autor: Lisa
Omlouvám se za to zpoždění, ale nějak jsem měla problém se v tomhle díle utnout. Plánovala jsem to napsat docela jinak, ale jak už to tak bývá, slova jsou občas rychlejší než myšlenky, a tak to někdy nedopadá tak, jak by člověk chtěl.
Každopádně díky moc vám všem, kteří tuhle povídku čtete. Každý komentář mi dělá nesmírnou radost, protože je to jediná zpětná vazba, kterou mám, a zajímá mě, co si o tom myslíte. Občas mi přijde všechno to psaní zbytečné, protože je to jen smyšlený, neužitečný příběh.
A tak jsem jen chtěla říct, že je nesmírně úžasné vědět, že v těch slovech můžou něco najít i druzí. Ať už je to myšlenka nebo pocit – to je přesně ten důvod, proč to píšu a proč povídky čtu.
Takže ještě jednou díky 🙂 Užijte si jubilejní díl :p
*
Aniž by nějak vnímal cestu, zcela automaticky dojel na plac. Tentokrát se necítil ani v nejmenším provinile, že se chystá Tomovy peníze dát za fet. Potřeboval se uklidnit a byl to Tom, kdo způsobil tenhle zmatek. Takže mu přišlo správné vynaložit na to jeho prostředky.
Rozhlédl se kolem a hledal známou osobu. Potom si uvědomil, že Mike už tam přece nebyl. Měl trochu obavy, jestli se mu podaří něco sehnat, ale pak zahlédl Anise. To ho ale znepokojilo ještě více. Copak nikoho za tu dobu místo Mika nenašel? Neměl chuť se s ním zase dohadovat, jestli mu něco prodá nebo ne. Rozmrzele k němu zamířil a nesnažil se svou podrážděnost ani skrýt. Jakmile ho Anis uviděl, usadil se mu na tváři samolibý úšklebek.
„Nazdar, Bille! Nečekal jsem tě tady tak brzy,“ rozjařeně ho poplácal po zádech, až Bill klesl v kolenou.
„Vypadáš už lépe. Daří se ti dobře?“ familiérně jej objal kolem ramen a Bill přemýšlel, proč na něj pořád někdo musí sahat bez jeho souhlasu.
Anis měl evidentně velice dobrou náladu, takže doufal, že se s ním bude dát domluvit.
„Máš pro mě něco?“ neobtěžoval se Bill ani s pozdravem a setřásl ze sebe jeho ruku. Anis si nespokojeně pomlasknul a zakroutil hlavou.
„Víš, mohl by ses aspoň snažit být milý. Přece zase nechceš zůstat nasuchu.“ Bill neměl náladu na nějaké hry.
„Mám peníze,“ bylo jediné, co na to řekl.
„Fajn. Hádám, že ty dokážou vykoupit nedostatek tvého taktu. Tak pojď. Představím ti tvého nového nejlepšího kamaráda,“ zamířil na druhý konec placu, kde na zábradlí seděl mladý muž s tmavými dredy. Billovi nápadně připomínal Toma za dob, kdy tenhle účes taky měl. Jeho rozmrzelost se ještě prohloubila.
„Hej, Lukasi! Pojď sem,“ kývnul na něj Arab. Muž seskočil ze zábradlí a přikročil blíž k nim.
„Bille, tohle je Lukas – bude tu teď místo Mika. Lukasi, tohle je Bill – buď na něj hodný, víš, co jsme si říkali,“ představil je a Bill měl nutkání protočit oči. Nezajímalo ho, kdo to je. Zajímalo ho, jestli pro něj má to, co chce. Anisovi zapípal mobil, a když si přečetl zprávu, na tváři se mu rozlil ještě spokojenější úsměv.
„No nic hoši, nechám vás tady. Musím si jít přebrat zásilku,“ a s mávnutím odešel. Bill se začínal cítit nervózně, protože Lukas na něj pořád zíral a jemu to bylo nepříjemné.
„Ehm…“ odkašlal si. „Tak?“
„Jo, promiň. Jen jsem se zamyslel,“ ušklíbl se Lukas a zazubil se na něj. Bill se zamračil, ale nic neříkal.
„Pojď. U sebe už nic nemám. Lidi jdou po tom novým zboží jako mouchy,“ pokynul mu a rozešel se pryč.
„Nové zboží?“ neměl tušení, že by Anis bral něco nového. Ale drogový trh se měnil ze dne na den, takže za tu dobu, co byl u bratra, zřejmě nějaké změny propásl.
„Jo, Anis teď bere háčko od jiného dodavatele, který je samozřejmě přísně tajný,“ zakroutil nesouhlasně hlavou a bylo zřejmé, že se mu nelíbí, že mu jeho zaměstnavatel nedůvěřuje natolik, aby mu řekl, kdo to je. Bylo to ale pochopitelné. Všichni si chránili svou bezpečnost a anonymitu, co to šlo. Protože na nejnižší dealery, kteří byli v neustálém nebezpečí, že je seberou, se prostě nedalo spolehnout, že je při výslechu neprásknou.
Bill jen pokýval hlavou a pokračoval v chůzi. Doufal, že nepůjdou nikam daleko. Lukas mu byl krajně nesympatický, a to ho znal jen pár minut. Nelíbilo se mu, jak se na něj díval. A navíc, bylo mu fuk, od koho fet je. Anisovi věřil, takže se nebál, že by mu chtěl prodat něco nekvalitního.
„Je to ještě daleko?“ zabručel nespokojeně po dalších pár minutách, kdy mu do ucha Lukas neustále hučel něco, co stejně hned vypouštěl.
„Ne, jen tady za rohem,“ zakroutil hlavou a opravdu po pár metrech se zastavil u nějakého auta. Odemkl si a sedl si na sedadlo řidiče. Natáhl se přes sedadla, aby odemkl i druhé dveře, a pokynul na Billa, aby si vlezl dovnitř.
„Tak kolik toho chceš?“ Na tuhle otázku Bill pokrčil rameny a z kapsy vytáhl bankovky, které mu podal. Lukas zahvízdal a Billovi to připomnělo dřívější Anisovu reakci.
„Wow, docela slušný. Divím se, že můžeš sedět. Za takový obnos musíš mít prdel nadranc,“ uchechtnul se pobaveně nad vlastním vtipem. Bill se zamračil ještě více a znechuceně mu odseknul: „Nešukám za prachy. Tolik mám jen výjimečně.“
„Jo, jasně.
