autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Byla zrovna jedna z Brianových hodin. Jen jsem tak zíral do prázdna a snil si o svém Billovi.
„Prosím tě, Tome, nemůžeš zavřít tu pusu? Tváříš se jak výhul,“ kopne do mě pobaveně Ben. Zpozorním, zaklapnu pusu a zasměju se.
„Co to s ním je?“ ptá se ho zvědavě Mia.
„Jak to mám vědět,“ řekne jí otráveně.
„Tome, co to s tebou je? Hulil jsi před hodinou nebo co?“ zeptá se mě se smíchem. Podívám se na ni a s úsměvem pokrčím rameny.
„Tohle vypadá jako dobře strávená noc,“ začne se Ben smát.
„Co? Co? S kým?“ vyzvídá hned Mia.
„S Billem,“ zasměju se a začnu si čmárat do bloku.
„Fakt? A co jste všechno dělali? Už byl sex?“ visí na mně Mia pohledem. Nebyla normální holka. Vlastně toužila po tom – stát se gayem. Ani jsem se jí nedivil… Ale to proto, že jsem gay.
„No… nejdřív jsme si jako psali zprávy. Vyfotil se mi nahý, ale není vidět všechno,“ uchechtnu se, „tak jsem se mu taky vyfotil a poslali jsme si to. Pak Bill přijel a byli jsme celý večer spolu u mě v pokoji. Říkal jsem, že je designér. Umí i kreslit, tak… mě kreslil nahýho,“ zasměju se. Oběma se zatajil dech. „A pak mi ho…“
„Nechcete se, pane Kaulitzi, uklidnit s těmi vašimi historkami? Nikoho nezajímá váš sexuální život!“ křikne na mě Brian. Ani jsem si neuvědomil, že v celé třídě bylo ticho a všichni mě sledovali. Nic neřeknu.
„Nevšímej si ho. Jenom žárlí, že jeho sexuální život stojí za hovno,“ začne se smát Ben.
„Páni, Tome, to je tak romantický. Bill je tak úžasný,“ řekne mi Mia užasle.
„Jo, to je. Včera jsme si vyznali lásku,“ usměju se sladce a dál si čmárám do bloku.
„Oh můj bože, to je tak… Já chci taky někoho,“ zakňourá Mia. Dál už si nikoho nevšímám. Jen si kreslím srdíčka na papír jako zamilovaný puberťák.
O dopolední přestávce, kdy jsme seděli s Miou a Benem v kantýně, mi zavibroval iPhone v kapse. Že by Bill? Ať je to prosím on…
„Ahoj miláčku, jak se dnes máš? Co ve škole? Uvidíme se teda dneska? Já jen, jestli se pro tebe mám stavit, nebo jak bys chtěl.“
Hned se sladce usměju. Nechtěl jsem mu psát a otravovat ho. Když včera odcházel, přišel mi smutný. Měl jsem strach…
„Vsadím se, že mu píše Bill. Vidíš, jak se tupě usmívá?“ řekne pobaveně Ben.
„Ježiš, nechte mě už žít a raději si všímejte svých partnerů,“ zasměju se.
„To je to. My žádný nemáme,“ poznamená Mia.
„Tak si najděte,“ ušklíbnu se a začnu Billovi odepisovat.
„Ahoj lásko, teď už dobře. =) Dělal jsem si starosti, včera jsi při odchodu byl nějaký přešlý, tak jsem tě nechtěl otravovat. =( Ve škole je docela nuda, znáš to. Rád bych tě viděl. Chybíš mi. =(„
Ještě si po sobě zprávu přečtu a odešlu ji. Jsem s těmi pitomými smajlíky vážně jako puberťák. Heh…
„Není tak lehký někoho najít. Všichni kluci jsou vadný,“ postěžuje si Mia.
„Tak proč chceš být gay? Gayové jsou na chlapy,“ rýpne si Ben a napije se coly.
„Jenomže to je jiný, ty debile,“ protočí ona oči.
„Tak buď lesbička a máš vyřešeno,“ zasměju se.
„No jo, ty seš děsně chytrej, viď, když máš teď Billa,“ zašklebí se na mě. V tu chvíli mi začne vibrovat iPhone. „No však to říkám.“
Jen se zasměju a začtu se do příchozí sms: „Nikdy mě neotravuješ, to si pamatuj. Nic mi nebylo, neboj se. Taky mi chybíš. Pokud budeš chtít, přijedu :*“
„Budu moc rád, když přijedeš. Škola mi končí ve 4. Moc se na tebe těším. <3“ odepíšu mu hned.
