autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Rozhodl jsem se využít svého volného pátečního večera. Jakmile jsem si sbalil věci, hned jsem se za ním rozjel ve své milované Audince. Po cestě jsem koupil drahou lahev vína a zmrzlinu. Neměl jsem tušení, jestli má na večer plán. Nechtěl jsem ho rušit, ale podvědomě jsem doufal, že chce být se mnou, tak jako já s ním. Proto jsem si i vzal pro jistotu nějaké věci, kdyby chtěl, abych přespal. Nemusel bych jezdit zpátky domů. Když jsem dojel do jeho čtvrti, chvíli jsem bloudil. Nemohl jsem si přesně vybavit, kudy jel. Nakonec jsem to ale konečně naštěstí našel. A to díky jeho autu. Já vím, docela slabost. Zaparkoval jsem vedle něj, jelikož tam bylo místo. Vypnul jsem motor, vystoupil a zamknul. Vchod už jsem poznal a patro to bylo čtvrté.
Dojdu ke dveřím se jménem Trümper a vydechnu.
Na co vlastně čekám? Je to můj milenec, můj miláček a miluje mě. Určitě tam nebude mít nějakého prostituta, aby se zabavil. Ale… nechci ho otravovat… Ach jo… Chvíli na dveře koukám, až povzdechnu, sklopím hlavu a pomalu se rozejdu pryč. Jsem srab. Proč jsem sem vůbec jel? Chci ho tolik vidět, tak moc mi chybí. Zastavím, otočím se a vrátím se zpět ke dveřím. Bez rozmyšlení zazvoním a zaklepu. Strčím si ruce do kapes, sklopím hlavu a jen tam tak tiše stojím před jeho dveřmi. Auto tu měl, takže by měl být doma. Možná si ale zašel někam do klubu na sklenku pobavit se s nějakými přáteli. Povzdechnu a čekám. Po chvilce se dveře otevřely. Bill přede mnou stál zabalený v županu a měl mokré vlasy.„Tomi, ahoj,“ usmál se hned. Vzhlédnu.
„Ah, ahm… ahoj,“ pousměju se. Zdá se, že mě rád vidí.
„Pojď dál,“ pobídne mě hned a poodstoupí.
„Já ale… Nechci tě rušit nebo tak,“ brouknu, ale i přesto pomalu vejdu.
„Nerušíš mě. Jsem moc rád, že jsi přišel,“ zavře za mnou dveře a obejme mě. Usměju se a přitisknu se k němu. Až teď cítím, jak moc mi doopravdy scházel.
„Něco jsem ti přinesl,“ odtáhnu se po chvilce s úsměvem a dám mu do ruky lahev vína společně s pistáciovou zmrzlinou.
„Jéé,“ usměje se hned a vezme si to. „Mockrát děkuju, ale neměl jsi utrácet,“ líbne mě na rty a spokojeně oddechne. „Dáme si to spolu, ano?“
„Dobře,“ usměju se. Pohladím ho po tváři a vyžádám si pár polibků. „Strašně se mi po tobě stýskalo,“ pošeptám a přivinu se k němu. Když jsem s ním, jsem šťastný. Cítím se s ním úplný. Jednou rukou mě obejme a přitiskne k sobě.
„Mně taky, miláčku,“ šeptne a líbne mě několikrát na ucho. „Já… omlouvám se, že jsem tu takhle, ale byl jsem ve sprše,“ zaculí se.
„Mně to vůbec nevadí. Klidně tak už zůstaň,“ zasměju se a dlouze ho políbím. „Nádherně voníš, víš to?“ brouknu při dalším polibku.
„Mhh, ty taky nádherně voníš… A stále mi po tobě voní pelíšek, nikdy z něj nechci vylézt,“ zašeptá a mazlivě mě políbí. Nad tím se musím zasmát. Pohladím ho po zadečku a ještě ho jednou něžně políbím. Pak už se odtáhnu a sundám si bundu. Také se zuji. Doma se nezouvám, ale každá domácnost je holt jiná.Musím si zvykat.
