Novel of Dreams – My Dream 33.

BILL

Když dojedu do práce, Deborah na mě pozná, že se něco děje, ale není divu. Po kanceláři se míhám rychlostí blesku, se vším vždy třísknu a rozzuřeně kopu do zásuvek. Nakonec popadnu krabičku cigaret a jdu vedle, kam se chodí kouřit. Vykouřím dvě cigarety a jen koukám z okna. Nechci Toma ztratit. Nemůžu ho ztratit. Nikdy jsem si nemyslel, že se na někoho tak upoutám, ale já… jsem bez něj den a šílím. Nešťastně cigaretu típnu a jdu za Deb. To jsem si říkal, že přestanu kouřit. Sakra, je to všechno vina toho debilního Wernera. Omluvím se jí za své chování a potom už jdu do kanceláře. Je bohužel nutnost začít pracovat. Dám se do toho. Udělám několik návrhů. Po obědě mám objednaných pár zákazníků, tak to chci mít hotové.

Na oběd jsem si ani nedošel, i když mě Deborah přemlouvala. Ztratil jsem chuť snad na všechno. Pokaždé, co byla příležitost na něco vyčkat, jsem se opět zamyslel nad větami Briana. Nevěřím tomu. I kdyby byl Tom sebevíc divoký, díky sexu mít takhle rozbitou hubu snad ani nejde. Je to… nepřirozené. Po obědě mě zabavilo, když jsem měl dva zákazníky. Oba chtěli dost velkou zakázku. Vyjednávání bylo poměrně dlouhé. Proto, když přišel třetí, pro dnešek poslední zákazník, chtěl jsem to mít už za sebou.

„Samozřejmě by všechno bylo hotové v termínu,“ odpovím na jednu z dalších otázek tohoto postaršího pána. „Takže jsme domluveni.“ Začne mi ale zvonit telefon. „Pardon“ omluvím se a zvednu to.

„Bille, máš tu návštěvu,“ řekne mi Deb.

„Teď? Kdo je to?“ zeptám se hned.

„Nooo… Je to jeden takovej nádhernej kluk. Má děsně sexy zadek, má dokonalý bříško, jak jsi povídal. A taky ho miluješ,“ řekne mi se smíchem. Ah, sakra. Úplně jsem zapomněl, kolik je hodin. No skvěle… ještě tyhle řeči. Deb, někdy bych tě zastřelil.

„To ti jako takhle vypráví, jo?“ zaslechnu Tomův smích. To je to hlavní, že se on směje. Nechci o ten smích přijít. Co když si mezi námi bude vážně vybírat. S Brianem byl tak dlouho a se mnou… je chvilku. Určitě k němu má pevný vztah.

„Deborah, něco jsem ti dneska říkal… Ještě malý moment,“ brouknu a položím to. Skvěle, teď musím toho páprdu vypakovat. Ale stejně jsme už dohodnuti.

„Promiňte,“ brouknu a trošku se na toho pána usměju. „Takže, jak jsem už říkal, jsme domluveni. Podepsanou smlouvu máme, návrhy vám zašlu do pondělka,“ stoupnu si a dojdu k němu. Hned se postaví také.

„Dobře, budu s tím počítat. Vím, že se na vás dá spolehnout,“ poplácá mě po ramenu.

„Děkuju, snad se vše vydaří a budete spokojený. Přeji hezký den, nashledanou,“ podám mu ruku.

„Nashledanou, pane Trümpere,“ rozloučí se a ruku mi stiskne. Potom s ním dojdu ke dveřím a otevřu mu. Když vyjde, usměje se ještě laškovně na Deborah a já teprve potom vyjdu ven.

Tom tam seděl s Deb, jedli nějakou bonboniéru a řešili něco, co měla na monitoru. Semknul jsem rty k sobě.

„Ahoj,“ pozdravím ho a pokusím se o úsměv.

„Ahoj,“ věnuje mi hned úsměv. Ukradne si ještě dva bonbóny a zvedne se. „Díky,“ zasměje se směrem k Deb a dá jí pusu na tvář. „Taky poděkuj manželovi za tak výtečnou bonboniéru. A zkus tu tmavší. Bude ti slušet,“ řekne jí ještě. Vezme si věci a přijde ke mně. Dá mi pusu a zajde do kanceláře. Musel jsem se nad tím trošku usmát. Zavřel jsem za námi dveře a došel k němu. Přitáhnul jsem si ho k sobě a políbil ho. Zhluboka jsem se nadechnul, a pak ho objal. Potřebuju ho, tak moc.

„Cítím negativní vibrace,“ zavtipkuje. Omotá mi ruku kolem pasu a druhou mě začne hladit ve vlasech.

„Mm, promiň,“ zabručím mu do mikiny. „Jak ses měl, broučku?“

„Nic moc, ale už je mi líp,“ políbí mě na ucho a poodtáhne se. Vyhledá si můj pohled. Pohladí mě po tváři a něžně mě políbí na bradu. „Někdo tě naštval?“

„To nic,“ pousměju se trošku a políbím ho párkrát na čelist. „Jsem moc rád, že jsi přišel.“ Nechci mluvit o tom výstupu s Brianem. Navíc, jak se zdá, asi mu nic neřekl.

