Someone like you 30.

Tom beze slova sklonil tvář, zavřel oči a jedním drobným polibkem ochutnal sladkost Billovy holé kůže, která se pod jeho dotekem přímo roztřásla. Krátce zvedl tvář a pohlédl na Billa, který jej upřeně sledoval, chvějíc se proti jeho nahému tělu.

„Nevěřil jsem, že by se tohle všechno mohlo stát,“ spodním rtem se zlehka otřel o Billovo bříško a opět mu pohlédl do očí. Netušil, čím to bylo, ale přišly mu kouzelné. Dokázal by se v nich utápět celé hodiny s jistotou, že v nich nalezne pouze jediné. Pochopení, něhu a obrovské množství lásky.

„Já také ne,“ přiznal Bill tichým hláskem a konečky prstů vpletl do Tomových vlasů, se kterými si pohrával.

„Přestal jsem doufat ve chvíli, kdy jsi šel na rande. Byl jsem si jistý, že když odcházíš jako nezadaný, vrátíš se s tím, že už nejsi sám. Ta holka by musela být hloupá, kdyby odmítla kluka, jako jsi ty,“ dodal smutným hlasem, vzápětí však jeho tváří prolétl něžný úsměv.

Tom již skutečně nebyl sám.

A to, že místo po jeho boku patřilo právě jemu, mu přišlo jako zázrak. Jako zázrak mu vlastně přišlo úplně všechno od chvíle, kdy se poznali. V ten večer, kdy poprvé zaslechl jeho zastřený, hluboký hlas a poprvé spatřil jeho úsměv, bylo náhle všechno jiné. I on byl náhle úplně jiný. Zapomněl na svou nepřístupnost a naivní přísliby něčeho, co se s prvním polibkem změnilo v prázdnotu. Právě to byl ten zlomový bod. Stačil jeden jediný Tomův polibek a jejich krátká pohádka mohla začít. Na rozdíl od ostatních pohádek však tato neměla jistý konec.

„Já jsem taky hloupý, když jsem odmítl jí?“ Tom si hravě skousl rty a položil se tak, že měl jeho tvář v úrovni té své. S potěšením sledoval, jak Billovi lehce zrůžověly líce, když nesměle skláněl pohled a vrtěl hlavou.

„Nejsi. A nebyl bys ani tehdy, pokud by sis vybral ji. Pro mě bys totiž nikdy nemohl být hloupý, ať už bys udělal cokoliv,“ poslední slova zanikla v tichém zasténání, jakmile se jejich rty o sebe zlehka otřely. Tom na něj nechtěl nijak spěchat. Právě naopak. Sám chtěl jejich společnou chvíli co nejvíce prodlužit, pokud by bylo v jeho silách udělat ji nekonečnou, neváhal by ani vteřinu.

„Kdybys jen věděl, kolik hloupostí jsem nadělal,“ šeptal proti Billovým rtům, a i když se mračil, nepřestával pokrývat jeho měkké rty jemnými polibky.

Nemělo smysl se již zabývat tím, co bylo.

Stejně svou minulost změnit nemohl. I přesto, že by si to přál nejvíce ze všeho, nebylo to v jeho lidských silách. A na druhou stranu, pokud by se mu skutečně povedlo, možná by nikdy nepotkal Billa, a to se mu také nezdálo správné. Možná to tak prostě mělo být. Možná měl pocítit velikou bolest a ztrátu, aby si pak ještě více vážil svého štěstí. A veškeré jeho štěstí se skrývalo právě v tom krásném černovlasém stvoření, které pořád víc a víc hladovělo po jeho polibcích.

„Lásko, pro mě není důležité to, co jsi dělal kdysi, ale co děláš teď. Děláš ze mě toho nejšťastnějšího člověka pod sluncem,“ Tom se nemohl vynadívat na Billův laskavý úsměv a už snad posté zaváhal, zdali se opravdu jednalo o lidskou bytost, nebo o anděla, který mu během jednoho večera změnil celý život.

„Miluju tě. Tak moc tě miluju,“ v očích se mu třpytily slzy, jak se opět skláněl k Billovým rtům, zlehka je vsál mezi své, a vzápětí se do nich naplno ponořil.

Jejich jazyky se automaticky propletly a právě to způsobilo, že se jejich romantické, pomalé líbání proměnilo v hladové a nenasytné.

Bill zakláněl hlavu, snažil se zhluboka dýchat nosem, aby se nemusel ani na chviličku vzdálit z dosahu Tomových rtů. Lehké chvění jeho těla se náhle změnilo přímo v třas, který jej celého pohltil. Nedokázal vnímat nic kolem sebe. Jako by náhle existovali pouze oni dva, nic jiného. Netušil jak, ale náhle se ocitl na Tomově klíně, stehny ukrýval jeho boky v intimním objetí a omdléval touhou, kterou v něm vyvolával.

Jakmile se Tomovy rty přesunuly k jeho dlouhému krku, konečně se zhluboka nadechl, a vzápětí omámeně pootevřel rty. Tom si dával záležet na tom, aby nevynechal ani milimetr jeho kůže a přitom pomalounku klesal rukou níž, dokud nepolaskal prsty Billův penis, který vzápětí láskyplně stiskl v dlani a vysloužil si tím Billovo tiché vypísknutí.

„T-tohle je šílené,“ pípl a vzápětí zalapal po dechu. Víc už říct nemohl.

Ze rtů mu vyšlo pouze jakési zamručení, jak Tom zesílil stisk své dlaně a svými línými doteky jej přiváděl do ráje. „Šíleně dokonalé,“ vůbec si neuvědomoval, že slova, jež v rychlosti proplula jeho myslí, vyslovil nahlas. Silně objímal Toma kolem krku, v tu chvíli potřeboval jakousi stabilitu. Cítit jeho oporu, protože jinak by zřejmě omdlel.

Nesměle se na Tomově klíně pohupoval a své vzdechy se snažil ze všech sil ztlumit prostřednictvím polibků, ale bylo to úplně zbytečné. Oba byli až příliš vzrušení a jejich líbání se pomalu měnilo s intenzitou doteků, takže během chvilky si pouze vzájemně sténali do úst.

Tom ještě několikrát konečky prstů přejel po celé délce Billova ztvrdlého mužství, pohlédl mu hluboce do očí, jako by se jej ptal, zdali to skutečně může udělat.

Bill se silně kousl do rtu a bezmyšlenkovitě přikývl.

Sám se toho okamžiku nemohl dočkat. Od jejich prvního milování sice uběhly jenom dny, ale jemu to přišlo jako věčnost.

Chtěl to opět cítit.

Chtěl mu opět patřit ve všech směrech, jak člověk člověku patřit může, a nechat se unést tím krásným pocitem, že již déle není sám. Věřil mu. Tak jako nikomu jinému, a proto se nebál, že by mu ublížil. Spíš se bál chvíle, kdy mělo být z jeho strany ublíženo Tomovi. Moc dobře si uvědomoval, jak obrovskou bolest mu svým odchodem způsobí, ale bylo až příliš pozdě přemýšlet nad tím, zdali se rozhodli správně. Láska byla mnohem silnější než veškeré předsudky a strach. Nedala jim na vybranou. Neptala se jich. Byla neočekávaná, nepředvídatelná a možná právě proto tak nenápadně krásná.

Tom Billa opatrně nadzvedl, v dlaních neustále svírajíc jeho tvář. Chtěl mu hledět do očí ve chvíli, kdy do něj pronikne.

Chtěl v nich spatřit tu zář, na které se stal závislý. Billovy oči zářily jako maják na širém moři a vedly Toma tím správným směrem. Dokud byl u něj, nemusel se bát, že by někdy ztratil cestu, protože Bill byl jeho cestou.

Cestou do neznáma, po které se rozhodl vykročit a ani na chvilku svého rozhodnutí nelitoval. Litoval pouze toho, že jej nepoznal dřív.