„Dobře, ve 4 jsem tam jako na koni 🙂 Já se na tebe taky těším <3“ Naprosto jsem přestal vnímat okolí a věnoval jsem se jenom Billovi.
„Nejraději bych se sebral a hned za tebou běžel až do práce. Nechci tu být s ‚gorilákem‘. =(.“ postěžuji si. Brian mě opravdu začíná deptat. Nesnáším ho. Stále se do mě naváží.
„Ani to neříkej, nebo přijedu teď hned a unesu si tě :))“ Jenom jsem si nad jeho poslední sms povzdechl a zvedl se, jelikož zvonilo. Kéž by…
Když jsem se přesouval s ostatními na poslední hodinu, potkali jsme na chodbě Briana.
„Tome?“ osloví mě. „Mohl byste si na mě najít chvilku? Rád bych s vámi o něčem mluvil.“ Ah… To se mi nelíbí. Vidím, jak se snaží znít a vypadat tak dokonale jako vždycky, aby udělal dojem na ostatní, což samozřejmě dokonale zabírá. Jenomže já ho znám. Slyším ten podtón.
„Samozřejmě, pane profesore,“ řeknu nuceně. Odpojím se od ostatních a následuji ho. Mířil přímo do svého kabinetu. Skvěle. Zase mi udělá kázání? Nebo má snad v plánu mě znásilnit za trest? Nebo by mě raději zmlátil?
Odemkl svůj kabinet a zašel dovnitř. „Zavři za sebou.“
„Jo,“ brouknu jen. Poslechnu ho, zavřu za námi a rozhlédnu se. „O čem se mnou chceš mluvit?“
„Už mě začíná štvát, jak neustále mluvíš o Billovi. Mluv si o něm, ale ne v mých hodinách,“ vydechne trochu podrážděně.
„Promiň, ale Ben s Miou se mě prostě ptali, jak probíhal včerejší večer. Jinak bych o něm nemluvil,“ povzdechnu. Nechci se s ním zbytečně hádat. Nemá to cenu.
„O tom, co jste dělali, mlč. Slyšel jsem dost ve třídě,“ zasyčí.
„A co ti vadí? Mezi námi nikdy nebylo nic tak silného, jako mám s ním. Spali jsme spolu, měli jsme se rádi. Ale to je všechno. Choval ses jako… idiot ty naše poslední společné dny. Kdyby ses tak nechoval, nemuselo to tak vůbec dopadnout. Do té doby jsme byli jenom přátelé,“ zakroutím nešťastně hlavou. Tak nerad se k tomuto tématu vracím.
„Jo, byl jsem blbej… Až když něco ztratíš, uvědomíš si, jak moc to pro tebe znamenalo,“ zadívá se z okna. Kousne se do rtu, stáhne rty do přímky a poté sklopí hlavu. Zůstanu na něj jenom zaraženě koukat. Já… Cože? Bolestivě se mi sevře hrudník.
„Briane, ale…“ vydám ze sebe.
„Nic neříkej. Mlč. Nechci to… řešit,“ protře si obličej. Jeho hlas v tu chvíli podivně ztvrdl. Ostražitě jsem si ho prohlédnul.
„Další věc, která mě začíná štvát, je ta, že mi neustále narušuješ hodiny nebo nedáváš pozor.“
„To není…“
„Ale ano, je to pravda. Klidně tě můžu z týhle školy vyhodit, a ty moc dobře víš, že mi to nebude dělat žádný problém!“ vyjede na mě. Cože?! No to si ze mě dělá…
„Co prosím? To jako myslíš vážně?! Chceš mě vyhodit?!“ zvýším na něj rozčíleně hlas.
„Jestli se neuklidníš, tak ano!“ oplatí mi také zvýšeným hlasem. To je takový… hajzl! Já ho nenávidím!
