autor: Saline A.
„Takže, když jsi skončil s prodejem drog, v čem podnikáš teď? Pochybuju, že v lakýrnictví,“ zachichotal jsem se, zatímco Anis se mi převelice něžně prohraboval ve vlasech, které jsem měl rozhozené po polštáři. Poslední hodinu jsme strávili tím, že mi Anis vyprávěl části jeho divokého dětství, přičemž já jsem se slastně rozvaloval v peřinách a nechával si záda zasypávat polibky a šimráním pečlivých prstíků.
„Vlastním nahrávací studio. Vždycky jsem se chtěl nějak angažovat v hudbě, ale kdybych jí dělal přímo já, nemohl bych být tak často v domě a věř nebo ne, všichni ti chlapci mi přirostli k srdci.“
„S kolika z nich jsi spal?“ zašeptal jsem.
„Se čtyřmi. A s jedním z nich jsem měl dva měsíce vztah,“ popravdě odpověděl. Přestože jsem tu hloupou otázku položil já sám a dobrovolně, stejně jsem zatnul ruce v pěst a v těle mi mrazilo, z potlačované žárlivosti.
„Miloval jsi ho?“ otočil jsem se k němu čelem a nechal tak jeho ruce spadnout na mé bříško, lehce se třesoucí nervozitou z toho, co Anis odpoví.
„Ano, Bille, miloval,“ znovu souhlasně přikývnul s pohledem pevně zarytým do toho mého. „Ale ten vztah už je dávno ukončený, toho chlapce si odnesl sám čas a ty nemáš pražádný důvod žárlit, takže uvolni ruce a uklidni mysl, ano? Nemysli na to, co bylo nebo bude, mysli pouze na to, co je teď, protože je to krásné a já nechci, aby nám to něco kazilo, hm?“ jemně si přidržel mou bradu, aby mě mohl políbit.
Dychtivě jsem ho objal oběma rukama v oblasti lopatek, díky čemuž jsme se k sobě napevno přitiskli a mohli si tak jazyky pronikat hluboko do úst.
„Hlavně mě neopouštěj, Anisi,“ zašeptal jsem mezi jedním z polibků.
„Na to jsem až moc velký sobec,“ pousmál se.
„Jak tvoje maminka reagovala na to, že’s prodával drogy?“ povalil jsem ho do peřin, abych se na něj mohl vzápětí svalit a zachumlat se v jeho pevném objetí.
„Moje maminka byla vždy úžasná žena. Věděla, že ať dělám sebevětší hloupost, vrátím se na tu správnou cestu. Ono jí ani nezbývalo, než věřit mi, byla jsem nezkrotitelný. Ale Bůh ví, že jí jsem stejně vždycky miloval, ať jsem byl králem blbů.“
„Ty jsi muslim, že?“ vzhlédl jsem k němu pro odpověď. Když mi kývnul, ale nechápavě nakrčil obočí, tiše jsem pokračoval: „Všiml jsem si, že máš obřízku,“ lehce jsem zčervenal. „Zajímalo mě, co je důvodem. Teď už to vím.“
„A jak jsi poznal, že právě muslim? Židé ji mají také,“ pobaveně se usmíval.
„Už jenom tvé jméno, Anis mi rozhodně nepřijde jako obyčejné německé jméno, pak tvá snědá pleť,“ jemně jsem mu prstem přejel po hrudníku, „tvá obřízka,“ prstem jsem tentokrát přejel přes vrcholek jeho penisu. „Mám pokračovat?“
„S mluvením? Ano. S hlazením? Rozhodně ne,“ dravě mě políbil.
„Něco zkusím, ano?“ stydlivě jsem sklopil oči a pomalu se sunul k jeho klínu.
„Bille, tohle nemusíš,“ něžně mě chytil za ruku.
„Já vím,“ pousmál jsem se. Dřív, než jsem stačil nějak hlouběji přemýšlet o tom, co dělám, jsem se sklonil k Anisově špičce penisu a jemně, zkusmo po ní přejel jazykem. Po zjištění, že to není nic divného nebo ošklivého, jsem jazykem obkroužil celý jeho penis, za což jsem byl odměněn pevným sevřením vlasů. S nově objevenou touhou a nedočkavostí jsem pomalu do své pusy zasouval kousek po kousku celou Anisovu chloubu až do doby, než jsem ucítil, že dál už to rozhodně nepůjde. Líně jsem po něm přejížděl rty, a opatrně začal zrychlovat, jakmile jsem si uvědomil čím dál pevnější stisk v mých vlasech, doprovázen hlasitými steny.
