Seděli tu většinou američtí zpěváci a herci, ze kterých se Billovi rozbušilo srdce. Pro Billa to byli lidé, kteří existovali jen ve filmech – a teď tady byli, v té samé místnosti jako on, seděli u toho samého stolu jako on. Vlastně by ho to nemělo překvapovat, sláva jejich skupiny rostla a tohle se stávalo častěji, ale Bill byl vždy z těchto chvil nadšený. V přítomnosti určitých celebrit se mu zamotával jazyk a docházel mu dech jako každému jinému člověku, vždycky mluvil tak, že se nedokázal zastavit a byl tak nervózní, že mu bylo na omdlení.
Teď byla chvíle, kdy z něho jeho nadšení dostávalo to nejlepší. Bill měl ruce na kolenou, prsty si je nervózně mnul pod stolem a snažil se uklidnit, ale bože, bylo tak těžké se kontrolovat. S tiskem za zády chtěl Bill vypadat co nejklidněji, co nejlépe se usmívat. Nechtěl, aby kamery zachytily jeho nevyrovnanost.
Snažil se vypadat přirozeněji, opřel se o stůl a zkřížil ruce tak, jak to viděl dělat Gustava, ale žena sedící vedle něj ho neustále sledovala koutkem oka, a moc mu tím nepomáhala. Její šaty měly výstřih, že její dvojitá déčka málem vykukovala ven, ale nikdo by nic jiného od pornohvězdy nečekal. Věnoval pozornost dražitelům, jeho temné oči přejížděly po číslech, která vyskakovala do vzduchu. Bylo to jako sledovat tenisový zápas, jen tu šlo více o nervy. Jelikož se šlo podle příjmení, byl další na řadě.
Zpěvák sklopil pohled, co kdyby to ale byl jediný způsob, jak strávit den s někým, koho zbožňoval nebo obdivoval po dlouhou dobu, to by asi také udělal něco takového jako oni. Pro jednou byl vděčný za to, že toto k nikomu necítil, a k lidem, ke kterým ano, tak těm mohl kdykoliv zavolat nebo se s nimi vidět.
„Někdo další?“ žena na podiu se rozhlédla po sále. Její jasně modré oči hledaly číslo ve vzduchu, poslouchala poslední příhozy. „Okay, sedmdesát pět tisíc… poprvé… podruhé… prodáno!“
„Další na řadě je Bill Kaulitz. Pohledný mladík je zpěvákem Tokio Hotel, a má zkušenosti i s modelingem a dabingem.“
„Začínáme na jednom tisíci!“
Bill tiše vydechl a propletl si prsty na desce stolu, díval se do davu, zatímco se čísla začala zvedat, a následně rapidně stoupat. Skoro jako by se díval na bouračku – nechtěl, aby dál zvedali ruce, a peníze tak rychle narůstaly, ale v tu samou chvíli nedokázal odtrhnout pohled. Když se dostali k třiceti tisícům dolarů, Gustav se podíval na svého kamaráda a ušklíbl se. Dvě mladé slečny – starší než on sám, ale ne o moc, se o něj právě praly penězi.
‚Třicet jedna tisíc‘
Najednou se zastavily a obě se začaly hrabat v kabelce, kvůli čemu, to nebylo jisté. Ticho v místnosti bylo ohlušující.
„Padesát pět tisíc!“ zakřičela jedna z dívek, vytáhla druhou šekovou knížku a pero.
„Šedesát tisíc!“ mužský hlas zaujal Billovu pozornost, a v tu samou chvíli on i Gustav zvedli pohled a podívali se do průzračně modrých očí přes místnost. Byla to ta jedna věc, které se Bill bál ze všeho nejvíc, a Tomův hlas si z něho začal v hlavě utahovat. Teď o něj žádal muž. Ale co na tom bylo horší, z jeho tváře se všechno uvnitř něj chvělo. Jen velmi matně poznával ten úsměv, který mu byl posílán přes sál. Místo toho, aby se uklidnil, ho to ještě víc rozrušilo. Bill rychle napravil svůj poplašený výraz úsměvem, nechtěl, aby ho kamery zachytily v šoku.
„Šedesát sedm tisíc!“ dívka s druhou šekovou knížkou řekla číslo, jako by to bylo její poslední možné. Měla v očích zoufalý výraz, jako by nabízela peníze, které ani sama neměla.
„Sto tisíc dolarů! V hotovosti!“ zvolal mladík a přerušil ji, zvedl své číslo do vzduchu. Nenechá svou šanci uniknout, dokonce i když bude muset utratit ještě víc tvrdě vydělaných peněz, aby se to stalo.
Zmatené hnědé oči přejely na druhý konec místnosti k muži, který se postavil, sehnul se ke kufříku ve svých rukou, zatímco ho zvedl ze země. Billovo srdce najednou tlouklo tak silně – tlouklo mu do hrudního koše jako šílené. Donutil se usmát, potlačit zmatení a soustředění, zatímco se podíval kupci do očí. I když za jeho úsměvem nebylo nic temného, Bill měl stále trochu obavy.