„A vůbec, ne, že bych nebyl rád, že jsi tu, strašně jsi mě potěšil a překvapil, ale jak to, že jsi přišel? Mamka není v práci?“ zeptá se a radostně se na mě usmívá. Pověsím si bundu na věšák a otočím se k němu.
„Ne, není. Vzala si kvůli mně volno. Prej chce, abych byl s tebou. Přímo se mě k tobě snažila dokopat. Nevím sice proč, ale rozhodně mi to nevadí. A navíc jsem tě chtěl vidět, takže jsem musel přijet já, když tys to neměl v plánu,“ ušklíbnu se pobaveně. Vlastně mě docela mrzí, že nepřijel on. Sice tady máme mnohem větší soukromí, ale i tak. Jde jen o ten princip… Ale tak co… Možná je unavený, tak už se mu nikam nechtělo.
„Vážně si vzala volno?“ zasměje se tiše. „To je hezký.“ Pořád se tak sladce usmívá. „Vážně jsi sem trefil?“ podzvedne obočí a skousne si spodní ret. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi trochu odtažitý. Jindy by mě ani nenechal promluvit, jak by mě líbal a teď… Ach jo, možná jsem přešlý a unavený já.
„Jak vidíš, jsem tu,“ pousměju se. „Nějakou dobu jsem bloudil, ale pak jsem viděl tvoje auto, tak jsem to našel.“
„Měl jsi mi dát vědět, já bych si pro tebe dojel nebo přišel,“ usměje se a přitáhne mě k sobě. Potom už se se mnou rozejde do obýváku.
Mám pocit, jako by mě tu nechtěl. Nebo spíš, jako by mě dnes nechtěl vidět. Jinak by se mi přece sám alespoň ozval. Včera jsme si psali celý den. Dnes neměl tu snahu, aby mi napsal alespoň jednu pitomou zprávu. Co když se vídá ještě s někým dalším?
„No… jsi v županu, takže ses na to asi nechystal,“ brouknu jen a následuji ho.
„Než bych k tobě jel, došel bych se osprchovat, takže…“ Jen se pousměje. Jo, to sotva… Raději nic neřeknu.
„Posaď se,“ pobídne mě a odběhne do kuchyně. S povzdechem si sednu na gauč a spojím spolu ruce. Začnu si hrát s prsty. Mikinu si sundávat nebudu. Nezdá se, že tu pobudu dlouho. Tohle byl vážně pitomý nápad. Neměl jsem sem vůbec jezdit. Nejraději bych se zvedl a zase šel. Hlavně, že já jak debil koupím zmrzlinu a předražený víno jak prase, abych mu udělal radost. Za okamžik se Bill vrátí i se dvěma skleničkami a usadí se vedle mě. Ještě na stůl položí vývrtku a koukne se na mě.
„Jsem vážně moc rád, že jsi přišel,“ pohladí mě po ruce. „A… jak se máš? Jaký jsi měl den?“
„Skvělý,“ usměju se hraně. „Jakej ty?“ Tohle je tak… absurdní!
„Šlo to, ale byl jsem dlouho v práci,“ broukne. Určitě dost dlouho na to, aby si nenašel ani chvilku na to, aby se mi ozval. Bože… Taky jsem se mu mohl ozvat já. Jsem vážně patetický.
„Aha…“ kývnu jen. Olíznu si rty a semknu je k sobě. Začnu pozorovat svoji mikinu. I tak si přeju vypadnout odtud. Nic trapnějšího se mi vážně nemohlo stát.
„Dáš si se mnou?“ poukáže na víno, které jsem donesl. Zadívám se na flašku. Nejraději bych se vožral do bezvědomí.
„Ne, já… jsem tu autem. Nedám si. Díky,“ vynutím ze sebe nakonec alespoň chabý úsměv.
„Nepřespíš… tady?“ zeptá se skoro až bázlivě. Přespat? Cože? To jsem vlastně chtěl… Ale teď už nějak o to nestojím. Co mu říct? Že nemám zájem? Že nemůžu?
„Nemyslím, že to je… nejlepší nápad,“ sklopím hlavu a kousnu se do rtu. Podívám se jinam. Ať říká cokoli, necítím se tu dobře. Ne tak jako minule. Mám náhle pocit, jako bych byl v jiném bytě s jiným člověkem. Je to mnou nebo jím?