„Bille, už budu,“ hrdelně zasténal.
Rychle jsem se od něj svými ústy vzdálil a ještě rychleji zapojil své ruce, aby Anis nepřišel o svůj vrchol. Dřív, než bych stačil ale cokoli udělat, Anisovo sperma stékalo po mém těle už při pouhém dotyku mých rukou. Spokojeně jsem se usmál a otřel se navlhčeným ubrouskem. Ty byly pečlivě přichystané na nočním stolku. Poté jsem se pyšně připlazil k obličeji mého drahého milence. Okamžitě jsem byl odměněn vášnivým polibkem, protkaným tichými slůvky díků.
„Jestli tvoje úzké tělo bude ještě lepší, než tvá úzká pusa, což určitě bude, umřu,“ zamumlal mi do rtů.
„Měl by sis zajít na kardiologii,“ rozesmál jsem se a pohodlně se usadil na jeho břiše. „Hlavně, že se ti to líbilo, bylo to moje poprvé.“
„Opravdu?“ překvapeně nakrčil obočí.
„Bylo to poprvé, co to bylo chtěné a já to vnímal a užíval…“
*
„Co si dáš k jídlu?“ zahuhlal až po ramena v lednici zalezlý Anis.
„Nic,“ s úsměvem jsem ho zezadu objal kolem pasu a vtiskl mu polibek na holá záda.
„Neptal jsem se, jestli si něco dáš, ale co si dáš, takže odpověď jako ne a nic neberu, maličký,“ se smíchem do mě lehce šťouchnul.
„V tom případě jen něco malého, nemám hlad. A nejsem maličký, uvědom si, že jsem o hlavu vyšší než ty. Takže s hrou o maličkém na mě nechoď.“
„Skutečnost, že jsi o jedenáct let mladší než já, beru jako podstatnější,“ rozesmál se a z lednice vytáhl jakýsi dort. „Promiň, budeš pro mě prostě maličký, ať si říkáš, co chceš.“
„Nevěděl jsem, že máš slabost pro mladé chlapce,“ se smíchem jsem se posadil zpět ke stolu.
Anis mou poznámku nijak nekomentoval, přešel ji s potutelným úsměvem, zatímco porcoval tu kalorickou bombu v podobě čokoládového dortu. Sledoval jsem, jak se mu při každém, byť malém, pohybu rýsovaly svaly. Jedna z věcí, co jsem na mužích miloval nejvíce, byly vypracované svaly na zádech, a to, jak se při nakrčení ramen vyrýsovaly sebemenší detaily.
Omámeně jsem k Anisovi přešel a jen jemně prsty přejížděl po celých jeho zádech. „Už jsem ti řekl, že jsem se na první pohled zamiloval do tvého těla?“
„To máme něco podobného,“ s úsměvem se ke mně otočil. „Musíš se najíst, od rána tě držím o hladu. Zatím si vezmi kousek dortu, a než to sníš, já něco málo uvařím,“ prstem namočeným v čokoládě mi obkreslil rty, a poté mě tvrdě políbil, aby čokoláda nestačila zaschnout. Zasténal jsem, když mě prudce natěsnal na stůl a naše znovu vzrušené klíny se o sebe otřely. Rychle jsem ho nohama objal kolem pasu, aby mi neutekl a zároveň mu tak usnadnil přístup k mému tělu. Od doby, co jsem ráno provedl svůj experiment, opakovali jsme ho každou chvíli, ať už ručně nebo ústně. „Jdu něco uvařit, ať na mě tvoje břicho tolik nekřičí,“ se smíchem se odtrhl.
„Teď na tebe budu křičet já, přestože moje břicho tě třeba bude milovat,“ zabručel jsem a svezl se zpět na svou židli.
Dřív, než jsem se vzpamatoval, Anis už přede mě pokládal obrovský kus dortu, přičemž když viděl můj výraz, přisadil si podrbáním mě ve vlasech.