Bill ze sebe vydal ten nejtěžší výdech, který kdy udělal, zatímco zalézal pod chladné peřiny a přetahoval si je přes ramena.
„Sto tisíc dolarů… jen kvůli dni se mnou.“ Řekl Bill tiše, dal si ruku mezi hlavu a polštář – pozice, ve které mu bylo nejlíp. „Kdo by to udělal, pokud by nebyl šílený?“
I když se nechtěl ohlížet, byl pochopitelně nervózní a uklidnilo by ho, kdyby tam byl bodyguard a něco se stalo – někdo by tam byl. Ale v tu samou chvíli chtěl dokázat, že bude v pořádku i o samotě, že se o sebe dokáže postarat, a že všechny obavy byly zbytečné.
autor: Raiju
Aha… a tady je to "znám od něj možná tak jednu písničku, skoro nevím, kdo to je"… bože, Billane, ty jsi pako :D:D To je takový ten typan, co má "TH font" na novém albu přeci :D:D
Awwwwww, Adámek je sladký =)) Jsem strašně zvědavá, jak se bude k Billovi chovat – jestli bude totálně v řiti a nervózní nebo to vezme s klidem nebo bude mít nějaké postranní úmysly, jako například opít ho a zatáhnout ho za nejbližší roh 😀 (V což doufám a což by bylo jaksi nemožné, kdyby si s sebou Bill ochranku vážně vzal… takže doufám, že to neudělá :D)…
A opět musím vzdychat nad neskutečně krásným vztahem mezi dvojčaty =)) U jiné povídky bych už nejspíš přemlouvala autorku, ať tam mezi nimi něco je, ale tady by mi to bylo stejně prd platný… navíc Billam je krásný sám o sobě a takhle popsaný vztah dvojčat taky. Není to přehnané, nezasahuje to do twc a přesto je vidět, jak strašně moc jednomu na druhém záleží a jak moc se mají rádi =))
Awwww… Znovu musím poděkovat za překlad, protože já se toho prostě nejspíš nezvládnu nabažit :D:D Těším se na další díl ^^ =)
Páni…
Tahanice o Billa byla opravdu… Awwww!
Naprosto nádherný. Billův strach je přirozený a to jeho: "odněkud ho znám, ale nevím…" Uuuff… Mankote, ať už je tu další díl…
Ano, po pravdě mě nepřekvapilo, že ho Bill jen odněkud zná, zavání mi to realitou:-D o to víc mě tahle povídka dostává, připadá mi to, jako kdyby se to fakt mohlo stát. Už aby se setkali, moc se na to těším, na reakce obou, na jejich chování a vůbec… no už aby tu byl další díl:-) Moc díky za překlad!
Chtěla bych tam byt a vydrazit Billa a Adama a bonus Tomy,nejsem náročna že?
Už se nemůžu dočkat toho, až se Bill dozví, kdo si s ním koupil rande. A samozřejmě, až se s ním konečně setká v reálu. Zatím je hodně nervozní a řekla bych, že se skoro bojí, ale nedivím se, jít jen tak na schůzku s cizím člověkem a ještě k tomu s mužem, není jen tak.
Za chvilku se ukáže, jestli se bál právem…
Vztah mezi dvojčaty tady v povídce je úžasný, miluju starostlivého a tak trošku žárlivého brášku Tomiho 🙂
Takže ať už je tady další dílek =)
To jo od někud znám ale nevím bylo dokonalí však ty brzo poznáš Billí kdo tě vyhrál. A Adámek je na scéně dokonalý těším se až to mezi nimi začne jiskřit povídka mě zaujala je super šup sem s dalším dílkem. A minimálně pusu bych prosila
Přísahámpánbů, že do příštího dílu nevydržím! 😀 Cítím se až zahanbeně, že jsem tolik nadšená a nedočkavá kvůli pairingu, který jsem kdysi nemohla ani cítit. 😀 Aspoň je díky tomu poznat, jak moc je ta povídka výborná.
nechci se opakovat, ale ten vztah dvojčat je nádherný. 🙂 doufám, že se v příběhu víc projeví.
aukce byla opravdu napínavá. líbilo se mi to tajemné jiskření, úplně jasně jsem si představila jak se při výhře muselo Adamovi zablýsknout v jeho modrých očích. 😀
No teda chci vidět Billův výraz až zjistí, kdo si ho koupil…Myslím, že obavy nejsou na místě 😀 Boože, já vážně nevím co k týhle povídce napsat, celou aukci i Billovu nervozitu jsem sledovala s úsměvem na rtech a jenom hádala, kolik Adam nakonec dá… sice se budu pořád dokola opakovat, ale je to úžasná povídka, úžasná! :))