„Aha… dobře,“ semkne rty k sobě a zhluboka se nadechne. „Jsi na mě naštvaný, viď?“ Takže si toho všiml…
„Nejsem. Nemám přece důvod,“ povzdechnu a zvednu se. „Omluvíš mě na chvíli? Jen si odskočím.“
„Jo, jo,“ šeptne. Odejdu na záchod, zavřu se a okamžitě vytáhnu iPhone. Asi už tu nevydržím ani chvíli.
„Zachraň mě!“ Označím v seznamu Bena a odešlu to. Po chvíli spláchnu a dojdu si umýt ruce do koupelny. iPhone se rozsvítí – Doručeno: Brian. Cože?!!!! Já psal přece Benovi! Kurva, jak se to… Oh shit! Do prdele! Brian je v seznamu hned po Benovi. Musel jsem to špatně označit. Ah ne, to je jak naschvál. Sakra! Zakňučím, utřu si ruce a vrátím se za Billem do obýváku. Položím iPhone na stolek a sednu si vedle něj.
„Tomi, co se děje?“ podívá se na mě a chytne mě za ruku.
„Nic, co by…“ zavrtím hlavou. „Dáš si to víno? Otevřu ti ho,“ pousměju se. Vyvléknu mu ruku, vezmu flašku i vývrtku. Začnu mu to otevírat.
„Ne, počkej,“ zastaví mě. „Dám si ho až s tebou… Bez tebe by mi ani tolik nechutnalo.“
„Já… řekl jsem, že jsem tu autem. Nechci pít,“ řeknu. Pohled mi sklouzne na vibrující iPhone. Sakra. Je to tady. Alespoň, že jenom zpráva.
„No právě, až budeš…“ nedořekne to a koukne se na iPhone také. Ztichne.
„Až budu co?“ natáhnu se po něm. Zpráva od Briana. Otevřu ji.
„Já tě mam zachraňovat? To už tě Trümper omrzel? Já ti říkal, že se ke mně nakonec vrátíš. Jsem doma, klidně můžeš přijít. ;)“ Tiše zafuním. Tohle je fakt zlý sen!
„Až tu u mě třeba budeš spát…“
„Cože?“ podívám se na Billa.
„No, až u mě někdy budeš chtít spát, tak bych si to víno dal společně s tebou, až budeš prostě chtít a moct,“ koukne se mi do očí.
„Aha…“ kývnu. Zamknu iPhone a pohodím ho vynervovaně na stolek. Takže Brian si teď myslí, že k němu chci zpátky? No dokonalý!
„Stalo se něco?“ zeptá se starostlivě.
„Už ses mě ptal a řekl jsem, že ne. Nic se nestalo, Bille,“ povzdechnu. Kromě toho, že si ex myslí, že k němu chci zpátky. Předkloním se a začnu si mnout krční obratle. Pohledem se zastavím na iPhonu.
„Promiň,“ trošku se odtáhne a zabodne pohled kamsi na stůl. Dál si mnu krk a mlčím. Vládne tu trapné ticho. No, alespoň už vidí, že je to na hovno. Nevím, jak to zachránit. Když odejdu, alespoň se nebude divit. Dneska je vážně nějaký divný den. Buď je to mnou, nebo Billem, nebo oběma. Nejspíš je to ale mnou.
„Nejspíš… bude lepší, když půjdu. Dnes je nějaký divný… den,“ povzdechnu a začnu se zvedat. Náhle mi začne zvonit iPhone. Na displeji je velkými písmeny ‚BRIAN‘. Jako by to tam úplně svítilo. Nejraději bych ho zašlapal do země! Billův pohled tam ihned sklouzne. Potom se podívá na mě. Sklopí oči a vydechne.
„Nechoď…“ šeptnul naprosto zdrceně. Ihned jsem se vzal iPhone do ruky a hovor vypnul. Hajzl jeden!