Frustrovaně jsem si nakouskoval vše, co mi naložil a s pohledem zabořeným z okna to pomalu jedl, ignorujíc jeho snahy rozmluvit mě.
„Jdu do postele, až budeš mít náladu, tak přijď,“ zamumlal jsem a s hlavou hrdě zdviženou jsem se odporoučel do ložnice. Spokojeně jsem se rozvalil v obrovské posteli, a zatímco jsem si svlékal boxerky, slabou přikrývku jsem odhodil skoro až do druhého kouta pokoje. Užíval jsem si teplý vzduch, připomínající krásné jarní odpoledne.
Ležel jsem takhle zhruba hodinu, než se ve dveřích objevil Anis s talířem plným jídla. Když mě viděl, nonšalantně se usmál a opřel se o futra. „Čekáš na mě?“
„Odpočívám. Sám, protože jsi mě odmítl,“ naoko uraženě jsem zavřel oči a demonstroval spánek.
„Měl bys vědět, maličký, že mě neodradíš,“ v mžiku byl u mě a okamžitě mě kousnul do břicha. „A neignoruj mě, nebo si tě označkuju takovým způsobem, že tě Adrien nebude chtít vidět.“
„Lechtáš,“ suše jsem reagoval na jeho snahy.
„Zkusíme to jako s dítětem,“ zamumlal a „zaprděl“ mi na odhalené břicho.
„Pojď sem, prosím tě,“ s hlasitým smíchem jsem si ho přitáhl pro polibek. „Už ti někdy někdo řekl, že jsi vážně neodbytný?“ kousl jsem ho do rtu.
„Nikdo mi to říkat nemusí, já to o sobě moc dobře vím, dokonce jsem na to hrdý,“ klekl si nade mě. „Vždycky totiž dostanu to, co chci, ať to stojí, co to stojí,“ hrdě se usmál.
„Měl by sis takový luxus odvyknout, protože jednou přijde někdo, kdo tě nekompromisně odmítne, ať budeš dělat cokoli, a podrazí ti to nohy, Anisi. Ne všichni ti vždy kývnou,“ jemně jsem ho pohladil v bocích.
„Tys také zezačátku říkal ne a podívejme, kde tě teď mám.“
„Protože jsem se dostatečně nezatvrdil. Ale sám uvidíš, že jednou přijde něco, s čím budu absolutně nesouhlasit, a přes mé rozhodnutí nepojede vlak. Nemysli si, nejsi jediný chorobně tvrdohlavý, miláčku,“ za týl jsem si ho přitáhl k sobě a něžně ho políbil. „Snad se přes to vždy nějak dostaneme,“ usmál jsem se. „A teď, co jsi uvařil dobrého?“
„Bramborové rizoto,“ také se usmál. „Jsou to jen brambory se sýrem a na drobno nasekanými sušenými houbami hozené na pánvičku. Nic světoborného, ale já to miluju.“
„Voní to hezky, tak ze mě slez, ať se můžeme najíst,“ se smíchem jsem do něj šťouchnul, abych se dostal ke krásně voňavému sýru táhnoucímu se po celém talíři. Hladově jsem si na vidličku napíchnul jednu bramboru a namotal si na ni asi kilo roztaveného sýru.
*
Seděl jsem v autě schoulený na sedačce, zatímco Anis elegantně parkoval v rozlehlé podzemní garáži domova. Měl jsem sto chutí sednout si za volant, popadnout Anise a odjet zpět k němu domů, zachumlat se do postele a dělat, že neexistuju. Bohužel pro mě, už z Anisova pohledu mi došlo, že je taková možnost nepřijatelná, ať už bychom si to oba přáli sebevíc. Hlouběji jsem se vmáčkl do sedačky, když mi Anis otevřel dveře a vlídně se usmál.
„Nikam nechci,“ zamumlal jsem. „Pojď, pojedeme někam pryč.“
„Jel bych velmi rád, miláčku, ale mám spoustu práce, kterou odkládat nemůžu,“ něžně mě políbil.
