autor: B-kay
Bill s měkkým úsměvem na rtech, vložil telefon na své původní místo a na krátkou chvilku zavřel oči.
Zhluboka se nadechl a užíval si pocitů, které doprovázelo Tomovo tiché vyznání lásky. V tu chvíli se soustředil pouze na splašený tlukot svého srdce a na vzrušení, rozlévající se každým milimetrem jeho těla.
Nemohl se dočkat chvíle, kdy budou opět spolu.
„Co to mělo znamenat?!“ Bill, utápějící se ve svých vlastních myšlenkách, sebou po zaslechnutí nepříjemného hlasu trhl tak prudce, že málem spadl ze židle. Rychle otevřel oči, krátce zalapal po dechu a vyděšeným pohledem prolétl naštvanou tvář jedné ze svých kolegyň, která se do něj s radostí navážela. Nejhorší na tom všem však bylo, že se polekal až příliš.
„Co jsem udělal?“zašeptal neschopen promluvit.
Sklonil pohled a snažil se soustředit pouze na své dýchání, které bylo přicházejícím astmatickým záchvatem, nepravidelné a slábnoucí.
Tmavovlasá dívka prolétla jeho obličej hněvivým pohledem a naoko pobaveně si odfrkla.
„Ve své pracovní době bys neměl telefonovat, to přeci víš moc dobře,“ tón jejího hlasu byl skutečně zvláštní. Bill náhle nevěděl, zdali byl vyčítavý, nebo v něm zaslechl jakousi škodolibost.
Jakmile dívka udělala několik drobných kroků k němu, zpozorněl.
„Klidně bych tě teď mohla připravit o práci,“ Bill nešťastně stiskl víčka. Nechtěl věřit tomu, že by byla skutečně tak krutá. Myslel si, že jediná osoba na světě, která by byla schopna něčeho takového, je Andreas, ale náhle zjišťoval, že jich je zřejmě víc.
„Už dávno mám po pracovní době. Přikázala jsi mi otřít všechny stoly a umýt podlahu, a já to i přes to, že jsem již neměl být v práci, udělal. Pokud ti tady opravdu tolik vadím a potřebuješ mě připravit o práci, dnes to nebude,“ naposled prolétl její tvář smutným pohledem, a vzápětí rychle vyběhl do vedlejší místnosti, kde měl všechny své věci, a tudíž i inhalátor, bez kterého by již déle nevydržel.
Roztřeseným pohybem jej vzal mezi prsty, přiložil si jej ke rtům a stiskl. Jeho dýchací cesty se jako mávnutím kouzelné hůlky uvolnily, a on se mohl konečně zhluboka nadechnout.
Nad tím incidentem se vůbec nepozastavoval, nechtěl si kazit náladu i přesto, že jej to mrzelo. Ta dívka jej neměla ráda, a on vůbec netušil proč.
Nerozuměl jejímu chování.
První dny spolu vycházeli vcelku dobře, dokonce víc než to, a náhle se k němu chovala, jako by jej přímo nenáviděla. Netušil, co se změnilo, nebo co ji dovedlo k takovému chování, ale v tu chvíli nad tím přemýšlet již nechtěl. Chtěl pouze jediné. Být v Tomově náruči, unášen polibky a už nikdy jeho náruč neopustit. Chtěl se nadechnout jeho vůně, zaposlouchat se do tlukotu jeho srdce s vědomím, že je konečně v bezpečí.
Právě proto se co nejrychleji převlékl, vzal si všechny své věci, a konečně opustil restauraci, ve které se začínal cítit skutečně osaměle.
Pomalu vyšel ze dveří, jeho pohled téměř okamžitě upoutala osoba stojící necelé dva metry od něj. Jakmile si pohlédli do očí, tváře obou se náhle rozzářily a svět kolem přestal existovat. Náhle nebylo nic natolik důležité, aby se tím trápili.
Nic nebylo důležitější než to, že byli opět spolu.
Tom Billovi nabídl dlaň, a ten se jí bez váhání chytl. Zprvu kráčeli tiše, směřujíc do městského parku, kterým si chtěl zkrátit cestu. Jakmile však unikli zvědavým očím kolemjdoucích a ocitli se v obklopení rozkvetlých stromů a nádherné vůně léta, zastavili.
Bill měl na několik vteřin pocit, že se o něj pokouší další astmatický záchvat. Opět lapal po dechu, tentokrát to však nebylo z důvodu nemoci. Tom svíral jeho tvář v dlaních, drobnými polibky pokrýval jeho pootevřená ústa, zatímco mezi prsty proplétal jeho tmavé vlasy.
„Neumíš si představit, jak moc jsi mi chyběl,“ slyšel Toma sténat proti své kůži a ve chvíli, kdy na svém spodním rtu ucítil Tomův jazyk, se neubránil zasténání ani on.
„T-ty mně taky,“ pípl a hladově opětoval Tomův hluboký polibek.
„Vypadáš unaveně,“ Tom se od Billa odtáhl a vpil se do Billových posmutnělých očí.
„Byl to těžký den,“ pousmál se, a víc k tomu neřekl. Nechtěl mu lhát, ale také si nechtěl pokazit společnou chvíli tím, že mu bude povídat o kolegyni, která ho z jakéhosi prapodivného důvodu nemohla vystát. „Ale už jsem s tebou, takže je všechno v pořádku,“ naklonil se a vtiskl mu malou pusinku do koutku rtů. „Myslím, že bych měl začít žárlit na vaše hosty. Jistě jsi tam ten nejkrásnější číšník,“ nosem se otřel o ten Billův a vesele se usmál proti jeho rtům. Dlaněmi sklouzl níž a stáhl si jeho křehké tělo do objetí. Přivřel víčka, zhluboka nasál vůni tmavých vlasů, třpytících se v záři měsíce. Neubránil se tichému zavzdychání.
„To nejsem,“ Bill se sladce zaculil a nosem zlehka pohladil Tomovu pulzující tepnu na krku. Vzápětí však zvážněl a přitulil se k Tomovi co nejpevněji.
„Ale jsi. Pro mě jsi ta nejkrásnější osoba na světě, Bille. Nikdy nebudu nikoho milovat tak, jako miluju tebe,“ opatrně vzal jeho tvář do dlaní, palcem setřel drobnou slzu stékající Billovou tváří, a zahleděl se do těch panenkovsky nádherných očí.
Vpíjel se do jejich hloubky, dobrovolně se v ní utápěl a nevěřil, že jej ty oči pozorují s porozuměním a láskou.
Láskou k němu.
Ještě pořád mu to všechno jaksi nedocházelo. Prožil tolik ošklivých věcí, že mu zázrak v podobě setkání s Billem naprosto vyrazil dech. Myslel si, že všechno ztratil. Že jej již nic hezkého nečeká a že jeho štěstí a radost zmizely v nenávratnu, společně s jeho rodiči.
Život však někdy bývá skutečně nevyzpytatelný. Dokáže být neuvěřitelně krutý, ale v té nejméně očekávané chvíli, kdy se zdá, že život již ztratil veškerou naději i smysl, se může náhle všechno proměnit.
Bill tiše zavzdychal, pevně stiskl rty a smutným pohledem prolétl Tomovu bolavou tvář, která byla i přesto, že ji Andreas poznačil svou zlostí, pořád krásná. Konečky prstů se jí zlehka dotkl a v přímém očním kontaktu se k němu pomalounku naklonil. Rty nepatrně pootevřel, vystrčil špičku jazyka, a vzápětí toužebně zasténal, jakmile se jejich jazyky dotkly, mimo jejich hladových rtů.
Tohle bylo poprvé, kdy se líbali podobným způsobem a oběma to přímo vyrazilo dech. Billův jazyk něžně narážel do toho Tomova tak dlouho, dokud jej Tom nevsál do svých úst a nespojil tak jejich rty v hlubokém polibku.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
nadhera, dokonalost. vazne nemam slov <3 nechapu, co ta Billova nadrizena ma za problem a proc ho takhle trapi chudaka..ale mela by se uklidnit, nana pitoma -.-" jinak dokonaly dil :3 ty dva jsou tak roztomili, kdyz jsou spolu^^
Krásný díl i povídka <33 Nádhera 🙂
Podle mě se tý holce Bill líbil, ale pak nějak zjistila, že je teplej a má přítele, kterýho miluje. Začala žárlit a aby se Billovi pomstila za svoje zlomený srdce, začala na něj být hnusná. A to, že má Bill přítele, jí vykecal Andreas. Bože, jak já toho kluka tady nesnášim. Normálně ho mam ráda, v mých vlastních výtvorech nikdy nedostal zápornou roli… ale tady je to hajzl největší. Takže ho obviňuju za popuzení personálu restaurace proti Billovi. A můj názor si ten blonďák klidně může brát jako urážku na cti. Jestli kvůli němu vyhodí Toma nebo Billa z práce, zažije peklo na zemi!! Jo, je to výhružka! 😛
Jinak miluju tuhle povídku… je úžasně emocionální. Ovšem co jiného čekat, že? 😉
Nebudem opakovať čo je napísané, úplne súhlasím s Lady Black. Ja len dúfam, že tá baba si uvedomí aký je Bill vzácny človiečik a prestane mu ubližovať.
Všetky chvíľky Billa s Tomim sú očarujúco snové nádherné a dokonalé.
Nádherné!.. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.. =) A ta holka určitě na Billa žárlí xD
Nádherná povídka, krásně napsaná, už se nemůžu dočkat pokračování 🙂
Jeden z těch nejromantičtějších příběhů, který jsem kdy četla… ♥
Zajímalo by mě,co tu holku žere.
Jinak nádherné..jejich láska je fakt krásná…♥
*Love at first sight<3!