Nikdo tady nešuká za prachy,“ ušklíbl se Lukas a zavrtěl hlavou. „V klidu, kámo, já to beru. Vlastně ti chci udělat nabídku, víš,“ zadíval se na něj zase svým pronikavým pohledem a strčil si peníze do přihrádky na palubovce. Bill pozvedl obočí a bylo mu už teď jasné, že se mu nebude líbit nic z toho, co mu chtěl ten idiot navrhnout.
„Jak říkáš – vždycky to není tak slavné, takže jen chci, abys věděl, že u mě nemusíš platit jen penězi,“ významně se na něj zadíval a usmál se.
„Cože?“ vyvalil na něj Bill překvapeně oči. Přece by mu opravdu nenabízel…?
„Ale no tak, nedělej ze sebe neviňátko. Navíc jsem si u Anise zjišťoval, s kým budu přicházet do kontaktu, takže padlo i pár slov o tobě. Takže když nebudeš mít zrovna dost hotovosti a nebude se ti chtít párat s těma páprdama, se kterýma většinou nejspíš chodíš, tak si to můžeš odpracovat přímo u mě,“ zase se na něj samolibě usmál, až měl Bill chuť praštit ho do nosu. „Zboží jako jsi ty, to by byla škoda nevyzkoušet, slyšel jsem na tebe samou chválu. Jen abys věděl – tohle nenabízím každému, takže si toho važ,“ pohladil ho po paži a jemu se z něj udělalo ještě více špatně než předtím.
Co to doprdele kecal? Nebyl žádné zasrané zboží, aby o něm takhle mohl mluvit.
Víc než kdy jindy si přál, aby byl ošklivý. Protože ošklivost by možná lidi konečně donutila dívat se do něj a ne na něj.
„Díky, ale to radši začnu dobrovolně odvykat,“ ušklíbnul se na něj ironicky.
„No, to si ještě povíme,“ dostalo se mu povýšené odpovědi.
„Fajn!“ odsekl. „Nemám čas tady s tebou strávit celý den, takže kdybys byl tak laskavý-„
„Prosím, pane svatý, tady to máte,“ hodil po něm Lukas několik balíčků s heroinem, až popadaly na zem. Bill je sesbíral a bez rozloučení vystoupil z auta.
„Polib si,“ zavrčel ještě, než práskl s dveřma. Kretén.
Celou dobu naštvaně mručel a nadával, když bezcílně bloumal ulicemi. Bezhlavě kopal do všeho, do čeho se kopnout dalo, a představoval si přitom, že je to Lukasova hlava.
Jak to ten idiot mohl vůbec říct? On přece nebyl žádná děvka! Nebylo to tak, že by za peníze s někým spal, nebo je na sebe nechal vůbec sáhnout. On pouze za peníze dělal dobře jim. Ale nikdy nikoho nenechal, aby se ho byť jen dotkli malíčkem. Lukas v tom možná neviděl žádný rozdíl – pořád to byl sex za peníze, ale pro Billa to byl obrovský rozdíl.
Cítil se mizerně. Byl smutný a naštvaný a neměl kam jít. A tak zamířil na místo, které mu přišlo na mysl jako druhé v pořadí, když od Toma odešel. Doufal, že na něj Oliver nebude naštvaný, když se u něj objeví po takové době zničehonic. Koneckonců nic horšího, než že ho vyhodí, se stát nemůže.
*
Naléhavě bušil na dveře Oliverova domku a neznatelně se třásl. Potřeboval si co nejdříve dát, a zatím to vypadalo, že Oliver je někde pryč. Zkusil to ještě jednou, a tentokrát zabušil opravdu hlasitě, až ho bolely klouby na ruce. Chtěl se už sebrat a jít pryč, když za mléčným sklem zahlédl zvětšující se stín. Oddechl si a nasadil na tváři úsměv.
„Bille?“ Oliver vypadal, že mu čelist spadne až ke kolenům, když zahlédl osobu, která se mu snažila snad roztřískat dveře.
„Můžu dovnitř?“ protáhl se kolem něj mladík a ani nečekal na odpověď. Oliver zaraženě zůstal stát ve dveřích a až po chvíli je zavřel a otočil se k nečekané návštěvě.
„Kde jsi celou dobu byl? Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím.“
„Řekněme, že jsem měl dovolenou,“ pokrčil Bill rameny. Nechtělo se mu mluvit o bratrovi, a navíc, to nebyla Oliverova věc.
„Já myslel, že už jsi mrtvý. Slyšel jsem o Danovi, a pak to, co se stalo Markovi…“ odmlčel se.
„No, jak vidíš, tak jsem ještě pořád tady,“ ušklíbl se Bill a pokusil se o něco jako úsměv. Oliver přikývl a zkoumavě se na něj zadíval.
„Vypadáš lépe.“ Bill věděl, že je to nejspíš pravda, i když se nijak lépe necítil. Ale doba, kterou strávil doma s bratrem, mu prospěla. Nebyl ve stresu, měl pohodlí domova, byl čistý, ve vypraném oblečení, a taky za tu dobu něco málo přibral, takže jeho tvář dostala zdravější nádech. Uvědomil si, že to byl možná jeden z důvodů, proč mu Lukas nabízel to, co mu nabízel. Jen málokterý z heráků, které Bill na placu potkával, se teď mohl chlubit tak krásným zevnějškem. Nemohl si pomoct a znovu zatoužil po tom, aby vypadal jinak. Aby nebyl to, čemu lidé říkají krásný.
Chtěl být dostatečně ošklivý na to, aby se nezalíbil svému otci a bratrovi. Teď když na to pomyslel takhle dohromady, přišlo mu to směšné. Ne – bylo to politováníhodné. Nějak ale nedokázal rozhodnout, kdo z nich tří je na tom hůř.
„Můžu použít tvoji koupelnu?“ zadíval se na staršího muže, který pouze přikývl a vydal se za ním, když zamířil do patra do koupelny. Billa to nijak nepřekvapovalo, občas se na něj Oliver díval, jak si dává dávku, a jemu to bylo jedno. U něj na to byl zvyklý.
