Someone like you 26.

Tom svíral mezi třesoucími se prsty svazek klíčů a se skloněnou tváří se snažil co nejrychleji najít ten správný a otevřít.

Cítil se hloupě a zároveň provinile. Styděl se za to, že jediné útočiště, které byl schopen Billovi poskytnout, byl autoservis, ve kterém se rozhodli přespat. Neodvážil se zvednout hlavu a zadívat se mu do očí.

Byla to všechno jeho vina.

„Mohl bych to udělat,“ zaslechl tichý hlásek až příliš blízko své tváře. Zvedl své oči k těm Billovým a neslyšně se mu omlouval za všechno, co mu způsobil.

Kvůli němu stáli i s hromadou kufrů uprostřed noci přede dveřmi autoservisu. Jenom kvůli němu chtěl Andreas Billovi ublížit, protože jej nedokázal poslechnout. Neuměl se od něj držet dál, znamenal pro něj až příliš.

Nepromluvil, jenom otevřel dlaň, aby si mohl Bill vzít klíče, a ustoupil stranou. Billovy rty vytvořily smutný úsměv, jak pokládal na zem své malé kotě, a vzápětí se otočil ke dveřím, které během několika vteřin otevřel.

Všechny své věci nechali pohozené u dveří a zatímco Tom zmateně pobíhal po místnosti ve snaze najít něco, čím by se mohli přikrýt, Bill seděl na hromadě věcí a lítostivým pohledem sledoval jeho zraněnou tvář.

„Máš s sebou i své léky a inhalátor?“ po chvíli, která Billovi přišla přímo nekonečná, konečně promluvil. Svou pozornost sice věnoval pohovce, na kterou ukládal několik polštářů, ale už i to, že vůbec promluvil, mohl Bill považovat za úspěch.

„Už ses mě na to ptal. Neboj se, nic jsem tam nezapomněl,“ tón jeho hlasu nebyl vůbec vyčítavý. Byl laskavý a chápavý, stejně jako i pohled, který mu věnoval. Tom si toho však všimnout nemohl, jelikož se jeho očím záměrně vyhýbal.

Trpce stiskl rty a zmateně zavrtěl hlavou. Uvědomil si, že Bill má pravdu.

„Omlouvám se. Zřejmě mi to vypadlo,“ povzdechl si a unaveně dosedl na měkký gauč. Zavřel oči, hlavou se opřel o opěradlo za sebou a zhluboka se nadechl. Jakmile vedle sebe ucítil Billovu blízkost, zachvěl se a naklonil tvář tak, aby mu byl blíž.

„Bojím se, že ty jsi tam něco zapomněl,“ se zavřenýma očima si užíval Billových doteků, které působily na jeho bolavou tvář jako hojivý balzám.

„Mám tě u sebe, Bille. Jsi to nejdůležitější, co mám. Nic jiného jsem z toho domu nepotřeboval dostat pryč,“ zašeptal a ještě více se do Billova doteku ponořil.

„Tak jsem to nemyslel,“ Bill si přisedl ještě blíž a opatrně vzal jeho tvář do dlaní.

„Jak jsi to myslel?“ Tom se z posledních sil přinutil otevřít oči a pohlédnout do těch Billových.

Nechtěl být na něj zlý.

Nechtěl jej trápit svou mrzutostí a špatnou náladou, ale nedokázal si pomoct. Chtěl mu poskytnout více. Ze všeho nejraději by jej vzal i na kraj světa ale jak?! Jak, když sám neměl vůbec nic a jediným místem, které je mělo ochránit před nocováním venku, byl pouze starý autoservis?!

„Myslel jsem to tak, že jsi v tom domě zřejmě zapomněl úsměv a dobrou náladu. Od chvíle, co jsme odtamtud odešli, jsi na mě sotva pohlédl, natož promluvil. Nechci, abys byl takový. Připadá mi to, jako bych tohle všechno způsobil já.“ Tomovi bylo přímo do pláče při pohledu na černovlasého chlapce, který ze všeho zlého vinil jenom sebe.

„Ani jsi mi nevysvětlil, co se vlastně stalo. Proč tě uhodil? Proč jsi chtěl, abychom z toho domu hned odešli?“ pokračoval třesoucím se hlasem, očekávajíc odpověď.

Ve chvíli, kdy se jeho tvář ocitla v sevření Tomových dlaní, hlouběji vydechl.

Vpíjel se do jeho očí, opravdu se v nich snažil nalézt odpovědi na nezodpovězené, ale bylo to těžší, než si myslel. Už jenom z pohledu na Tomovu krásnou tvář, poznamenanou zlostí Andrease, se mu dělaly mžitky před očima. Nerozuměl tomu, kde se v něm náhle vzalo tolik hrubosti. Jak mohl ublížit chlapci, dokonce své vlastní rodině, který mu jakživ neudělal nic zlého?

„Chtěl jsem tě ochránit,“ Tomova odpověď byla sice stručná, přesto v sobě ukrývala smysl jeho spontánního jednání. Možná měla sloužit i jako omluva za jeho hloupé chování.

Sám nevěděl.

„Chtěl ti ublížit a já bych tam nedokázal zůstat už ani jedinou noc s vědomím, že proti tomu nic nezmůžu,“ konečky prstů láskyplně hladil Billovu bledou tvář. Přiblížil ji k té své a bezmocně jej políbil do dlouhých, tmavých vlasů. „Jsi mé všechno, Bille,“ vydechl šeptem a ještě jednou jej políbil. „Pokud by ti ublížil, nikdy bych si to neodpustil.“ Bill tiše zavzdychal, vylezl mu na klín a ukryl se do jeho objetí.

Byl si jistý, že byl důvodem toho nečekaného odchodu, ale s tím, že mu chtěl Andreas ublížit, a Tom se vzdal úplně všeho jenom proto, aby jej ochránil, nepočítal. Po tváři mu stékaly drobné slzy, jak se čelem opřel o Tomovu klíční kost a zhluboka se nadechl jeho vůně.

„Neměl jsi to dělat. I přesto, že to bylo to nejkrásnější, co pro mě kdy kdo udělal, nebylo to správné. Co když se to ještě zhorší? Co když ti ublíží ještě víc?“ Tom pevně stiskl rty a neodpověděl.

Jistě, že se to ještě zhorší.

Přijde o práci.

Ani tak však ničeho nelitoval. Dokonce byl na sebe pyšný a sám sobě nerozuměl, proč to neudělal již dávno. I když byl nešťastný, že to muselo zajít až takhle daleko, cítil i zvláštní naplnění, svobodu a klid.

Už nikdy se do toho domu nechtěl vracet.

Nenáviděl jej, stejně tak jako vzpomínky na svou minulost. Jedinou osobou, po které se mu bude stýskat, je Andreasova máma. Vždy se k Tomovi chovala laskavě a s úctou, a i přestože se zlobou svého manžela a syna nic nezmohla, ukázala Tomovi, že je podobná jeho tátovi víc, než si kdy myslel. Jednou, když zůstali doma jenom oni dva, mu dokonce řekla, že jej má stejně ráda jako Andrease a v některých chvílích dokonce ještě víc. Prý stačil jediný pohled do jeho očí a bylo to, jako by se opět dívala do očí svého bratra.

„Nezhorší, všechno bude v pořádku. Už prostě musí být,“ odpověděl po chvilkovém zamyšlení a sklonil hlavu ve stejné chvíli, kdy ji Bill k němu oddaně zvedl. Jejich rty se setkaly dřív, než si to oba stačili uvědomit.

Bill dlouze vydechl, zavřel oči a automaticky pootevřel rty. Miloval Tomovy polibky. Miloval ten pocit, kdy se jejich rty setkaly a on náhle nebyl schopen vnímat nic jiného kromě touhy, kterou v něm se zvyšující se intenzitou vyvolávaly.

„Víš, že jsme teď prakticky bezdomovci?“ zasténal Tom proti jeho rtům a jazykem láskyplně pohladil Billův spodní ret. Bill se neubránil tichému zachichotání, hravě pokrčil nos a zavrtěl hlavou. Ta myšlenka se mu z prapodivných důvodů líbila.

„Jako malé dítě jsem chtěl poznat, jaké to je být bezdomovcem. Maminka mě prý nemohla dostat dovnitř a do postele mě odnesla teprve poté, co jsem usnul přede dveřmi.“ Tom prolétl Billovu veselou tvář překvapeným pohledem a ani on se nedokázal dlouho bránit smíchu.

Zvláštní.

Bál se, že tím Billa zklame a že se na něj bude zlobit. Takovouhle reakci neočekával ani v nejmenším. Bill byl skutečně výjimečným člověkem. Byl nejenom nadpozemsky krásný, ale také chápavý, něžný a když miloval, pak miloval celým svým srdcem.

„Takže jsem ti tím vlastně splnil sen,“ hravě jej brnkl do nosu a věnoval mu spokojený úsměv.

„V podstatě ano,“ Bill jeho úsměv oplatil a déle se na něj zadíval.

„Copak?“ Tom se naklonil k jeho rtům a na krátkou chvíli je vzal do zajetí těch svých.

„Chtěl bych tě udělat šťastným.“

„Děláš mě šťastným,“ Tom nad odpovědí nemusel přemýšlet ani vteřinu. Byl přeci tím jediným, co jej dělalo skutečně šťastným, a nechtěl, aby o tom na malou chvíli pochyboval.

„Takhle jsem to nemyslel,“ Bill si stydlivě skousl rty a sklonil hlavu. Zadíval se na svou dlaň, do té chvíle nečinně spočívající na Tomově zápěstí, pomalounku ji zvedl a položil na Tomovo bříško. Se zatajeným dechem sledoval její trasu a ve chvíli, kdy se přiblížila až příliš blízko Tomovu klínu, zvedl tvář a zadíval se mu do očí.

Jeho pohled v sobě ukrýval zvláštní nejistotu.

„Mám přestat?“ šeptl a roztřeseně se nadechl. Byl to pro oba skutečně náročný večer, pochopil by, kdyby jej Tom odmítl.

„Nepřestávej,“ z Tomových rtů vyšla spíše prosba.

Jistě, byl to pro oba náročný večer, pro Toma by však bylo mnohem náročnější zastavit jej a připravit se tím o nádherný prožitek s osobou, kterou nadevše miloval.

Bill se přímo chvěl touhou, jak opět skláněl tvář a konečky prstů dělal panáčka, klouzajícího po Tomových kalhotách tak dlouho, dokud neobjevil knoflík a nerozepnul je.

„Chtěl bych se s tebou milovat,“ pípl a na krátkou chvíli stiskl víčka, jako by pověděl něco ošklivého.

Jakmile však ucítil na tváři měkký dotek, věděl, že to cítí oba stejně.

Se zavřenýma očima ze sebe svlékl teplý svetr a zůstal sedět na Tomově klíně pouze v bílém tílku a tmavých pyžamových kalhotách, které si nestihl převléknout.

Tom se na něj nedokázal vynadívat. Ještě pořád nechtěl věřit, že to křehké stvoření, krčící se na jeho klíně, mu skutečně patřilo. Bylo to dokonce tak krásné, až se bál, aby se náhle něco nezkazilo.

„Jak moc bys to chtěl?“ v podstatě ani nechtěl vědět odpovědi na svou otázku. Potřeboval však naléhavě slyšet, že po něm Bill touží stejně tak, jako toužil on po něm. Potřeboval slyšet něco hezkého, po všech těch hloupostech, které mu Andreas navyprávěl.

„V této chvíli nejvíce ze všeho,“ Billovi se dělaly mžitky před očima, jak se Tom pomalu skláněl k jeho hrudníku, a vzápětí začal pokrývat drobnými polibky vyčnívající klíční kost.

„Já také lásko,“ zasténal proti jeho kůži a nechal ze sebe svléknout veliké tričko…

autor: B-kay