„Bude se mi stýskat,“ líně jsem vystoupil a objal ho. „Nechci se ráno probudit sám.“
„Je mi to líto,“ znovu mě políbil, přičemž mě namáčkl na auto. Toužebně jsem zavzdychal a horlivě ho políbil zpět. „Vím, že se mě snažíš vzrušit a věř, že ti to jde víc než dobře, ale vážně musíme jít. Asi za půl hodiny mám schůzku s jedním vlivným mužem.“
„Vlivným mužem?“ podezřívavě jsem zúžil oči. „Za to chci ještě jeden, hodně hluboký polibek.“
„Žárlivko,“ rozesmál se, ale doopravdy splnil mé přání a zajal mé rty. Líbali jsme se dlouho, vášnivě a oba jsme byli vzrušení na nejvyšší možnou míru. Nevím jak Anis, ale já určitě měl chuť zatáhnout ho na sedačku a pořádně si s ním užít. „Pojď, nebo nebudu čekat, až budeš připravený a vezmu si tě,“ nekompromisně se ode mě odtrhnul a rázně vykročil.
S povzdechem jsem se nechal obejmout kolem pasu, abychom společně vešli do malého výtahu. Naposledy jsme se krátce políbili, než jsme byli nuceni vystoupit na jedné z chodeb a vzdálit se od sebe.
„Uvidíme se,“ zašeptal jsem. Anis mi věnoval laskavý úsměv, a poté první chodbu zabočil ke své kanceláři, zatímco já se loudavým krokem vydal směrem k pokoji Adriena, abych mu to konečně vysvětlil. Nohy i ruce se mi klepaly, když jsem jemně vzal za kliku a nakoukl do jeho pokoje. Stejně jako posledně, i dnes seděl na posteli a něco si kreslil. „Ahoj,“ potichu jsem brouknul.
„Čau.“
„Adriene, mohl bych s tebou mluvit? Moc rád bych ti dění posledních dnů vysvětlil, jestli mi to dovolíš.“
„Co bys chtěl vysvětlovat? Myslím, že jsem všechno viděl a pochopil dost jasně. Hloupý nejsem, víš?“ zabručel.
„Chci ti to vysvětlit, protože o tebe nechci přijít!“ vykřikl jsem frustrovaně, až jsem se sám leknul svého hlasu. „Mám tě rád, nechci to zahodit jen tak. Vím, že až ti to vysvětlím, bude to zase v pořádku.“
„Tak mluv,“ výsměšně mi pohlédl do očí.
„Jediným důvodem, proč jsem nemohl odejít začátkem září, bylo, že mi Bushido zakázal vycházky a nasadil na mě toho hromotluka, na kterého ses ptal. Ještě to odpoledne jsem za ním musel jít a pohádali jsme se. On mě políbil, proto jsem později nemluvil a nebyl na jídle. Celý týden jsem se mu vyhýbal, ale moje sny byly příliš vážné a reálné, proto když za mnou pak přišel s prosíkem, i po počáteční hádce, byla tam zoufalá potřeba lásky a on byl tak něžný, že jsem mu podlehl. Hned druhý den mě odvezl za mým bratrem, ale byla tam matka a… nebylo to zrovna příjemné shledání, takže Bushido mě uklidňoval tím, že mi nedal šanci přemýšlet. Pak jsi tam vtrhl ty,“ pousmál jsem se. „Nechtěl jsem za tebou jít, protože jsem se bál, ale Anis řekl, že to pochopíš. Já nevím, jak ho vnímáš ty, ale teď, jak… tvoříme pár, můj pohled se na něj změnil. Je neuvěřitelně pozorný, milý, a když jsem smutný, líbá mě tak dlouho, dokud mi není líp. Vím, že jsem z něj zezačátku nebyl nadšený, ale teď jsme od sebe po celím dni jen pět minut a mně se stýská. Chtěl bych se mu ztratit v náručí. Víš, co ti tím chci říct?“ s nadějí jsem na něj pohlédl.
„Nevím, protože jsem nikdy takovýhle vztah nezažil, ale už jen proto, jak ses usmíval a jak ti zářily oči, když jsi o něm mluvil, si to dokážu představit a je mi líto, že jsem tě napoprvé odsoudil,“ pousmál se. „Takže Anis, říkáš, jo?“
„Hej!“ rozesmál jsem se. „Jinak, doma tě nenaučili klepat na dveře?“
„Já klepal! Potom,“ rozesmál se se mnou, načež do mě strčil loktem. „Ale nechci slyšet žádný detaily, jasný? Každý jsme na jiné straně řeky a není tu most, hm? Ty jsi na děduly, já na holky.“
Nevěřícně jsem dvakrát otevřel pusu naprázdno, a poté do něj vztekle strčil. „Anis není dědek!“
„Ne? A kolik mu je?“
„Příští týden dvacet osm.“
„To říkám, jednou nohou v hrobě,“ znovu se rozesmál.