Rozbalil si nádobíčko na umyvadlo a z kapsy vytáhl jeden z balíčků, které po něm hodil Lukas. Už se na svou dávku těšil. Se soustředěným výrazem nahříval lžičku a spokojeně si pobrukoval. Bylo jedno, co se mu stalo před rokem, před hodinou nebo před pár sekundami. V tuhle chvíli nemyslel na nic jiného než na heroin pomalu se rozpouštějící v kyselině. Ani nijak nevnímal Olivera, který se uchváceně díval do jeho tváře.
Natáhl dávku do stříkačky a stáhl si ruku. Párkrát si poklepal na kůži, a když mu vystouply žíly, heroin si píchl.
*
„Bille?“ ve tváři mu přistála sprška studené vody. „Bille!“ ucítil, jak ho někdo popleskává přes tvář. Otevřel oči a pohlédl do Oliverova vyděšeného obličeje.
„C-co je?“ zamumlal potichu, až si nebyl jistý, jestli to opravdu řekl nahlas. Viděl rozmazaně a měl pocit, jako by na něj někdo hodil tlustou teplou peřinu. Celé tělo mu přišlo ztěžklé a malátné. Cítil se nádherně ospalý a uvolněný.
„Ježiši! Měl jsem takový strach! Jsi v pořádku?“ Oliver se chytil za srdce a nespouštěl z něj pořád ten stejně vystrašený pohled.
„Mmmh…“ vydechl jen Bill, protože nebyl schopný odpovědět celým slovem. No, mohl říct, že teď už ví, proč jsou všichni tak dychtiví po tomhle zboží, jak říkal Lukas. Bylo totiž opravdu prvotřídní. Musí si příště pamatovat, že si má vzít menší dávku.
„Co mám udělat? Bolí tě něco? Bille, mluv se mnou!“ chytil ho za tvář a natočil ji k sobě, aby se mu díval přímo do očí. Po zorničkách zbyly jen dvě nepatrné špendlíkové hlavičky a celkově mu výraz v jeho tváři přišel dost ochablý. Jako by Bill ani nebyl schopný si nějaký výraz udržet. Najednou už nevypadal tak krásný, jako když vešel k němu do dveří.
„Chci spát,“ zamumlal černovlasý mladík a přivřel víčka.
„D-dobře. Odnesu tě a odpočineš si,“ přikývl Oliver, protože stejně neměl ponětí, co dělat. Přece nemohl zavolat sanitku – to by znamenalo spoustu vysvětlování jak pro Billa, tak pro něj. Navíc chlapec vypadal, že je už při sobě a nezdálo se, že by měl znovu omdlít. Štítivě mu vytáhl stříkačku z ruky a hodil ji do umyvadla, a potom ho vzal do náruče a odnesl do obýváku, kde ho položil na gauč. Chtěl se ho ještě zeptat, jestli mu má přinést něco k pití, ale zjistil, že Bill už spí. Povzdechl si a protřel si spánky. Srdce mu pořád zběsile bušilo a jen pomalu se dostávalo do normálu. Na tohle už začínal být starý.
*
Byl vzhůru, ale pořád se mu nechtělo otevírat oči. Cítil se na to, že by klidně mohl prospat ještě celý den a noc, a pořád by to bylo málo. Protáhl se a zazíval.
„Tome?“ zavolal a posadil se na gauči. Rozhlédl se po pokoji a zaraženě vytřeštil oči. Kde to byl? Když pohledem zabloudil na velkou televizi a skleněný konferenční stolek, vzpomněl si na to, jak přišel k Oliverovi. Neměl tušení, jak dlouho spal nebo kolik je hodin, ale příliš na tom nezáleželo. Myšlenky se mu stočily k dávce, kterou si dal, a zakroutil hlavou – Lukas ho aspoň mohl upozornit, že si má dát pozor. Takhle silným fetem se mohl i lehce předávkovat. Tohle ho jen utvrdilo v tom, že Lukas je opravdu idiot. Odfrkl si a znovu zakroutil hlavou. Vstal a ještě jednou zazíval, než zamířil ke schodům do patra. Byl čas, podívat se, co dělá Oliver.
*
Zlehka zaťukal na dveře od Oliverovy ložnice a nakoukl dovnitř.
„Spíš?“ Našel Olivera sedět za stolem u počítače. Jakmile si ho Oliver všiml, polekaně sebou trhl a otočil se k němu.
„Co to děláš?“ vykročil k němu Bill a zadíval se na monitor. Oliver nastavil úsporný režim a roztržitě pokrčil rameny.
„Nic, jen ještě nějaké věci do práce,“ usmál se na něj křečovitě. „Takže už je ti dobře? Jak se cítíš?“
„Jsem v pohodě,“ přikývl Bill. Opravdu se necítil nějak nepatřičně. Jen o trochu více utlumeně, než bylo po normální dávce obvyklé. Byl to příjemný pocit.
Oliver se na něj usmál, přesunul se na postel a rukou poklepal na místo vedle sebe. Bill si sedl vedle něj a počkal, až si Oliver sundá kalhoty a spodní prádlo.
„Myslíš, že bych tady na pár dní mohl zůstat?“ zkusil jej o to požádat teď a snažil se o prosebný pohled.
„Hmm, uvidíme,“ zamyslel se starší muž. Popravdě, nevadilo mu, když za ním Bill pravidelně chodil, protože mu vždycky poskytl uvolnění a naprosté uspokojení, ale představa, že by měl mít v domě někoho, jako je on, ho znervózňovala.
„Rozmyslíš se?“ zašeptal černovlasý mladík a prsty ho šimral po stehnu a pomalu se blížil k jeho slabinám.
„A-ano,“ vydechl a položil se zády na postel. Tohle potřeboval už tak dlouho. Samozřejmě, že se uspokojoval sám, když za ním Bill nepřišel, ale jemu se to prostě nemohlo rovnat. Byl naprosto zblázněný do pohledu na mladou mužskou tvář s tak ženskými rysy, která se soustředila na jeho klín. Zkusil ho pohladit po vlasech, ale černovlasý mladík se po něm ohnal. Žádné dotýkání.
„Dobře,“ přikývl Bill. Tohle mu jako odpověď zatím stačilo. Věděl, že po tom, co se mu chystá udělat, mu Oliver dovolí cokoli. Jemně mu dýchl na jeho ztopořený penis a promnul mu rukou varlata, až sebou starší muž trhl.
„Ohh, jo, tolik jsi mi chyběl,“ vzdychl Oliver a natiskl se klínem k jeho tváři. Bill se jen ušklíbl. Nechyběl mu on, chyběla mu jeho ruka a ústa, která by ho vykouřila.