Celá ta léta trpěl, utápěl se pouze v bolesti a samotě. Přišel jsi jako ten zlý, neměl se rád, a právě proto ze začátku nemohl pochopit jak to, že se náhle zjevila osoba, která jej milovala. Proto si Billa tak dlouho odepíral. Proto se svým pocitům tak dlouho bránil, a tím mu nevědomky ubližoval.

Nyní však bylo všechno úplně jiné. Smířil se se svou minulostí, a i když věděl, že není pro Billa tou nejlepší volbou, snažil se jí být.

Chtěl jí být.

Bill se nechal položit na záda a vděčně přijal přikrývku v podobě Tomova horkého těla. Silně stiskl víčka a zafuněl, jak Tom prudce vnikl jazykem mezi jeho pootevřené rty. Jejich líbání se každou vteřinou měnilo. Z divokého v pomalé a vzápětí z pomalého v zoufalé. Jejich proplétající se jazyky vytvářely nádherný souzvuk, který jako jediný protínal ticho, rozléhající se pokojem.

„Pomalu,“ ve chvíli, kdy Tom do Billova těla pronikl špičkou, se Bill přímo zkroutil pod jeho tělem a čelem se opřel o Tomovo rameno.

„Bolí tě to?“ Tom chtěl promluvit, ale slova, vycházející z jeho rtů, by se dala přirovnat pouze k jakémusi zasténání. Zhluboka se nadechl skořicové vůně Billových tmavých vlasů, připraven přestat, pokud by si to Bill tak přál.

„To ne, jenom si to chci co nejvíce vychutnat,“ na Billových rtech se usázel omamný úsměv, který se ještě znásobil ve chvíli, kdy do něj Tom opětovně pronikl špičkou. Trhaně se nadechl, ještě více oddálil svá stehna a pohledem, utápějícím se v hloubce Tomových očí, jej přímo prosil, aby to už udělal.

Tom se sklonil k jeho tváři, konečky prstů jej pohladil po čelisti a láskyplně jej políbil do vlasů.

„Miluju tě,“ šeptl a dřív, než Bill vůbec stačil odpovědět, do něj konečně pronikl úplně celý. Nedokázal vnímat nic kolem sebe, dokázal se soustředit pouze na Billa, který jej silně objímal kolem ramen a jemně jej kousal do ušního lalůčku.

„Miluju tě,“ zopakoval Bill třesoucím se hlasem a sám proti Tomovi zlehka přirazil.

Jejich milování bylo sice pomalé a něžné, ale o to emotivnější. Vnímali každičký drobný pohyb toho druhého, každé nepatrné zachvění. Vzájemně po sobě klouzali a tím vytvořili na posteli milující se klubíčko, poskládané ze dvou propletených těl.

Tom sjednotil tempo svých přírazů se svými doteky v Billově klíně a ve chvíli, kdy se pod ním Billovo tělo vysíleně napjalo a vzápětí ochablo, věděl, že ani jeho vyvrcholení již není daleko. A nemýlil se.

Stačily pouhé dva prudké přírazy a svět kolem něj náhle zmizel úplně. Byl to ten nejúžasnější pocit na světě.

Unaveně, a ještě pořád lapajíc po dechu, dopadl na Billovo zpocené bříško. Chtěl z něj vyjít, ale Bill jej zastavil dřív, než tak vůbec stihl udělat.

„Zůstaň takhle… alespoň chviličku. Je tak nádherné cítit tě v sobě,“ zaprosil tichým hlasem a naklonil se tak, aby mu mohl věnovat měkké pohlazení.

„Dobře,“ Tom vzal Billovu ruku do těch svých a vděčně ji líbal. Cítil se v tu chvíli opravdu krásně.

Mazlením strávili další hodinu, než se konečně odhodlali vstát.

Dali si společnou sprchu, kde se ještě jednou pomilovali, a nakonec usnuli jeden druhému v náručí, unášeni opravdu krásným snem.

Jejich sen však probuzením do reality nekončil…

autor: B-kay