Moji milí ♥ Děkuju vám za váš zájem a krásné komentáře, kterými jste mi udělali obrovskou radost 🙂 I dnes vám přeju příjemné počtení 🙂
Dnešní dílko bych chtěla věnovat hlavně dvěma lidem. Tím prvním je Ondi, úžasný člověk, kterému děkuju už jenom za to, že je ♥
A tím druhým je Janule, a jí patří můj velký dík za podporu a takové to „tvůrčí nakopnutí“ =)
slyším… zas venku prší,
ty zvuky deště probudily
bolest, spící v mé duši.
Jdu k oknu, u něj zastavím se
a pozoruji kapky
a v duchu křičím přání své:
prosím, vrať se mi zpátky.
jsou průzračné jak slzy,
jež vyplakali andělé,
když odešels tak brzy.
Ty slzy na sklo bubnují,
já cítím jejich slanost,
tenkrát svět se zastavil
a zamřela v něm radost.
Ten zvuk je ostřím dýky,
a srdce mi rozdírá,
znovu a znovu… já připadám si,
jak umíral bych zaživa.
Vtom kapky náhle ožívají
a na skle malují si,
vidím v nich tvoji krásnou tvář,
živou tak jako kdysi.
Tvář tolik podobnou té mojí,
jako bych viděl sám sebe,
při pohledu do toho zrcadla
zas v bolavé duši mám nebe.
Tvé oči mě s láskou pozorují,
ústa se smějí sladce,
ten úsměv chtěl jsem napořád,
a měl jsem ho tak krátce.
Ten něžný pohled zabíjí mě,
však dojdu ještě blíž,
ústy sklo studené políbím,
vím, že to ucítíš…
V tu chvíli je duše má opět celá,
konečně cítím v ní klid,
a sílu, kterou mi dáváš,
a slyším tvé srdce bít.
Prsty vlasů tvých dotýkám se,
cítím tvůj dech na své tváři
a teplo, které z něj sálá
a oči tvé štěstím ti září…
Vtom poryv větru zesílil,
tvůj obraz rozmazal,
jen salvy deště bubnují
svůj pochod stále dál.
Cítím, jak srdce mé mění se v led,
v očích studí mě zamrzlé kapky,
vím, že jen dnes, jen jedinkrát,
vrátil ses mi zpátky…
betaread: J. :o)
Nádherné ♥
Chalani píšu testament a Ty píšeš o smrti 🙁 je mi smutno.
Básnička je boľavo krásna 🙁
Uuuuu, kurva, mám slzy v očích =(( To mi nedělej =((
Moc se mi líbilo střídání emocí, které bylo tak nádherně vystižené. Bolest, žal, dokonce i zklamání, které najednou přešlo v poblázněnou radost, štěstí, lásku a něhu, bohužel příliš brzo končící v další salvě smutku a neštěstí. Nevím proč, ale tahle básnička ve mě zanechala strašlivý pocit prázdnoty… Takové… nevím, neumím to popsat tak, aby to bylo přesně výstižné 😀
Díky za další tak překrásný skvost ♥ =) Těším se na další =))
Milá Janičko♥,
já jsem se na dnešek tolik těšila, že tu najdu další TVŮJ klenot.
Jen jsem uviděla tvá slova v úvodu, už se mi zalily oči, pak obrázek, milovaný déšť a ano, ty víš… Nádherně píšeš o slzách. Já je nyní cítím na tváři.
Moc bych ti chtěla poděkovat. Vážím si každého písmenka obzvlášť od TEBE, člověka, kterého mám ráda a kterého si vážím.
"…jen jedinkrát…", ach, jak nádherné. Na jedné straně cítím smutek, ale na té druhé krásu, nesmírný půvab a hlavně, umění.
Paní umělkyně, budu se velmi těšit na další Vaši báseň, klenot, který bude opět zdobit každou pokladnici krásy a umění.
Děkuji za nádherný zážitek!♥
No vidíš, Jani, opět jsem v té kráse zapomněla napsat, že tvá báseň je HIGHLIGHT!♥
To je nádhera, ale tak smutné 🙁 Dokonalé =)
krása
Ach Jančo,to je nádherné :´(
áááách Janičko – nádhera sama, která promlouvá přímo do srdce♥. Miluji smutné věci a tahle báseň se ti opět mimořádně povedla – ach krásné !!
Nádherný obrázek jsi k tomu vybrala, stékající kapky deště, k tomu krásný Bill – dokonalé 🙂
Děkuju všem za nádherné komentáře, mám z nich velkou radost :)♥