autor: Cincina
Tak já doufám, že se vám tenhle díl bude líbit 🙂 Pomalu se blížíme k dvacátému dílu 🙂 Musím se přiznat, že po jedné bolestivé události jsem tuhle povídku nechtěla psát. Ale pak jsem se rozhodla, že ji takhle nenechám, protože někteří z vás ji čtou 🙂 A teď jsem ráda, že ji píšu, protože mě to děsně baví 🙂
Druhý den Tom opět dorazil za Billem na návštěvu. Vešel do pokoje a tam opět seděl Jorg. „Ahoj.“ Pozdravil tiše.
„Ahoj.“
„Tak… chtěl jsi mi povědět nějaký návrh, ne?“
„Jo, chtěl. No a tak. Půjdeme se třeba projít ven nebo tak?“
Tom nevěděl, jestli má jít. Jorg to vycítil a chytil ho za paži. Oba dva současně vydechli a podívali se na Jorgovu ruku, která svírala Tomovu paži. Tom se mu vyvlékl ze sevření a sklopil hlavu, ale následně ucítil na bradě ruku, která mu hlavu opět zvedla.
„Tak co, Tome? Odpovíš mi?“
„Já nevím, Jorgu.“
„Co nevíš?“
„Jestli je dobrý nápad někam chodit.“
„Ale to víš, že je.“ Usmál se Jorg. „Aspoň ti budu moct říct svůj návrh.“
„Tak dobře.“
Vydali se ven z nemocnice. Tom nerad opouštěl Billa, ale zvědavost mu nedovolila čistě myslet. Vůbec neměl ponětí, co by mu Jorg mohl předložit za návrh. Celou cestu šli mlčky. Tom se kradmo po Jorgovi podíval. Taky byl zabraný ve svých myšlenkách. Tom si to aspoň myslel. Ano, Jorg přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jak nejlíp podat Tomovi svůj návrh tak, aby se neurazil nebo neutekl pryč. Prostě mu to řeknu! Došli do nějakého parku, kde nikdo nebyl. Oba dva zamířili k nejbližší lavičce, kde se posadili.
„Takže… co je to za návrh?“
„Tome, já doufám, že se neurazíš.“
„Snad ne. Záleží, co to bude.“
„No. To, co se málem stalo před týdnem… no, nevím, jak bych ti to měl říct.“
„Tak mi to prostě řekni, ne?“
„Dobrá. K tomu sexu, co k němu před týdnem nedošlo. Já jsem chtěl, aby k němu došlo.“
Tom zalapal po dechu.
„A? Nechápu, co to má společného s tím návrhem.“
„No. Já bych chtěl s tebou sex, Tome. Jednorázovku. Klidně ti za to i zaplatím. Potřebuju cítit u sebe lidské teplo a ty jistě taky. Můžeme si ho navzájem poskytnout a nikdo se o tom nikdy nedozví. Hlavně Bill ne.“ Jorg to raději řekl na jeden nádech, protože kdyby to teďka přerušil, tak už by to asi ani neřekl.
Tom vykulil oči. Tváře mu zrudly a začal se v něm vařit vztek.
„A jinak si normální?! Možná, že jsem nadrženej, ale to neznamená, že budu s někým hned spát! Myslíš si, že jsem děvka, která si za to nechá zaplatit?! No tobě snad úplně přeskočilo, ne?!“ Zvedl se z lavičky a odkráčel naštvaně pryč. Zpátky za Billem do nemocnice. Přece mu sakra nebudu dělat děvku!
„No tak, Tome! Vrať se!“ Tom se neotočil. „Krucinál!“ Třískl Jorg do lavičky. Proč se musel naštvat! Vždyť to byl jenom návrh!
Tom rychlým a naštvaným krokem mířil pryč z parku. V hloubi duše to věděl. Věděl, že Jorg prostě nedá pokoj a určitě mu to navrhne. Proč sem jenom lezl? Sem blbec! Došel do nemocnice a mířil k pokoji číslo 8. Otevřel dveře a okamžitě si sedl k Billovi na postel a pohladil ho po vlasech.
