autor: B-kay
Všechno se zdálo být dokonalé.
Bill se dokonce cítil jako v pohádce. Nemohl uvěřit tomu, že si před chvilkou vzájemně vyznali lásku a teď leželi na posteli a mazlili se. Bylo to skutečně nepochopitelné, protože při vzpomínce na jejich začátky by mu nikdy nepřišlo na mysl, že by jej kluk, který si zvykl jej nazývat nekuřákem, mohl milovat.
Ve chvíli, kdy Tom opatrně sklouzl dlaní z Billovy tváře na chvějící se hrudník a pomalu ji sunul níž, Bill procitl. Prudce otevřel oči, zachytil Tomovu dlaň mezi své a prolétl jeho tvář vyděšeným pohledem.
„Na tohle ještě nejsem připravený,“ vydechl třesoucím se hlasem a nešťastně našpulil rty. Tom nic neodpověděl, jenom vesele stiskl rty a v přímém očním kontaktu dokončil to, co měl původně na mysli. Zlehka vzal mezi prsty vyhrnutý okraj Billova trička a stáhl mu jej dolů, přičemž se konečky prstů nevědomky otřel o horkou kůži Billova bříška.
Bill téměř nedýchal a čím více se Tomův pohled plnil něhou a pokorou, tím hloupěji se cítil.
„Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit, ale také jsem nechtěl, aby ti byla zima,“ Tom promluvil měkkým hlasem, vyhoupl se do sedu a Billovo křehké tělo si automaticky vysadil na klín.
„To já se omlouvám. Chovám se jako malé dítě,“ Bill se s tichým výdechem ukryl v jeho láskyplném objetí a drobnými polibky pokrýval jeho pulzující krční tepnu.
„Opravdu je to v pořádku.“
„Ne, není. Nechci, aby sis myslel, že mám z tebe strach,“ na krátkou chvilku sklonil tvář.
„Akorát jsem už dost dlouhou dobu neprožil nic intimního,“ vyslovil to na hranici šepotu, doufajíc, že Tom nezaregistroval, že vůbec promluvil. Pevně stiskl víčka, nosem se zlehka dotkl Tomova krku a se zatajeným dechem čekal, co se bude dít dál. Nelhal mu, akorát v sobě nenašel tolik odvahy, aby mu řekl celou pravdu.
„Jak dlouho, Bille?“ Tomova otázka jej konec konců vůbec nepřekvapila. Nikdy neuměl být nenápadný, a hlavně nikdy neuměl lhát. Prozradil jej snad každý drobný pohyb, nebo záchvěv těla. Pomalu zvedl svou tvář a zadíval se do hloubky těch nejkrásnějších očí, jaké kdy viděl.
Otevřel ústa, připraven odpovědět, nepromluvil však jediné slovo. Jeho pohled patřil pouze Tomovým tmavým očím, které v sobě ukrývaly nebezpečnou kombinaci vášně a smyslnosti s něhou a dětskou nevinností. Možná právě tato šílená kombinace vzbuzovala v Billovi skutečně zvláštní pocity. Chvěl se po celém těle jako malé dítě, přerývaně dýchal a potlačoval narůstající vzrušení, které v něm vyvolal jejich hluboký oční kontakt.
„Nikdy.“
Netušil, zdali promluvil doopravdy, nebo mu ta slova jenom přelétla myslí, ale na tom mu v té chvíli vůbec nezáleželo. Vnímal jenom to, jak jej Tom zlehka bere do náruče, dlaní jej drží za tvář a opatrně si jej přisouvá k té své.
„V těchhle věcech musíme být k sobě upřímní. Intimní stránka vztahu je skutečně vážné téma, a pokud bych ti nevědomky ublížil, nikdy bych si to neodpustil,“ i pro Toma bylo skutečně náročné promluvit. Billovy rty byly skutečně jenom malý kousek od těch jeho a dopadající zář měsíce způsobovala, že získali kouzelný, přímo malinový nádech.
Bill se zmohl na pouhé přikývnutí. Trvalo ještě několik vteřin, než byl schopen promluvit, přesto byl však jeho hlas, stejně jako pohled, krásně omamný.
„Nemůžeš mi ublížit. Já v tebe věřím. Jako v nikoho jiného,“ konečky prstů se dotýkal Tomovy tváře, která v tu chvíli působila přímo nešťastným dojmem.
„Lidé věří v různé věci, Bille. Věří v zázraky, věří v pravou lásku a častokrát bývají zklamáni, protože někdy víra prostě nestačí,“ rozpačitě se poškrábal ve vlasech.
„A já nechci, abys byl zklamaný. Mám za sebou skutečně divokou minulost a možná právě díky ní mám pouze jediného skutečného přítele. Bratranec mě nenávidí, jeho rodiče mě trpí v domě jenom proto, že jsem jejich rodina a nemám kam jít,“ nechtěl se litovat.
Sám lítost nesnášel, ale prostě to tak bylo. Po smrti rodičů nadělal kopu hloupostí, které si vyžádali svou daň v podobě věčného pomlouvání a špatné pověsti. Náhle však držel v náručí člověka, který jej sledoval obdivným pohledem, nevěnoval jedinou pozornost zmínce o Tomově ošklivé minulosti a věřil každému slovu, které vyšlo z jeho úst.
„Na Andrease zapomeň. A už nemáš pouze jediného přítele, máš i mě,“ naklonil se, vtiskl drobný polibek do koutku Tomových rtů a opět mu pohlédl do očí.
„To je pravda,“ přiznal Tom po chvilce, proplétajíc prameny Billových tmavých vlasů.
„Mám i tebe,“ jeho stisknuté rty se pomalu měnily v něžný úsměv.
Jistě, mohl mu oponovat a říct, že je zřejmě tím nejhorším, co jej v životě potkalo, ale proč by to dělal? Bill byl stejně tak tvrdohlavý jako nádherný, a jakoukoliv zmínku o tom, že Tom pro něj není dost dobrej, zarytě ignoroval.
„Někdy musíš myslet trošku i na sebe, Tome. Musíš být alespoň malinko sobecký, aby sis vzal alespoň kousínek štěstí i pro sebe, protože si zasloužíš být opět šťastný,“ Tom se nad významem těch slov zamyslel a v té chvíli mu myslí prolétla vzpomínka z dob, kdy mu bylo kolem pěti let a trávil každé prázdniny na venkově u svých prarodičů.
„Pamatuju si na jednoho chlapce,“ zašeptal s lehkým úsměvem na rtech.
„Zřejmě bydlel ve vesnici, kdy bydlela i moje babička s dědou, ale nevím to přesně,“ Bill překvapeně zamrkal a pohledem zůstal viset na Tomových rtech, které se jemně chvěly.
„Bylo mi asi pět let a on byl možná mladší než já. Byl jsem s dědou na procházce, a pak jsem si šel hrát na hřiště za domem, kam si chodily hrát snad všechny zdejší děti. Toho dne to však bylo jiné.“ Tom si na ten den už jasně nepamatoval, pamatoval si pouze na toho maličkého chlapce, který v něm tehdy vzbudil nevýslovnou lítost.
„V čem to bylo jiné?“
„Všechny děti si společně hrály na pískovišti, jenom jedno jediné sedělo u cesty. Byl jsem tehdy opravdu malý a nerozuměl jsem, proč se s ním nikdo nebaví. Mohl jsem udělat totéž a přidat se k ostatním dětem, ale nedokázal jsem to. Ten chlapec plakal, ze začátku se mnou dokonce ani nemluvil, ale pak se přiznal, že se mu ty děti smály a jedno z nich jej dokonce i uhodilo. Měl na tváři obří monokl, ale vymluvil se na to, že je nešikovný a pouze upadl.“ Billovy oči se zalily slzami, jak se vpíjel do těch Tomových a nacházel v nich skutečnou lítost. Zřejmě úplně stejnou, jakou cítil i před několika lety.
„Některé děti umějí být v takovém věku skutečně zlé,“ zašeptal a tváří se opřel o Tomův hrudník.
„To ano,“ souhlasil Tom a láskyplně líbl Billa do vlasů.
„Strávil jsem s ním téměř celý zbytek dne. Hráli jsme si a já se jej snažil neustále rozveselovat. Když jsme se loučili, dal jsem mu můj přívěsek a slíbil jsem mu, že mu přinese už jenom štěstí. Mohl jsem být sobecký a nechat si jej, aby přinesl štěstí mně, ale štěstí toho chlapce pro mě tehdy bylo mnohem důležitější,“ opatrně zvedl Billovu tvář a krátce jej políbil. „Stejně jako to tvoje, Bille,“ vydechl.
