervózně přešlapuju, až dokud se neotevřou dveře,
autor: Diana Bill: „A co když to nebude dobré?“ zašeptám do tiché místnosti se zoufalým podtónem, klidně ležící v Tomově náručí. Vlastně, teď už klidně. Ještě před chvílí jsem se vzpamatovával z tisíckrát prožitého snu. Nenávidím ho z celého srdce. „Bude. Jednou
autor: Diana Tom: Užívám si polibky, které mi daruje. I když jsme se líbali už nespočetně krát, stále je v tom něco nového. Něco, co miluji. „Lásko, skutečně by sis měl odpočinout.“ I když nechci přestat, musím. Je to kvůli němu. Normálně
autor: Diana Bill: Druhý den ráno jsem se probudil do růžova vyspinkaný. Cítil jsem se jako v peřince. Jak by ne, když mě obklopovala měkkost a teplo Tomova těla. Po té krásné noci jsem zůstal spát v jeho náručí. Musím říct, že
autor: Diana Tom: Vychutnávám si Billův neposedný jazýček v mých ústech. Jen on. Jen on jediný na světě umí líbat s takovou vášní. Je to můj unikát. Život bez něho bych si teď už ani nedovedl představit. Opatrně si lehne na pohovku
autor: Diana Bill: „Nežárlím,“ hádám se s ním, ale Tom si stejně myslí svoje. A myslí si to dobře. Prostě… Jasně, že žárlím. Už jsem holt takový. Ale věřím mu. Věřím, že by mě nikdy nepodvedl. Ani já jeho ne. „Stejně vím,
autor: Diana Tom: „To jsem já nebyl,“ zaculím se a věnuju mu ještě jeden něžný polibek. Potom začnu vstávat a Billovi taky pomůžu na nohy. „Měli bychom se osprchovat,“ zakření se, oba si nás přeměří pohledem. Co je na mně zajímavého? Aha.
autor: Diana Bill: „Zdálo se mi o tobě,“ usměju se na Toma. Na tu noční můru už nemyslím. Ne, když je u mě Tom. Vím, že s ním jsem v bezpečí. Že když jsem u něj, nic mi nehrozí. „A co se
autor: Diana Tom: „Nebudeme přece riskovat,“ usměju se a něžný polibek mu oplatím. Rukama zajedu pod jeho tričko, moje dlaň spočine na jeho lechtivém místě. Nejdřív si to ani neuvědomím, ale potom mě napadne: možná by nebylo špatné vrátit se k původní
autor: Diana Bill: „Ne zlato. Nikdo si nezaslouží smrt. Ale prosím, nezanevři. Uvidíš, my to spolu zvládneme,“ konejší mě Tom. Je to s ním všechno lehčí. „Nezanevřu. Mělo se to tak stát. Bůh ví, proč to tak zařídil,“ řeknu. Zní to až