„Ty jsi hroznej. A jdu do postele, jsem unavený. Uvidíme se na snídani,“ pousmál jsem se. „A nikomu to prosím neříkej. Zatím ahoj.“
„Dobrou,“ prstíky mi zamával a vrátil se zpět k malování.
S o poznání lepší náladou jsem se vydal ke svému pokoji. Když jsem otevíral dveře, najednou mě někdo pevně chytil kolem pasu. Překvapeně jsem vypískl, ale když se mi na krk přisály plné rty, a došlo mi, že ruce svírající mé boky jsou snědé, uklidnil jsem se a o pevné tělo za mnou se opřel.
„Neměl jsi mít schůzku?“
„Už skončila,“ postrčil mě do pokoje a zavřel za námi dveře. „Mám teď sice o práci navíc, ale ještě jsem tě chtěl vidět, než půjdeš spát. A chtěl jsem ti popřát hezkou dobrou noc.“
„Hezkou dobrou noc,“ s úsměvem jsem se v jeho náručí otočil a objal ho kolem krku.
„S Adrienem dopadlo všechno dobře?“
„Ano, měl jsi pravdu. Děkuju,“ dlouze jsem ho políbil. „Chtěl bych, abys tu zůstal.“
„Až dodělám práci, tak přijdu, ale před sedmou ráno musím zmizet, ať mě nikdo nevidí,“ znovu mě políbil, přičemž nezapomněl stisknout můj zadek. „Běž si lehnout, já nějak přijdu.“
„Dobře. Ať ti to jde od ruky,“ s úsměvem jsem ho naposledy políbil, než Anis odešel do své kanceláře. Rychle jsem se svlékl a zalez do postele s nadějí, že bude mít práci co nejdříve hotovou.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Huuuustě 😀 Tohle je boží, vážně naprosto boží! 😀 Ta povídka je taková… strašně milá 😀 Popravdě – naprosto nesnáším, když se v povídkách užívají až přehnaně moc vulgarismy a obzvlášť na místech, kde by se daly nahradit nějakým příjemným, jemnějším slovem… a přijde mi, že každý si to s tímhle pairingem už tak nějak automaticky spojuje… Proto jsem ráda, že tahle povídka je tak jemná =)) Vážně se mi moc líbí =)) A obdivuju tě, že takhle dokážeš psát v ich formě (já osobně ich formou psát prakticky neumím a sexuální scény už vůbec, takže proto :D)… Těším se na další pondělí (vidíš? 😀 Nutíš mě těšit se na pondělky :D:D)
[1]: To ráda čtu! 🙂
Přesně tak, s tím souhlasím, já vlastně vulgarismy v povídkách nesnáším celkově, myslím, že těch je v životě až dost na to, aby se musely cpát i někam, kde si máme od všeho odpočinout. 🙂 A ano, je to s tímto pairingem hodně spojováno, ač nechápu proč – i kdyby to měl být sebedrsnější chlápek, drsoně z něj nedělají slova, ale činy!