„Nikdy nebudu muset být ani trošičku sobecký, protože ty jsi veškeré mé štěstí. A možná malinko přeci jen budu, protože tě nikomu nedám,“ Billovi po tváři stékala drobná slza, přesto se však zamilovaně usmíval a nadšeně souhlasil s tímto druhem Tomova sobectví.
„Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju,“ nosem se láskyplně otřel o ten Billův a zhluboka se nadechl vůně, která se rozlévala kolem něj.
Jakoby náhle vše kolem něj vonělo Billem.
Neuměl si představit nic krásnějšího.
„Já tebe ještě víc,“ pípl Bill chvějícím se hlasem a pootevřenými rty se přitiskl na ty Tomovy.
Svět kolem nich jakoby se náhle rozplynul ve vzduchoprázdno. Už nebylo potřeba slov.
Tom si k sobě Billa přitiskl celou svou silou, a přesto tak, aby mu neublížil. Naléhavě se vpíjel do pootevřených rtů, které hladověly po jeho polibcích, a nemohly se jich nabažit. Jednou dlaní svíral Billovu tvář a tou druhou si jej tiskl na své hořící tělo, které po neskutečně dlouhé době opět žilo, cítilo lásku a šíleně milovalo.
Bill se cítil jako v jiném světě. Omámeně sténal a málem omdléval při zvuku jejich pomalounku se proplétajících jazyků. Vzrušení pomalu stoupalo každým milimetrem jeho těla a on už nemohl dál.
„A jak to s tím chlapcem dopadlo?“ láskyplně se zakousl do Tomova spodního rtu. Musel alespoň na několik vteřin zpomalit.
„To nevím, Bille. Nevím dokonce ani to, jak se jmenoval, natož zdali mu můj přívěšek přinesl štěstí,“ Tom se opět na krátkou chvilku vpil do Billových rtů.
„Přinesl. Už jenom proto, že jsi byl s ním a alespoň na jeden den byl jeho přítelem,“ polibky pokrýval Tomův ušní lalůček.
„Myslíš?“
„Určitě ano. Pro tak malé dítě to jistě hodně znamenalo,“ rychle zakýval hlavou a překvapeně vydechl, jakmile mu na klíně přistálo kotě, které jim chtělo dát jasně najevo, že je čas jít spát.
„Zítra tě vezmu na procházku a všechno ti tady ukážu. Teď v létě je to tady nádherné,“ Tom se položil na záda, Billa si automaticky přitáhl do svého objetí a pečlivě jej přikryl.
„Moc se těším,“ Bill se vesele usmál a věnoval Tomovi polibek na dobrou noc. Stulil se do jeho objetí ještě víc a naslouchal tlukotu Tomova srdce. Nic krásnějšího si v tu chvíli nedovedl představit. V tu chvíli pro ně neexistovalo nic špatného. Dokonce i myšlenky na Andrease a Billův návrat oba potlačili hluboce ve své mysli a vnímali pouze blízkost toho druhého.
Tom usnul sotva po dvou minutách. Jeho tvář byla klidná a spokojená, na rtech mu dokonce pohrával lehký úsměv.
Bill se však na rozdíl od něj neusmíval. Po tváři mu stékaly slzy, jak mezi prsty tiskl darovaný přívěsek pro štěstí a zamilovaným pohledem sledoval Tomovu tvář. Očima vzápětí sklouzl dolů a zadíval se na písmena vyryta do ozdoby přívěsku.
TK
Konečně porozuměl významu dvou drobných písmenek na malém čtyřlístku. Myslel si, že se již nikdy nedozví, co se stalo s chlapcem, který se k němu tehdy tak krásně zachoval, a on jej měl přitom po celou dobu u sebe.
Zhluboka se nadechl a roztřeseně vydechl. Zavřel oči a myslí se na malou chvilku opět ocitl na dětském hřišti a díval se do laskavých očí malého pětiletého, chlapce…
„To si nemůšu vzít,“ smutnýma očima prolétl nabízený přívěsek a sklonil tvář.