„Tak na to pěkně rychle zapomeň! Nedřel jsem roky proto, aby mě nějakej kretén jako ty vyhodil! Chrápali jsme spolu, ale to je všechno! Jestli mě budeš chtít vyhodit, tak řeknu, že jsme spolu spali. Já začnu znovu, půjdu na jinou školu. Ale pamatuj si, že ty už práci neseženeš,“ zavrčím na něj hnusně. V tu chvíli mi vrazí pořádnou facku. Vyjeknu bolestí. Zavřu oči a trhaně vydechnu. Cítím, jak mi hoří celá tvář a bolí mě ret. Au… Za co to sakra…
„A teď mě poslouchej, ty malá děvko,“ čapne mě silně za bradu. „Začneš chodit normálně do školy. Nebudeš mít žádný výjimky kvůli svojí ségře. Budeš úplně stejný jako všichni ostatní. V mých hodinách budeš mlčet. O Billovi neuslyším ani slovo. A jestli… jestli někomu jenom řekneš o tom, že jsem tě šukal, tak přísahám bohu, že…“
„Ne, neublížil bys mi. Máš vztek, možná žárlíš, a proto tak vyvádíš. Já-já vím, že mě máš rád… Sám jsi to před chvílí řekl,“ vydám ze sebe se slzami v očích. Dlouho se mi zlostně díval do očí, až mě pustil a odstrčil.
„Vypadni odtud. Ihned.“
Nemusel to říkat dvakrát. Okamžitě jsem se sebral a odešel. Měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel jako malé dítě.
Podíval jsem se na sebe v zrcadle na chlapeckých záchodech a setřel si slzy z tváří. Měl jsem tvář nateklou a celou rudou. A aby toho nebylo málo, rozkousl jsem si při té facce ret. Popotáhnu nosem, opláchnu si obličej i ruce, a poté se otřu do papírové utěrky. Takhle nemůžu za Billem. Nemůže mě takhle vidět… Ne proto, že vypadám hrozně, ale především proto, že by se hned staral, co se stalo. Doloval by to ze mě tak dlouho, dokud bych mu neřekl pravdu a bůhvíco by se pak stalo… Nesmím to podceňovat.
Vytáhnu iPhone z kapsy a otevřu novou zprávu. Nevím, co mu mám napsat. Nechci mu zbytečně lhát…„Promiň, plány nevycházejí. Něco do toho vlezlo. Nejezdi, bylo by to zbytečné. Klidně zůstaň v práci. Omlouvám se, měj hezký zbytek dne.“ Chvíli na zprávu zírám, až ji nakonec odešlu a schovám mobil do kapsy. Znovu se opřu rukama o umyvadlo a koukám na svůj odraz ve skle.
Co mám dělat? Ano, možná mi vrazil Brian facku, možná se choval opravdu hnusně a někde ve skrytu duše ho nenávidím, ale zároveň vím, že někde uvnitř ho mám stále rád. A on mě taky. Chová se jako idiot, ale to jenom napovídá o jeho zoufalosti… Byl se mnou ve chvílích, kdy jsem byl naprosto sám. Byl mi oporou… Nechci mu takhle ubližovat… Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Mám na něj vztek, ale zároveň… ho chápu. Říkal, že jsem ho změnil. Opravdu ke mně něco cítil… stále něco cítí. Náhle se objevil Bill. Všichni tři jsme viděli, jak lehce obsazuje jeho místo, až se to nakonec opravdu stalo a on Briana úplně zastoupil. Já ho v tu chvíli odepsal a odhodil jako kus starého prádla. Choval se jako blbec, ale co jiného mohl dělat? Tušil, že nemá žádnou šanci… Vůbec jsem nepomyslel na jeho pocity. Byl jsem tolik okouzlený Billem… Všímal jsem si jen jeho…
Po nějaké době mi přišla zpráva, tak jsem si ji přečetl.„To mě mrzí. Nechci být zvědavý, ale co se stalo? Doufám, že jsi v pořádku :*“
Povzdechnu a na chvíli zavřu oči. Nechci mu zase lhát, ale pokud mu řeknu, že v pořádku to není, zbytečně si bude dělat starosti a stejně přijede.
„Vše ok.“ To je jediná odpověď, kterou mu pošlu. Co víc můžu dělat… Schovám iPhone do kapsy, vezmu si věci a vyjdu ze záchodů. Projdu chodbami a vyjdu ze školy. Už tu nechci být ani minutu navíc. Chci být někde sám, daleko od všech. Znovu mě v očích začnou štípat slzy a v krku se mi udělá ten odporný knedlík, který tak nenávidím. Narazím si kšiltovku do obličeje, na to si ještě natáhnu kapuci a rozejdu se ulicemi. Koukám do země, aby na mě nikdo neviděl. Nechci žádné soucitné pohledy od kolemjdoucích. Nestojím o ně.
