autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Za třičtvrtě hodiny jsem zastavil před velkým domem, spíše bytovkou.
Zaparkoval jsem na své místo a vypnul motor. Tom se pomalu odpoutal.
„Bydlíš ode mě strašně daleko. V téhle části města jsem byl asi jen dvakrát. Budu muset s tebou nejspíš jet víckrát, než k tobě sám trefím,“ řekne mi.
„Není to tak daleko,“ zapřemýšlím. „I když… no, celkem jo. Klidně si tě k sobě budu vozit,“ usměju se na něj trošku, a taky se odpoutám. Nad tím se jen pousmál a vystoupil z auta. Také jsem vystoupil, zamknul a došel k němu. Chytnul jsem ho za ruku a vedl si ho ke vchodu. Odemknul jsem a vešel s ním dovnitř. Přivolal jsem výtah a usmál se na něj. Vypadal docela napjatě. Nedočkavě mi přejížděl palcem po dlani. Že já idiot si včera neuklidil, ale copak byl čas… Všiml jsem si, jak si nepatrně cucal a sál ten bolavý ret.
„Necucej si to,“ usměju se a nastoupím s ním do výtahu.
„Když ono je to strašně nepříjemný a bolí to. Připadám si s tím jako negr,“ postěžuje si smutně.
„Já ti to věřím, ale takhle se ti to bude hojit jenom déle. Žádnej negr, prosím tě,“ zakroutím hlavou a zmáčknu 4. patro. Jak ten blbeček takhle mohl pokazit tu jeho nádhernou tvář. Sám potřebuje upravit fasádu.
„Chmmpf,“ povzdechl a začal si mnout nešťastně tvář. Chytnul jsem ho za tu ruku a podíval se mu do očí.
„Neposedo neposednej,“ usměju se. Místo toho, aby tohle přenechal na mě, tak se pořád oždibuje sám. Pche. „Pořád bys s těma packama něco dělal,“ dám mu pusinku na nos.
„Promiň,“ pousměje se nevinně. Náhle se zamračí. „Jaký jsi vůbec mačkal patro?“
„No, mně se neomlouvej,“ ušklíbnu se. „Čtvrté…“ brouknu.
„Hm,“ usměje se jen. Jakmile výtah zastaví, vyjdeme z něj. Rozejdu se po chodbě a zabočím ještě doprava. Zůstanu stát před dveřmi.
„Tak tady je má skrýš,“ prohodím a odemknu. Tiše postával za mnou.
„Pojď dál,“ otevřu dveře, vejdu a ustoupím, aby mohl projít. Podíval se na mě, a poté si prohlédl rám dveří. Očividně váhal. Možná ho nutím, možná je na něj příliš brzo, ale já přece… nechci nic špatného. Chci mu jen pomoct.
„Pojď,“ pousměju se vlídně. Pomalu vešel a rozhlédl se. Zavřel jsem za ním dveře a zul se.
„Odlož si tady,“ usměju se přívětivě. „…jako doma, ano?“ pohladím ho po zádech.
„Hmm,“ přikývne zadumaně. Zuje se, shodí ze sebe bundu a pozorně si to tu začne prohlížet. Nemám tu žádný binec, jen v té ložnici je pár věcí navíc. Jen si nejsem jistý, zda se mu tu bude líbit.
„Mrknu se ti na tu pusinku, jo?“ vedu ho do koupelny.
„Hmm,“ broukne znovu jen. Chytne se mě za ruku a pomalu jde za mnou. Znovu si cucal ten ret. Prohlížel si snad každý centimetr kolem sebe.
„Já to vidím,“ zastavím se v chodbě a uculím se. „Necucat.“ Je tak roztomile nenapravitelný.
„Máš to tu pěkný,“ usměje se jen. Obejde mě a zvědavě se vydá do jedné z místností. Do obýváku. Zasměju se nad tím a jdu za ním.
„Děkuju, ale taková sláva to není,“ brouknu a zastavím se mezi dveřmi. „Dojdu si pro nějaké věci a pokusím se ti tu pusu dát dohromady. Takhle si ani pusu nedáme…“ pokývám hlavou.