Sklonil se ještě níž a olízl jazykem celou jeho délku. Oliver nebyl nijak zvlášť obdařený, ale to mu nevadilo. Aspoň se u toho nedusil a bylo to snesitelnější. Chtěl být dnes na Olivera hodný, protože opravdu potřeboval, aby ho u sebe nechal. Aspoň do té doby, než se dá trochu dohromady. Než si to všechno srovná v hlavě a rozhodne se, co dělat dál.
Ještě chvíli jej laskal a jazykem přejížděl od vrchu dolů, aby ho pořádně navlhčil, než jej vzal do úst celého. Slyšel, jak se z jeho zákazníka vydralo chrčivé povzdechnutí a jeho tělo se pod ním napjalo. Začal ho v pravidelném rytmu sát a masírovat přesně tak, jak věděl, že to má rád.
Nemyslel na to, že ho Oliver ani v nejmenším nepřitahuje. Nezáleželo na tom. Protože tohle nebylo o něm nebo o tom, co se mu líbí. Nikdy to nebylo o něm.
Uvažoval, jestli tohle je to, co si Tom představuje, že by spolu dělali, kdyby ho Bill nechal.
Zadíval se do Oliverovy tváře a uvažoval, jestli by se mu to mohlo líbit. Dle jeho výrazu soudil, že to je víc než jen příjemné. Představil si namísto něj Toma a najednou se zakuckal. Odtáhl se od něj a otřel si zaraženě ústa.
„C-co se děje?“ vyhrkl rozechvělým tónem Oliver a vymrštil se do sedu. „Proč jsi přestal?“
„Nemůžu,“ vydechl Bill překvapeně. Najednou, když myslel na bratra – přišlo mu to, co dělá, špatné.
„Jak to myslíš, že nemůžeš? Chceš peníze předem?“ Oliver na něj zmateně valil oči, a kdyby to byla jiná situace, možná by se Bill smál tomu, jak vypadá.
„Ne, já prostě – já…“ On co? Neměl tušení, co by mu měl říct. „Nemůžu,“ zopakoval zase a odtáhl se od něj ještě dál.
„Ale, ale – vždycky jsi to dělal!“ ohradil se Oliver vyčítavě. „Nemůžeš mě takhle nechat.“
Billovi bylo upřímně jedno, i kdyby mu kvůli tomu penis měl upadnout. Bylo to momentálně to poslední, co ho zajímalo. Právě teď se zabýval mnohem ožehavější otázkou.
Co s ním sakra bylo?
Nikdy to neřešil. Proč se prostě nemůže sklonit a normálně ho Oliverovi vykouřit? Zatraceně, neměl teď čas se starat o nějaké morální zásady. A jestli nebyl schopný dodělat to tady, jak bude schopný se vypořádat s ostatními zákazníky?
„Bille,“ naléhal na něj naprosto zoufalý Oliver. Tak strašně už potřeboval si ulevit.
„Jen – dej mi chvilku, dobře?“ vymáčkl ze sebe nakonec Bill a odsedl si od Olivera na židli k jeho pracovnímu stolu. Snažil se uklidnit a doufal, že se mu to podaří, jinak by byl v háji. Přece ho těch pár dní, které strávil u bratra, nemohlo takhle poznamenat!
Podepřel si bradu rukou a nechtěně při tom drcnul do myši. Obrazovka počítače zasvítila a otevřela se na ní stránka, na kterou se Oliver díval, když Bill vešel do místnosti.
Bill zabloudil očima na monitor, a aniž by ho to nějak zajímalo, podíval se, co se tam objevilo.
Léčebna drogově závislých – rozkliknutá stránka kontakty. Málem začal vidět rudě.
„Co to má znamenat?“ otočil se na Olivera tak prudce, až mu křuplo za krkem.
„Já…“ začal Oliver, ale žádné vysvětlení z něj nevyšlo.
„Co to kurva je, Olivere?“ zuřivě máchl rukou k počítači a zvedl se ze židle. „Tys na mě chtěl zavolat nějaké zasrané doktory, co?“ vztekle funěl a začínal být čím dál víc vzteklejší. To snad nemohl myslet vážně!
„Jenom jsem se díval! Když jsi omdlel, nevěděl jsem, co dělat – já…“ drmolil starší muž rychle a navlékl si zpátky kalhoty, které se povalovaly pořád na posteli. Nevypadalo to, že by dnes měl nalézt tolik očekávané uspokojení. Rozhodně ne s Billem, který vypadal, že každou chvíli začne prskat oheň.
„Takže co?!“ zařval Bill, až Oliver v peřinách poskočil. „Dostal jsi strach a chtěl ses mě zbavit?“
„Chtěl jsem ti pomoct! Ale nevěděl jsem jak! Nechci, abys to svinstvo bral, když to s tebou dělá tohle,“ přiznal a přikročil k mladíkovi blíž.
„Víš vůbec, co říkáš, Olivere? Tohle svinstvo je důvod, proč za tebou chodím,“ odseknul Bill zuřivě.
„Já myslel…“
„Cos myslel, Olivere? Co? Že mě to snad baví? Že za tebou chodím rád? Že se mi líbí kouřit ti ptáka? Tos myslel? Že mě ten tvůj ubožácký ksicht snad vzrušuje?“ Bill nikdy neviděl dospělého muže, který by zničehonic vypadal jako malé dítě. Malé, ublížené a na smrt uražené dítě, aby byl přesný.
„Ty zasraná feťácká nicko!“ zařval na něj najednou a vyskočil z postele. Ještě nikdy nechtěl nikomu tak strašně ublížit jako právě teď tomu drzému parchantovi, který si dovolil mu říct do očí něco takového.
Bill se vymrštil na nohy a vyběhl ze dveří. Oliver ho chytil za vlasy a prudce zatáhl, až mu vhrkly slzy do očí.
„Odvolej, co jsi řekl! Odvolej to a omluv se mi!“ řval mu do tváře a vypadal nepříčetně.
„Nesahej na mě!“ kroutil se Bill a snažil se mu zarýt nehty do ramene, ale když se víc natočil, cítil, jak mu Oliver škube vlasy.
„Já tě kurva zabiju!“ všechna ta frustrace a nahromaděný vztek z jeho nenaplněného života v něm vzkypěla a on jí dával průchod. Sevřel pěst, ve které držel Billa za vlasy ještě více a smýknul s ním dozadu zpátky do pokoje. Cítil, jak se mladík hlavou uhodil do futer, ale bylo mu to jedno. Jediné, na co myslel, bylo, jak mu co nejvíc ublížit. Protože on jako první ublížil jemu. Hodil ho na postel, ale co nečekal, bylo, že se Bill tak honem vymrští zase na nohy a vší silou ho nakopne do rozkroku. Zhroutil se na kolena a rukama se držel v klíně, pořád ještě značně přecitlivělém. Černovlasý mladík se kolem něj prosmýknul a za chvíli slyšel šramot z koupelny, jak si v rychlosti balí své věci, a potom už jen bouchnutí venkovních dveří.
Bolestivě zakňučel a zhroutil se na koberec.
*
Utíkal. Utíkal tak rychle a tak dlouho, až měl pocit, že mu musí vyskočit plíce z těla a upadnout nohy. Ale ani sebevětší bolest ho nemohla přimět k tomu, aby zastavil.
Doprdele. Doprdele. Doprdele. Nebyl schopný na nic myslet, jen mu v duchu pořád blikala ta stejná nadávka a on nutil své unavené nohy k ještě zoufalejšímu běhu.
Nakonec se zastavil, až když mu bolest v hlavě způsobila mžitky před očima a on už nic neviděl. Zhroutil se na zem do trávy a prudce vydechoval. Vypadalo to, že je v nějakém parku. Chytil se za hlavu v místě, odkud mu střílela ta šílená bolest, a nahmatal si bouli velikosti vlašského ořechu.
Doprdele.
No, když nad tím tak uvažoval, byla to minimální oběť. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se mu nepovedlo tak rychle se zvednout z té zatracené postele. Doopravdy by mu Oliver ublížil? Vždycky si o něm myslel, že je to člověk, který by neublížil ani mouše. Jasně, byl sice podivín, ale nevypadal jako násilník. Ale jak už se přesvědčil mnohokrát – zdání klame.
Zaúpěl a přetočil se tváří do zeleného koberce. Dýchal tu vůni a začal se pomalu uklidňovat.
Tohle si příště taky bude pamatovat – nikdy,
nikdy neříkat zákazníkům, co si o nich opravdu myslí. Nešlo mu do hlavy, jak si Oliver proboha mohl myslet, že k němu Bill chová nějakou náklonnost. I když jak nad tím tak uvažoval – měl s Oliverem zvláštní vztah. Možná bylo pochopitelné, že si to vyložil takhle mylně. Jedna věc byla ale jistá – jestli to jeden z nich neměl v hlavě v pořádku, byl to stoprocentně Oliver.
Posadil se a rozhlédl se kolem sebe. Měl mlhavé ponětí o tom, kde se právě nachází. Byl to jeden z menších parků na okraji Berlína. Přes bolest hlavy se ale nemohl pořádně soustředit a vlastně ani nevěděl, co by teď měl dělat. Chtěl tady zůstat prostě sedět a už nikam neodejít. To by se ale nejdřív musel zbavit té bolesti. Zvedl se a upřímně se podivil, že je schopný ještě ujít jediný krok. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy běžel. Ale bylo hezké vědět, že ještě něco takového dokáže.
Prošel přes asi půlku parku, jestli nenajde nějaké místo, kde by si mohl píchnout, ale nenašel nic moc příhodného. Nakonec se musel spokojit s tím, že si zalezl dolů pod most, přes který cyklisti jezdili na druhý břeh řeky, a tam si dávku začal rychle připravovat. Nestál o to, aby ho nachytal nějaký pejskař nebo hůř – policajti, kteří se v parku procházeli. Ale podle bordelu, který tady byl, nebyl asi jediný, který využil tohle provizorní místo.
Uvažoval, kolik by si musel tohohle nového háčka vzít, aby se už neprobral. Stačily by dvě dávky? Podle toho, co s ním udělala ta jediná předtím, soudil, že by to mohlo být dost. Přistihl se, jak z kapsy vytahuje druhý balíček a nejraději by si nafackoval. Neplánoval chcípnout někde pod mostem. Ať už bylo všechno posrané, jak jen to šlo, ještě to nemínil vzdát. Teď ale začínal mít pochybnosti i o té jedné dávce, kterou se chystal si dát. Jak to může být dlouho od té, co si dával u Olivera? Není ještě brzo, aby si vzal další? Co když další už nezvládne? Nervózně si kousal ret a mačkal malý balíček v prstech. Když mu ale znovu zapulzovalo ve spánku, rozhodně ho otevřel se slovy: „Seru na to.“
*
Nezabilo ho to – naopak byl prvotřídně sjetý, jako snad ještě nikdy. Celý svět mohl utéct a on by tady pořád stál a byl spokojený.
Konečně se cítil uvolněný a ne na pokraji hysterie. Konečně mohl přemýšlet, aniž by ho přepadaly záchvaty paniky.
Sbalil si své věci a vyšel zpod mostu. Zamířil zpátky do středu parku a sedl si do trávy. Díval se do slunce, až už nic neviděl a za zavřenými víčky potom sledoval zářivé obrazce, které mu pluly před očima. Díval se na holuby, jak kolem chodí a hledají něco k snědku. Smál se tomu, jak se pohybují a hlavou se vyvažují. Přemýšlel, jaké by to bylo nemít ruce. Když si uvědomil, že by si neměl jak píchnout dávku, smích ho přešel.
Natáhl se na záda do trávy a nechal slunce, ať mu svítí do tváře. Úporně se snažil nemyslet na Toma a jen si užívat ten pocit blaženosti, ale stejně se mu to nepodařilo. Fajn, když už na něj nedokázal přestat myslet, rozhodl se, že aspoň zjistí, jak se ohledně toho všeho cítí teď, když už nebyl tak zatraceně vyděšený. Probíral se tím zmateným klubkem pocitů, které mu chrastilo v hrudi, když na bratra pomyslel, a obličej se mu protáhl zoufalstvím, když zjistil, že se mu po Tomovi stýská.
Bylo to jen pár hodin a jemu přišlo, jako by byl pryč aspoň měsíc. Chyběl mu klidný dům a jeho bratr. Chyběla mu ta jistota, že když bude cokoli potřebovat, stačí jen pár kroků a Tom u něj bude, aby mu pomohl.
Cítil se osamělejší než kdy předtím. Jasně, bylo to stejné – byl vlastně tam, kde předtím, takže by teoreticky neměl cítit rozdíl, ale prakticky to bylo jinak. Bylo více než snadné zvyknout si na bratrovu péči a pohodlí domova. Zvyknout si na to být s někým, komu na vás záleží. Kdo vás má opravdu rád.
Vás – ne vaše peníze, nebo vaše tělo. A teď bylo strašně těžké vrátit se zpátky doprostřed ničeho.
Čím víc nad tím uvažoval, zjišťoval, že mu Tom nepřijde odpudivý za to, co udělal. Byl jednoduše jen zaskočený a vystrašený. Nebyl zvyklý na cizí objetí a něžné doteky.
Navíc, vždycky měl Toma rád. Pravda, sice ne tak, jako Tom jeho, ale možná to bylo něco, co se Bill mohl naučit. Byl by to kompromis pro ně pro oba – Tom by dostal to, po čem tak dlouho toužil, a Bill by už nemusel být osamělý někde na ulici.
Stále více mu to dávalo smysl.
Vždyť Tom tady pro něj byl vždy, když potřeboval.
Staral se o něj a pomohl mu.
Nezavrhl ho.
A jediné, co chtěl na oplátku, byla trocha lásky.
Kdo byl Bill, aby mu ji odepřel? Jak by mu ji mohl nedat, když mu byl dlužný za tolik?
Chtěl mu aspoň trochu vynahradit všechnu bolest, kterou mu způsobil. Zhojit některé rány, ze kterých stále prýštila krev. Zastavit slzy, o kterých věděl, že je Tom prolévá kvůli němu. Už nemohl být zdrojem jeho zármutku.
A pokud být zdrojem jeho štěstí znamenalo oplácet mu jeho lásku – jak by ho mohl odmítnout?
Udělal by pro něj cokoli, jen když bude mít jistotu, že tady pořád bude. Že se k němu neobrátí zády, tak jako to udělal jejich otec a potom jejich matka.
Zoufale chtěl někomu patřit. Protože už dávno nevěřil vlastnímu úsudku a tomu, že se o sebe dokáže postarat. Dávno nevěděl, co udělat, aby na sebe mohl být pyšný, když se potom ohlédne zpátky a podívá se na svá rozhodnutí.
Bezmyšlenkovitě začal škubat trávu mezi prsty a nechal vítr, ať mu češe vlasy. Takže se k bratrovi vrátí. Přemýšlel, kolikrát se tohle ještě bude opakovat. Kolikrát od něj odejde, aby se zase vrátil? A kolikrát bude Tom ochotný ho přijmout zpátky?
Proč prostě nemohl navázat tam, kde skončil? Proč už mu prostě nestačilo jen být? – Sám se svým heroinem.
Protože teď věděl, že někomu na něm záleží. Že jeho mámě na něm záleželo. Že Tom jej miluje.
Bylo zvláštní přemýšlet o svém dvojčeti takhle, ale pomalu si na ten pocit zvykal. Koneckonců, kdo jiný by mohl mít kdy právo jej milovat? Věděl, že by nikdy nenašel člověka, kterému by důvěřoval tolik jako bratrovi.
Zvedl se na nohy a oprášil si kalhoty od trávy. Nemělo smysl tady už zůstávat. Ne, když už byl smířený s tím, že to stejně skončí tam, kde to začalo – u Toma.
*
Bylo to podruhé, co se takhle vracel domů a dům byl i tentokrát tichý a tmavý. Nezdržoval se u branky a rovnou přešel k vchodovým dveřím. Stiskl zvonek a čekal.
Nic.
Zkusil zazvonit ještě několikrát pro případ, že by Tom zase spal, ale nikdo mu nepřišel otevřít. Uvažoval, co udělat teď. Své klíče neměl, nechal je vevnitř. Možná by si tady mohl sednout a počkat, až se jeho bratr vrátí. Třeba zase musel jet kvůli něčemu do práce. I když o tom dost pochyboval. Slunce už dávno zapadlo a pomalu se kolem něj začala plížit noc. Jen tak ze zvyku odklopil starý květináč, a o to víc byl překvapený, když pod ním našel malý klíč. Vždyť ho přece nevrátil zpátky a Tomovi říkal, ať už ho tam nedává. – Ne že by snad Tom někdy dělal něco, co po něm lidé chtěli. Většinou dělal pravý opak. Vrátil tam ten klíč snad kvůli němu? Věděl, že to nevydrží a stejně se vrátí? Přestal zírat na ten kousek kovu ve své dlani a rozhodně si odemkl.
„Tome?“ zkusil to, ale dům mu odpověděl jen tichem. Povzdechl si a zavřel za sebou dveře. Skopl boty na hromádku a zamířil do obýváku. Počká na bratra tam.
*
Seděl a čekal. Nevěděl jak dlouho. Možná to byla hodina, možná deset minut. Nechal zhasnutá světla, takže v pokoji byla tma a on neviděl na hodiny. Ale po další době konečně uslyšel zvuk odemykaných dveří, který tak toužebně očekával.
„Zatraceně!“ zaklel Tom, když zakopl o boty v předsíni. Nechtělo se mu rozsvěcet světla. Protože nechtěl vidět ten prázdný dům. Dům, ve kterém zase zůstal sám. Kvůli vlastní nerozvážnosti a neschopnosti se ovládat. Jen pár okamžiků po tom, co mu Bill přibouchl dveře před nosem, za ním vyběhl ven, ale už ho neviděl. Pokoušel se ho hledat – měl pocit, že prošel každý kout ve městě, ale bratra se mu najít nepodařilo. Nakonec to pro dnešek vzdal a rozhodl se, že zkusí své štěstí zase zítra. Nemohl se Billa vzdát.
Byl unavený, zoufalý a plný výčitek. Povzdechnul si a protřel si oči, takže si nevšiml osoby, která vyšla do chodby z obývacího pokoje.
„Tome,“ oslovil ho Bill potichu. Jeho bratr leknutím nadskočil a chytil se za hrudník.
„Ježiši!“ vyhrkl ze sebe překvapeně Tom. Srdce mu bušilo až v krku a na ohryzek mu vyťukávalo zběsilou melodii. „Bille,“ dostal ze sebe zaskočeně a Bill přemýšlel, jestli jeho bratr bude vždy tak překvapený, když ho uvidí. Opětoval jeho pohled a nic neříkal.
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom po mučivé chvíli ticha.
„Já vím,“ přikývl Bill potichu.
„Nechtěl jsem ti ublížit.“
„Já vím.“ Bill k němu přistoupil tak blízko, až se jejich hrudníky setkaly, když se Tom trhaně nadechl. Měl pocit, jako by ochrnul, a když se k němu bratr naklonil a váhavě ho políbil na ústa, jeho mozek se rozpustil.
Cítil, jak se kolem něj ovíjí Tomovy paže a zjistil, že je mu to příjemné. Stejně jako jeho teplá ústa, která hýčkala jeho rty. Teď, když věděl, co čekat a měl nad tím kontrolu, necítil žádné nepříjemné pocity. Vlastně ho docela děsilo jen to, že je mu takhle příjemně právě kvůli jeho bratrovi.
Tom své dvojče nevědomky uvěznil ve svých pažích a dychtivě kradl vzduch z jeho úst. Byl jako omámený a nedokázal uvěřit skutečnosti, že mu to Bill oplácí. Měl také ovinuté ruce kolem jeho krku a tiskl se k němu.
Možná to bylo špatné. – Možná mohl v bratrově náručí najít to, co vždycky hledal.
A možná byl jen dlouhou dobu moc a moc sám.
autor: Lisa
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
no…teda..wow..jsem bez dechu O:o
Tohle byl naprosto úžasný díl, ani nevím, o čem mám psát dříve.
Když šel Bill za Anisem, tak jsem si říkala, co kdyby a ono to co kdyby přišlo, ale od nesprávného člověka, zatracený Lukas, normálně Billovi drze navrhnul, co mu měl navrhnout Anis =)
To jsi určitě udělala schválně, že je Bu vůči jeho půvabům imunní xD
Ale potom u Olivera to teda nabralo pořádný spád, četla jsem to s otevřenou pusou. Tady se vlastně naznačilo, co by se Billovi taky mohlo opravdu lehce stát, nejčastější konec feťáka, stačilo málo a mohl umřít a ani to ho nijak nevarovalo, proč taky, Bill se smrti nebojí, bohužel…
A Olivera mi bylo v podstatě i líto, myslím, že měl Billa rád, a chtěl mu pomoct a ta krutá pravda, kterou mu Bill vykřičel do obličeje, ho hodně ranila. Oliver prostě chtěl věřit tomu, že s ním Bill je proto, že chce a holá realita ho drsně zaskočila. Bála jsem se, aby Billovi v tom afektu nějak neublížil, naštěstí se tak nestalo, ale Bill přišel o člověka, kterému na něm přece jenom trošku záleželo, aspoň myslím 🙂
Úžasná pasáž byla, když Bill ležel v trávě a přemýšlel o bratrovi, ani jsem nedýchala, když přemítal, jestli se k němu vrátí. Jsem ráda, že mu jeho intuice a jeho srdce napovědělo, co má dělat ♥
A potom u nich doma, skoro jsem zamáčkla slzičku, jak nádherně a procítěně jsi jejich setkání popsala ♥
Prostě u mě máš jedničku s hvězdičkou =)
Teda to bylo úžasný! Krásný dlouhý díl!! =)
Taky jsem čekala, že se tam ta nabídka drogy za sex objeví 😀 Jsem ráda, že Bill řekl ne, ale nejsem si jistá, jestli to opravdu jednou nevyužije 😀
U toho Olivera jsem o něj vážně měla strach 🙁 A když přemýšlel o Tomovi, tak mě to uplně dojímalo a bála jsem se, že si to rozmyslí. A taky jsem se bála, že ukončíš ten díl ještě před tím, než se setkají 😀 Ale ten konec, ten byl krásný!!! <3 =) Jenom si přeju, aby Bill začal rychle k Tomovi taky cítit něco víc, protože to neni ono a bylo by mi Toma líto, kdyby se mu nabízel jen z vděčnosti. Moc se těším na další díl =) Nádherně píšeš a je v tom dokonale popsaná ta nevyzpytatelnost feťáka, nikdy nevím, co Bill udělá a koho kde potká a co se bude dít 😀
Bill si krádež ospravedlňuje ako všetci klasický feťáci, obviní Toma akoby si tie prachy neukradol aj keby sa to vyznanie nekonalo 🙁
Hrozne som sa o Billa bála keď bol v bezvedomí a ešte viac, keď naštval Olivera. Bolo fajn, že utiekol ale to, že sa k Tomovi vrátil s odhodlaním prijať jeho lásku, len preto, že to Tom chce, to je horšie akoby sa už nikdy nevrátil. Veď on sa v podstate nechá zneužívať tak ako sa nechal využívať od otca. Aj keď ho Tom miluje inak, predsa je to akoby sebaobetovanie sa keď necíti to isté 🙁 Je to boľavý príbeh ale veľmi krásne napísaný. Snáď bude mať lepší koniec než to býva v skutočnosti. Veľmi v to dúfam.
Téda……nemám slov…opravdu nenacházim slova. Píšeš naprosto skvěle a tenhle příběh je prostě neuvěřitelný! Je to skvělé…jsem z týhle povídky prostě nadšená…vždycky mě dobije takovou zvláštní energií..prostě…mám po přečtení každýho dílu pocit,že vždy existuje aspoň nějaká naděje..Je to fakt tak krásný…miluju smutné povídky…a ke všemu tvůj styl psaní….a ten příběh prostě samotný o sobě. Jsem ráda,že přibyl další dílek. Přesně jsem to dneska potřebovala:)..,takže super. Téda a byl dlouhý…to je pecka! Jinak co se týče příběhu…..wau! tak nejdřív..ten Lucas…ts…ať se zklidní..Bill si určitě u něj takhle na fet "vydělávat" nebude…..! doufám teda….snad fakt ne…! když jsi tam psala o tom,jak na něj kouká,tak mi to hned bylo jasný,na co myslí…na to ať okamžitě zapomene. idiot…a s tim,že mu ani neřekl,že je ten matroš tak silnej to taky moc nevymyslel…to je fakt debil..pfuf…Oliver?..nevim no..šel z něj strach po tom,co se nasr*l …normálně bych to do něj taky neřekla….díky bohu(tobě:D),že se Bill odtamtud dostal…že utekl…bůh ví,co by mu udělal..njn..neměl si takhle pouštět pusu na špacír,ale …zase nedivim se moc jeho reakci..Oliver ..taková jakoby jistota..útočiště..nebo jak to říct..nevim,jak přesně to vysvětlit….no a on tam na monitoru najde tohle? no tak jasný no..nedivim se Billově reakci….Ale zase..nevim,jestli ho chtěl prásknout…..hm…
No a jinak…BOŽE!!!!!! ÁÁÁÁÁÁÁÁ já jsem tak šťASTNÁ,že se za ním vrátil! DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU :D! To jak byl Bill v tom parku a přemýšlel…o Tomovi..o tom,jak se k němu zachoval a co pro něj Tom znamená…,že se mu po něm….stýská♥!!!!!!!..a že ..NAUČIT se opětovat lásku za to,co pro něj Tom dělá je prakticky prokázání vděku….no já nemohla<3333 Dokonalé! A o to víc jsem byla šťastná ke konci dílu,když se Billovy v hlavě honily myšlenky,že se mmu Tomovy doteky a Tomova blízkost …..LÍBÍ! Ááááá♥:D…mno..Bille řekla bych,že se to nebudeš muset UČIT…ono to půjde prostě….samo♥…..už jen to,že se mu po něm stýská a prostě..vyrovnává se s tím faktem,že tohle dělá se svým bratrem…..něco znamená….ááááá♥!!!!¨Já bych řekla a doufám v to,že v Tomově náruči TO najdeš Bille <3
Bože to je tak Sugoi tohleto :D♥
Kurva, kurva a ještě jednou kurva 😀 Tak tolik zvratů jsem vážně nečekala… 😀 Liso, ty mě zabiješ normálně! 😀 Takže hezky popořadě… Lukas mě dost překvapil, doufala jsem, že když už měl Anis tak dobrou náladu, mohlo by se toho slušně využít (já vím, je to ode mě hnusný při ohledu na stav, ve kterém se Bill nacházel, ale to se hold nedá nic dělat :D)… Zato Lukas se mi vůbec nelíbí, něco mi říká, že Bill s ním bude mít v budoucnu ještě nějaké problémy.
To, že s ním u Olivera seklo, mě taky pěkně vyděsilo. Už jsem se bála, bůhví co mu to ten kretén dredatý nepodstrčil 😀 Což mě přivádí k tomu, že Oliver by si zasloužil kastraci… a to z fleku a pokud možno po domácky udělanou 😀 Ale pro změnu se mi líbí, že si Bill na jeho místě představoval Toma… už to bylo značně zavádějící 😀
Je super, že se Bill opět vrátil… tenhle návrat byl navíc naprosto rozkošný ^^ Jsem hrozně zvědavá na další vývoj jejich vztahu, protože mi něco říká, že to bude ještě hodně zajímavé. Předpokládám, že Bill se nakonec stejně zlomí a nezůstane jen u pár zasloužených projevů lásky.
Tahle povídka je skvělá, úžasně jedinečná a naprosto překvapivá =)) Hrozně se mi líbí tvůj styl psaní a to, jak detailně vykresluješ situaci, takže ji čtenář úplně vidí před očima, i když představa sjetého Billa není zrovna to, co bych si v tuhle noční hodinu chtěla představovat, to si přiznejme na rovinu :D:D:D (samozřejmě to nemyslím nijak zle! Moje blbost, že jsem si to nechala na takhle pozdní dobu :D)… Teď hlavně budu zase celou noc přemýšlet nad pokračováním (hlavně nad rozvojem vztahu dvojčat) a culit se jak největší hovado :D:D:D Ach jo 😀
Moc, moc, moc se těším na další díl ^^ =)
Úžasné!!! 😀 úplne ma zaplavilo mega šťastie, keď som sa dostala k tomu záveru… 😀 Inak som si myslela, že ho Oliver znásilní v tej chvíli q.O.. alebo vtedy, keď Bill zbadal Lukasa- dredy a osobu pripomnajúcu Toma- som si myslela, že niečo psolu budú mať ale uff. . 😀 no nie 😀 teda.. zatial . .:D geniálna poviedka, geniálna . .:D
Jak se tak dívám, tak délka komentářů je přímo úměrná délce dílu :D:D Děláte mi nesmírnou radost, děvčata! 🙂 Díky, díky, díky moc :))
[2]: Děkuji, jednička s hvězdičkou je má oblíbená známka :p A stejně tak jsou pro mě velice oblíbené tvé komentáře, protože jsi nesmírně vnímavý čtenář a vždycky dokážeš krásně zhodnotit to, na čem mi v díle záleželo 🙂
[3]: Díky! Důvod proč je tenhle díl takhle dlouhý je právě proto, že jsem to nechtěla ukončit dříve, než si Bill zase najde cestu zpátky domů 😀 Nechtěla jsem být tak krutá a seknout to někde v půlce.
[4]: Máš pravdu, důvod proč se Bill vrátil, není zrovna nejšťastnější. Ale není to proto, že by to dělal jen kvůli Toma, ale proto, že si uvědomil, že bratra potřebuje. Takže to ani není využívání, protože to dělá dobrovolně. Takříkajíc pro vyšší dobro 😀 To jeho samozřejmě 😀
[5]: Díky moc 😀 Popravdě sama si nejsem jistá, co s Lukasovou nabídkou udělám 😀 Ještě nejsem stoprocentně rozhodnutá, takže uvidíme 😀
[6]: Helie!! To JÁ z tebe umřu 😀 Ta kastrace mě zabila 😀 A vidím, že si s Anisem nedáš pokoj, co?:D
Další díl už je odeslaný, takže bude brzy 😀 Každopádně to bude jen takový předvoj toho, co se bude dít dál, takže nic moc vzrůšo :p
[7]: Díky dík 😀 Ha a myslela sis vlastně docela dobře to s tím znásilněním – už jsem to měla rozepsané, ale pak jsem se zarazila a řekla si: doopravdy chceš být tak krutá, s tím vším co pro ně ještě chystáš?:D Takže jsem svůj prst raději seznámila s panem Deletem a zvolila mírnější variantu:D
[8]: Um… ne, nedám O:) 😀 Víš co, u twincestu, kde je Bushido, otravuju s tím, že by s ním Bill měl něco mít… a u Billshida, kde je Tom, zase otravuju, že by měl mít něco s Tomem :D:D:D Taková jsem já O:) :D:D