Po pár minutách mi ale začal hrát iPhone. Zalovím v kapse. Na displeji bliká Bill. A co teď? Když mu to nezvednu, akorát bude mít ještě větší podezření…
„Prosim…“ přijmu hovor a otřu si tvář od slz.
„Ahoj, Tome…“ ozve se.
„Ahoj…“ brouknu a popotáhnu, abych zněl alespoň trochu normálně. Snad nic nepozná.
„Co se ti stalo?“ šeptne vlídně. Samozřejmě, že to poznal… Zním jako idiot.
„Nic se nestalo, Bille… Psal jsem ti to,“ povím mu klidně, ačkoli se mi z hrudi dere zavzlykání. Zamrkám, abych rozehnal slzy.
„Slyším, že se něco děje,“ vydechne. Jenom povzdechnu a mlčím. Nevím, co mu říct. Nechci mu zase lhát. S pohledem zabořeným do země se rozejdu přes přechod. Náhle na mě začne troubit nějaké auto. Polekaně vzhlédnu. Ježišmarja, málem mě srazil. To mám za to, že nečumím na cestu! Měl mě srazit! Zasloužím si to…
„Nechci tě rušit, ale mám o tebe starost. Pověz mi, co se stalo, miláčku,“ pošeptá Bill do telefonu.
„Čum na cestu, ty idiote!“ zakřičí na mě ten chlap z auta.
„Já-já… omlouvám se,“ vykoktám ze sebe rozrušeně.
„To je mi hovno platný! Málem jsem tě srazil! Vypadni už z toho přechodu!“ zařve na mě vytočeně.
„Pardon,“ hlesnu jen zaraženě a rychle přejdu přechod. Ani nevím, co mi to Bill říkal…
„Tome,“ vyjeknul skoro až Bill. Au, bože, moje ucho. „Co se… děje? Nestalo se ti nic?“
„Ne, nic mi není. Jsem v pořádku. Neboj se, Bille…“ protřu si oko.
„Kde jsi?“ zeptá se a zaslechnu, jak se zhluboka nadechne.
„Já…“ rozhlédnu se, „já nevím. Jsem na cestě… Já nevím. Asi domů nebo… někam,“ povzdechnu. Nechci, aby za mnou hned jezdil kvůli každé blbosti. Nejsem malý a nechci ho zatěžovat svými problémy. Ach jo… Já jsem fakt tragéd… Jenom mu přidělávám zbytečné starosti. Je starší než já, má dobře placenou práci. Už je dospělý, soběstačný muž. A co jsem já? Mladé tele, které málem srazí auto po cestě ze školy… Nejradši bych se někam zahrabal.
„Tak… tak tam na mě počkej. Pověz mi, co je kolem tebe, ano?“
„Nedělej si starosti… Budu v pořádku, Bille…“ vydechnu. Zadívám se na iPhone a vypnu hovor. Otřu si slzy z tváří a rozejdu se kamsi. Jsem tak špatný. Brianovi ubližuju, Billovi dělám jenom starosti… Měli by mě zavřít do nějaké izolace.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
BOze ten Brian je takovy kokot :/ jak ja ho nesnasim :/
Doufam, ze Tom odejde dobrovolne z te skoly, doufam .. 🙂
A prosimte TOme nedelej sceny a proste di za Billem, on te ma rad ..