„Hmm,“ broukl bez zájmu. Došel ke stěně a začal tam zkoumat každou maličkost, jako by si ji chtěl zapamatovat. Nechápal jsem to, ale nic proti jsem neměl.
„Děje se něco?“ zeptám se s podzvednutým obočím.
„Ne,“ usměje se na mě a dál si to tam všechno prohlíží. Přesune se od stěny k oknu a podívá se, jaký mám výhled. Potom ke mně s rukama za zády dojde. „Kde máš ložnici?“ uculí se. Chytnu ho za ty ruce, takže jsem pár milimetrů od něj. Je tak rozkošně zvědavý.
„Já ti dám ložnici,“ uculím se. „Napřed koupelna… Je vidět, jak stojíš o to, abych ti dal pusu,“ řeknu důležitě, ale nakonec se ušklíbnu.
„Promiň. Jen jsem zvědavý. Už od našeho prvního rande přemýšlím o tom, jak bydlíš. Konečně jsem tady,“ poví mi nesměle a s malým úsměvem skloní pohled.
„Těší mě to,“ skloním hlavu a trošku se ohnu, abych mu viděl do obličeje, a rozkošně se na něj usměju.
„Takže mi ukážeš svůj pelíšek?“ mrkne nevinně.
„Ukážu,“ pousměju se. „Klidně si do toho pelíšku budeš moct lehnout.“
„Ne, to ne. Já bych ti nerad zalehl hračky,“ zasměje se a vyjde z obýváku. Rozhlédne se po chodbě, až se zvídavě rozejde k jedněm dveřím. Zakroutím hlavou a zůstanu stát na místě. To je ale průzkumník. Prohledá celý byt. Je to legrační na něj koukat. Nijak mi to od něj nevadí. On může. Dveře otevřel a nakouknul dovnitř. Když ale zjistil, že tam mám jenom skříně s oblečením, zase dveře zavřel a přešel k těm vedle. Nakoukl dovnitř stejně jako do předchozích.
„Můžu tam?“ ohlédne se na mě s úsměvem.
„Můžeš,“ usměju se na něj sladce a dál tam postávám. Co jiného mu taky mám říct. Nadšeně vešel dovnitř. Nechci za ním chodit jako pes. Ještě by si myslel, že ho kontroluju.
Zatím se tiše rozejdu do kuchyně a kouknu se do lékárničky, co tam mám. Ta jeho pusinka a zarudlá tvář se mi nelíbí. Oh, idiote. Otevřu malý mrazák a vyndám si chladící sáček. Ještě si vyndám desinfekci a dojdu do koupelny. Vezmu si jednu ze stovky vatových tyčinek a donesu si to zpátky do kuchyně. Potom se rozejdu za ním. Když ho vidím, jak zkoumá, co mám pod polštářem, donutí mě to se uculit. Kdyby tohle dělal kdokoli jiný, asi bych ho už seřval, ale u něj mi to přijde tak rozkošné, jak všechno zkoumá. Zřejmě se právě snažil najít hračky. Co nejtišeji k němu dojdu, natisknu se zezadu k němu a chytnu ho za boky.
„A mám tě…“ pošeptám s úsměvem.
„Ježiši!“ nadskočí leknutím. Ztratí rovnováhu a spadne mi do postele. No to snad ne. Začnu se smát a posadím se vedle něj. Plácnu ho trošku po zadku.
„Tak už sis sem i lehnul… Chceš nějakou hračičku?“
„Ty seš takový pako. Málem jsem dostal infarkt,“ zasměje se a nemotorně se překulí na záda, aby se mohl posadit. Přitisknu mu hned dlaň na hruď. Jsem rád, že se zase trošku odreagoval. I když na to, co se stalo, asi dlouho nezapomene.
„Je to dobré, srdce ti nevyskočilo,“ usměju se sladce a nahnu se trošku nad něj. „Tak já jsem pako…“ pokusím se o naprosto vážný pohled. Nadechl se, jako by chtěl něco říct, ale nakonec zmlkl. Nejistě zatěkal pohledem mezi mýma očima. Zdálo se, že si nebyl jistý tím, zda je to sranda nebo ne.
„Ts, ts, ts,“ zakroutím hlavou maličko a tak svůdně se na něj podívám. Nic neřekl. Nadále mě tiše pozoroval. Skloním se až k němu a dám mu drobnou pusinku na nos. Brouček. Vůbec neví, co si myslet a co dělat.
„Našel jsem už něco, s čím se ti pokusím tu pusinku ošetřit.“
„Dobře,“ odtáhl se ode mě, aby mě nebouchl, a posadil se. Tak to zřejmě nebyl dobrý nápad. Ach jo. Taky se raději posadím a nabídnu mu svou ruku. Zvedne se sám. Až poté se mě chytne a vytáhne mě na nohy. Trošku se usměju a chytnu se ho. Odvedu ho pomalu do kuchyně. Poukážu mu na barovou židličku. Usadil se na ni a poslušně čekal, přičemž se rozhlížel.
„Mimochodem, kde máš ten piercing?“ šeptnu, když soustředěně kapu desinfekci na vatovou tyčinku.
„Mmm…“ zalovil v kapse, „tady.“
„Super,“ usměju se na něj a přejdu k němu. „Bude to pálit,“ pronesu smutně a zvednu mu trošku hlavu. Nechci mu ubližovat, i když mu tímhle vlastně pomůžu.
„Ono to štípe i takhle,“ broukne nešťastně.
„Já vím,“ pohladím ho po paži. „Budu se snažit, aby to bolelo co nejméně.“ Na to už mi nic neřekl. Prohlédl si můj obličej a pootevřel rty. Chytnu mu bradičku a napuštěnou vatovou tyčinkou mu párkrát přejedu po natrženém místečku na rtu. Zavřel oči, ucukl a začal bolestivě kňučet.
„Šššš, už je to, už je to,“ pošeptám tiše a pohladím ho konejšivě po tváři, kterou má naštěstí v pořádku. Je mi ho tak líto. Drobeček můj. Smutně se na mě zadíval a pak sklopil hlavu. Sklonil jsem se k němu a opatrně ho objal.
„Teď ti dám tenhle chladící sáček. Uvidíš, že to pomůže,“ brouknu tiše.
„Hm,“ řekl jen a položil mi hlavu na rameno. Cítil jsem, jak mě objal rukama kolem pasu.
Začal jsem ho hladit konejšivě po zádech. „Promiň mi to, ale musel jsem to vydesinfikovat.“
„Já vím. Ty se za nic omlouvat nemusíš,“ pošeptá a přivine si mě ještě víc k sobě, jako by mě potřeboval. Za tohle všechno může Brian. Pořád mě to nutí uvažovat o tom, zda je ten chlap normální. Pokud někoho miluju nebo mám rád, tak mu přeju, aby byl šťastný, a takhle mu neubližuju, ne? Chápu, že měl vztek, ale měl by znát nějaké hranice. Tohle mu trpět nebudu. Ne, když jde o Toma. Stáhnu kolem něj paže víc a vydechnu. Strašně dlouho se ke mně jenom beze slov tisknul. Až poté jsem zaslechl, jak lehce popotáhl nosem.
„Už nechci chodit do školy,“ pošeptá.
„Tomi, oba víme, že je to nutné. Navíc, teď přece tu řadu let nevyhodíš z okna. Měl by ses tomu postavit, i když je to těžké. Snaž se… se mu vyhýbat nebo spíš, nehádat se s ním,“ řeknu a pohladím ho po hlavě. Trošku se od něj odtáhnu, abych se na něj podíval.
„Nemůžu se mu vyhýbat, když ho mám denně na několik hodin. A já se s ním nehádal. Prostě mě odtáhl do kabinetu. Já si ho jinak vůbec nevšímám,“ otřel si oči od slz a zadíval se stranou. Nahlas povzdechnu. Není rady ani pomoci. Já nevím, jak tohle změnit.
„Je to těžký, ale… musíš to zvládnout, prosím,“ chytnu ho za ruce a něžně je ve svých stisknu.
„Promiň, já… jsem hroznej. Máš svých starostí a problémů dost,“ popotáhnul. Zamrkal a vynutil ze sebe malý úsměv na znamení, že je v pořádku. Ale já vím, že tohle v pořádku není.