„Bude to tak asi nejlepší… Dnešek se prostě nevyvedl. Asi je to mnou. Promiň,“ povzdechnu. Postavím se. „Uvidíme se… asi až po víkendu. Tak si ho hezky užij.“ Skloním se k němu a něžně ho líbnu na tvář. Nechce se mi od něj, ale pro dnešek to tak bude nejlepší. Ještě ho pohladím po ramenu a rozejdu se do chodby.
Nesnažil se mě zastavit, vlastně neřekl jediné slovo. Buď si uvědomil, že dnešní večer už nic nenapraví, nebo… mě tu opravdu prostě nechtěl… Rychle jsem se obul, oblékl a zabouchl za sebou. Rozběhl jsem se po schodech dolů. Nevím, co mě hnalo. Chtělo se mi brečet. Chtěl jsem být sám. Cítil jsem se tak divně a opuštěně. Jakmile jsem vyběhl z baráku, nasedl jsem do svého auta a rozjel se někam pryč. Nechtěl jsem být doma. Nechtěl jsem být ani u Billa, i když jsem zároveň chtěl, ale věděl jsem, že dnešek už nikdo nenapraví. Bylo lepší to nechat takhle. Nevěděl jsem, co mám dělat a kam jet… Potřeboval jsem být na chvíli sám a v klidu. Musím promyslet, co s tím Brianem. Věděl jsem jen jediné – s Brianem už nechci mít nikdy nic společného, ať řekne nebo udělá cokoli. Dnešek se s Billem možná nepovedl, ale to neznamená, že to vzdám. Pořád ho miluju a já věřím, že to co nevidět napravíme.
BILL „Nechoď,“ zašeptám potichu a znovu k němu zvednu pohled. Volá mu… Sakra, proč tohle všechno. Pokazil jsem celý dnešní večer, a teď ještě tohle. Myslel jsem si, že dnes bude muset být doma a já u něj nechtěl večer už rušit. Navíc jsem skončil v práci vážně pozdě. Není to tak dlouho, co jsem přijel, proto jsem k němu nejel. Určitě se kvůli tomu naštval… a teď volá Brian. Co když k němu půjde nebo spolu mají něco dohodnuto, a proto tu nechce přepsat? … Blbost. Kdyby tomu tak bylo, tak by za mnou vůbec nechodil. Navíc by nebyl asi ani tak skleslý. Zatraceně, proč se nám plete do života!Vůbec nevím, co mám dělat. Jestli ho prosit, aby zůstal, nebo být pro teď ten naštvaný já. Ne, to by bylo nefér. Nic nevím, nevím, co se děje, možná je to náhoda, že mu teď volá. Ihned vzal iPhone do ruky a hovor vypnul.
„Bude to tak asi nejlepší… Dnešek se prostě nevyvedl. Asi je to mnou. Promiň,“ povzdechnul. On vážně dělá jako by nic, i přesto, že mu volal Brian? Postavil se. „Uvidíme se… asi až po víkendu. Tak si ho hezky užij.“ Sklonil se ke mně a něžně mě líbnul na tvář. Ještě mě pohladil po ramenu a rozešel se do chodby.
Nedokázal jsem za ním jít. Zůstal jsem tam sedět jako pecka a koukal jsem se pořád směrem do chodby. Když jsem zaslechnul dveře, uvědomil jsem si, že ode mě právě odešel. Tohle se semlelo tak strašně rychle…
„Tome,“ vzlyknu a zavřu oči. Schoulím se do pohovky a dám si hlavu do dlaní. ‚Uvidíme se asi až po víkendu.‘ …asi mě vůbec vidět nechce, nepotřebuje. Dnes to dopadlo špatně. Já jsem za ním měl jet, ale já idiot jel domů. Co… když za ním vážně jel? Možná se jen špatně dohodli a… Brian mi nelhal. Co se kurva děje?! Zvednu se z pohovky a ihned vyjdu na balkon. Třeba ho ještě uvidím. Má naděje se ale rázem vytratila. Už odjel. Zapálil jsem si hned cigaretu a zůstal v té zimě stát. Díval jsem se do dálky na město na všechna ta světýlka. Každý byl doma s někým… Když jsem se podíval na protější bytovku, viděl jsem za oknem mladý pár. Jen jsem sklopil hlavu a vydechnul kouř. Odešel mi. Možná si vážně ještě bude vybírat. Byl jsem si tímhle vším asi příliš jistý a moc snil. Teď jsem dopadl na zem a sleduju tu realitu, která nastala. Do prdele, určitě za ním nejel. Není to žádná děvka, on by mi tohle neudělal. Nedává to hlavně smysl. Přece by za mnou nejezdil, kdyby s ním měl něco dohodnutého. Navíc, byl plný emocí… Zdálo se, že tady jde o nás dva, ne o nikoho třetího.
