autor: Cincina
Tak já doufám, že se Vám další díl bude líbit :-)… Uvažuju, kolik dílů ještě napíšu a vlastně mi došlo, že ještě ani nevím, jak povídka skončí 😀 Budu muset o tom popřemýšlet :-)… Děkuji Vám za všechny komentáře :-)…
Bill se s Tomem rozloučil polibkem a vyrazil směrem domů. Jenže se mu strašně nechtělo. Bude tam Jorg a bude zase muset snášet jeho pohledy. I když ty pohledy se mu líbily. Ale prostě miluje Toma.
DOMA
„Ahoj Bille.“
„Ahoj.“
„Tak co? Jak bylo?“
„Jo, pohoda. Byl jsem s Tomem.“
„S Tomem?“ Jorg z toho nebyl moc nadšený.
„Jo s Tomem. Máš něco proti tomu?“
„Ne nic, dobrý.“
„To jsem rád.“
Bil se otočil a vydal se do svého pokoje. Tam si lehl na postel a přemýšlel. Poslední dobou přemýšlel často, protože měl nad čím. Líbil se mu jeho vlastní otec nebo ne?
Jorg byl strašně naštvaný. Nesnášel Toma. Chtěl Billa pro sebe a ne se o něj s někým dělit. To poslední, co chtěl, bylo, aby mu postupem času Tom Billa odvedl… To by totiž znamenalo, že by ho Jorg neviděl.
Bill usnul. Nezdálo se mu absolutně nic. V hlavě měl černotu a prázdnotu. Cítil se sám. Nevěděl, co má dělat, a to ho hodně trápilo. Rozhodl se, že nemá cenu ležet, oblékl se a vyplížil se ven. Bylo kolem půlnoci a venku bylo nádherně. Foukal jemný vánek, město bylo nádherně osvětleno, takže se Bill nemusel ničeho bát. Docela se divil, že po půlnoci jezdí celkem dost aut.
O PŮL HODINY POZDĚJI
Bill zrovna přemýšlel nad tátou a přecházel cestu. Podíval se doleva doprava a šel. Byl na přechodu, takže mu všichni měli dát přednost. Jenže jedno auto jelo strašně rychle a nestihlo zabrzdit. Ozvala se dost hlasitá rána a Bill ucítil tupou bolest v levé noze a v levé ruce. Spadl a ještě se uhodil do hlavy. Auto vycouvalo, otočilo se a rychle odjelo pryč. Bill upadl do bezvědomí, takže si nemohl zavolat o pomoc. Měl tržnou ránu na hlavě, ze které krvácel.
„Ježiši, podívej se, někdo tam leží na zemi!“ Ozvala se najednou nějaká žena.
„Dobrý den, potřebuji sanitku na ulici Ludgeristraße 5. Je tu těžce zraněný mladík!“… Vyhrkl rychle muž, který byl doprovodem té ženy.
„Dobře, sanitka už jede. Je při vědomí?“
„Není, má na hlavě ránu, ze které krvácí!“
„Uklidněte se, sanitka už je na cestě.“
O PATNÁCT MINUT POZDĚJI
„Pane, jsme rádi, že jste tomu mladíkovi poskytl první pomoc. Všichni jsme viděli, jak mu dáváte excelentně dýchání z úst do úst.“ Chválil ho jeden zdravotník. „Hoši, jedeme! Křikl a sanitka se rozjela do nemocnice.
V NEMOCNICI
„Má u sebe ten mladík nějaké doklady?“ Zeptal se doktor zdravotníků.
„Jo. Má tu občanský průkaz, ale jinak nic. Ani mobil u sebe nemá.“ Odpověděl zdravotník. „Máme další případ, tak zatím.“ Mávnul na doktora a rozběhl se pryč.
„Hm, Bill Kaulitz…“ Doktor se na chvíli zamyslel. Pěkné jméno. Chytnul první sestřičku, která kolem něho procházela, a nařídil jí: “ Zavolejte policii a nahlaste nehodu. Nadiktujte jim údaje toho chlapce, aby mohli zkontaktovat a najít příbuzné“.
„Dobře.“ Sestra odběhla k telefonu a vše ,co jí doktor nařídil, splnila.
Billa mezitím vezli na operační sál. Doktoři mu napravili stehenní kost a pak mu zafixovali nohu. Ruku měl jenom pohmožděnou. Po operaci Billa dali na JIP. Sestřičky ho celou noc kontrolovaly a byl stabilizovaný, což bylo dobře.
RÁNO
Do nemocnice se vřítil Jorg a chytil prvního doktora, kterého uviděl.
„Bill Kaulitz! Kde leží?“
„Dobrý den. A vy jste kdo?“
„Jsem jeho otec! Je v pořádku? Co mu je?“
„V noci ho srazilo auto. Má zlomenou stehenní kost a pohmožděnou ruku.“
„Bude v pořádku?“
„Pokud nenastanou komplikace, tak ano.“ Usmál se doktor. To Jorga zahřálo u srdce.
„Děkuju, doktore.“
„Není zač. V noci byl na JIP, před chvíli ho převezly sestřičky na pokoj číslo 8.“
Jorg běžel do toho pokoje, co mu síly stačily. Policisté mu volali kolem druhé hodiny ráno a on od té doby nespal. Byl rád, že vůbec může běžet. Potichu otevřel dveře do pokoje a tam ho uviděl. Bill ležel na posteli, vypadalo to, že spal. I přesto, že měl modřiny a odřeniny na obličeji, vypadal prostě dokonale. Jorg se na něj nemohl vynadívat. Prostě ho miloval. Měl ho rád jako svého syna, ale zároveň ho miloval…
„Bille,“ zašeptal potichu a chytil ho za ruku. „Jsem tu s tebou a vždycky budu…“
Bill nereagoval. Byl v kómatu.
Do pokoje vešla sestřička, zkontrolovala Billovy přístroje a něco si poznamenala.
„Sestři, jak dlouho bude ještě spát?“
„No. Může se probrat ještě dnes, zítra, za týden… je to různé.“
„Strašně se o něj bojím“
„Ale nebojte se, pane Kaulitzi. Váš syn je silný. Všechno zvládne…“
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Moc hezký 🙂 jen doufám, že nakonec bude Bill přece jenom s Tomem 😀
Už se moc těším na další díl 🙂 Že nebudu muset zase tak dlouho čekat?
[1]: Snad ne 🙂 Vynasnažím se 🙂
No teda,to je zajímavé =D.Jsem zvědavá co bude dál =).
..ježiiš! jen ať Bill nezůstane se svým otcem!!:DD..jinak skvělý díl 😉