„Mm já taky,“ pošeptá a líbne mě na krk. „Chtěl jsem tě vidět, ukrást si pár polibků a být s tebou, ale jestli máš ještě práci, tak nevadí…“ začne mě jemně líbat na krku, přičemž mě pohladí po uchu. „Stejně si musím dopisovat to, co jsem ráno zameškal.“

„Mmm, jsi zlatíčko,“ usměju se trošku a políbím ho na čelo.

Copak jde být naštvaný v jeho přítomnosti? On mi opravdu náladu zvedl. Ještě je tak hrozně… ohleduplný. „Klidně si to tu dopiš. Já už bych měl mít hotovo, jen asi rozpošlu objednávky.“

„Ne, já tě nebudu rušit,“ zavrtí hlavou a obejme mě kolem krku. Přiblíží se až ke mně a začne mi dávat malinkaté pusinky. Chytnu ho za tvářičky, ale hodně jemně, aby ho to nebolelo.

„Mě nerušíš,“ podívám se mu do očí. „Pokud chceš, zůstaň tu se mnou, já budu rád.“

„Mmm… Strašně jsi mi chyběl,“ pousměje se, čímž vlastně řekne téměř ‚ano‘. Uh, ještě že tak. Nechci, aby mi zase hned utekl.

„Ty mně taky, to mi věř,“ přitisknu si ho k sobě a opřu se zadkem o stůl. Líbnu ho několikrát pod ouško a přitulím se k němu.

„Máš tu hrozný horko,“ postěžuje si a začne si sundávat mikinu.

„Tak já zeslabím topení.“ Hned se rozejdu k oknu a stáhnu topení na 1.

„Přijde ti ještě někdo?“ zeptá se. Pohodí mikinu na křeslo dozadu a vyndá si učení, s kterým si sedne k zasedacímu stolu.

„No, neměl by. Doufám, že ne,“ roztáhnu u druhého okna žaluzie. „Dáš si něco k pití?“

„Klidně,“ věnuje mi úsměv a otevře obrovskou knížku.

„Dobře, okamžik,“ usměju se a doběhnu dozadu.

Za kanceláří jsem měl takovou maličkou kuchyňku, kde byl i bar, lednička a úložný prostor, na některé staré dokumenty. Jak tahle firma byla moderní, mimo kanceláře příliš vybavená nebyla. Nalil jsem mu džus a zase se k němu vrátil. Postavil jsem to na stůl. Sehnu se k němu.

„Co to je?“ zeptám se a líbnu ho na ouško.

„Tohle? Samé píčoviny, o kterých Brian mele nekonečný hodiny,“ zasměje se trochu a pohladí mě zepředu po tváři. Uh! Ten krypl musí být všude. Zatraceně, proč jsi o něm vůbec mluvil, Tome.

„Aha,“ vydechnu jen. Dalo by se říct, že i na tu knihu zlostně koukám.

„No jo… Ale jako učitel je dobrej. Vybral si dobrý povolání,“ povzdechne a začne si něco vypisovat. Raději už k tomu nic neřeknu a přejdu ke stolu.

„Tak v klidu piš,“ šeptnu a dám se do objednávek. Vládne tu ticho. Oba děláme, co je bohužel nutné. Moc jsem se na tu práci ani nesoustředil. Pořád jsem na něm visel pohledem a zkoumal, jak moc krásný je.

Po chvilce jsem už objednávky uzavřel, srovnal si papíry na stole a kouknul se na něj znovu.

„Co budeš dnes dělat?“ usměju se.

„Měl bych jít do práce,“ vzhlédne.

„Aha,“ usměju se posmutněle.

„Nebyl jsem tam už včera…“ řekne zadumaně.

„Kvůli mně,“ brouknu provinile. Dnes spolu asi dlouho nebudeme, jak to vidím.

„O nic nejde,“ ujistí mě. Pokývám na souhlas a nechám ho zase psát. Potom si ale přisednu vedle něj.

„Máš nějaký plán na víkend?“

„Mmmmm…“ přimhouří oči a zvedne hlavu, „…ne. Proč?“

„Já jen, jestli bys měl čas,“ usměju se trošku. Možná mají nějaký plán s mamkou nebo Molly. Nerad bych nějak narušoval chod jeho rodiny. Vím, že teď chce být hlavně hodně s Molly.

„Řeknu svojí sekretářce, aby se mi koukla do diáře. Snad tě tam někam vecpu,“ usměje se pobaveně a zavře učebnici.

Pohladím ho po stehně a usměju se. „Vážně myslíš, že by mě tam vecpala?“

„Mám tam sice nacpáno, ale tebe když tak za někoho vyměním,“ zasměje se. „Pro tebe si najdu čas vždycky.“ Před očima se mi zjeví velký diář. Jeho bílé stránky jsou popsány jménem BRIAN. Párkrát zamrkám. Už vážně šílím.