Když jsem vykouřil další cigaretu, sebral jsem se a šel dovnitř. Cítil jsem, jak se mým tělem valí samota. Ten odporný pocit, kdy se jen koukám kolem sebe a nenacházím smysl v ničem. Chtělo se mi brečet. Potlačoval jsem to, nechtěl jsem spustit slzy. Možná se vůbec nic neděje a já tu ze sebe dělám akorát hysterku. Přešel jsem do ložnice, po cestě jsem zhasnul. Ani ty skleničky jsem neuklidil. Neměl jsem na nic chuť. Když jsem došel k posteli, sundal jsem si župan a nahý jsem si lehl do postele. Zavřel jsem oči a… Cítím ho tu naprosto všude. Celá postel voní po něm. Ještě stále cítím jeho rty na svých. Cítím tu jeho osobitou vůni, kterou vždy tak příjemně voní. …po tváři mi steče drobná slzička.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Bože.. to je tak dojemný, že jsem z toho taky začala brečet.. :o( snad se to brzo přežene.. :o)
Celkem mě štve jak se to nevyvedlo…. Doufám že to bude příště lepší…
Bože já čekala jak babka na důchod na tenhle díl, natěšená sem a ted mi klesla čelist….to je táááák smtný !! A to s tou SMSkou…jo to znám (nejen na iPhonu se dá "překliknout")…proboha….ale Toma chápu, i já mívám dny na hovno…
Ehmmm tento díl jsem trošku nechápala co tomu Tomovi je .. jestli si něco začne s Brianem , tak to bude konec , každopádně , to bylo od něj blbost a reagoval , až trapně :/ . Tento díl mě zklamal , těšila jsem se na romantiku a krásný mazleníčko a ono tohle? 🙁 … MM snad další bude lepší .. :/
Tak nejdřív sem se mu tlemila, jaký je tele že to odeslal zrovna Brianovi. 😀 Ale pak se to fakt docela pokazilo no, když Brian volal :/ vůbec se nedivím Billovi, že má pochybnosti. taky bych je měla… Chudák, bylo mi ho fakt líto, když plakal. A doufala jsem, že se Tom nerozhodne jet k Brianovi, když se mu nechtělo domů… No, doufejme, že jel domů =)
Bože asi jsem divná,ale já ty Tomovi pocity prostě nechápu…pořád mu přijde něco jinek,než je…fakt nevim..nechápu to.Ale zase..pokud si psali před tim celej den a pak ten další si nenapsali,tak chápu,že to Toma může mrzet..a vrtat mu v hlavě,proč to tak je..jestli se náhodou něco neděje.Ale..já nevim..jsem z toho zmatená. Třeba…rozhodně si myslim,že ho Bill rád viděl. "Je to mnou nebo jím?" ..Já bych řekla,že tebou Tome..fakt ho nechápu.
A do prdele..to s tou smskou..:/
Tom prostě neměl svůj den..to je pochopitelný…stává se,ale..stejně prostě…když k němu šel,měl úplně jinou náladu,než když se dostal do heho bytu a začal hned přemýšlet nad tim,jestli ho tam vidí Bill rád nebo ne..a proč za nim nepřijel Bill….Ach jo…tohle Tomovo chování a prostě přemýšlení se mi …nelíbí..nevim…Je to ošklivý vůči Billovi…ke všemu si to teď Bill dává za vinu,že to pokazil…přitom já to vidim úplně jinak. + ke všemu mu teď hlavou vrtá ten idiot Brian..fakt skvělý :(! Ty vole tak on si chudák ještě vyčítá,že za ním nejel!!!! Tohle je fakt moc …to je moc! 🙁 BOŽE FAKT CHUDÁK BILL,JAK SI TO DÁVÁ ZA VINU…A JAK PŘEMEJŠLÍ ,JESTLI TOM JEL ZA TIM IDIOTEM…TOHLE JE STRAŠNÝ…FAKT JE TO VŮČI NĚMU OŠKLIVÝ!