„Poslouchej,“ polknu a přizvednu se víc k němu, „s láskou… přichází radosti i starosti a já je s tebou chci řešit, sdílet a pomáhat ti s nimi. Jsem rád, když za mnou přijdeš s nějakou radostnou zprávou, ale i problémem. Tak to má být,“ pohladím ho po hřbetu ruky.
„Přijde mi trapný tě zatěžovat… takovými blbostmi,“ sevřel mi ruku v dlaních.
„To nejsou blbosti, a i kdyby… já jsem za to rád. Víš… je to důkaz toho, že ke mně máš důvěru. Pokud to tak smím říct.“
„Když já…“ odmlčí se, „nikdy se nikdo nestaral o to, jak se mám nebo co se se mnou děje. Doma šlo vždycky jenom o Molly. Ve škole nikdo nemá náladu bavit se o problémech. Brian… o tom ani nemá cenu mluvit. A vyprávět dětem v domově svoje problémy mi přijde uhozený. Jsem zvyklý to v sobě dusit a jen všem dokazovat, že jsem v pořádku, i když nejsem. Odmala jsem se naučil nepřidělávat lidem starosti, protože doma jich bylo dost s Molly. Na mně nikdy nezáleželo… Asi mi tohle… nějakou dobu potrvá,“ svěřil se mi polohlasem, přičemž si hrál s mými prsty na ruce. Lehce je od sebe roztahoval a proplétal je se svými.
Neměl a nemá to lehké. Jsem si toho vědom, ale přeju si, aby se tohle naučil, aby si pamatoval a věděl, že já o něj tu starost a zájem mám.
„Rozumím ti a chápu tě, ale teď je tu někdo, kdo by se s tebou o všechny tvé radosti o starosti rád podělil a pomohl ti je řešit,“ stisknu mu ruku a kouknu se mu hluboko do očí.
„Já vím,“ pošeptá naprosto vážně a ani na okamžik neuhne pohledem.
„Jde jen o to, zda ke mně máš tu důvěru, zda mi to chceš říct.“ Postavil se, aby mi zpříma viděl do očí a já se k němu nemusel hrbit. Pohladil mě po tváři.
„Mám k tobě důvěru. Věřím v tebe. Jsi pro mě někdo speciální, komu se nikdy nikdo nevyrovná. Vím to, cítím to. Proto tě miluju,“ řekl mi tiše. Podívá se mi do očí a poté mě co nejněžněji políbí. Mám pocit, že se rozbrečím. Párkrát zamrkám, abych rozehnal slzy tlačící se ven, a pousměju se.
„Taky tě miluju, moc…“ polibek mu oplatím stejně něžně. Mělce vydechl a trošku se zachvěl.
„Je tak nádherný to slyšet,“ šeptne se zavřenýma očima a otře se mi něžně o nos svým.
„Naprosto. Vždy, když to řekneš, tak se mi srdce rozbuší rychleji a cítím ho snad až v krku,“ přiznám nesměle.
„Kdyby jen v krku. Pokaždé mám pocit, jako by mě někdo kopl zevnitř do břicha,“ pousměje se. Začne se se mnou mazlit. Sjede mi rty po tváři, párkrát mě políbí na čelisti a poté mi vlípne polibek na bradu.
„Mm, bude tě to bolet,“ zabručím a přivřu oči. Sjedu mu rukama po pažích a přivinu se k němu. Najednou mám potřebu být já ten, kdo se k němu schová.
„To nevadí,“ pohladí mě bříšky prstů po krku a druhou mě obejme kolem boků. Začal mi pokládat jemné polibky na spánek a pod ucho. „Je mi s tebou tak moc dobře, Bille.“
„Věř mi… že… že mně s tebou taky,“ oddechnu a pootevřu rty. Přesně ví, jak na mě. Ale já se jen těžko dokážu v tomhle případě ovládat. Od ucha mi sklouzl na krk. Orámoval mi čelist a poté mě začal něžně líbat na tepnu.
„Miluju tvojí vůni,“ pošeptal sotva slyšitelně. Párkrát mě políbil na klíční kost. Slastně jsem vzdychnul a zatnul prsty do jeho paže.
