autor: Saline A.
Pairing Bill/Bushido
Byla sobota, což pro normální smrtelníky znamená odpočinek, ale ne pro nás. S Tomem jsme seděli v našem tourbusu, míříc vstříc dalšímu koncertu. Koncert. Ne, že by mě tenhle život nebavil, samozřejmě, sami jsme si tuhle cestu zvolili, ale občas to bylo prostě náročné, a to jak fyzicky, tak psychicky. Trmácet se z místa na místo, za týden vystřídat kolikrát i čtyři hotely, psychiku pořádně kopalo do zadku, a já jsem si jitý, že kdybychom kolem sebe neměli hromadu lidí z týmu, ani bych nevěděl, v které zemi a městě vlastně hrajeme. Veškerá má síla a energie pocházela od Toma, mého dvojčete, který byl neustále se mnou a, popravdě řečeno, držel mě nad vodou. Nejednou se stalo, že jsem byl na pokraji zhroucení a právě jeho náruč mě před tím zachránila. Dnešní den byl přesným příkladem.
Vzbudil jsem se s příšernou náladou. Na všechny kolem jsem křičel, ale když si to David nenechal líbit a rozkřikl se na mě, zoufale jsem se rozbrečel a utekl do tourbusu. Uklidnil mě až Tom s tím, že budu mít opuchlý obličej a budu vypadat hloupě, pokud nepřestanu. Ale vzápětí mě konejšivě objal a políbil na čelo se slovy, že mi tu špatnou náladu hned po koncertu zlepší.
A tak jsem teď zvědavě poposedával na sedačce a koulil na Toma očima, netrpělivě čekajíc, co z něj vypadne.
„Bože Tome, tak už mi to řekni!“
„Tak fajn,“ s potutelným úsměvem si sedl vedle mě. „Víš, kde zítra hrajeme?“
„Co já vím?“ otráveně jsem odsekl. „Kdo si to má pamatovat?“
„V Hamburgu. Zítra touhle dobou už budeš spát ve své posteli, Billy. Máme teď na týden pohov. Nemůžu uvěřit, že jsi na to zapomněl,“ rozesmál se.
„Volno? Opravdu: Konečně se vyspíme bez troubení okolních aut? A budu moct použít všechny přídavky do koupele, které mám doma? Och bože, musíme si zajít do naší oblíbené kavárny, Tomi!“ nadšeně jsem švitořil, zatímco Tom mě jen s pobaveným výrazem sledoval. „Nemůžu uvěřit, že jsem na to zapomněl!“
„To já taky ne. Mimochodem, ráno ti někdo volal, ale byl jsi v takovém rozpoložení, že je asi jedině dobře, že jsi to nezvedl. Telefon máš pod tím modrým polštářem,“ nezaujatě zamumlal, pozorně sledujíc pohyby na miniaturní obrazovce televize, v níž se mu rozehrála hra.
Zvědavě jsem se pro telefon natáhl, abych mohl zjistit, kdo ráno tak moc toužil slyšet můj hlas. Jakmile jsem viděl jméno volajícího, naprázdno jsem polkl. Bushido? Co mi chtěl?
„Hned se vrátím,“ pronesl jsem spíš do vzduchu než k Tomovi – by lapen mimo naši realitu – a vydal se do „ložnice“. Ještě zvědavější než před zjištěním, kdo volal, jsem vytočil Bushidovo číslo a trpělivě naslouchal vyzváněcímu tónu, než se konečně ozval jeho hrubý hlas.
„Nazdárek, hvězdičko, kde ses celý den toulal?“ zašveholil.
„V dimenzi, kde jsem chtěl celé lidstvo vyhladit,“ odfrkl jsem, ale vzápětí se zase uklidnil. „Co jsi potřeboval tak brzy?“
„Víš moc dobře,“ nespokojeně zamlaskal. „Ale to už teď nehraje roli, protože mi nějaká dobrá duše, a tys to nebyl, prozradila, že budete v Hamburgu. Je to pravda?“
„Je, ale dřív, než mě začneš obviňovat z toho, že se ti vyhýbám, tak bych rád řekl, že jsem na to úplně zapomněl, ani nevím, kde jsme hráli dneska,“ unaveně jsem zamumlal.
„V Düsseldorfu,“ posměšně se zachechtal.
„Sleduješ trasu našeho turné? Jak sladké,“ ironicky jsem zašvitořil. „Ale teď vážně, Bushido. Co jsi chtěl?“
„Sex,“ prostě odpověděl.
„Jistě, proč jinak bys taky ty mohl volat, že? Kvůli tomu, jak se mám asi těžko.“
„Ale no tak, hvězdičko, copak jsem se tě na to nikdy nezeptal?“ naoko ublíženě zamumlal.
„Cožpak o to, zeptal. Ale vzápětí ses mě ptal, kdy můžeš zasunout,“ otráveně jsem vydechl. „Budu končit, jsem opravdu unavený, minulou noc jsem skoro nespal.“
„Doufám, že jsi nenechal někoho cizího vstoupit do tvé svatyně.“
„Správně, mé svatyně, takže je ti po tom houby. Dobrou noc, Bushido,“ bez dalších okolků jsem mu zavěsil. Zrovna dnes jsem na jeho oplzlé řečičky vážně neměl náladu. Jediné, po čem jsem teď toužil, bylo zachumlat se do peřin a spát do té doby, než budeme konečně doma.
…
Spokojený, jen v džínech s ručníkem kolem krku jsem se posadil v šatně. Koncert skončil před zhruba patnácti minutami, ještě bylo slyšet skandující fanoušky, a já čekal na kluky, než se vysprchují a my se tak budeme moci vydat do svých domovů. Veškerá zavazadla už byla rozvezena, už stačilo rozvézt jen nás, a pak budeme mít všichni alespoň na týden od toho kolotoče pokoj.
„Jak jsi spokojený s dnešním koncertem?“ s úsměvem mi Natálie podala černý svetřík, abych mohl zahalit své tělo.
„Bylo to skvělé, publikum si to užívalo, a navíc jsem si všiml spousty originálních transparentů, jsou tu hodně kreativní,“ oplatil jsem jí úsměv. „Nejlepší ale bylo, že to byl na týden poslední koncert.“
„S tím naprosto souhlasím,“ ozval se ode dveří rozesmátý hlas Toma. „Georg hodil žabáka přes celou koupelnu, škoda, že jsi to neviděl.“
„Roztekl by se mi make-up pod tím vlhkem, nechci zbytečně zaměstnávat Natalie,“ pokrčil jsem rameny.
„Nechat si ujít Georgova žabáka kvůli šminkám… To nepochopím,“ nechápavě zavrtěl hlavou, ale vzápětí se hlasitě rozesmál, protože ve dveřích se objevil zmiňovaný Georg.
„Nechci nic slyšet,“ vrhl po mně vražedným pohledem, takže jsem jen zvedl ruce v obranném gestu, ale koutky úst mi začaly nedobrovolně cukat. Jen ta představa!
„Hej kluci, pojeďme, jsem mrtvej,“ zamumlal Gustav a na důkaz svých slov zívnul.
„Souhlasím,“ přikývl jsem a okamžitě ho následoval k přistavené dodávce. Jen co jsme tam byli všichni, konečně jsme vyrazili vstříc našim domovům.
Tom si celou cestu dělal srandu z Georga, Georg z Toma a my na sebe s Gustavem jen unaveně mžourali. Před naším domem jsem je jen líně pozdravil a energicky vylezl z auta, ale ztuhl hned, jak mi pohled padl na známé černé BMW na rohu ulice.
„Děje se něco?“ zpozorněl Tom.
„Ne, jdi domů, já… Musím si jít koupit ještě odlakovač,“ pohotově jsem vyhrkl první blbost, které Tom nerozumí. Překvapeně zamrkal, ale bez námitek se otočil na patě a zamířil domů, zatímco já se rozešel přímo k tomu autu. „Jsem unavený, co tu děláš?“ vlezl jsem dovnitř, jakmile jsem měl jistotu, že Tom je uvnitř domu, a automaticky tak zaujal místo spolujezdce.
„Chtěl jsem tě vidět,“ nevinně zamrkal Bushido, ale hned na to se na mě prudce vrhl. Jazykem plenil má ústa, jako by byla jeho, přičemž rukou bloudil pod mým tričkem. „Tvoje úžasný rty mi tak chyběly, hvězdičko,“ zavzdychal nadrženě.
„Bushido,“ pokusil jsem se ho odstrčit. „Anisi!“ rozčíleně jsem vykřikl, když se mi začal dobývat do kalhot. „Jsem unavený, dneska ti nedám.“
„Ani nemusíš nic dělat,“ zkusil to znovu.
„Už jsem řekl. Zkus to zítra,“ nekompromisně jsem svůj poklopec zase zapnul. „Zavolám ti,“ letmo jsem ho políbil na rty a bleskově vystoupil, než by mě zatáhnul zpátky a líbal tak dlouho, dokud bych nezačal žadonit, aby si mě vzal. Spokojený, jak hezky jsem se s ním dnes vypořádal, jsem doběhl domů a zářivě se usmál na Toma. „Odlakovač došel,“ dodal jsem na vysvětlenou, když podezřívavě pozoroval mé prázdné ruce.
***
„Spíš?“ zničehonic se ozvalo mým pokojem, takže já vystrašeně vypískl z hloubi mé postele. Vzápětí mi došlo, že nikdo jiný než Tom to být nemůže, tak jsem se zase v klidu zachumlal do peřiny.
„Ne,“ unaveně jsem zamumlal.
„Je divný být najednou po takový době doma, co?“ s hlasitým výdechem ke mně docapkal, přičemž se drze dobýval pod mou peřinu.
„Hej!“ nespokojeně jsem zaprotestoval, ale jakmile mě pevně objal kolem pasu a jednou rukou mě začal vískat ve vlasech, kousek peřiny jsem mu milostivě přenechal. „Ale máš pravdu. Jak moc jsem se na tuhle postel těšil, tak mě to nějak přešlo, což je hrozný. Jako bych ani nevěděl, kde jsem doma.“
„Samozřejmě tam, kde jsem já.“
„Víš, jak to myslím,“ zabručel jsem. „Prostě je divné zase si zvykat na jedno místo, navíc když vím, že si zvyknu a my budeme muset vzápětí zase odjet.“
„Chápu tě, ale… Věděli jsme, do čeho jdeme, Billy.“
„Já vím a miluju ten život. Narodil jsem se pro záři reflektorů, ale občas jsem prostě unavený. Ale pro nic za nic bych se toho nevzdal. Neumím si představit, že bych se alespoň jednou týdně nepostavil na pódium a neslyšel ty lidi kolem mě nadšeně ječet.“
„Nebo když ti holky samy skáčou do postele,“ zasněně mlasknul.
„Ty jsi prase, Tome!“ se smíchem jsem ho praštil do ramene. „Pojď spát, zítra si musím něco zařídit.“
„Co?“ zvědavě se ke mně přitiskl.
„Uhm, kadeřnici. Konečky, barvení, manikúra a tak,“ pohotově jsem zalhal.
„Fajn, tak já půjdu sbalit nějakou roštěnku,“ zachechtal se, ale něžně mě políbil na spánek. V těsném objetí jsme pak během chvíle upadli do říše snů.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
Páni.. těším se na další díl.. :o) ten obrázek je hrubej.. <3
[1]: Děkuji! 🙂 Pochvalu na obrázek vyřídím :))
Nemůžu uvěřit, že tady na mě dneska čekalo něco tak úžasného, ááách… 🙂
Takhle to mám úplně ze všeho nejraději, když je děj zasazený do reálného světa těch dvou. Asi proto, že věřím, že spolu opravdu něco měli a povídka tak rázem získá punc opravdovosti 🙂
Miluju, když jde Anisovi nejdříve jenom o sex a potom se mu to vymkne z rukou (nebo z jiného údu xD) a on se do Billa nakonec zamiluje, to je přesně mého gusta :)♥
Takže se mnou můžeš stoprocentně jako se čtenářkou i komentátorkou počítat, už teď se nemůžu dočkat dalších dílů =)
A ještě musím říct, že na tu animku na banneru jsem koukala doslova s otevřenou hubou, i ta slina mi ukápla xD
A Bu tam vypadá senzačně a Bill jako Princezna, nádhera, co víc si ještě můžu přát…♥
Už jsem tě chtěla začít prosit, aby si tuhle povídku poslala i tady, protože to je naprosto dokonalé 😀 Miluju tenhle pár 😀 Ale to už jistě víš 😀
[3]: Jsem ráda, že jsem tak mile překvapila! ^^
Já to upřímně řečeno moc ráda nemám, ale v téhle povídce se budu snažit co nejvíc, hlídám si (alespoň přibližně) termíny, kdy byli v Německu a kdy ne, tak snad nezklamu 😉
Já myslím, že v téhle povídce se bude hodně řídit spíš tím jiným údem 😀 Ale nemůžu vyloučit, že by se to nezvrtlo ;))
Moc děkuji, budu se na tebe tedy těšit u dalších dílů! :))
Přesně takovou reakci jsem měla i já, když jsem ji poprvé viděla 😀 Lenna je šikulka :))
[4]: To se neboj, neochudila bych zdejší čtenáře, kteří neznají můj osobní blog, o tuhle povídku 🙂 A děkuji! :*
Zajímavý… bude tam někdy taky poznámka o tom, jak tihle dva vlastně vůbec přišli dohromady? Je to zajímavý. Jen mě mrzí, že Bill Tomovi kvůli Anisovi lže. Dozví se to někdy Tom sám nebo mu to Bill řekne? Doufám, že se časem dozvím odpovědi na všechny svoje otázky.
Víš, že právě teď mám chuť tě zastřelit? Právě šlo do kopru moje krátkodobé předsevzetí, že nějakou dobu nezačnu nějakou povídku! Děkuju pěkně! :D:D Ale když vidím Billshido od tebe + s tak dokonalým obrázkem (Lenna by za něj měla dostat minimálně metál :D), ruka mi už sama kliká na 'Celý článek' :D:D
Musím říct, že v průběhu čtení jsem tu měla oči navrch hlavě (btw… strašně se mi líbí to Bushidovo oslovení pro Billa, že bychom se konečně zbavili 'maličkého'? :D:D… samozřejmě nic proti tomu, ale je to všude… :D:D) 😀 Sice jsem ani nečekala, že by to mohlo být něco tak romantického jako Haus Für Ungewollt, ať už podle obrázku nebo podle názvu, ale čekala jsem alespoň nějaký úvod! 😀 A ono nic! 😀 Oni na to vlítnou pomalu v prvním díle! :D:D:D Tohle bude, hádám, ještě hodně zajímavé 😀 Už teď se těším na další díl ^^
[7]: Hned v dalším díle pohled do minulosti bude, neboj, nepřijdeš o to 🙂 A určitě se dozvíš všechny odpovědi :))
[8]: Střílet? Do mě? To nééé 😀
Ale to mě docela těší, že mi někdo nemůže odolat! To je naprosto skvělé, úžasné a lichotivé! 😀 (Ano, Lenna by ocenění získat měla :D)
Tady Maličký s největší pravděpodobností nebude, alespoň od Anise ne ;D Úvod, úvod. 😀 Všichni by chtěli úvod. 😀 Tahle povídka je něco naprosto jiného, než jsem kdy psala, takže úvod ber první odstavec. 😀 Konec, víc o úvodu nechci slyšet. 😀
Děkuji, další díl bude ve středu v tuhle dobu :))
Hmmmm , zajímavý! nejvíc mě dostala ta animace 😀 ,, Bože padla jsem z ní 😀 Jinak vypadá to velmi slušně ! a začalo to slušně tak honem další díl :)))
[10]: Děkujii! 🙂 Animace je skvělá, souhlasím! :)) další díl zase za týden :))
Tak to mě dostalo 😀 Už od 17.hod se rozmýšlím, jestli si to přečtu 😀 Billshido moc nemusím, nebo spíš lépe řečeno poslední dobou to moc nečtu, ale tohle mě upoutalo už od začátku. Tak prvně jsem asi půl hodiny čuměla na ten obrázek s animací. Po půl hodině jsem si už připadala jako totální úchyl a cvok. Tak jsem to raděj zavřela a noťas vypla. No ale to bych nebyl já, kdybych v sobě celou tu dobu nesváděla vnitřní boj 😀 Nakonec jsem steně valila zpátky k počítači, kde jsem hnedka najela na tuhle povídku 😀 a musím říct, že jsem vážně udělala jak nejlíp jsem mohla 😀
Mně se tak líbí, když Bushido říká Billovi hvězdičko 😀 A taky, že je Bill takovej "drsňák", že Bushidovi nedá 😀
Musím říct, že si mě povídka získala už od první věty a už se nemůžu dočkat pokračování 🙂 Že bude co nejdřív? 😀 (a pozor, to říká zarytej zastánce twincestu 😀 😀 )
Páni xD to se mi líbí ^^ i Billův a Tomův vztah xD a že Bubu se mi na zacatku nezdá zlý
wow myslím, že tohle bude teď moje nejoblíbenější povídka! 🙂
hurááááááá !!! povídka přesně pro mé oči *-* dokonalost už prvním dílkem! honem další! nemůžu se dočkat! miluju tenhle pairing ^^ bezvadné!
[12]: Wow, tak dlouho? 😀 Jsem ráda, že ses k tomu nakonec i přes počáteční odpor odhodlala! :))
Ty jo, úplně jsi mě teď potěšila, že se ti to tak líbí, vážně z toho mám radost, děkuju! ^^ Díl bude zase za týden, ale vážně moc děkuju! 🙂 ♥
[13]: Děkujuuu :))
[14]: WOW! Tak to je pro mě pocta, moc děkuju! ♥
[15]: Děkuju, moc děkuju! ♥
myslím, že ta animka v úvodním obrázku byl VELICE ŠPATNÝ NÁPAD!!! vždyť takhle se už nikdo nedostanek ke čtení! :D:D:D
docela mě překvapuje, že se už pouštíš do něčeho nového, ale hlavně doufám, že to bude takový opak HfU, že tu na nějaké slaďárny typu Bushidových slz a seznamování s maminkou nebude místo. 🙂
né, tak vážně..ještě si u nás nikdo netroufl na povídku, ve které by byla vystižena ta reálná nevhodnost jejich vztahu, sexuální a časem i citová (ovšem nikdy nevyřčená) potřeba. takže vkládám do téhle povídky takové svoje malinké naděje. (hrozně bych chtěla vymyslet smajlíka, co dělá ty očička, jako kocour ve Shrekovi :D)
[17]: No vypadá to, že vždycky když si všichni poslintáte kalhoty, jdete číst, tak to asi úplně špatný nápad nebyl! 😀
Po pravdě řečeno, mě samotnou taky překvapilo, že jsem se do toho pustila, ale najednou už na mě romantiky z HfU bylo strašně moc a s trochou pošťouchnutí od drahé PeTišky jsem se odhodlala napsat tohle a hrozně mě to uvolnilo, takže pevně věřím, že to opak HfU bude, slzičky nečekej, seznamování s maminkou taky ne. 🙂 Určitě se z toho něco vyvine, ale žádné miluji tě tam nepadne, to je moje předsevzetí. 🙂
Ano, máš pravdu, tohle nikdo nenapsal a já doufám, že se mi alespoň část té nevhodnosti podaří nějak do té povídky protlačit, a že nebudu pořád sklouzávat k lásce, snad se mi to povede. :))
Smajlíka určitě vymyslíš, já ti věřím! 😀 ♥
Všem děkuju za chválu 😉 moc mě to potěšilo. Pro spešl povídku se zachtělo spešl banneru 😀
btw. místo "metal" jsem četla "mentál" takže vph 😀 a ocenení???… jsou i lepší bannery 😉
DĚKUJU MOC
[19]: Nepodceňuj se, tenhle banner je skvostný, ty "Mentále" 😀 ;*
[18]: Saline, že tam ani jednou nepadne "miluju tě" mi ani neříkej, jinak mě úplně odradíš =)
[21]: NO, vzhledem k tomu, jak veškerá moje předsevzetí vždycky dopadly, tak nemůžu říct, jestli bude nebo ne 😀 Každopádně, co můžu říct s jistotou je, že se to hodně liší od HfU, ale uvidíme, co se vyvine dál. 🙂
ja se priznavam ze jsem to necetla, ale nemuzu neokomentovat tu animku…..z ty docela dost nemuzu. Ja jakoze tenhle pairing opravdu nedokazu cist, ale ten banner chvalim. I kdyz me docela pobavilo jak v takovy naruzivy chvilce ma jeste porad Anis trencle :DDDDD Ale jinak…pecka
Už jen ten obrázek mě nutil si to přečíst a šíleně mě to chytlo!! :))) Chci další díl !!! :)) 😀 honem ! 😀
[24]: Wow, to jsem ráda, že obrázek plní účel! 😀 Děkuji, další díl zase za týden ^^
Tuhle povídku jdu číst už po druhé je moc pěkně napsaná.