autor: Darkbeth & Hina
Ahoj holky, omlouváme se za zpoždění, už by měly díly přibývat častěji. Povídka bude co nevidět dopsaná, ale nebojte, vás ještě několik dílů čeká. Už mlčím a užijte si další z nich. 😀 Vaše Darkbeth a Hina 🙂
Ahoj holky, omlouváme se za zpoždění, už by měly díly přibývat častěji. Povídka bude co nevidět dopsaná, ale nebojte, vás ještě několik dílů čeká. Už mlčím a užijte si další z nich. 😀 Vaše Darkbeth a Hina 🙂
Měl jediné štěstí, že John byl tak ohlušen vlnou jeho přicházejícího orgasmu, že Billa nevnímal.
„Tak co, puso, líbilo se ti to?“ zeptal se slizce John a poplácal Billa po prdelce, přičemž vystupoval z jeho těla.
„Tak co, puso, líbilo se ti to?“ zeptal se slizce John a poplácal Billa po prdelce, přičemž vystupoval z jeho těla.
„Jo, moc,“ předstíral Bill a začal se oblékat. Chtěl odsud rychle zmizet, než si to John rozmyslí a bude chtít druhé kolo.
„Tak si to někdy zopakujem,“ usmál se John a začal se oblékat také. Bill si značně oddechl, rozloučil se a vyběhl z hotelu. Nechtěl už jet autem s Johnem. Přece jenom zaplatil předem, takže už od něj nic nepotřeboval. Cestu se snažil nanejvýš protahovat, ale nakonec přece jenom musel přijít domů. Otec doma nebyl. Jak jinak, nejspíš šel získané peníze utratit do herny, než aby jimi zaplatil dluhy. Bill si oddechl, když uslyšel z koupelny vyzvánět telefon. Než tam došel, tak zvonění ustalo, ale na displeji spatřil přes dvacet nepřijatých hovorů od Toma. Najednou se telefon rozezvonil znovu a volající byl pořád stejný.
Bill se chvíli na telefon jen díval a přemýšlel, jestli má hovor zvednout, nebo ho nechat být.
Nakonec se rozhodl pro první možnost. Proto telefon vzal do ruky a hovor přijal.
„Bille, Bille?!“ ozve se Tomův vystrašený hlas. „Tak Bille, seš tam?“ opakuje pořád dokola Billovo jméno a jeho hlas je už i trochu podrážděný.
„Tome?“ šeptne potichu Bill. Jak moc už chtěl slyšet jeho hlas. Nerad si to připouštěl, ale přímo po tom toužil.
„Díkybohu! Proč jsi mi proboha nebral telefon?“ začal znovu Tom a jeho hlas byl o něco klidnější.
„No…“ začal Bill, ale vtom si uvědomil, že mu vlastně nemůže říct, kde byl. A hlavně ne, co tam dělal.
„No?“ zopakoval nervózně Tom. Cítil, že mu Bill něco tají. A byl pevně rozhodnutý to z něj za každou cenu dostat.
Bill bojoval sám se sebou. Nemohl mu to říct, nebo nechtěl? Kdyby mu to řekl, mohl by se mu tím zhnusit, a už by ho nechal být. Už by ho nikdy nemusel vidět…
V telefonu bylo najednou nepříjemné ticho. Bill nevěděl, co má říct. Byl zmatený sám sebou.
„Bille, co se děje?“ zeptal se ještě jednou Tom.
„Musím končit. Ahoj,“ šeptl do telefonu Bill a s povzdechnutím zavěsil. Má vůbec tohle cenu? Pomyslel si. Telefon stále vyzváněl, ale Bill už se rozhodl to nevzít. Místo toho se vydal do kuchyně pro něco k snědku, ale jako naschvál čpěla lednice prázdnotou. Bill zkontroloval svůj obsah v peněžence, a když zjistil, že tam přece jenom něco je, tak se vydal do obchodu. Obvykle chodil nakupovat hned u domu, ale dnes se rozhodl pro střed města. Chtěl se trochu projít.
Vešel do supermarketu a jen tak se díval po zboží, přičemž přemýšlel, co by si dal k snědku. Po chvíli spatřil regál s bagetami a věděl, že má vybráno. Popadl jednu s kuřecími nugetkami, když dostal ještě žízeň. Vzal si plechovku se Spritem, když mu spadla peněženka na zem a celý obsah se vysypal.
„Ach ne,“ zanaříkal Bill a začal sbírat drobné, přičemž lovil peněženku zpod regálu.
„Ukažte, já vám pomůžu,“ usmála se neznámá žena ve středních letech a peněženku zpod regálu vytáhla. Pak ale na chvíli ztuhla. Peněženka byla otevřená a žena v ní uviděla zastrčenou fotku. Byla na ní mladá usměvavá žena s rezavými vlasy.
„Promiňte… ale kdo je ta žena?“ zeptala se neznámá zaskočeně a hypnotizovala Billa pohledem.
„Ehm… to je moje matka,“ řekl Bill a pomyslel si něco o zdvořilosti. Nebylo mu to příjemné.
„Ach Bille,“ vyjekla najednou žena a stiskla zaskočeného Billa v náručí.
Bill se na ženu zmateně díval a nechal se mačkat v objetí. Co to má znamenat? Pomyslel si. Jak to, že zná jeho jméno? A proč tak ztuhla, když uviděla fotku jeho matky v peněžence? Bylo toho na něj dnes už moc. Nejdřív John, potom Tom, a teď ještě nějaká zmatená ženská.
„Promiňte, ale…“ promluvil Bill, ale než stačil cokoli doříct, žena mu skočila do řeči.
„Bille, ani nevíš, jak ráda tě vidím! Tak se mi po tobě stýskalo. Už jsem ani nedoufala, že tě ještě někdy uvidím,“ šeptala Billovi do ucha a tiskla si ho k sobě čím dál víc. Toto objetí ale nebylo takové, jako to, které zažil s Tomem nebo s Johnem. Tohle v sobě mělo lásku, pochopení a pocit ochrany. I když Bill byl stále zaskočený, v celém jeho těle se začal rozlívat pocit, který mu napovídal, že tu ženu už někdy znal. A jako by pro něj někdy v minulosti hodně znamenala. Na malou chvíli si dokonce připadal docela normálně. Skoro, jako by jeho duše, která už dlouho nebyla úplná, nalezla ztracený kousek sebe samé a znovu se spojila dohromady.
„Bille, jsem tak šťastná!“ šeptala dál žena a Bill na svém rameni ucítil její studené slzy. Bill jí nechtěl zkazit radost a tak raději dál stál ztuhle na místě. Žena ale ucítila Billův neosobní postoj a kousek se od něj odtáhla. Její oči najednou vypadaly zklamaně.
„Bille? Vzpomínáš si na mě?“ zašeptala.
„Mami?!“ vytřeštil oči Bill.
„Ano, zlatíčko,“ usmála se v slzách Simone a svého syna opět objala.
„A-ale jak… táta říkal, že jsi mrtvá a…,“ Bill nebyl schopen slova.
„Víš… když vám byly s Tomem dva roky, tak jsme se s otcem strašně pohádali. Hrozně tenkrát pil, a tak jsem se rozhodla utéct. Zrovna když jsem vás nakládala do auta, tak tvůj otec přišel a začal mi vás brát. První šáhnul po tobě a já už neměla čas… tak jsem odjela, ale jen s Tomem. Pak jsem tě hledala, ale už nikdy se mi to nepovedlo,“ dořekla smutně.
„Mám bratra?“ zeptal se vyjeveně Bill.
„Ano, zlato. Doufám, že ses měl dobře. Ani nevíš, jak jsem litovala a…,“ Simone propukla v hysterický pláč.
„Pořád pije, ale… je mi fajn,“ zalhal Bill a sklopil oči.
„Pojď, půjdeme k nám domů a všechno si povíme. Tady se to nehodí,“ špitla Simone stále ubrečeně a pomohla Billovi ze země.
Simone se celou cestu Billa držela jako klíště. Z očí jí stále stékaly slzy a pořád dokola opakovala, jak je šťastná.
Bill se také po dlouhé době usmíval. Byl nadšený tím, že má bratra a mámu zpátky. Cítil se znovu, jako by patřil do normální rodiny.
Když došli před velký panelový dům, Simone se hned hrnula k prvním dveřím v přízemí. Otevřela dveře a rozsvítila malou lampičku, která osvítila celou předsíň.
„Tak, Bille, pojď dál,“ pobídla ho Simone a oči jí zářily štěstím.
„Děkuju… mami“ odpověděl Bill a poslední slovo řekl s malou nesmělostí.
Simone se na něj usmála ještě víc, a už vedla Billa do pokoje. Oba se posadili na sedačku vedle sebe a chvíli se na sebe jen dívali.
„Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě tu znovu mám,“ šeptla Simone a znovu jí z očí začaly stékat slzy.
„Já taky, mami,“ přiznal Bill a sám se k Simone nahnul a pevně ji objal. Byl tak rád, že má někoho, komu by konečně mohl věřit.
Simone si nakonec otřela oči a naposledy silně Billa objala, než se od něj odtáhla.
„Tak povídej, zlatíčko,“ řekla a vřele se na něj usmála.
„Spíš bych se rád na něco zeptal, jestli to nevadí,“ uculil se Bill.
„Ne, zlato. Klidně se ptej,“ usmála se Simone.
„Kde je Tom?“ zeptal se Bill na to, co ho zajímalo jako první.
„Už má vlastní dům, je velmi úspěšný realitní makléř,“ zodpověděla mu Simone trpělivě.
„Ale jak to, že nestuduje? Já letos maturuju a on je moje dvojče, tak…“ nechápal Bill.
„Tom maturoval loni, asi jsi měl odklad, zlato, to nic.“ Simone se stále musela usmívat a hypnotizovat svého opět nalezeného syna. Povídali si ještě hodiny a dozvěděli se vzájemně spoustu věcí.
„Víš, napadlo mě… že bych uspořádala večeři, kde byste se s Tomem opět mohli setkat,“ napadlo Simone.
„To by bylo fajn!“ vykřikl nadšeně Bill. Opravdu by moc rád viděl Toma. Skoro si na něj nepamatoval a byl zvědavý, jak si žije.
„Dobrá,“ přikývla Simone. „Mohlo by to být jako za starých časů. Tedy skoro…“ zasnila se Simone. Bylo na ni vidět, že má radost, když Bill její nápad přijal.
„Jsem opravdu tak moc šťastná, Bille,“ zopakovala Simone už po několikáté a stále se usmívala od ucha k uchu.
Ještě dlouho poté si spolu povídali. Simone se Billa vyptávala na všechno možné a zaujatě poslouchala každé jeho slovo. Bill jí pověděl skoro o všem. Jen tématu „domov a táta“ se vyhýbal.
„Jejda, to už je tolik hodin?“ zděsil se Bill, když se podíval na hodiny. Doba, kterou strávil se Simone, se zdála jako pár minut. Ale místo toho uběhlo už několik hodin a slunce už dávno zašlo za obzor.
„Já vím, už jsem tě zdržela až moc,“ řekla trochu provinilým hlasem Simone.
„To je v pořádku,“ usmál se na matku Bill. „Ale i tak už musím jít.“ dodal a začal se zvedat z pohovky. Sice by tu nejraději zůstal, ale přeci jenom musel zajít domů. Otec bude už i tak dost naštvaný.
„Dobře, zlatíčko. Ale doufám, že se zase brzo uvidíme. Už teď se mi po tobě stýská.“ špitla Simone a oči se jí začaly lesknout.
„Ale no tak, mami! Brzo se zase uvidíme.“ začal ji utěšovat Bill. Naprosto chápal, že by ho Simone nejraději měla u sebe, ale to teď nešlo.
„Já vím. A příště tu s námi bude už i Tom.“ vzdychla a setřela si zbloudilou slzu z tváře.
Bill ji ještě na rozloučenou políbil na tvář a pevně objal. Nakonec se ale s velkým sebezapřením vydal vstříc domovu.
„Kde jsi zase byl?“ štěkl na něj opět otec. Bill se omluvně usmál a zamumlal něco o škole. Otec se zatvářil pochybovačně, ale nechal Billa být. Momentálně měl stále peníze, a to mu ke spokojenosti stačilo. Bill musel stále myslet na svoji znovu nalezenou matku, ale ani ve snu by ho nenapadlo o tom otcovi říct. Přeci není blázen. S povzdechnutím si vlezl do sprchy, ale byl ještě moc svěží na to, aby šel spát. Taky bylo ještě docela málo hodin. Proto se oblékl, načež vyrazil ven a posadil se do trávy. Po chvíli vytáhl mobil, na kterém byly další zmeškané hovory od Toma. Při tom jméně si musel vzpomenout i na svého bratra, dvojče, které co nevidět pozná. Chvíli si s mobilem pohrával, než vytočit Tomovo číslo.
„Ahoj,“ špitl tiše do telefonu a ani nenechal Toma promluvit.
„Ahoj Bille,“ šeptl stejně Tom, jako by se bál tu chvíli přerušit. Bál se toho, co začínal cítit, protože pomalu začínal chápat, že Bill už pro něj není jen pouhá děvka.
„Nechtěl by ses sejít?“ zeptal se rovnou Bill. Věděl, že je to jediná možnost opět ho vidět.
„Potřebuješ peníze?“ ušklíbl se Tom. Možná doufal, že ho chce Bill jen vidět.
„Potřebuješ sex?“ zeptal se stejně sarkasticky Bill.
„Potřebuju tebe,“ špitl Tom.
autor: Darkbeth & Hina
betaread: J. :o)
O co ,že Tom bude Tom s kterým se teď Bill stýká 😀 No moje nervy! Jinak díl krásný 🙂 Jsem ráda ,že našel svoji maminku 🙂
Ježiiiš,strašně se těšiim na další díl!!;)…Hlavně na tu společnou rodinnou večeřii!:D:D…Btw úžasně napsané,jako vždy;)
Tak to jsem zvědavá, jak budou reagovat až zjistí, že jsou bratři.:D
Na toto som čakala :)….dokonalá poviedka!!
Hej nenápýnej 😀 a bez tak Tom bude Tom se krerým se Bill stýká, zní to sobecky ale to nechci nech tam dva Tomy 😀 😀 jinak krásný díl 😉
Ohohohoho!!!!! :DDDD no páni 😀 bratři…tak to bude hustý,až se u tý Simone doma potkaj :DDDD…ej! 😀 ….mno a jinak líbí se mi ,jaké to mezi nima začíná být :D! <333ách..ta poslední Tomova věta♥!
Bože, ať je další díl co nejdřív, jinak se tu zblázním nedočkavostí 😀 Skvělé, úžasná povídka 🙂
a Bill zjisti, ze vlastne s Tomem s kterym spi je jeho bratr 😀
Poslední odstavec to zabil…XD.."Potřebuješ peníze?" ušklíbl se Tom. Možná doufal, že ho chce Bill jen vidět.
"Potřebuješ sex?" zeptal se stejně sarkasticky Bill.
Nevím proč…ale přijde mi to vtipné. :DDD
Já to věděla <3 Já věděla že nejsou mrtví! Jupíí já jsem z toho fakt šťasná!! <3 Doufám, že se Tom dozví, že to Bill dělal z donucení… 🙁 a že jejich tátovi rozbije držku…
Už se hrozně moc těším na další díl! =)
Oh yeah!!!! …. Ta večeře bude zásek! 😀 😀 …. A je boží , že se konečně začínaj mít rádi….. :_D
No wooow oni ještě budou dvojčátka! 😀
Wow! 😀 to bude ještě zajímavý 😀 :))
Tak to jsem fakt nečekala!!!!!!! :DDD A až zjistí, že jsou dvojčata, no to bude hukot. :DD Jinak dokonalost. 🙂 <3
Jééééžišii !!! tohle mému gay-mozečku (neřešte XD) nepomáhá :DD Takovej krásnej díl 😀
krásný emocionální příběh jen tak dál holky 🙂