„Tomi…“ pošeptám spokojeně. Byl jsem naprosto omámený. Bylo mi to příjemné, tak moc příjemné. Miloval jsem tohle něžné mazlení. Někdy bylo mnohem krásnější než sex, ale já si ho bohužel moc neužil. Políbil mě v krční jamce a přes hrtan mi pomalu polibky vyjel na bradu, až se dostal k mým rtům. Jak jsem je měl pootevřené, lehce se do nich vpil svými. Co nejněžněji jsem ho políbil a pak se usmál.
„A teď… ti budu chladit tu tvou tvářičku,“ pošeptám. „Možná bych si měl vzít nějaký ten sáček taky…“ zaculím se a natáhnu se pro sáček. Opatrně mu ho přiložím na tvář.
„K čemu ho chceš?“ podiví se a trochu usykne. Stále mě bříšky prstů hladil po šíji.
„Abych se zchladil,“ pousměju se a líbnu ho na předloktí. Nad tím se tiše zasmál a pohladil mě po uchu.
„No a co s tím piercingem, zlato?“ podívám se mu do očí.
„Chmmpf,“ povzdechl a našpulil rty. „Zkusím ho tam dát.“
Chvilku mu na ty našpulené rtíky koukám, a pak zvednu ukazováček. „Mám kleštičky! Já bych ti to tam zkusil dát, pokud budeš chtít.“
„K čemu kleštičky?“ zhrozí se. Odstoupí ode mě a vystrašeně se chytí za pusu.
„Neboj se,“ zasměju se. „V salonu, když ti šroubují a utahují piercing… používají tyhle kleštičky. Sám je používám,“ usměju se.
„Když to bude bolet,“ zakňučí nešťastně. Ah, já se z něj zblázním, já mu přece nechci nic špatného.
„Slibuju, že budu jemný. Víš, právě s těma kleštičkama je to lepší, nemusím tě za ten ret tahat.“
„Ne, já nechci,“ zavrtěl bojácně hlavou. „To si to radši nechám zahojit, zarůst a pak znovu propíchnout.“ Připleskl si na tvář chladící sáček a utekl mi z kuchyně.
„Broučkůů,“ rozejdu se za ním. Doběhnu za ním do ložnice. „To nedělej, to je zbytečný. Jestli to nechceš, tak to dělat nebudu,“ zvednu ruce na znamení, že jsem nevinný.
„Fajn, nechci to,“ řekl mi. Vlezl mi do postele a schoval si hlavu pod peřinu jako malé dítě.
„Dobře,“ přisedl jsem si vedle něj a sundal z něj tu peřinu. Jen jsem ho zlehka pohladil po hlavě. Ležel tam, chladil si tvář a pozorně si mě prohlížel. Jen jsem klidně oddechoval a tiše jej sledoval. Prsty jsem mu přejížděl po paži. Je hrozně krásný. Má jemné rysy v obličeji, tak hezké čokoládové oči. Jeho rty jsou plné, měkké a heboučké. Připadá mi, že na něm není jediná chybička. Jak jen může tak dokonalé stvoření existovat… Spokojeně zavřel oči a položil mi hlavu do klína. Objal mi rukou stehno. Jen jsem se nad tím usmál a vjížděl mu prsty do copánků. Hrozně rád jsem si s nimi hrál.
„Nikdy se mi od tebe nechce. Nejraději bych byl stále s tebou,“ pošeptal náhle.
„Já s tebou také,“ oplatím mu šeptem.
„Někdy bych se chtěl probudit a hned vidět tvůj úsměv,“ broukne s výdechem. Sklopím oči a přestanu si hrát s jeho copánky.
„Tak u mě… přespi,“ pošeptám. Mám strach, že se naštve, ale já za tím nic víc nehledám. Taky bych se chtěl probudit po jeho boku.
„Já… stejně tu nemám žádné věci,“ zavrtěl nepatrně hlavou. Ale neprotestuje, neřekl, že ne.
„Časem bys mohl mít a… já ti klidně něco půjčím, dám ti vše, co budeš potřebovat,“ pohladím ho a skloním se k němu.
„Pochybuji, že máš tak velká trika,“ usměje se a otevře oči. Přetočí se na záda, nechá si hlavu ležet na mně a s úsměvem mě pozoruje.
„Něco najdu, i kdybych měl prohrabat celý svůj šatník,“ usměju se sladce a skloním se až k němu. Dám mu pusinku na čelo a ukazováčkem mu přejedu po nose. „Klidně vyrazím do města a koupím ti to největší tričko, na které narazím,“ zaculím se. „Ale… buď se mnou, prosím.“ Při té představě, že by tu se mnou zůstal, je mi tak hezky. Udělal bych pro to vážně asi cokoli. Pro jeden den… Jednu noc… Jen my dva… Chci si ho užít a mít pocit, že je u mě.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
WOW.. to je tak krásný.. :o) nevím co bych dodala.. 😀 totálně mi to vyrazilo dech.. 😀
oba jsou taky sladký!! ahmm. ♥
těšim se na další díl doufám že bill rozbije gorilákovi ciferník 😀
Sladký! Sladký! Naprosto sladký! Ty jo jestli fakt Tom u Billa přespí =o) Nádhera
Jezsi TOme, prosim .. nebud blb a rekni ANO, prosimte ja te o to prosim 😀
Verim tomu, ze Bill je vazne schopny zajet do toho mesta, aby mu neco koupil, a opripade se stavit za Brianem .. 😀 No, to sme zvedava, co nam na to Tomca odpovi 😀 Dale 😀
Já věděla, že spolu nakonec skončej v posteli… 😀 škoda, že to nebylo v tom úchylným smyslu.. 😀
Tahle povídka mě dostává do kolen, ta romantika <3 Tenhle díl byl úžasný! Moc se těším na další díl =)
Tohle je tak nadherne, jak Bill zachranuje Toma a stoji pri nem….:-) ja opravdu z toho nemuzu a hodne se u toho uculuju a prijde mi to tak romanticke, ze ma dusicka ma nadherny klid 🙂 musim rict, ze se mi libilo, jak si to Tom snazil vsechno tak peclive zapamatovat a hledal ruzne veci… Hracky:-D a jak ho hodne zajimala loznice…;-) kulisacek jeden;-P ale moc hezky se o neho bill stara. Hodne mi to imponuje, protoze chudinka Tomi byl takovy ten co vsechno musel snest a jeho problemy nebyly az tak dulezite a najednou je tam Bill a stara se…:-) to je opravdu nadherne, jsem rada, ze maji takovyhle krasny vztah, i kdyz jim ho hati ten Brian, Gorilak jeden…:-/ diky nemu uz Tom ani nechce chodit do skoly:-(
Aaaaa Tom bude u neho spat???:-) no to se mi zamlouva, no jsem zvedava , co ti dva vymysleji….:-)))
Nadherny dilek, moc se tesim na dalsi !!!!:-))) aaaaa:-) opravdu skvele!!:-) miluju to a moc se tesim na pokracko:-):-)
Né Tom….to Bill je tak zatraceně roztomilý :33 A Toma je mi pořád líto, hajzl ten Brian, a to s kleštičkama mě dostalo :DD
Ten Brian je taková svině. Zasloužil by dostat do tlamy, ale radši ne od Billa. Když ty dva porovnám, mám nepříjemný pocit, že by z toho vyšel víc pomuchlaný Bill… a to by se nelíbilo ani Tomovi. Bylo by hezký, kdyby Tom u Billa přespal. Celou dobu jsem se těšila, kdy konečně půjde k Billovi a už je to tu. 🙂
Moc hezká povídka. 😉
Jujky , takové slaďárny přímo miluju :))) úplně se tady div neroztečůů krásnej díl , tak honem další! :-)) Nemůžu se dočkat 🙂
Juuu!♥ Tak tenhle díl byl DOKONALÝ!.. Žádnej gorilák.. :)) A jak Billy říká ty zdrobnělinky!… Brouček můj.. =3 Nyááá to bylo nádherný!.. Jsem zvědavá, jestli najde nějaké velké tričko!.. Hahaha!..
Jóóóóóóóóóó!!!!!!! Tak přes noc, jo? Nechci dělat předčasné závěry, ale mám takový pocit, že tohle neskončí jen polibkem na dobrou noc. 🙂 Celkově, ale obdivuji, že už je 28. kapitola a ještě spolu nespali, to je docela výkon. 😀
♥!