Déšť 9.

Celou dobu byli Alex a Nick u Billa a čekali, až se probere, Andreas byl nejspíš doma, co by tady taky dělal, že jo, když ho Bill odmítnul. Jediné, na co ti dva chlapci čekali, bylo, že Bill bude v pořádku. Věděli, že z toho Andreas nevyjde jen tak, ale teď jim byl přednější kamarád v nemocnici než kamarád doma.

***

Po několika dnech se Bill probral, byli strašně rádi, když otevřel oční víčka a podíval se okolo sebe pomaten.

„Kde to jsem?“ šeptnul Bill a podíval se na kluky. „Kluci, co to…“ nedořekl to, protože mu skočili do řeči.

„Bille, jak jsme rádi, báli jsme se, ty víš, kdo jsme? A co se dělo?“ vyhrkli na něho jednu otázku za druhou.

„Jasně že vím, Alex a Nick, co se dělo? Pamatuju si, jak jsem odmítl Andyho a pak tupou ránu do hlavy. Nic víc…“ sledoval je svými čokoládovými očky.

„No…“ začal Alex. „Andy tě bouchnul kamenem…“

Bill pozvedl obočí a sledoval je.

„Andy? To je… Jo, bohužel by to sedělo…“ kývnul a sklopil zrak. Jeho nejlepší kamarád ho bouchnul kamenem do hlavy. Jak ironické.

***

Bylo to už přes půl roku, co byl Bill doma, s Andym se zase bavili. A měli zase výlet na ono místo, kde se stala ta tragédie.

„Fakt tu chceš být?“ optali se kluci se strachem, že to něco v Billově mysli probudí.

„Jistě že jo…“ kývl Bill a pomohl jim se stany.

Po několika hodinách šli kluci pro další dříví a Bill byl opět s Andym sám…

„Víš, Bille, přesně tady jsem se tě zeptal, zda nechceš být se mnou jako přítel…“ šeptnul Andy a Bill kývl a sledoval své nehty se skloněnou hlavou, aby mu nešlo vidět do obličeje. Nechtěl to už ani připomínat, bolelo ho to.

„No, a já bych se chtěl zeptat, zda jsi nezměnil názor,“ šeptnul opět Andy a Bill se zasekl, projela ním vlna zimy. Co teď? Co když ho odmítne a zase mu něco udělá?

Bál se, hodně se bál. Podíval se na Andyho se strachem v očích.

„Ale, já nechci…“ šeptnul Bill skoro neslyšně, avšak Andy to slyšel. Opět to cítil, vztek. Andy se zvedl a Bill pocítil strach. „A-Andy, klid…“ vykulil totálně oči a cítil slzy, pomalu couval před Andym, který za ním šel dál.

„Ty… Znova jsi mě odmítnul!“ zavrčel a Bill vylezl na nohy a běžel, ale Andy se rozeběhl a podkopnul mu nohy, Bill tvrdě dopadl na kamínky a písek s hlínou. Otočil se na Andyho a polkl, když viděl, že se k němu jeho kamarád sehnul, chytil ho silně pod krkem a mračil se na něho. Bill zvládnul jen se rychle nadechnout a zkoušel odehnat jeho ruku od svého krku, avšak věděl, že to nezvládne. Vždyť Andy je silnější několikrát než on.

„Hajzle! Tě radši zabiju, než aby tě měl někdo jiný!“ zavrčel a stisk zesílil, Bill zakňoural, slzy měly volnou cestu z jeho očí, sotva už dýchal. Ale kupodivu Andy ruku odehnal a Bill mohl dýchat, nadechoval se zhluboka. Se strachem, co teď Andy udělá, se na něho povídal, ten měl opět kámen v ruce. Bill se zděsil a chtěl utéct, ale on ho chytil, a bouchnul kamenem větším než jeho dlaň do hrudi z boku. Bill zakňoural a snažil se utéct, aspoň odplazit, ale neměl sílu, bolest byla větší. Bill ucítil další bolest na svém břiše ihned, jelikož Andy bouchal Billa, kde to šlo, do nohou, do hrudi, do břicha, do rukou, do hlavy také. Měl vztek a chtěl cokoliv, jen aby si tu zlost vybil.

Když se uklidnil, podíval se na ležícího Billa od krve, z nosu měl krev, z ran z hlavy, od rtů, po rukách, po nohou, jeho triko šlo také vidět, že má od krve. Andymu jako by se rozsvítilo a viděl, co udělal. „Sakra…“ díval se a poklepal Billovi na tvář, ale Bill měl stále zavřené oči. Andy se zhrozil, zkusil tep, ale žádný. „Já ho zabil!“ vyjekl a vzal ho do náruče. Musí ho dát pryč, vždyť přijdou kluci. Rychle ho dal na loďku, a vyplul s ním na druhý konec někam k půlce jezera. Tam ho vzal a dal mu ještě pusu na tvář a hodil ho do vody. Billovo tělo se namočilo, a jelikož mu hodil kameny do kapes tak se potopilo. Andy ihned vyplul zpátky a tam čekal jakoby nic na kluky.

„Kde je Bill?“ optali se kluci, když přišli zpátky.

„Šel se podívat na tu svou boudu na stromě…“ zvedl Andy ramena a podíval se na ně. Oni kývli, znali Billa, věčně tam chodil. A tak si sedli, a podívali…

Bylo jim divné, když Bill nešel, pak začali volat a hledat ho, druhý den ho hledali a i na policii nahlásili. Nic.

***

Byl to měsíc a nic. Ale Andy si to pamatoval, ale neřekl nic.

*konec flashbacku*

Bill a Andy se objevili zase u něho. Bill ho sledoval a Andy zhluboka nadechoval.

„Ale, jak to, že tu jsi! Mám jistě halucinace, jsi přelud, jsi mrtvý!“ zavrčel a sledoval ho stejně ale se strachem.

„Ale nejsem, jsem duch, to ano, ale to je k něčemu dobré. Když prší, tak se můžu objevit, a být jako osoba, a hele…“ ukázal Bill ven, Andy se podíval ven, pršelo. Koukl zase na Billa.

„A to mě chceš zabít?“ optal se.

„Ne, ne Andy, já ne… Já tě donutím, aby jsi se zabil, nebo někdo…“ usmál se. „Pomsta je vždy sladká. Nejdřív krásně zešílíš, a buď se zabiješ, anebo tě někdo zabije…“ uculil se a pak odešel. Andy ho jen sledoval. Co teď? Bojí se.

***

„Tomiiii….“ zavolal Bill do okna pootevřeného na větračku, během chvilky se objevil Bill v okně a usmál se, běžel dolů a otevřel Billovi, on šel za ním.

„Co ty tu? Neměl jsi být doma?“ optal se Tom.

„Ano, ale mamka to vyřešila,“ usmál se a šel nahoru. Tom s úsměvem šel za ním.

„Mamka je pryč, chceš něco k pití nebo tak?“ optal se Tom.

„Um, to je dobře, že je pryč,“ usmál se Bill a šel nahoru do Tomova pokoje. „Ne ne nechci, jediné, co chci, je být s tebou,“ šeptnul a koukl na Toma, který si sedl na postel, šel k němu a sednul si na jeho klín a obejmul ho okolo krku. Tom si s ním opatrně lehnul a objímal Billův pas. Oba zavřeli oči a užívali si přítomnost druhého. Bill věděl, že bude pršet celý den, a tak měl na čas.

autor: LízatQo