Jsem zvědavá,jak to bude pokračovat.
Co to sakra bylo? Tomovi snad zhráblo ne? Byl teda dost divný a nechápu, proč se tak choval. On strašně všechno moc bral až osobně jen proto, že Bill neudělal nějakou maličkost na kterou byl zvyklý a ve finále od něj odjel a nechal ho s plno otazníkama v hlavě. Tohle teda synek podělal a pěkně mě naštval. Bill přece nemůže za to, že byl dlouho v práci a jistě měl náročný den a jenom proto, že mu nenapsal blbou smsku se ještě svět nezboří. Nakonec se na něj vykašlal na celý víkend. No tohle se Tomovi teda nevydařilo a završil to vším s tím Brianem.
Ale jinak díl byl napsaný opravdu skvěle, moc se povedl a vyvolal ve mně plno emocí 🙂
=( ňuňuuuu!.. :(( Snad se to urovná? Jááj co je to s Tomím?
A ja budu hnusna, ale ja chci at za nim jede 😀 Sice nevim proc, ale chci to 😀
Jen nechapu Toma a ty jeho nalady .. je to sulin no .. 😀
Tak tohle mě naprosto dostalo… Neumím ani vyjádřit, co se ve mně teďkonc odehrává… Rozhodně si myslím, že prostě dílek vystihl moje emoní rozpoložení dneska(nebudu nikoho trápit dlouhými litanijemi)… No ale já nestačím zírat, jak moc se tam zase událo..:-(
Chudák Tom a Bill taky, nějak jim to nepřálo…:-( To je špatný…:-( Ale doufám, že se to co nevidět zlepší!!! 🙂 Musí, jinak nevím, co se stane…:-(
Jako opravdu jsem z toho celá rozhozená..:-(
Navíc si ten arogantní debílek myslí, že se Tomi k němu chce vrátit… ale je dobře, že Tomi ví, že chce jenom Billa a Briana kopne do pr**** …:-)
No moc krásný dílek to byl,opravdu se těším na další!!! 🙂 jsem zvědavá jak to půjde dál, musejí se usmířit a ať gorilák táhne..! 😀
opravdu krásný dílek, který vystihuje moje emoce…:-);-) díky za něj:-);-);-):-*
No to si děláš srandu ne? Áááááá! To snad není možný a já už si myslela, že to bude jen a jen skvělý. No jsem zvědavá jak to dopadne!
… TO JE VTIP??????????!!!!!!!!!!?????? Já toho Thomase zabiju!!!! Prokrista… proč se k Billovi zachovat takhle? Sám se mu taky neozval. :(( Áááááá, já jsem tak naštvaná. 😀 No, a s tim Brianem to taky pěkně po… 😀 No, má hošánek co napravovat. 😀 A to jsem od toho víkendu tolik očekávala… :// Jo, dobře, je sice pravda, že Tom Billa pořád miluje (o tom, že Bill miluje Toma nemusím snad ani mluvit, ne? :D), což je jeho jediný štěstí, protože jinak bych ho asi zaškrtila. 😀 Ale o to víc nechápu proč se tak choval. Nebo možná chápu. Asi bych se chovala stejně, kdybych byla tak zamilovaná. Ale rozhodně bych nepsala kámošovi SMSku "Zachraň mě", když by šlo jen o jedno lehce nevydařený rande, ještě ke všemu mojí vinou. 😀 A pak bych to určitě neposlala, i když omylem, svýmu ex. :DDD Tome, Tome… Ale chybami se člověk učí. :DD No jo, ze začátku povídky se choval jako idiot Bill, teď se role obracejí. :DD Ale i tak úžasný díl! :))* <3