Jsem moc ráda! =* Já se zase přiznám, že neumím psát jinak, než v ich formě. 😀 Nějak se do toho nedokážu pořádně vžít. 🙂
Wooow, tak toho si vážím! 😀
Tak vidím, že se nás na té kardiologii sejde víc xDDD
Miluju to jejich povalování se v posteli a mazleníčko a když ještě Anis Billovi řekne "Maličký", tak to už jsem na vrcholu blaha, miluju tohle oslovení, patří jen a jen Billovi =)
Dneska se mi navíc líbilo, jak Bill pořád něco objevoval a vyzvídal a nakonec si dal sám praktickou ukázku xD
A taky se mi líbí, jak si Anis Billa pěkně vykrmuje, teda ten dort bych si taky dala líbit, prostě nejdříve čokoládu na talíři a hned potom potom v posteli xD
A ty čokoládové polibky musely být tak slaďoučké =)
A Adrien je strašný, prý dědek, tsss…
Jak by to řekla Škopková: "Krasavec, inteligentní krasavec" xD
A zatraceně sexy ♥
Takže ať už je tu další pondělí =)
[3]: Tak já vám tam budu přinášet nějakou dobrůtku, aby vám tam nebylo smutno! 😀
Také to oslovení miluji, i když ho zas tak často v povídce nepoužívám. Vždy jen na speciální chvíle. 🙂
Bill je dítko zvídavé, jen co je pravda, ale už brzy poznáš, že ani Anis nepozůstává 😀 (Fuj to vypadá blbě, ale momentálně mi úplně vypadlo slovo, který tam chci strčit! 😀 UŽ VÍM! Nezaostává! 😀 )
Že, to je i moje ideální představa! 😀 Anis si ho hezky vykrmí, aby byl kulaťoučkej. 😀 Jooo, čokoládové polibky…. Hmmmmmm. 😀
Adrien je zlatíčko, kušuj! 😀
Áááá! 😀 Se Škopkovou jsi mě dorazila. 😀 Ale něco na tom bude. :DD
krásnéééé opravdu moc krásnéééé 🙂 miluju tuhle povídku..těším se na ní každé pondělí..jen škoda že nevychází 2x do týdne :/ ale opravdu luxuus…jen tak dál 🙂
Toto bol krásny diel. Som rada, že Anis Billovy povedal o svojej minulosti. Prežili spolu krásny deň. Som rada, že Adrian to pochopil. Rozlúška úplne nakonci bola krásna.
[5]: Mooc děkuji. 🙂 Také bych ráda přidávala častěji, ale bohužel povídce nemohu věnovat tolik času, kolik bych sama chtěla. 🙁
[6]: Moc děkuji. 🙂 Loučení bývá vždy nejkrásnější. 😉
Nádherní ti dva, musim se culit jak blbeček, když už se jen Anis OPĚT objeví v Billově blízkosti :D:)
Musím se přiznat, že jsem zezačátku měla trošku jiný pohled na Adrienovu orientaci, protože mi přišel jako taková ta malá koketa a dokonce mě i napadlo, estli on se třeba do Billa nebo do Anise sám nezamiluje a nebude žárlivej. Ale je to kámoš očividně. Hetero kámoš, tak je to za vodou :D:)
Jsem zvědavá, kdy se Bill osmělí a dovolí Anisovi konečně to nejvíc, co mu může dát. Určitě to bude skvělý, romantici zatracení! 😀
Nádhera. Sice se opakuji, ale nelze jinak 🙂
[8]: Och, to se tak krásně čte. 🙂 No, já jsem původně sama měla v plánu udělat z Adriena typického koketkovského gaye, ale nakonec mi nějak ze situace vyplynulo tohle a bylo rozhodnuto. 🙂 Najdeme mu nějakou stejně praštěnou přítelkyni. ;))
Hmmm osmělení přijde… Brzy přijde… 😀 Joo, romantika každopádně. 😀
Moc děkuji, Peti! =*
Neskutočne dokonalá poviedka!!..Títo dvaja spolu ma úplne fascinuju…a ešte keď je to takto dokonale spracované…len jedna vec mi vadí, že Anis pracuje :D…taká zbytočbosť!!…Čo ho nezaujíma, že jeho "Maličký" (milujem, keď mu tak povie) ho potrebuje pri sebe??…táto poviedka je jedna z tých pri ktorých sa usmievam od ucha k uchu a všetko si predstavujem a keď dielik dočítam, tak chvíľu len tak sedím a hovorím si aké je to krásne a keby to bola skutočnosť, tak by to bolo samozrejme ešte krajšie :D….zabezpečuješ mi ňou v pondelky aspoň trochu dobrej nálady :DD….strašne moc sa teším na pokračovanie…
[10]: Oh, děkuji! ♥ Někdo z nich přeci pracovat musí, aby je pořádně uživil, drahá. 🙂 Anis je náročný člověk a peníze potřebuje, ač by to nikdy nepřiznal (je hrdý až to bolí). Peníze pro něj znamenají opravdu hodně. 🙂
Jsem ráda, že mé dílo na někoho působí tak, jako na tebe. Upřímně mě to těší. :))
Prostě opět krása. Je to úžasná povídka 🙂
[12]: Moc děkuji! ♥