„Bille, prober se, prosím…“ Tiše ho prosil. Věděl, že je to zbytečné, že ho nejspíš ani neslyší, ale strašně moc si přál, aby se Bill probudil. Chtěl se s ním zase smát, líbat ho, užívat si s ním volné chvíle. Držet ho za ruku a vědět, že spolu budou navždy. Po tváři se mu skutálelo pár slz. „Bille, já tě miluju. Že se prosím tě probereš? Nesmíš mě tu nechat. To by mě zabilo…“ A v tuhle chvíli se už rozbrečel naplno. Ani neslyšel, že se otevřely dveře a do pokoje vešel Jorg. Přišel k Tomovi a zezadu ho chytil za ramena.
„Tome, neplač.“
Tom se lekl. Jorg ho držel pevně za ramena a jeho ruce pomalu sjížděly na paže. „Nešahej na mě.“ Zavrčel potichu.
„Vždyť ti nic nedělám.“ Ale pořád ho držel.
Tom se mu vysmekl a zopakoval. „Nešahej na mě!“ Obrátil se na Billa, jemně ho líbnul na tvář a odešel z pokoje pryč. Ani se na Jorga nepodíval. Nikdo na mě nebude sahat! Jenom Bill může!
Jorg si povzdechl. Posadil se k Billovi na postel a chytil ho za ruku. Jenom na něj koukal. Nevěděl, jestli má na něj mluvit, jestli ho vůbec slyší. Také ho jemně líbnul na tvář a odešel pryč. Na chodbě potkal sestřičku. Nedalo mu to a zeptal se jí: „Chtěl jsem se vás zeptat na Billa Kaulitze.“
„Ano? Děje se něco?“
„Ne nic. Jenom by mě zajímalo, jestli když na něj budu mluvit, tak jestli mě slyší.“
„Ano, slyší vás. I když je v bezvědomí, tak slyší všechno. Nejlepší je, když s ním mluvíte. Je větší šance, že se probere. Zkuste to.“
„Dobře. Děkuji vám.“
„Nemáte zač,“ odešla na Billův pokoj zkontrolovat jeho stav.
Jorg se vydal domů. Šel pěšky, protože autobus mu zrovna žádný nejel. Aspoň si při procházce mohl srovnat myšlenky. Od toho procházky přeci jsou ne?
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Krucinál…. Ten Jorgen je schopný všeho…. ale chtělo se brečet když tam Tom u Billa plakal…. 🙁 Ať už se probere prosím 🙂
Já sem tak ráda že Tom na ten Jorgův návrh nepřistoupil….! btw další úžasný díl;)
Že sa Jorg nehanby naštval ma svojim navrhom. Na Toma som pišná.
Já vím, že sem prvně nechtěla, aby se Tom s Jorgem vyspal… ale teď mi to připadá jako naprosto krutá možnost! 😀 A ten Jorgův návrh mě naprosto dostal!! 😀 To bylo tak úchylný, až to bylo naproto dokonalý!! 😀 (ted asi plácám blbosti, ale ty určitě víš, jak to myslím 😀 ) A ta zmínka o lidském teple byla tak úžasná, že ti to prostě musím vychlálit, jak nejvíc můžu 😀 DOKONALOST!! 😀 jen tak dál! 🙂
Jinak ani nevíš, jak sem hrozně ráda, že už díly vychází častěji 🙂 Moc ti za to děkuju 🙂 A taky děkuju, že ses rozhodla povídku dopsat. Měla jsem -a částečně mám pořád-těžký období a takhle se mám aspoň každý den na co těšít 🙂 Takže jen tak dál, už se nemůžu dočkat dalšího dílu 😀
[4]: Tohle bylo to nejlepší, co mi někdo kdy napsal 🙂 Já děkuju tobě, a vlastně i vám [3]: [2]: [1]: že moji povídku čtete a že se vám líbí 🙂 !
Od té doby co povídku píšeš sama mě začíná bavit čím dál tím víc :)… Ten Jorgův návrh je pěkně zvrhlý, ale na druhou stranu by to nebylo špatné. Bill už si to vyzkoušel taky tak co? :DD