„Nerad bych ti nějak narušil plán a tak. Pokud budeš mít čas, rád bych tě viděl,“ přiznám.

„Můžeš se stavit, kdykoli budeš chtít,“ řekne mi s úsměvem. Odšoupne se se židlí a zvedne se. Pomalu ke mně přejde. Obkročmo si na mě sedne, načež si omotá ruce kolem mého krku. Chytnu ho za boky a usměju se.

„Dobře, děkuju moc,“ usměju se a líbnu ho na rty. Vydechne a zadívá se mi do očí. Jenom mě začne hladit po šíji. Vyjedu mu rukama po zádech a přitisknu si ho na sebe, jako bych vyhledával jeho teplo, jeho přítomnost. Projede mi prsty vlasy a skloní se ke mně.

„Opravdu ti už nikdo nepřijde?“ šeptne. Něžně se mi otře o nos svým a začne mi přejíždět lehce svými rty po puse.

„Nikoho už objednaného na dnešek nemám,“ pohladím ho po těch zádech a našpulím rty, abych mu věnoval alespoň drobnou pusinku. Jakmile mu ji dám, usměje se a pohladí mě po tváři.

„Jsem rád, že ses zachoval tak… dospěle a moudře… před tou školou. Sice nevím, co jste si s Brianem řekli, ale jeho obličej vypadal přespříliš dobře na to, abys mu dal přes hubu. Takže jsem usoudil, že jsi mu nedal. A jsem za to rád…“

No do prdele. Choval jsem se dospěle a moudře. Pěst mi cukala jako o život, ale… nevadí. Hah, vypadal dobře. Ani se nedivím, dost mě utřel, ublížil a znovu se mu povedlo mě sesadit. Pokývám hlavou a pohladím ho po krku.

„Jen jsem mluvil,“ ujasním mu. „Snažil jsem se… udržet.“

„To se mi na tobě líbí. Že jednáš klidně a dospěle. Nemusíš si vybíjet svůj vztek, zlost a zoufalost na ostatních tím, že jim ublížíš. A toho si na tobě vážím. Je to tvoje přednost. Ne každý tohle umí, víš,“ řekne mi polohlasem a dál mě jemně hladí po tváři. Sklopím zrak.

„Byl jsem vzteklý, nebudu ti říkat, že ne. Ale vybil jsem si to až tady a… při cestě sem. Ale nesáhnul jsem na něj, i když jsem měl chuť mu tu jeho hubu roztřískat. Došlo mi, že bys z toho mohl mít ale problém a to je to, co nechci. Navíc nebudu jednat jako on. Chci si ustát to, že dokážu být klidný,“ pošeptám a přivinu si ho k sobě. To díky němu se dokážu koncentrovat. Nechtěl jsem to přehnat jen kvůli němu. Přivoním k němu a láskyplně ho políbím na krk.

„Tak v tom pokračuj. Líbí se mi to,“ šeptne, „a v tomhle klidně taky. To miluju,“ oddechne s úsměvem a zakloní trochu hlavu.

„Mm, moc rád,“ zavrním mu do ouška a začnu ho na ten krk líbat. Už zase mě dostal někam jinam. Jsem zase s ním a je mi dobře. Werner… mi může akorát tak vlézt na záda.

TOM

Strávili jsme spolu s Billem asi ještě tak půl hodinky líbáním a mazlením, ale poté mě odvezl do práce. Moje přítomnost tam byla nutná, když jsem tam předchozí den kvůli tomu miláčkovi nebyl. Vlastně i kvůli Brianovi. Nemohl bych se tam jen tak ukázat s rozbitou tlamou. Bůhví, co by si vychovatelka řekla. Následující den jsme se s Billem neviděli, jelikož měl moc práce. Stejně jsem ho zdržoval, aniž bych musel být s ním. Psali jsme si sms během celého dne. Jedna mě krásně probudila. Když jsem šel do sprchy, vzal jsem si Billa na telefonu s sebou. Byla docela sranda, když jsme se oba sprchovali a křičeli navzájem přes vodu do telefonu, abychom se slyšeli. Po zbytek dne jsme byli neustále ve spojení přes zprávy. On kvůli zákazníkům, já kvůli škole. Když jsem šel spát, zavolal jsem mu na oplátku já. Chtěl jsem usínat u tónu jeho hlasu. Strašně mě to uklidňovalo. Sice to nebylo takové, jako by tu ležel u mě a objímal mě, ale i tak to bylo aspoň něco.

Konečně byl pátek. Skončila škola i práce a byl přede mnou volný víkend. Mohl jsem být se svou prdelkou Molly, se svojí zlatou mamkou, a hlavně se svým miláčkem Billem. Mamka se chovala podezřele mile. Nabídla mi, že si vezme volno, aby byla s Molly doma a já mohl jít za Billem. Přikládal jsem to tomu, že se jí Bill prostě zalíbil a chtěla, abych byl šťastný. Zřejmě si uvědomila, že je dobré, že se upnu i na někoho jiného kromě Molly. Možná toho správného viděla v Billovi. Já ho v něm viděl. A stále i vidím.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne