Novel of Dreams – My Dream 51.

BILL

Ráno mě probudila dost velká bolest krční páteře. Ne, že by mě to nebudilo i v noci, ale teď to vážně bylo k nevydržení. Spali jsme s Tomem celou noc na pohovce. Televize byla vypnutá a my byli zahrabaní v dece. Ten drobeček na mně stále spinkal. Pro tohle bych si nechal zpřelámat snad i kosti v těle. Hlavně že v klidu spí. Alespoň jsem zpod něj vyndal ruku a úlevně oddechnul. Tohle spaní stálo sice za nic, ale přišlo mi to roztomilé. Spali jsme na sobě jak dvě štěňata. Bolest mě přímo popostrkovala k tomu, abych ho probudil, potřeboval bych se přesadit, položit se jinak, ale ta představa, že bych ho probudil, mi trhala už teď srdce. Proto jsem dál v klidu ležel. Zdálo se, že cítí, že už jsem vzhůru, jelikož se také začal probouzet. Nebo to byla prostá náhoda. S tichým zakňučením mi sjel dlaní po hrudi a chtěl se přetočit, ale začal ze mě sklouzávat. Hned jsem ho ale chytnul, aby nespadl na zem. Už beztak musí být rozlámaný. Ze spánku si vzdychne a popoleze výš ke mně, načež si položí hlavičku mezi můj krk a rameno. Pravidelně mi oddechoval na krk. Je jako malé bezbranné miminko. Nemám vážně sílu ho probudit ani sundat.

„Mmm,“ vydechnu jen s úsměvem. Sice jsem se nemohl ani pohnout, ale i tak jsem byl spokojený. Vyjel mi rukou na paži, ale nechal ji zrovna na tak špatném místě, že mu ručka vždycky sklouzla a on si ji instinktivně po chvilce dal zpátky. Musel jsem se nad tím uculit. Byl tak rozkošný. Pootočil jsem hlavu a dal mu pusinku na spánek. Tiše zavrněl a strčil si nohu pod moji tak, že jsme v sobě opravdu byli úplně zapletení. Rukou mi zajel pod rukáv trička a bříšky prstů mi jemně přejížděl po holé kůži. Šimralo to. Jak se zdá, nespí už tak tvrdě. Proto jsem ho líbnul znovu a pohladil ho něžně po zádech. Bylo už po desáté hodině, což se většinou probouzí. Netrvalo dlouho a zhluboka vydechl. Pohnul hlavičkou, jako by se na mne chtěl podívat.

„Ahoj,“ broukne. Pohladí mě po krku a přivine se ke mně. Ah, probudil se. Asi bude po bolesti. Ale já bych to pro něj trpěl klidně dál. Potřeboval se vyspat, čumáček můj.

„Dobré ráno,“ zašeptám vlídně a pohladím ho po zádech znovu. Trošku jsem si ho k sobě přitisknul. Vážně bych byl nerad, kdyby spadl. Hned mi vlípnul něžný polibek na klíční kost, na tepnu a následně pod ucho. Pohladil mě po tváři a rukou mi vjel do vlasů. Začal mě v nich jemně hladit. Bylo to tak příjemné. Hned po ránu, když mě tak něžně hladí… je to jako sen.

„Jak ses vyspal?“

„No,“ semknu rty k sobě a trošku se usměju, „docela dobře a ty?“ vlípnu mu pusinku na čelo. Nechci mu hned broučkovi dělat starost, že jsem se kvůli němu moc nevyspal. Vlastně, není to kvůli němu. Je to kvůli té pohovce.

„Všechno mě bolí,“ postěžuje si, „a jsi mimochodem mizerný lhář.“ Slyšel jsem v jeho hlase úsměv. Okay, to mi tedy nevyšlo.

„Dobře, přiznávám, že jsem taky rozlámaný, ale hlavní je, že ses prospal,“ usměju se sladce.

„Určitě jsem tě zbavil nějaké končetiny. Musíš být úplně zavalený a mrtvý,“ povzdechne pobaveně a začne se zvedat.

„Mrtvý? Ani ne, zatím dýchám,“ zasměju se. „Jen trošku páteř nefunkční,“ usměju se.

„Ah, měl jsi mě shodit na zem,“ posadí se na své nohy, načež mě pohladí po stehně. Ah, nikdy bych to neudělal. Deku měl kolem ramen, držela tam sama.

„V žádném případě, je to v pořádku,“ pohladím ho po hrudi a posadím se. Trošku zakňučím, i když to je právě to, co jsem nechtěl. Utrápeně a téměř až provinile zakňučí se mnou. Kousne se do rtu. Začal mě hladit po rameni, jako by se mě snažil ukonejšit.

„Nic to není,“ usměju se a dám mu pusinku na ruku, kterou mě hladí. Je tak hodný. Sám je rozlámaný a stará se o mě.

„Ale je,“ povzdechne a postaví se vedle gauče. „Víš, že na ty tvoje starý záda už to není nic dobrého,“ poškádlí mě. Tos posral, chlapče. Ale co, má vlastně pravdu. Já si občas vedle něj připadám jako dědula nad hrobem. Narovnám se, v zádech mi hlasitě křupne.

„Nechci snad ani vědět, co mi řekneš, až mi bude 60 let…“ zasměju se nad tím. „Náhodou, sice jsem už trochu staroch, ale ještě se hýbu docela dobře,“ uculím se.

„To je pravda, vrtět zadkem umíš. Ale jen dopředu a dozadu, protože do stran ti to Kosmodisk nedovolí,“ začne se smát. Oh, cože? No, aspoň, že se směje. To je v tenhle okamžik hlavní. I kdyby se smál tomu, jaká jsem stvůra, tak budu rád.

„Teda Tome,“ řeknu a začnu se smát taky, „já ti ukážu, jak se umím vrtět. Počkej, ty zloduchu,“ přitáhnu si ho za ruce k sobě a dám mu pusinku do koutku rtů. Se smíchem mě políbil a pak se odtáhl. Vzal mě za ruce.

„Tak pojď, ty můj prďoušku, pomůžu ti na nohy,“ začal mě opatrně zvedat.

„Zopakuj to,“ zasměju se a zvednu se. Plácnu ho lehce po zadečku a líbnu ho na tvář.

„Prďoušku,“ obejme mě kolem pasu a pohladí mě po kostrči. „Tak co, můžeš se hýbat? Žiješ?“

„No, zatím jo. Ahm, podržíš mě? Já bych si křupnul záda,“ usměju se na něj. Sice je to nechutný, ale pomůže mi to.

„Um, jasně,“ zamrká, odtáhne se a nešikovně nastaví ruce. Očividně neví, co dělat. Stoupnu si k němu.

„Chytni mě za boky, hm?“ Udělal, jak jsem mu řekl. „Díky,“ brouknu a potom už se jen silně zvrátím dozadu. Ihned mě zhrozeně přichytil pevněji, abych náhodou neupadl.

„Uhhh,“ zakňučím a potom se narovnám. Jak starej dědek. Sakra, měl bych se sebou něco dělat, jinak mě za chvilku kopne do zadku jako nějakou starou vykopávku. „…ježiši,“ vydechnu jenom a pootočím se trupem do stran. Jen mě tiše pozoroval s vinou vepsanou v očích. „A je to,“ usměju se na něj potom. „Nekoukej na mě tak, holt jsem starej no,“ dám mu pusinku na bradu. Nad tím se usmál.

„Budeš věčně mladej a krásnej. Máš to vepsané v očích,“ pohladí mě po bocích. Kéž bych to tak viděl taky.

„Jak jsi na to přišel, hm?“ usmívám se.

„Jsem vědma a vidím do budoucnosti,“ zasměje se tiše. „A… chceš vědět, co uděláš teď?“

„No honem, pověz mi to,“ řeknu zvědavě.

„Půjdeš se svým Tomim do sprchy,“ usměje se. Dá mi pusu na nos a za ruku mě vede do koupelny.

„Rád,“ pohladím ho po hřbetu ruky a zajdu s ním do koupelny.

Zavřu za námi dveře a natáhnu se pro osušku. Tom si sundal boxerky, triko a i s kartáčkem a pastou vlezl do sprchového koutu. Začal si čistit zuby. Usmál jsem se na něj a po chvilce si k němu vlezl taktéž s kartáčkem. Zavřel za mnou stěnu a následně mi dal pastu na kartáček.

„Děkuju,“ usměju se na něj vděčně, a potom si už taky začnu čistit zuby. Čistil si zuby se zamyšleným výrazem, přičemž sledoval dlaždičky. Vím, že o Molly pořád přemýšlí a není divu, ale snad bude dnes o maličko víc uvolněný. Nakonec pastu vyplivl a vypláchl si pusu. Vrátil kartáček do kelímku a pustil teplý proud vody, pod který si hned stoupl. Zvedl hlavu směrem k hlavici sprchy, zavřel oči a rukama si přejel přes obličej. Všechno jsem to po něm zopakoval. Až potom jsem si stoupnul za něj a začal mu omývat záda. Spíš jsem ho jen tak hladil. Po chvilce jsem si vzal houbu a nanesl na ni trošku sprchového gelu a začal ho omývat. Blaženě vydechl, shrnul si copánky na rameno a opřel se předkem o studené dlaždičky. Zdál se dnes odreagovaný, za což jsem byl moc rád. Nijak jsem ho nedráždil, vážně jsem ho jen jemně omýval.

„Otoč se, broučku,“ šeptnu po chvilce. Poslušně se otočil a přistoupil ke mně blíž. Mlčky sledoval moji jemnou práci. Jen jsem se sladce usmál a pokračoval v mytí jeho těla. Omyl jsem mu krk, hruď i bříško. Intimní partie jsem omyl taky a potom i boky. Prohrábnul mi mokré vlasy rukou a přitiskl ke mně své kluzké tělo. Ruce mi ovinul lehce kolem ramen. Tiše povzdechl, pohladil mě po krční páteři a opřel si své čelo o mé. Podíval jsem se mu do očí a sjel mu dlaní po boku. Našpulil jsem maličko rty a políbil ho.

„Chybí mi…“ zašeptá mi smutně do rtů.

„Já vím,“ obejmu ho kolem pasu a přitisknu ho k sobě, „…já vím.“ Zase je tu ten okamžik, kdy mu nemůžu nijak pomoci. Těchto myšlenek ho snad nikdy nezbavím. Je to teď příliš čerstvé, ale i tak. Mám strach, jak se tohle bude vyvíjet dál.

„A chybíš mi i ty,“ otře se mi rty o mé. „Mám pocit, že… že mi všechno chybí a všechno ztrácím. Připadám si… sám…“

„Není to tak, věř mi. Já jsem tu jen a jen pro tebe, přísahám,“ políbím ho. „Neztratíš mě… A věř mi, že i ona je tady. A tady,“ přiložím mu dlaň na hruď na místo srdce, „…tam bude pořád. Pojď ke mně,“ schoulím si ho pořádně do náručí.

„Já vím. Vždycky bude Molly se mnou. Jen… je těžký se smířit s tím, že když přijdu domů, tak tam není,“ zašeptá sklesle do mé pokožky, „že už ji neuvidím.“

„Já vím, lásko,“ pohladím ho po zádech a líbnu ho na krk.

Tak moc mě bolí ho takhle vidět, sakra. Zhluboka se nadechl a vydechl. Sjel mi rukou po bocích, až mě pohladil po zadku. Sjel jsem mu prsty od krční páteře až po kostrč a přivinul ho k sobě. Nevím, co si smím a nesmím v téhle situaci dovolit, někdy je to velmi těžké odhadnout. Dlaní a prsty mi jemně přejížděl po zadku a kostrči. Nic neříkal. Políbil jsem ho pod ouško a mazlivě se o něj otřel. Ucítil jsem na zadku už i jeho druhou ruku. Trochu mi ho sevřel v dlaních a pak s nimi vyjel na bedra. Rty mi orámoval čelist. Se zavřenýma očima si vyhledal mé rty. Hned jsem se mu do těch jeho vpil a co nejněžněji ho políbil. Stoupnul jsem si s ním trošku pod proud vody. Tiše zafuněl nosem, dlaní mi sjel znovu na zadek, a poté ho docela silně stisknul. On naopak tolik něžný nebyl. Tohle u něj nebylo zvykem. Naléhavě se dožadoval dalších polibků. Proto jsem se podvolil a věnoval jsem mu jich hned několik. Víc jsem se k němu přitisknul a uvolnil se. Jenomže on mi vzápětí na to zajel prsty mezi půlky. Nijak jsem sebou necuknul ani netrhnul. Uhm, to mě překvapil. A já překvapuji i sám sebe. Jindy bych už asi vyváděl. Byl jsem uvolněný, nějak mi to od něj… nevadilo. Sjel mi prsty po otvoru. Jen jsem se k němu víc přitisknul a políbil ho trošku vášnivěji. Ale on si zřejmě uvědomil, že už je to trochu moc, tak přestal. Pohladil mě po žebrech. Ještě párkrát mě políbil, než se odtrhl a vzal mi z ruky houbičku, aby mě také mohl omýt. Trošku jsem se na něj usmál a nechal se jím omývat.

„Jen… chci, abys věděl, že mi to nevadilo,“ pošeptám a kouknu se mu do očí.

„Dřív ale ano,“ broukne při omývání mého hrudníku.

„Ale teď… mi to nevadí, cítím to tak,“ pohladím ho po ramenu a nadechnu se. Předtím bylo zřejmě příliš brzo. Teď mi to přišlo celkem normální, ani mi to nepřišlo nějak nepříjemné. Naopak jen víc intimní. Nad tím se pousměje, sjede mi houbou na bříško, a když mi omyje boky, pustí se i do slabin. Sleduju ho. Jsem naprosto klidný, jen ho hladím po krku a užívám si jeho doteků. Rukou mi omyl penis, následně i třísla a varlata. Sjel mi rukou po stehně, načež se ke mně sklonil a políbil mě na klíční kost.

„Mmm, děkuju,“ usměju se a spokojeně vydechnu. Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho. Nestydím se před ním. S ním mi přijde všechno tak přirozené a hezké. Jen se lehce usmál a poodstoupil. Začal mi omývat ramena, až mi sjel na žebra a otočil mě, aby mi umyl i záda a zadek. Zaculil jsem se nad tím, ale poslušně jsem stál. Zadek mi napřed omyl houbičkou, ale poté mi po něm přejel dlaní. Umyl mi obě půlky a poté prsty vjel mezi ně. Uvolněně jsem vydechnul a v klidu stál. Jen jsem mu ten zadek trošku nastavil. Druhou mě objal kolem pasu, přistoupil až ke mně, položil si hlavu na mé rameno a rty přitiskl k mé nahé pokožce. Prsty stále klidně jezdil mezi mými půlkami, jako by ho to snad uklidňovalo. Tiše jsem vydechnul a přitulil se k němu. Snad že mi to bylo i příjemné. Kroužil palcem kolem mého vstupu, zatímco ostatními prsty mi jemně masíroval mé citlivé místečko mezi otvorem a varlaty. Pootevřel jsem pusu a přivřel oči.

„Mhh,“ uniklo mi z úst slabé vzdychnutí. Ještě víc jsem se k jeho prstům přitisknul. Ještě se mi to snad začne líbit. Je tak jemný… Umí to se mnou. Bříšky prstů druhé ruky mi sjel do slabin, kde mě začal jen jemňounce hladit. Prstem objížděl kolem mého kořene. Naprosto jsem se uvolnil. Opřel jsem se lehce jednou rukou o dlaždičky a pootočil k němu hlavu. Následně mě pohladil po vnitřní straně stehna a po varlatech. Prstem druhé ruky se zastavil přímo na mém vstupu. Jemně ho otřel, až náhle prstem zatlačil a opatrně s ním do mě vnikl. Pomalinku ho do mě zasunul úplně celý, aniž by uhýbal někam do stran. Zafuněl jsem trošku nosem a kolem jeho prstu stáhnul svalstvo. Uhm. On je vážně ve mně. Bylo to zvláštní, ale… zatím příjemné. Olíznul jsem si rty a zvykal si na jeho přítomnost. Vytáhl ho a zasunul znovu do stejné pozice.

„Uhm,“ oddechnu a už se tolik nestáhnu, spíš téměř vůbec. Trochu s ním uvnitř zakroutil. Víc jsem se k němu přitisknul. Políbil mě na rameno a prst ze mě opatrně vytáhnul, druhou rukou mě pohladil po břiše. Ještě mi přejel dlaní po zadku a odtáhnul se ode mě. Otočil jsem se na něj a chvilku se na něj jen v tichosti díval. Až poté jsem ho políbil. Byl to znovu ten procítěný polibek. Bylo to pro mě důležité, jako bychom byli o krok dál. On se ale odtrhl a něžně mě pohladil po ruce. Sklopil hlavu.

„Copak je?“ pošeptám. Udělal jsem něco špatně?

„Nic, jen… Promiň,“ zavrtí hlavou. Zvednul jsem mu hlavu do úrovně své. Možná má výčitky kvůli Molly, nebo si myslí, že mi to vadilo.

„Nemáš se proč omlouvat,“ vydechnu.

„Já… tohle nemůžu, ještě… ne,“ šeptne. Jak jsem tušil.

„Ale však já ti nic neříkám, já to chápu, broučku,“ pohladím ho po tváři. „Nic se neděje, ano?“

„Nechci to dělat jen proto, abych… si odvedl myšlenky jinam,“ uhne znovu provinile pohledem.

„Tomi, ale myslet na to pořád taky nemůžeš, i když to tak bohužel je. Nevyčítej si to, nic špatného jsi neudělal.“

„Jo, jen… Jo,“ vydechne. Slabě se usměje a odtáhne stěnu. „Už půjdu ven.“

Ustaraně se na něj podívám a sjedu mu dlaní po paži. „Dobře,“ brouknu tiše a stoupnu si pod proud vody, abych ze sebe smyl mydlinky. Jen narychlo se utřel a během chvilky byl pryč z koupelny. Smutně jsem se za ním podíval a sklopil oči.

Osprchoval jsem se, a potom se taky utřel. Pořádně jsem si ručníkem ještě prosušil vlasy a potom si obléknul čisté boxerky. Rozešel jsem se do ložnice, abych se převléknul. Nebyl jsem v tom očividně sám, Tom na sebe právě soukal tričko. Prošel jsem beze slova kolem něj, ale nezapomněl ho něžně pohladit po zádech. Potrpěl jsem si na dotyky. Otočil se za mnou, lehce se usmál a otevřel skříň. Chvíli váhal, až si nakonec vzal tmavší kalhoty. Ano, měl už u mě několik svých věcí. Tak moc mě to těšilo. Přišlo mi to tak přirozené, hezké. Opravdu jsem se s ním cítil spokojený. Konečně jsem ho měl doma, u nás doma. Sice tu neměl všechno, ale už dost věcí. Počkal jsem, až skříň zavře, a otevřel si svou skříňku. Vyštrachal jsem také tmavé džíny a k tomu tmavě šedé tílko.

„Máš na dnešek nějaký plán?“

„No… asi bych se stavil doma za mamkou,“ broukne a zapne si pásek, „a pak nevím…“

„Dobře, tak já tě odvezu, hm?“ usměju se. Taky jsem na to pomyslel. Simone by ho určitě ráda viděla, navíc není dobré, aby byla doma pořád tak sama.

„To bys byl hodný,“ pousměje se. „Nepůjdeš tam se mnou?“ Mmm, to se nehodí.

„Ne, že bych nechtěl, ale myslím, že bude dobré, když tam budete spolu. Mamka tě určitě ráda uvidí, potřebuje tě,“ vzhlédnu k němu.

„Jo, asi… asi máš pravdu. Budeme zařizovat nejspíš… pohřeb… a tak,“ šeptne. Skloní hlavu, bezmyšlenkovitě kývne hlavou a odejde na druhou stranu místnosti pro svoji mikinu.

„Ale kdykoli bude potřeba, tak přijdu, ano? Stejně si pro tebe dojedu,“ usměju se na něj trošku i přesto všechno. Rád bych mu dodal trošku optimismu.

„Děkuju,“ broukne jen. Natáhne na sebe mikinu a se sklopenou hlavou se vydá šouravým krokem do koupelny.

„Není zač, Tomi,“ pošeptám ještě a dívám se za ním.

Nakonec zůstanu koukat do zdi. Nemůžu udělat vůbec nic. Sakra. Zvednu se a ještě si vezmu pásek. Potom jen nepřítomně koukám z okna. Nějakou dobu strávil v koupelně, než přišel. Byl navoněný, rukávy vyhrnuté a šátek na hlavě. Připraven k odchodu.

„Chceš už jet?“ zajímám se hned. To abych sebou pohnul.

„Jak… chceš. Můžeme,“ pokývá hlavou a semkne dlaně k sobě ve výšce svého břicha.

„Dobře, tak jen moment, dojdu si taky do koupelny,“ věnuju mu lehký úsměv a rychle se rozejdu do koupelny, abych ho nijak nezdržoval. Rychle jsem se učesal, trošku si vlasy nalakoval. Ani jsem se nenalíčil a vrátil se po pár minutách do ložnice. Když jsem přišel, už seděl na posteli a trpělivě čekal.

„Mm, myslíš, že je tam na kabát? V autě bude stejně teplo,“ zakroutím sám nad sebou hlavou.

„Nevím, jestli pojedeš ještě jinam,“ řekne polohlasem a prohlédne si mě.

„Stavím se ještě asi v obchodě a hodím pár papírů do práce,“ obléknu si nakonec černou bundu.

„Dobře,“ zvedne se a vyndá si ze skříně vestu. Vzal jsem si ještě tašku a potřebné věci.

„Můžeme?“ kouknu na něj. On už připravený stál u dveří a sledoval mě. Nebylo třeba odpovědi.

„Okay,“ usměju se. Nahnu se k němu a dám mu něžný polibek. Opětoval mi ho, pohladil mě po rameně a poté odstoupil. V chodbě se obul, počkal, až se obuji. Potom jsme už opustili dům a rozešli se k autu. Odvezl jsem ho před jeho dům. Polibkem jsme se na tu chvíli rozloučili. Měl jsem trošku špatný pocit, že jsem tam s ním nešel, ale nakonec jsem usoudil, že by se to vážně nehodilo. Je to přece jen rodinná záležitost. Nechci, aby se Simone cítila jakkoli špatně.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne