autor: Saline A.
Probuzení ráno následujícího dne bylo absolutně rozkošné. S Anisem jsme leželi zapletení rukama nohama, a zatímco já ležel rozvalený na jeho hrudníku, on byl na úplném kraji postele. Kdybych věděl, jak naše končetiny rozmotat, už bych to udělal a o kousek se odsunul, aby se mohl trochu roztáhnout, ale takhle jsem se jen němě zasmál a dál čekal, než procitne ze svého snění. Po několika minutách jsem se konečně dočkal, Anis se na mě líbezně usmíval nejen ústy, ale i rozespalýma očima.
„Ahoj,“ s úsměvem jsem k němu vzhlédl.
„Dobré ráno,“ úsměv mi vrátil. „Kolik je?“
„Půl sedmé,“ po zkontrolování času jsem mu odpověděl. „Ještě chvíli lež, já půjdu připravit snídani, a pak vyrazíme,“ krátce jsem ho políbil, než jsem nahý vyběhl z ložnice. Po cestě do kuchyně jsem se zastavil v koupelně pro župan, aby sousedi náhodou nepřišli k úrazu, kdyby sem náhodou nahlédli a spatřili mě tu pobíhat nahého.
Co nejrychleji to šlo, jsem udělal několik topinek s marmeládou nebo se skořicí, nalil džus do skleniček a už pomalu, abych při mém štěstí něco nerozlil, vyšlapoval cestičku do naší svatyně.
„Jsi prostě skvělý,“ políbil mě Anis na znamení díků, načež se zakousl do své porce.
*
Seděl jsem v kanceláři docela znuděný, protože Anis telefonáty vyřizoval schůzky na víkend a příští týden, a já tak neměl nic na práci. Do konce pracovní doby už moc nezbývalo, když se otevřely dveře a místností se rozlehl hlasitý mužský hlas.
„Bushido, co to ksakru vyvádíš s tou smlouvou?“
Okamžitě jsem zamrzl v půlce kreslení zamilovaných srdíček a prudce se narovnal, hned jak mi ten hlas pořádně dolehl k uším. Nevěřícně jsem se otočil a znovu, po roce a půl, pohlédl do očí svému otci.
„Ty?“ hlas se mu zatvrdil. „Co ty tu kruci děláš?“ výhružně ke mně udělal dva kroky, ale to už přede mnou pohotově stál v ochranném postoji Anis.
„Pracuje tady a já si nepřeju, aby ses k němu takhle choval, Gordone,“ zavrčel.
„Je to můj syn!“ zahřměl.
„A kde byl tvůj syn celý minulý rok? Byl to tvůj syn, když žil na ulici a tys mu nadával do homosexuálních prasat?“
„Anisi,“ postavil jsem se a jednou rukou ho objal kolem pasu. „Prosím.“
„Ne, Bille. Mám toho hovada plné zuby už roky, ale to až ty jsi mi dal ten správný impuls k tomu, abych mu všechno řekl,“ omluvně na mě pohlédl, ale vzápětí se otočil zpět k tátovi. „Říkáš si otec, ale který otec dokáže vyhodit své dítě na ulici jen kvůli tomu, že je homosexuál? Který otec může mlátit obě své děti prostě jen tak? Ty rozhodně nejsi otec, Gordone. Ty jsi obyčejný hajzl! Můžeš být šťastný, že tvého syna miluju tak moc, že mě silou vůle drží na místě, jinak bys už ležel na zemi a já do tebe bušil hlava nehlava!“ rozzuřeně na něj křičel.
„Anisi,“ překvapeně jsem vydechl a svůj stisk ještě zesílil.
„Cože mého syna? Miluješ? Chceš říct, že jsi stejný buzerantský prase jako on? Tohle prohlášení tě zničí,“ překvapeně mu otec zasyčel do tváře.
„Mlč, Gordone, nebo se celé město dozví, kdo ti pomohl získat tak významné místo. Beze mě bys nebyl nic, seděl bys na úplném dnu té nejspodnější vrstvy, která v Berlíně je! Simone by si o tebe neopřela ani pytel s odpadky a o dětech by se ti mohlo jen tak zdát,“ výhružně zavrčel Anis.
„Opovaž se to někomu říct!“
„Opovaž se ještě někdy říct křivé slovo o Billovi! A jen tak mimo řeč, doufám, že je stále zapsán ve tvé závěti, protože jestli ne, najmu toho nejlepšího právníka Německa, aby veškeré jmění připadlo jemu a Tomovi, a Simone by ani nevzdechla! A teď buď tak hodný a vypadni, rád bych uklidnil tvého syna, viditelně rozrušeného,“ poukázal na mě, třesoucího se jako osiku. Oněměle jsem sledoval, jak otec s hlavou hrdě vztyčenou, ale se strachem v očích, odchází. Roztřesený, s třesoucíma se rukama, jsem dosedl na židli, úpěnlivě vnímajíc Anisův starostlivý pohled. „Vážně se moc omlouvám, Bille. Nechtěl jsem, abys toho byl svědkem, ale nešlo to zadržet,“ opatrně mě chytil za tváře. Při pohledu do jeho očí jsem stále viděl plamen vzteku, ze kterého šel strach.
„Já nechci jeho peníze,“ kuňkl jsem mimo téma.
„Zasloužíš si je za všechno, co ti provedl,“ ztvrdl mu hlas. „Nedovolím, aby tě nechal nezajištěného. A přestože mě mrzí, že jsi byl svědkem toho dnešního konfliktu, nelituju ani jednoho slova, Bille. Miluju tě a budu za tebe bojovat, ať to bude sebetvrdší boj.“
„Já ale…“ zasekl jsem se, až jsem nakonec hlasitě zaštkal a pevně ho objal. Přestože se mi hlavou honila spousta myšlenek a otázek, nahlas jsem nedokázal vyslovit ani jednu, a tak jsem jen objímal Anise, slzami máčejíc jeho tričko. „Promiň.“
„Ne, to já se omlouvám. Měl jsem ho vytáhnout za dveře.“
„Ublížil bys mu, kdybych tě nedržel. Já to vím,“ zašeptal jsem.
„Ano, ublížil. A velmi rád, je to bestie,“ zavrčel.
„Ale ty nejsi takový jako on, Anisi,“ osušil jsem si tváře, a sice stále popotahujíc, ale vážně na něj pohlédl. „Ty nejsi jako on. Nikdy se nesmíš snížit na jeho úroveň a bít druhé, nejde-li o sebeobranu. Nenech se ovládat vztekem, prosím.“
„Tohle ti nemůžu slíbit, Bille, protože jakmile jde o tebe, nedokážu rozumně uvažovat. I když bych chtěl, hned, jak jsem viděl tvého otce, měl jsem chuť zbít ho do kuličky. Jsem cholerický a moc dobře to o sobě vím, ale nejde s tím nic dělat, už jsem to zkoušel. Ale jsem na svou povahu pyšný, dokáže zachraňovat krky. Prosím, nenuť mě měnit to, protože jednou bych tím mohl pomoci i tobě.“
„Miluju tě,“ zašeptal jsem namísto odpovědi a políbil ho. „Tak hrozně moc tě miluju,“ s šeptem jsem se k němu svezl na kolena, abych ho mohl pořádně obejmout.
„A já miluju tebe,“ objal mě nazpět kolem pasu. „Prostě tě nenechám prohrát s ním, i kdybych měl bojovat sám a ty měl stát v ústraní. Nedám mu ten pocit výhry, když vím, co je to za hajzla. Pojď,“ zvedl mě do náručí a lehl si se mnou na pohovku.
„Odkud ho znáš?“ zvědavě jsem se k němu naklonil.
„Říkal jsem ti, že víc, než polovina lidí z Berlína mi něco dluží a tvůj otec je mezi nimi. Před deseti lety za mnou přišel jako ušmudlané budižkničemu a sháněl práci. Tenkrát jsem měl v plném proudu rozjetý byznys v prodeji drog, tak jsem z něj udělal nového dealera. Nakonec se vypracoval docela vysoko a odešel z toho. Měl vyděláno hodně, během půl roku si koupil byt a našel Simone. Nechci tím ale říct, že by nebyl váš otec. Tvou matku zbouchnul na střední a ona od něj po maturitě utekla i s vámi na cestě. Protože mu ale občas dovolovala návštěvy, ve vašich vzpomínkách je. Až když se ale Gordon dostal ode mě s pořádným balíkem peněz, Simone se k němu vrátila. Myslím, že to skvěle vypovídá o tom, jak velká je její láska. Každopádně, jakmile si našel bydlení, pomohl jsem mu dostat se do práce, kde je doteď, a to zastupování mladičkých hvězd. To proto jsem k vám před pěti lety chodil tak často – zasvěcoval jsem ho,“ dokončil své zdlouhavé vyprávění.
„Jak ses na své místo vypracoval ty?“
„Prodejem drog člověk pozná spoustu lidí. Jeden muž si mě oblíbil natolik, že mi nabídl možnost pracovat pro něj ve studiu jako levná pracovní síla. Nedlouho na to ale zemřel a ukázalo se, že si mě tam vzal jen z důvodu, že jsem byl poctivý dealer, ale chtěl, aby ze mě bylo něco víc, a tak na mě přepsal celé své studio i veškerý majetek. Byl jsem zaskočený a většinu rozprodal, ale něco málo mi zůstalo a já s tím začal pracovat. Poznal jsem Ottu a dál už to znáš.“
„Myslíš, že Tom mluvil o tomhle, když říkal, že jsi hajzl?“ bojácně jsem sklopil oči.
„Ne, to je kvůli něčemu jinému,“ hluboce si povzdechl. „Před rokem nebo dvěma jsem se dostal do naprostého srabu. Pil jsem, nějakou chvíli bral drogy, no a jednou jsem se vyspal s nějakou dívkou. Doteď nevím, jak jsem se k ní dostal, ale za půl roku za mnou přišla s tím, že je těhotná. Trochu nevybíravým způsobem jsem ji vyhodil, protože ať jsem byl sjetej sebevíc, ochranu jsem stoprocentně měl, tu mám jako nedílnou součást sexu, což víš sám moc dobře. Kondom mám po ruce vždycky,“ prohlásil rozhodně. Pod jeho slovy jsem rozpaky zrudl, ale nechal jsem ho pokračovat. „Kolikrát si ani nevšimli, že ho mám, jak jsem byl rychlý a zručný. Ale zpět k věci. Slečna mi vyhrožovala sebevraždou a půl tuctem dalších žvástů, několikrát na mě poslala své kamarády, včetně Toma. Pak najednou zmizela a nedala nikomu nic vědět, ale já ji přes soukromého detektiva našel, dojel za ní a nechal si udělat testy otcovství. Samozřejmě ten prcek můj nebyl, ještě mám schované výsledky, kdybys chtěl mít jistotu.“
„Neblázni, vždyť já ti věřím,“ naléhavě jsem ho políbil. „Nepotřebuju žádný cár papíru, mně stačí tvé slovo, lásko.“
„Bože, vůbec nevím, co bych bez tebe dělal,“ ztrápeně zafuněl a pevně mě objal.
„Vymyslel by sis mě,“ spokojeně jsem se usmál.
„To bych tě nemohl líbat na každý kousek tvého dokonalého těla,“ prsty mě pohladil v pase.
„Dokonalost je velmi zrádné slovo,“ ruku jsem mu zastavil, abych zabránil dalším pohybům.
„V tvém případě je to ale holá pravda.“
„Prosím,“ prosebně jsem k němu vzhlédl, ale ruku mu pustil. „Neříkej mi, že jsem dokonalý, protože nejsem. Každý máme chyby, i já, i ty. Nikdo z nás není dokonalý, i když bychom si to přáli. Dokonalým jsem byl nazýván dost dlouho na to, abych věděl, že je to lež.“
„Hlavně nesmutni, poklade, to jsem nechtěl,“ omluvně mě pohladil po zachmuřelé tváři.
„To nic,“ pousmál jsem se.
„Kde je Bill? Kluci mi řekli, že je tady!“ najednou k nám kdosi vtrhl, zrovna když jsme se s Anisem chystali políbit.
Otráveně jsem vzhlédl, ale vzápětí se mi rty roztáhly v úsměvu. „Že ty si vždycky dokážeš vybrat chvíli, Adriene!“ se smíchem jsem se vyprostil z Anisova objetí a vydal se k němu, abych ho mohl pevně obejmout. „Jsem rád, že tě vidím, stýskalo se mi.“
„Jó, to mně taky. Takže nechápu, proč jsem se o tobě dozvěděl až dnes a od kluků! Prý jsi tu od pondělí!“ naštvaně do mě šťouchnul.
„V pondělí bylo hodně práce a včera jsme tu nebyli,“ omluvně jsem pokrčil rameny. „Ale měl jsem v plánu za tebou jít v pátek, protože vím, že máš krátkou školu.“
„Jestli se v pátek neukážeš, rozcupuju tě jako hada,“ výhružně zavrčel. „A vy,“ otočil se k Anisovi, „jste mi ho mohl poslat mnohem dřív. Mizím,“ otočil se zpátky ke mně a nadšeně mě objal. „Uvidíme se v pátek.“
„Ahoj,“ překvapeně jsem zamrkal nad jeho energií, načež jsem se otočil zpět k Anisovi. „A my pojeďme, den už je pomalu u konce.“
„Chceš odvézt k Tomovi, nebo půjdeme na chvíli ke mně?“ chytil mě kolem pasu.
„K Tomovi, prosím. Slíbil jsem mu nějaký společný čas a my se určitě uvidíme zítra, až budeš mít odbyté všechny schůzky.“
„O tom není pochyb,“ s úsměvem mě dlouze políbil.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Hurááá, konečně nějaká pořádná akce 😀 líbí se mi to čím dál víc 😀 Jen Bill mohl Bushida pustit "z vodítka" a nechat ho, aby toho papínka zmlátil 😀 Rozhodně by si to zasloužil 😀 Jinak snad tentokrát ani nemám co dodat 😀
Adrien je dokonalá postava, strašně se mi líbí jeho ve všech situacích optimistický a pozitivní přístup, i když na začátku Billa s Anisem tam nějaké ty mráčky byly, ale tak nemůže být všechno růžové, že? :D:D
Vždycky je tak hrozné říct, že se těším na pondělí, protože se na něj netěším kvůli ničemu jinému než kvůli téhle povídce, ale stejně to znovu napsat musím :D:D Tohle je vážně skvělá povídka, dneska mi nádherně spravila náladu z naší tělocvikářky (obzvlášť ta část Bushidova vzteku :D:D:D)… Krásné, krásné ^^ těším se na další díl ^^
Přidávám se k Helii, takovou akci jsem fakt nečekala xD
Nejdříve jsem se těšila, že Gordon dostane přes hubu, ale nakonec jsem ráda, že to dopadlo takhle a že se Anis zachoval jako správný a kultivovaný gentleman a ne jako nějaký pouliční rváč 🙂
A navíc si to Bill ani nepřál a jeho žadonění přece nejde odolat, že ano? =)
Jinak Anisova minulost je docela pikantní a tak se Tomovi až tolik nedivím, že s ním nechtěl vidět brášku pohromadě. Jenom si mohl taky zjistit, jak to všechno ve skutečnosti bylo, než začal vyšilovat.
A té holky, co ji měl Bu údajně zbouchnout, je mi dost líto, taková smůla, nesprávný taťka…xDDD
A na Toma už se moc těším, mám ráda takový ten jejich dvojčecí čas a vždycky si ho užívám 🙂
A Adrien? To je takové sluníčko rozjařené, jak tam k nim vtrhnul, hned byly všechny chmury pryč xD
Stejně jako u mě po přečtení dnešního, jako vždy skvělého dílu =)♥
jéé krásný to díl :)..když jsem si představila Anise jak řve tak sem se v tu chvíli bála i já :D..jinak ta Anisova minulost mě dost překvapila :).super nemám slov 🙂 už chci zase pondělí 😀
Škoda, že Anis Gordonvy naozaj nevrazil, zaslúžil by si. Na jednu stranu sa Billovy čudujem, že to Anisovy nedovoli, ale na tu druhú to aj chápem. Myslím si že keby sa nebál tak potom čo povedal Anisovy by mu s radoťou vrazil aj on, a nedovoli mu to iba preto, aby nebol problé, lebo taký človek zato poriadne ani nestojí.
Adrian je teda číslo, on to vždy vychitá ale čo už, musí byť aj veselo. :-P. Krásny diel
Super :D,Anis mu pěkně dal,Gordonovi,zasloužil si to hajzl..A Adrien opět nezklamal :D.
a tak to já bych po dlouhé době viděla Anise ve rváčské roli docela ráda. 🙂 nějak to k němu prostě patří a tady se z něj stává úplně přehnaný slaďouš. 😀 aleje fakt, že pustit se zrovna do Billova papínka by nebyl ten nejlepší nápad.. :/
ani po dalším odhalení Anisovy minulosti mi není moc jasný, proč k němu Tom chová tak nevraživé pocity. Billa mu asi těžko zbouchne, teda..nemáš snad nějaké nápady na m-preg, že ne! 😀 vždyť je přeci úplně jasné, že po těch letech už bude Bu někde jinde.