Tesim se na pokracko 🙂
://
připadá mi, jako by měl Tom nějakou.. duševní nemoc 😀 😀 😀 nechci nějak kritizovat, ale podle mě je tu Tom až moc velká citlivka.. 🙂 ale jinak dobrý .. :))
No jo jasně, najednou ho má Brian rád.. :XX
Ježiš, to je na moje nervy moc.. 😀 Vážně super povídka, ale na moji citlivou povahu, je to až moc.. 😀
Sakra, sakra! Brian to zas kazí :/ 😀 😀 Ale Tom ať jde za Billem, chudáček má o něj strach 🙁 Už se těším na další díl =)
Páni….někdy si fakt připadám jako Tom ke konci….. taky bych byla nejradši aby mě něco srazilo ,ale pak přijdu domů,sednu k počítači a jak si přečtu (i straší díl) téhle povídky hned je mi líp ;)) skvělej díl a Gorilák je teda pěknej debil! …chudák Tom…
No tak… tolik smutku a sebekritiky… bohužel musím říct, že s tím mám taky hodně bohaté skušenosti… je mi Toma líto, nechci, aby se tak cítil, ale dost ho chápu. Je ve vážně složitý situaci… Snad se to zase zlepší a už nikdy nezhorší 🙁
Ježiši, já nestačím zírat na to, co se tam děje…:-( Opravdu ne..:-( Tolik je mi líto Toma,jak mu Brian vrazil facku a byl na něho hnusný!! Co si to dovoluje??? Ano je to žárlivý, zhrzený milenec, ale tohle je chování pětiletýho děcka. MOC dobře ví, že Molly je pro Billa důležitá! A řekne mu TOHLE? To si ze mě dělá ten arogantní blbeček legraci???? Ugh!!!! Zmlátila bych ho a ještě bych mu nakopala zadek za tu ránu TOmovi, kdo mu dal právo tahle s ním zacházet?! Jako opravdu ho nechápu, Brian je ten, koho by měli zavřít..! někam hodně daleko, protože jenom Tomovi s Billem komplikuje vztah…:-(
Oh, já ani nevím, co bych měla říct…:-( Opravdu…:-( Tolik je mi líto, že prostě Tom odvolal jeho den s Billem a snaží se ho neotravovat, ale Brian tam nedělá dobrotu…:-( Jak se pokaždé krásné štěští rozplyne jako mýdlová bublina…:-( Je to šílené, jak je štěstí pomíjivé..:-'(
Doufám, že se to mezi těmi dvěma urovná, opravdu… Nechci, aby se to nějak pokazilo…:-( Opravdu ne…:-( Takový krásný vztah by mohli mít, jenom kdyby jim tam ještě nestál za zadky Brian..! 🙁 A navíc to co řekl o Molly? Že žádné výhody mít nebude??? 🙁 TO opravdu přehnal…:-( Mě samé vyhrkly slzy do očí!!!! 🙁
A Tom málem nakonec skončil přejetý autem…:-( TO byla snad poslední kapka…:-(
NO i přes tohle všechno se ohromně těším na další dílek a moc je to krásná povídka!! 🙂 Ale neříkám, že nemám obavy…:-)
Gorilák je kretén!! =o/ Chudák Tom
Chjo.. to je tak smutný.. :o( snad se to brzo vyřeší.. :o)
Hmm tak to je hodně blbí achjo jak se to dokáže během minuty zkazit :/ . achjo tak nic . snad bude příští díl lepší .. 🙂
Tak Brian to teda solidně posral. Jako profesor se zachoval teda pěkně nenormálně. Měl by si pořádně oddělit soukromý život od práce a neplést to dohromady, pak to takhle dopadá a je jenom víc zlomených srdcí. I když je pravda, že Tom ho docela odkopnul, ale zase srdci neporučíš.
Každopádně to byl velmi zajímavý a napínavý díl a opravdu moc se mi líbil. Už se nemůžu dočkat dalšího, protože tahle povídka je skvělá, možná bych ji i mohla zařadit mezi několik pár nejlepších povídek, co jsem kdy četla. A absolutně nemám tušení, jak to celé dopadne.
svého Billa<3…nádhera! Hah,Brian si to vyslechl..super :D! Tom si kreslí zamilovaná srdíčkááááááááá 😀 ááá já jsem tak šťastná,že jsou do sebe zamilovaní♥ Ty smsky<3
Bože ten Brian…to je děsný…tak jako já ho nechápu..on tam jakoby řekne,že ho má rád víc,než si on sám myslel ..a pak je na něj takhle hrubý?!..jak může být takhle hnusný k člověku,kterého má rád?! …tada…vždyť to řekl. Bože to je hajzl. Jsem ráda,že se Tom bránil s tim,že by řekl,že s nim spal,ale…bože já bych toho Briana uškrtila! Bože chudák Tom..chudák Bill…je mi tak moc líto,že mají zkažené odpoledne…Tomův pocit…chápu ho…ach bože :(…a ke všemu ho málem přejelo auto…bože můj…Doufám,že se brzo budou mít zase dobře.
Nes-ná-šim Briana!!!!!!! Fakt debil… A chudák Tom… :'( A já být Billem tak si dělám úplně stejné starosti. :/