„Ale můžeš. Potřebuješ jej více než já. Vezmi si jej. Maminka mi když tak koupí jiný, ale tenhle je tvůj. Je totiž kouzelný,“ poslední větu Tom dodal jenom proto, že si byl jistý, že jinak toho malého chlapce nedonutí přijmout jeho dárek.
„Kouzelný?“ Bill jej vzal mezi prsty a vykouzlil nesmělý úsměv plný chybějících zoubků.
„Splní ti tvé nejtajnější přání,“ Tom se také usmíval, protože viděl, že Billovi se ta myšlenka trošku zalíbila. Snad poprvé se usmíval, i když jeho dětskou tvář pokrývala obrovská modřina.
„Nechám si jej, a až se mi splní mé pšání, vrátim ti jej,“ Tom věděl, že šance, že se ještě někdy potkají, je skutečně maličká, přesto nechtěl zbitému chlapci před sebou kazit radost.
Rychle zakýval hlavou a na znamení slibu, mu opatrně potřásl malou rukou.
Tom vzal do dlaní přívěsek, naklonil se a připnul jej chlapci na krk.
„Děkuju,“ Bill mu věnoval ještě jeden úsměv a na oplátku mu věnoval měkký polibek na líce.
Tom se malinko zapotácel a snažil se ze všech sil skrýt své rozpaky a narůstající červeň ve tvářích. Polibek od chlapce mu nepřišel nijak ošklivý, protože jako malé dítě ještě nebyl zkažený moderní dobou, a přišlo mu to jako hezké gesto vděku.
„N-nemáš za co,“ pípl, naposled odcházejícímu Billovi zamával a také utíkal domů…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Bože.. Neuvěřitelně překrásný a kouzelný díl.. Nějak jsem ztratila řeč, snad ani neexistují slova, která by tu neskutečně nádhernou povídku dokázala popsat. Je to tak něžné a krásné, vždy se při čtení usmívám a těžce se mi dýchá.. Prostě nádhera, vím, že už jsem to k této povídce několikrát psala, ale nemůžu si pomoct – tak moc ji miluji, je hrozně dokonalá ♥ strašně se těším na pokračování 🙂 překrásné ♥
………já nenacházím slova..
totálně ne…
tohle je něco tak totálně nádhernýho..to se ani popsat nedá….Nádherné,opravdu nádherné. Zase mě to rozbrečelo…jako už tolikrát…při čtení této povídky…….To s tim přívěskem..je nádherné…
<3!!!!
*Love at first sight <3!
B-kay ako Ti ešte napísať čo cítim keď čítam Tvoje poviedky… Je to niečo nádherné, nežné, snové. Skrátka dokonalosť. ♥♥♥
NAJKRAJŠI DIEL ! Ešte som si v duchu hovorila nech ten chlapec bude Bill … Prekrásne .. 😀 🙂
Hned mi bylo jasný, že ten chlapeček byl Bill… to bylo tak nádherný… Bože, naprosto skvělý. Tahle povídka je opravdu skvost… už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Zajímalo by mě, jestli Bill Tomovi řekne, že ten chlapeček je on… no nechám se překvapit. Miluju tuhle povídku <3 😉
aaaaaa sakra…..tak tohle byl pro me sok. I kdyz Tom vypravel pribeh Billovi tak me nenapadlo ze by to mohl byt prave on. Jemine jemine. Bude to snad nejaky dulezity zlom v jejich vztahu? ja doufam ze ne. Nebo alespon ne nejak negativne. Moc hezke.
to bylo táák krásné.. :') tak nějak jsem podvědomě tušila, o kom to Tom nejspíš vypráví, ale i přesto pro mě byla Billova vzpomínka ujištěním vskutku překvapivým. 🙂 moc mě tenhle díl dojal..
Nádherný, něžný a plný lásky!♥ Takový byl tento díl 🙂 Úplně jsem se u něj rozplývala a ten konec? Ten flashback byl dokonalý. Tomi byl už skvělý jako malé dítě. Krásné 🙂 Je pravda, že při tom přiběhu, jak Tom vyprávěl, mě napadlo, že to třeba mohl být Bill. A ten konec mě skutečně dostal. Nádhera♥